Juan Perón
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
 |
Neutralita tohoto článku je zpochybněna. Podrobnější zdůvodnění najdete v diskusi.
|
Juan Domingo Perón (8. října 1895 - 1. července 1974 byl argentinský politik a prezident.
Pocházel ze střední třídy a navzdory rodinné tradici se místo studia medicíny rozhodl pro vojenskou akademii.
V roce 1930 se jako řadový důstojník účastnil státního převratu, v němž byl svržen Hipólito Yrigoyen. V roce 1943 již byl jedním ze čtyř osnovatelů dalšího puče, po kterém byl jmenován ministrem práce. Velice pečlivě se věnoval práci s odbory a jen v roce 1944 podepsal 200 dohod mezi zaměstnavateli a odbory, jimiž byla zavedena placená dovolená, upravena práce na venkově atd. Brzy však narazil na odpor finančních a podnikatelských kruhů i Spojených států, které do Argentiny na post velvyslance dosadily Spruille Bradena, který si dal za cíl Peróna s podporou podnikatelské vrstvy odstranit. Po velké demonstraci zorganizované Bradenem byl Perón donucen svůj úřad opustit. Neprozřetelně mu však byl umožněn ještě jeden projev před dělníky. Těm naznačil, že s ním odchází i sociální výdobytky posledních let. Posledním dekretem ještě stačil zvýšit platy a zavést minimální mzdu, čímž si dělnické vrstvy naklonil ještě blíže. Po jeho odchodu došlo k velké demonstraci dělníků, při které bylo zastřeleno několik osob.
V roce 1945 byl Perón neprozřetelně uvězněn na stejný ostrov, kde byl dříve vězněn i Yrigoyen. Peronův blízký spolupracovník, plukovník Domingo Mercante, pak organizoval stávky dělníků za Perónovo propuštění - největší demonstrace konaná v Buenos Aires vedla k Perónově propuštění. V roce 1946 se stal v demokratických volbách prezidentem. Konec 40. let s sebou po několika letech hospodářské prosperity přinesl stagnaci, což rozšířilo řady jeho nepřátel i o bývalé přívržence. V roce 1955 musel odejít do Španělska. Znovu se stal prezidentem v období 1973 – 1974. Spolu s manželkou Evou, vytvořili byl vytvořen defakto nový politický směr, nazvaný perónismus
Prezident Peron Od roku 1946 do roku 1955 vedl Argentínu a zastupoval ji ve vysoké fukci. Za jeho blády chudí, žijící ve městech ho podporovali, ale hlavně jeho ženu Evu, které sep ozději začné říkat Evita. Juan Domingo Peorn zavedl ve své zemi mnoho reforem, ale nepřipustil, aby se proti němu někdo postavil na odpor. Když roku 1952 Eva zemřela, Peronova obliba lidu se rapidně změnšila, už to nebyl člověk reformující zemi se svojí ženou, která dodávala jeho režimu lidskou tvář, ale stal se v očích národa despotou. Po bouřlivých nepokojích ho v roce 1955 za podpory církve svrhla armáda a on utekl do exilu, ve kterém žil až do roku 1973, kdy se opět jegho obliba zvedla a on se opět chopil moci. O ork později zemžel a v čele země zůstala jeho třetí, poslední žena Isabela Martínez Peronová, kterou chtěli sesadit, jako kdysi Perona, ale ona byla silná a ctižádostivá a proto se stala prezidentkou Argentíny a lid si ji také oblibil, jako Evitu, ale už ne tak moc.
Perónismus Jde o odnoš nacionalistického a částečně i populistického hnutí, které se rozmohlo v poválečných letech v Argentíně. jeho hlavním představitele se stal J. D. Perón, který nejprve působil v armádě a později i ve vládě, kde byl ministrem. za svůj život se účastnil několika převratů, kde ten poslední by proti němu a on musel na dlouhou domu emigrovat. Při svém triumfu do vlasti v roce 1973 byl vítán, ale za necelý rok se sním loučili davy příznivců, když zemžel. Tento směr se jeví, jako konzervativně pravicový, ale opak je pravdou. Když se v roce 1946 dostal k moci, vyhlásil obrovské sociální reformy, zestátnil banky a železnice a přerozdělil půdu městské chudině, která tvořila jeho voličskou základnu a při návratu do vlasti v roce 1973 také revoluční sílu. Perónismus by nebyl v Argentíně tak populární, kdyby se do jeho výstavby nevložila Perónova žena Evita, která se také zapojila do politiky a aby získala podporu manželovi a perónismu, prosadila ženám volební právo a byla morální doménou. Po převratných změnách v roce 1955, kdy byl Peron svržen, strana a stoupenci zůstali vězni a městská chudina též, protože se jí za Perona žilo nejlépe. Ani po jeho smrti Perónostická strana neaznikla, její vstoupenci žijí do dnes a dokonce v roce 1989 zvítězil prezidenský kandidát této strany, Carlos Menem.
