Exkomunikace

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Exkomunikace(z lat. ex-communicare) respektive vyobcování z církve nebo vyloučení z církve je jeden z nejtěžších trestů používaný církvemi.

Obsah 1 Exkomunikace a katolická církev 1.1 Činy trestané automatickou exkomunikací 1.2 Provinění, za něž může být ukládána exkomunikace 2 Externí odkazy

[editovat] Exkomunikace a katolická církev

Exkomunikace je společně s interdiktem nejtěžším trestem, jaký katolická církev zná.

Exkomunikovanému se zakazuje:

• udělovat svátosti a svátostiny, přijímat svátosti,
• přisluhovat při mši či jakémkoliv jiném bohoslužebném úkolu,
• zastávat jakýkoliv církevní úřad, službu, úkol, nebo konat úkony z moci úřední.

Rozlišuje se exkomunikace vyhlašovaná představeným a exkomunikace nastupující bez rozhodnutí představeného (tzv. automatická exkomunikace).

Zatímco první forma exkomunikace se vyskytuje v případech, kde je exkomunikace jen jedním z možných trestů a vzniká teprve poté, co je uložena, druhá forma nabývá platnosti okamžitě s vykonáním daného skutku, bez ohledu na to, zda vejde ve známost, nebo zůstane zatajen.

[editovat] Činy trestané automatickou exkomunikací

• podstoupení interrupce či její provedení
• fyzický útok na papeže
• kacířství
• schizma
• odpadlictví od víry
• porušení zpovědního tajemství
• vysvěcení biskupa bez papežského mandátu
• znesvěcení eucharistie
• napomáhání čemukoliv zmíněnému

[editovat] Provinění, za něž může být ukládána exkomunikace

[editovat] Externí odkazy

• Exkomunikace v Katolické encyklopedii (anglicky)

Tento článek týkající se křesťanství je příliš stručný nebo neobsahuje důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte.