FC Barcelona

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
FC Barcelona
Název Futbol Club Barcelona
Přezdívka „Blaugrana“
Země Španělsko Španělsko
Město Coat of Arms of Barcelona.svg Barcelona
Založen 1899
Asociace Španělsko RFEF
Domácí dres
Venkovní dres
Alternativní
Soutěž Španělsko Primera División
2013/14 2. místo
Stadion Camp Nou
Kapacita 99 354 [1]
Vedení
Předseda Španělsko Josep María Bartomeu
Trenér Španělsko Luis Enrique Martínez García
Oficiální webová stránka
Největší úspěchy
Tituly 22 [2]
Domácí trofeje 26× Copa del Rey
Copa de la Liga
11× Supercopa de España
Mezinárodní trofeje Liga mistrů UEFA
Pohár Veletržních měst
Pohár vítězů pohárů
Superpohár UEFA
MS klubů
Primera División 2014/15
Přehled medailí
Pohár mistrů evropských zemí
Stříbrná medaile 1960/1961 FC Barcelona
Stříbrná medaile 1985/1986 FC Barcelona
Zlatá medaile 1991/1992 FC Barcelona
Liga mistrů UEFA
Stříbrná medaile 1993/1994 FC Barcelona
Zlatá medaile 2005/2006 FC Barcelona
Zlatá medaile 2008/2009 FC Barcelona
Zlatá medaile 2010/2011 FC Barcelona
Evropská liga UEFA
Zlatá medaile 1955/1958 FC Barcelona
Zlatá medaile 1958/1960 FC Barcelona
Stříbrná medaile 1961/1960 FC Barcelona
Zlatá medaile 1965/1966 FC Barcelona
Pohár vítězů pohárů
Stříbrná medaile 1968/1969 FC Barcelona
Zlatá medaile 1978/1979 FC Barcelona
Zlatá medaile 1981/1982 FC Barcelona
Zlatá medaile 1988/1989 FC Barcelona
Stříbrná medaile 1990/1991 FC Barcelona
Zlatá medaile 1996/1997 FC Barcelona
Superpohár UEFA
Stříbrná medaile 1979 FC Barcelona
Stříbrná medaile 1982 FC Barcelona
Stříbrná medaile 1989 FC Barcelona
Zlatá medaile 1992 FC Barcelona
Zlatá medaile 1997 FC Barcelona
Stříbrná medaile 2006 FC Barcelona
Zlatá medaile 2009 FC Barcelona
Zlatá medaile 2011 FC Barcelona
Interkontinentální pohár
Stříbrná medaile 1992 FC Barcelona
Mistrovství světa ve fotbale klubů
Stříbrná medaile 2006 FC Barcelona
Zlatá medaile 2009 FC Barcelona
Zlatá medaile 2011 FC Barcelona
Primera División
Zlatá medaile 1929 FC Barcelona
Stříbrná medaile 1929/1930 FC Barcelona
Bronzová medaile 1931/1932 FC Barcelona
Bronzová medaile 1942/1943 FC Barcelona
Zlatá medaile 1944/1945 FC Barcelona
Stříbrná medaile 1945/1946 FC Barcelona
Zlatá medaile 1947/1948 FC Barcelona
Zlatá medaile 1948/1949 FC Barcelona
Zlatá medaile 1951/1952 FC Barcelona
Zlatá medaile 1952/1953 FC Barcelona
Stříbrná medaile 1953/1954 FC Barcelona
Stříbrná medaile 1954/1955 FC Barcelona
Stříbrná medaile 1955/1956 FC Barcelona
Bronzová medaile 1956/1957 FC Barcelona
Bronzová medaile 1957/1958 FC Barcelona
Zlatá medaile 1958/1959 FC Barcelona
Zlatá medaile 1959/1960 FC Barcelona
Stříbrná medaile 1961/1962 FC Barcelona
Stříbrná medaile 1963/1964 FC Barcelona
Bronzová medaile 1965/1966 FC Barcelona
Stříbrná medaile 1966/1967 FC Barcelona
Stříbrná medaile 1967/1968 FC Barcelona
Bronzová medaile 1968/1969 FC Barcelona
Stříbrná medaile 1970/1971 FC Barcelona
Bronzová medaile 1971/1972 FC Barcelona
Stříbrná medaile 1972/1973 FC Barcelona
Zlatá medaile 1973/1974 FC Barcelona
Bronzová medaile 1974/1975 FC Barcelona
Stříbrná medaile 1975/1976 FC Barcelona
Bronzová medaile 1976/1977 FC Barcelona
Stříbrná medaile 1977/1978 FC Barcelona
Stříbrná medaile 1980/1981 FC Barcelona
Bronzová medaile 1983/1984 FC Barcelona
Zlatá medaile 1984/1985 FC Barcelona
Stříbrná medaile 1985/1986 FC Barcelona
Stříbrná medaile 1986/1987 FC Barcelona
Stříbrná medaile 1988/1989 FC Barcelona
Bronzová medaile 1989/1990 FC Barcelona
Zlatá medaile 1990/1991 FC Barcelona
Zlatá medaile 1991/1992 FC Barcelona
Zlatá medaile 1992/1993 FC Barcelona
Zlatá medaile 1993/1994 FC Barcelona
Bronzová medaile 1995/1996 FC Barcelona
Stříbrná medaile 1996/1997 FC Barcelona
Zlatá medaile 1997/1998 FC Barcelona
Zlatá medaile 1998/1999 FC Barcelona
Bronzová medaile 1999/2000 FC Barcelona
Stříbrná medaile 2003/2004 FC Barcelona
Zlatá medaile 2004/2005 FC Barcelona
Zlatá medaile 2005/2006 FC Barcelona
Stříbrná medaile 2006/2007 FC Barcelona
Bronzová medaile 2007/2008 FC Barcelona
Zlatá medaile 2008/2009 FC Barcelona
Zlatá medaile 2009/2010 FC Barcelona
Zlatá medaile 2010/2011 FC Barcelona
Stříbrná medaile 2011/2012 FC Barcelona
Zlatá medaile 2012/2013 FC Barcelona
Stříbrná medaile 2013/2014 FC Barcelona

FC Barcelona (Katalánsky: Futbol Club Barcelona) je profesionální španělský fotbalový klub sídlící ve městě Barcelona, v autonomním společenství Katalánsko. Klub tradičně působí v nejvyšší španělské fotbalové soutěži Primera División. Klub je nazýván i zkrácenými názvy, například Barcelona či Barça. Domácím fotbalovým stadionem je Nou Estadi del Futbol Club Barcelona známý pod jménem Camp Nou s kapacitou téměř 100 tisíc diváků [3].

FC Barcelona má na kontě mnohé úspěchy. Barcelona je dvaadvacetinásobným mistrem Španělska a čtyřnásobným vítězem Ligy mistrů (v letech 1992, 2006, 2009, 2011). Nejvíckrát vyhrála Copa del Rey (26x, naposledy v sezóně 2011/2012) a španělský superpohár Supercopa de España (11x, naposledy v roce 2013). V roce 2009 a 2011 získala trofej Mistrovství světa ve fotbale klubů a mnohé další [4].

Kromě fotbalového jsou v klubu i další týmy basketbalový, házenkářský, hokejový a futsalový. Od svého založení v roce 1899 má klub heslo: „El Barça és més que un club“ (v překladu z katalánštiny: Barça je víc než klub).

Historie[editovat | editovat zdroj]

Sestava z roku 1910

Football Club Barcelona založil v roce 1899 Joan (Hans) Gamper. Gamper se do Barcelony přestěhoval kvůli svým podnikatelským aktivitám v roce 1898, kdy mu bylo 21 let. Švýcarský podnikatel zvolil za klubové barvy červenou a modrou, inspirován svým oblíbeným švýcarským fotbalovým klubem FC Basel 1893. Dalšími spoluzakladateli byli Walter (Gualteri) Wild, Lluis d’Ossó, přítomni byli také Bartomeu Terrados, Otto Kunzle, Otto Maier, Enric Ducal, Pere Cabot, Carles Pujol, Josep Llobet, John Parsons a William Parsons. Walter Wild, rodák z Anglie se stal prvním prezidentem klubu. V kombinaci s jeho hráčskými schopnostmi ho můžeme považovat za první klubovou legendu. První dres klubu byl napůl sešitý z barev purpurové a modré. Trenýrky byly bílé.

Na počátku existence používala Barcelona jako svůj znak oficiální městský znak Barcelony, aby demonstrovala své spojení s městem. V roce 1910 usoudilo vedení, že klub potřebuje vlastní znak, a vypsalo výběrovou soutěž. Tu vyhrálo logo anonymního přispěvatele, které se s malými úpravami zachovalo dodnes (viz kapitolu Znak). Historicky první utkání sehrála FC Barcelona proti skupině anglických přistěhovalců, prohrála 1:0. Roku 1909 získal klub první oficiální hřiště s kapacitou 6000 diváků. V počáteční éře vyhrál klub několikrát katalánský pohár (první v roce 1901) a čtyřikrát dokázal zvítězit ve španělském mistrovství. První trofej získal roku 1901, kdy vyhrál Copa Macaya. O rok později hrál hned v prvním ročníku finále Copa del Rey, kde podlehl Clubu Vizcaya.

Z Les Corts na Camp Nou (1922–1957)[editovat | editovat zdroj]

Camp de les corts 1930.jpg

„Zlatá éra“ klubu trvala od roku 1919 do roku 1929. Během této doby zůstávala Barcelona prakticky neporažena na domácí půdě. V roce 1922 byl slavnostně otevřen stadion Les Corts a klub na něm zvítězil ve vůbec prvním ročníku La ligy v roce 1929. Stadion se otevíral s kapacitou 20 000 diváků, později byla rozšířena na 60 000 diváků. Přezdívalo se mu Katedrála fotbalu. V této době hrály v klubu hvězdy jako Samitier, Alcántara, Zamora, Sagi, Piera či Sancho.

V roce 1930 však přišly těžké časy, kdy klub přišel o svou chloubu – stadion Les Corts, který obsadil fašistický diktátor Primo de Rivera, jenž si ze stadionu udělal tábor pro občanskou válku. Poprvé se tak projevila zášť politické moci vůči Barceloně. Hlavním důvodem byla příslušnost klubu ke Katalánsku. Mnoho členů klubu bylo pronásledováno, někteří byli zatčeni. Konce největšího teroru se členové klubu dočkali až po konci občanské války, kdy počet členů klesl o 75 % a zázemí klubu dokonce postihlo ostřelování bombami.

Klubu se však podařilo vstát z popela a v sezóně 1944/45 získal svůj druhý titul, který byl záhy následován dalšími. Počet členů se oproti předválečnému zdvojnásobil. Do roku 1957 měla Barcelona na kontě šest mistrovských titulů, více než dvacet titulů katalánských a 13 vítězství v Copa del Rey. V roce 1950 přišel do týmu Ladislav Kubala a tým i s jeho podporou získal v sezóně 1952/53 první mistrovský „double“.

Víc než klub (1957–1974)[editovat | editovat zdroj]

„Víc než klub“ je napsáno na tribuně

Ve 40. letech se objevily myšlenky, že stadion v Les Corts nebude dostačující pro potřeby tak velkého klubu, jako je Barcelona. V roce 1953 tak tehdejší prezident Francesc Miró-Sans nechal zahájit stavbu nového stadionu s názvem Camp Nou s kapacitou přes 90 000 diváků. Stadion byl slavnostně otevřen 24. září 1957. Otevření účinkovalo jako pokropení živou vodou a úspěchy se dostavily velmi brzy. Již v následujících dvou sezónách získal klub titul a na mezinárodní scéně vyhrála Barcelona taktéž dvakrát po sobě, v letech 1958 a 1960, Pohár veletržních měst. Ten pak vyhrála ještě roku 1966 a se třemi vítězstvími ji v dnes již neexistující soutěži nikdo nepředstihne.

V 60. letech se u fanoušků začala stále více projevovat nejen sportovní, ale i sociální příslušnost ke klubu. Barcelona se stala národním symbolem „utlačovaného“ katalánského lidu. V roce 1968 prohlásil tehdejší prezident klubu Narcís de Carreras při svém vřelém přivítání po příchodu, že „Barca je víc než jen klub“, což přesně vyjadřuje její spojitost s lidmi v Katalánsku. Toto heslo se ujalo jako oficiální a dnes jej můžete vidět na hlavní tribuně stadionu Camp Nou. Po sportovní stránce se však klub potýkal s neúspěchy, kdy nedokázal sesadit tehdy fenomenální Real Madrid z mistrovského trůnu. Dařilo se mu alespoň v domácím poháru, kde si připsal dalších pět vítězství.

V roce 1973 byl do klubu z Ajaxu Amsterodam přiveden holandský ostrostřelec Johan Cruijff, díky němuž získala Barcelona po dlouhých čtrnácti letech znovu mistrovský titul. S příchodem Cruijffa se změnila hra klubu k nepoznání, tým předváděl ofenzivní fotbal, který byl označován za nejhezčí na světě.

Na podzim roku 1974 proběhly oslavy 75. výročí založení klubu, kde se ukázal sociální význam Barcelony. Na oslavy dorazilo množství umělců, vznikaly chorály, plakáty a odehrála se různá setkání hráčů s diváky. Vznikl také oficiální chorál klubu Cant del Barça.

Nová strategie (1974–1990)[editovat | editovat zdroj]

S příchodem nového prezidenta Josep Lluís Núñez i Clemente se mění strategie a politika klubu. Núñez přišel 1. července 1978, tedy po odchodu hvězdy Johana Cruijffa. Hlavním cílem je nyní stabilizace klubu a práce s vlastními odchovanci. Vzniká nová fotbalová akademie. Počet členů klubu se vyšplhal až na 700 tisíc v roce 1993. Na sportovním poli dochází k lehkému útlumu, zejména na domácí scéně, kde klub získal pouze jeden mistrovský titul v roce 1985. V domácím poháru Copa del Rey však získává hned pět trofejí a v roce 1990 jich na kontě má už 23.

Na mezinárodní scéně se daří o mnoho lépe. Klub se kvůli neúspěchům nedostává do Poháru mistrů evropských zemí, ale hned třikrát vítězí v Poháru vítězů pohárů. Ve své strategii však Núñez jednou poleví, a to když na nátlak fanoušků za miliardu pessos přivádí v roce 1982 argentinskou superhvězdu Diega Maradonu. Ten však vydrží v klubu pouze do roku 1984, kdy odchází do italského SSC Neapol.

Dream Team (1990–1994)[editovat | editovat zdroj]

José Mari Bakero

Když prezident Josep Bugladin Núñez i Clemente měnil sportovní strategii klubu, prohlásil, že to bude velmi bolestné. „Je možné, že deset let nevyhrajeme titul. Je to sice tvrdá cena, ale na konci bude stát vysněný tým.“ Nemýlil se. Barcelona sice vyhrála mezi lety 1974 a 1990 pouze jeden titul, ale na počátku 90. let povstal tým snů.

V roce 1986 prohrála Barcelona ve finále Poháru UEFA a nedůvěra fanoušků rostla. Ovšem bylo znatelné, že výkony klubu jdou vzhůru. Trenérského kormidla se chopila bývalá superhvězda Johan Cruijff. Barcelona dokázala čtyřikrát v řadě zvítězit v Primera División. V klubu dominovaly hvězdy jako Josep Guardiola, José Mari Bakero, Ronald Koeman či Hristo Stoičkov. Tito hráči pak v sezóně 1991/92 získali tři velevýznamné trofeje. Po mistrovském titulu v Primera División následovala vyřazovací část nultého ročníku Ligy mistrů. Ze semifinálové skupiny (odkud postupoval pouze vítěz) přešla s přehledem přes trojici Sparta Praha, Benfica Lisabon a Dynamo Kyjev. Ve finále pak potkala italskou Sampdorii Janov. V základní hrací době skončil zápas bez gólů. V prodloužení pak rozhodl Ronald Koeman gólem ve 112. minutě o premiérovém vítězství Barcelony v Lize mistrů. Vítězstvím se zároveň kvalifikovala do souboje o další významnou trofej – Superpohár UEFA. Tam se potkala s vítězem Poháru UEFA, kde ve dvou zápasech (1:1/2:1) porazila německý Werder Brémy. Získala tak už třetí trofej v sezóně, což se jí do té doby nepodařilo.

Od Nizozemce k Nizozemci (1994–2008)[editovat | editovat zdroj]

Úspěch „týmu snů“ na počátku 90. let byl obrovský a přilákal Barceloně po světě miliony fanoušků. Prohrané finále Ligy mistrů 1993/94 v řeckých Aténách však znamenalo konec této druhé zlaté éry. V klubu byl znát přetlak hvězd a napětí, které vyústilo odchodem trenéra Cruijffa během sezóny 1995/96. Po něm se v klubu vystřídalo během sedmi let hned šest trenérů. Barcelona získala v roce 1997 ještě jednou a naposledy Pohár vítězů pohárů, ale byl znát její celkový ústup z absolutní špičky evropského fotbalu.

Rijkaard a Ronaldinho

Klub však dokázal těžit ze svého postavení a na domácí půdě se mu podařilo posbírat po dvou titulech mistra v letech 1998 a 1999 i stejný počet vítězství ve španělském poháru Copa del Rey v letech 1997 a 1998. V roce 2000 odešel nejdéle sloužící prezident v historii (22 let) Josep Lluís Núñez i Clemente. Přespříští prezident klubu Joan Laporta pak znovu mění strategii a místo starších hvězd typu Luise Figa či Patricka Kluiverta přivádí Ronaldinha, Samuela Eto’a a Deca.

Tento tým již pod vedením nizozemského kouče Franka Rijkaarda nečeká na úspěch dlouho. Již v sezóně 2004/05 vítězí v Primera División a připisuje si šesté vítězství v Supercopa de España. V následující sezóně dokonce podruhé triumfuje v Lize mistrů a s obhajobou trofejí za Primera División a Španělský superpohár získává „treble“. Je nutno doplnit, že ve finále ligy mistrů ve francouzském Stade de France porazila anglický Arsenal 2:1. V roce 2006 pak Barcelona podepisuje sponzorský kontrakt s neziskovou organizací UNICEF a jako první klub světa za hlavní reklamu na dresu neinkasuje peníze, naopak přispívá částkou 20 milionů eur ročně.

Zlaté dítě Pep Guardiola a fantom Messi (2008–2012)[editovat | editovat zdroj]

Se závěrem sezóny 2007/08 poměrně nečekaně skončil v klubu kouč Frank Rijkaard, který v klubu působil pět let. S ním odešly i pilíře útočné hry týmu – Ronaldinho[5] a Deco, které nedlouho na to následoval i kamerunský ostrostřelec Eto’o. Prezident Joan Laporta se odhodlal k riskantnímu tahu a angažoval trenéra B-týmu Barcelony Josepa „Pepeho“ Guardiolu.[6] Tento kouč byl známý svým dosti benevoletním přístupem k hráčům (což byl důvod, proč někteří tento tah kritizovali). Do pozice tahouna týmu dosadil velmi nadaného argentinského technika Lionela Messiho. Pilíře nově vzniklého týmu tvořili Andrés Iniesta, Xavi, obránce Carles Puyol a brankář Víctor Valdés. Takto vzniklý tým se brzy ukázal jako „fotbalová symfonie“.

Nejlepší rok v klubové historii – 2009[editovat | editovat zdroj]

Příchod Josepa Guardioly na post prvního kouče na počátku sezóny 2008/09 účinkoval jako pokropení živou vodou. Tento energický kouč dovedl tým k nejúspěšnější sezóně v historii klubu, když se mu podařilo nejprve získat španělský „double“ (vítěz ligy i poháru), poté potřetí triumfovat v Lize mistrů, následně zvítězit jak v evropském, tak španělském Superpoháru a nakonec dovršit sezónu snů ziskem titulu Mistra světa klubů. Zisk šesti trofejí znamenal pro Barcelonu obrovský příval podpory fanoušků i mezinárodního uznání, respektu a autority. Navíc se nyní již světovým superhvězdám v čele s Messim, Xavim a Iniestou podařilo zvítězit na hřišti svého největšího rivala Realu Madrid 6:2,[7] což byla pro „Bílý balet“ dosud největší domácí porážka v El Clásico. Vítězství nad Manchesterem United v Lize mistrů a Estudiantes de La Plata na Mistrovství světa klubů se odrazily v přílivu financí i nových členů (za rok 2009 jich přibylo 170 tisíc). Barcelona tak v tomto roce vyhrála všechny soutěže, kterých se účastnila – španělský klub nemůže momentálně získat více než šest trofejí. Navíc Lionel Messi byl za rok 2009 oceněn ziskem Zlatého míče a stal se fotbalistou světa podle FIFA.

Časová přímka roku 2009
RFEF - Copa del Rey.svg Liga.png Coppacampioni.png RFEF - Supercopa de España.svg UEFA - Super Cup.png FIFA Club World Cup.svg
13.05.2009 17.05.2009 27.05.2009 23.08.2009 28.08.2009 19.12.2009
Copa del Rey Primera División Liga mistrů UEFA Supercopa de España Superpohár UEFA MS klubů

Nová fotbalová dynastie[editovat | editovat zdroj]

Oslava gólu

Toho, čeho jsme v minulosti byli svědky třeba v podání Realu Madrid nebo AC Milán, se nyní odehrává v Barceloně. Klub přepisuje historii pod koučem Guardiolou a s fenomenální trojicí Messi, Xavi, Iniesta. Zdatně jim sekunduje zbytek týmu – Valdés, Puyol, Abidal, Piqué, Pedro, Villa a mnozí další. Již dnes, když slyšíte tato jména, víte, že se jedná o legendy.

V sezóně 2009/10 dokráčel klub až de semifinále Ligy mistrů, kde byl vyřazen pozdějším vítězem Interem Milán. Na domácí scéně se mu podařilo obhájit titul v Primera División, v pořadí už dvacátý.[8] Lionel Messi byl opět oceněn jako nejlepší hráč světa,[9] jako první vítěz v anketě nově vzniklé sloučením dvou dosud nejvýznamnějších. To však není všechno: na prvních třech místech se umístili jen hráči Barcelony – Messi, Xavi, Iniesta.

Následující sezóna dopadla pro klub opět skvěle, když se ve třech soutěžích potýkal s velmi silným rivalem Realem Madrid. Ve Primera División dokázala Barcelona zvítězit rozdílem čtyř bodů již několik kol před koncem. V Lize mistrů na sebe tito soupeři narazili v semifinále, i tady dokázala Barcelona svého rivala přetlačit celkovým skóre 3:1. Ve finále pak pohodlně porazila Manchester United a dokráčela si pro svůj historicky čtvrtý triumf – třetí za posledních šest let. Jediné, čím se doposud rok 2011 liší od roku 2009, je prohra ve finále domácí poháru Copa del Rey právě s Realem Madrid. Real vyhrál zápas v prodloužení, když ve 103. minutě rozhodl svým gólem Cristiano Ronaldo. Barcelona si tak na svůj 26. domácí pohár musí ještě počkat.

Sezona 2011-2012[editovat | editovat zdroj]

Lionel Messi, čtyřnásobný vítěz Zlatého míče (2009, 2010, 2011, 2012) a historicky nejlepší střelec Barcelony. V rámci všech soutěží vstřelil již 253 gólů.[10]

Ročník začal pro Barcelonu velmi dobře. V letním období získala dvě velké posily. Francesc Fàbregas přišel po dlouhém jednání z Arsenal FC za 29 milionů € [11] a v klubu se uvedl velmi dobře, když v prvních čtyřech kolech Primera División 2011/12 dal vždy gól. Druhou posilou byl chilský útočník Alexis Sánchez, který přišel posílit útok z italského Udinese Calcio za 26 milionů € [12].

I s těmito hráči vstoupil klub do sezony dvojzápasem o Supercopa de España 2011, čili španělský Superpohár s Realem Madrid. Po úvodní remíze 2-2 na hřišti Realu [13] přišla domácí výhra 3-2, kterou dvěma góly zařídil především Lionel Messi. Pro Barcu to bylo jubilejní 10. vítězství v této soutěži, přičemž této mety dosáhl jako první klub [14]. Neuběhly ani dva týdny a Barcelona slavila další triumf. V utkání o Superpohár UEFA, kde se střetla s portugalským vítězem Evropské ligy 2010/11 FC Porto, zvítězila pohodlně 2-0 a v soutěž vyhrála počvtrté v historii [15]. Den před utkáním se konal los nového ročníku Ligy mistrů, kde byl Barceloně nalosován mimo jiné i český mistr FC Viktoria Plzeň [16]. Při této příležitosti byl nejlepším hráčem Evropy za sezonu 2010/11 vyhlášen Lionel Messi [17].

Týmové foto po vítězství ve finále MS klubů 2011.

Vítězství v Lize mistrů UEFA 2010/11 přineslo Barçe kromě účasti v Superpoháru UEFA i účast na Mistrovství světa klubů 2011, do jehož semifinále byla nasazena. Po vítězství 4-0 nad Al-Sadd, vítězem Ligy mistrů AFC, si stejným rozdílem poradila se Santos FC, který vyhrál Copa Libertadores 2011 a získala podruhé v historii titul z tohoto prestižního podniku.[18] Bohužel v semifinálovém utkání se zranil David Villa, který do zbytku sezony nenastoupil.

Sezona 2011-12 naznačila, že Barcelona není neporazitelným tým. V semifinále Ligy mistrů 2011/12 podlehla přes lepší výkon dobře bránící Chelsea a nestala se prvním klubem, který dokázal trofej obhájit.[19] Lionel Messi tak alespoň překonal střelecký rekord soutěže, když se trefil celkem čtrnáctkrát. O titul v Primera División a o sérii tří vítězství jí zase připravil Real Madrid. Věčný rival zvítězil při derby El-Clásico na Nou Campu[20] a vytvořil si rozhodující náskok, který Barca nedokázala stáhnout. Čest klubu tak opět zachraňoval svými góly Lionel Messi, který po dvou letech získal Pichichi Trophy, a to s rekordními 50 brankami.[21] Nikomu před ním se v předních světových soutěžích nepodařilo této mety dosáhnout.[22] Ve všech soutěžích, kterých se lotos Barcelona účastnila pak vstřelil 73 branek a překonal letitý rekord Gerda Müllera, který v sezoně 1972/73 vstřelil 68 branek.Lionel Messi je nejlepší hráč historie fotbalu[23]

Ten poslední přidal ve finále Copa del Rey 2011/12, kde Barça porazila Athletic Bilbao. V souboji dvou nejúspěšnějších klubů soutěže zvítězila 3-0 a získala v ní 26. vítězství. Tento zápas byl zároveň posledním pro Josepa Guardiolu, nejúspěšnějšího trenéra v historii klubového fotbalu, který během 4 sezon na lavičce katalánského klubu získal neuvěřitelných 14 trofejí.[24][25] S jeho odchodem končí i slavná éra klubu. O navázání na ní se bude od sezony 2012/13 pokoušet nový trenér Tito Vilanova.

Kronika Futbol Club Barcelona[editovat | editovat zdroj]

Kronika historie Futbol Club Barcelona

  • 1902 - Barcelona získává svou první trofej, vyhrává Copa Macaya. Založena soutěž Copa del Rey.
  • 1905 - První vítězství v Campionat de Catalunya, do zániku soutěže ji FCB vyhraje 23x
  • 1909 - Premiérová účast v celostátní soutěži. Šlo o královský pohár Copa del Rey. Vypadnutí v semifinále.
  • 1910 - RFEF - Copa del Rey.svg Copa del Rey (1. titul). Klub vyhrává svou skupinu a o pohár se dělí s Athletic Bilbao. Vítězství v Copa dels Pirineus
  • 1911 - Vyloučení z Copa del Rey. Vítězství v Copa dels Pirineus
  • 1912 - RFEF - Copa del Rey.svg Copa del Rey (2. titul). Vítězství v Copa dels Pirineus
  • 1913 - RFEF - Copa del Rey.svg Copa del Rey (3. titul). Klub vyhrává svou skupinu a o pohár se dělí s Real Unión. Vítězství v Copa dels Pirineus
  • 1914 a 1915 - neúčast v kterékoliv soutěži
  • 1916 - Semifinále Copa del Rey
  • 1919 - Finále Copa del Rey

  • 1920 - RFEF - Copa del Rey.svg Copa del Rey (4. titul).
  • 1922 - RFEF - Copa del Rey.svg Copa del Rey (5. titul). Slavnostně otevřen stadion Les Corts
  • 1924 - Semifinále Copa del Rey
  • 1925 - RFEF - Copa del Rey.svg Copa del Rey (6. titul).
  • 1926 - RFEF - Copa del Rey.svg Copa del Rey (7. titul).
  • 1927 - Semifinále Copa del Rey
  • 1928 - RFEF - Copa del Rey.svg Copa del Rey (8. titul). Ve třetím opakovaném finále s Real Sociedad
Založena Primera División
  • 1928-29 - Silhouet Spain with Flag.png Mistr Primera División (1. titul).
  • 1929-30 - 2. místo v lize

  • 1930-31 - 4. místo v lize
  • 1931-32 - 3. místo v lize. Finalista Copa della Repubblica (Copa del Rey)
  • 1932-33 - 4. místo v lize
  • 1933-34 - 9. místo v lize
  • 1934-35 - 6. místo v lize
  • 1935-36 - 5. místo v lize. Finalista Copa della Repubblica (Copa del Rey)

  • 1939-40 - 9. místo v lize
  • 1940-41 - 4. místo v lize
  • 1941-42 - 12. místo v lize. RFEF - Copa del Rey.svg Copa del Generalísimo (9. titul)
  • 1942-43 - 3. místo v lize
  • 1943-44 - 6. místo v lize
  • 1944-45 - Silhouet Spain with Flag.png Mistr Primera División (2. titul)
  • 1945-46 - 2. místo v lize. Vítěz Copa d'Or Argentina
  • 1946-47 - 4. místo v lize
  • 1947-48 - Silhouet Spain with Flag.png Mistr Primera División (3. titul)
  • 1948-49 - Silhouet Spain with Flag.png Mistr Primera División (4. titul). Vítěz Copa Eva Duarte
  • 1949-50 - 5. místo v lize

  • 1950-51 - 4. místo v lize. Full Star Blue.svgRFEF - Copa del Rey.svg Copa del Generalísimo (10. titul)
  • 1951-52 - Silhouet Spain with Flag.png Mistr Primera División (5. titul). RFEF - Copa del Rey.svg Copa del Generalísimo (11. titul). Vítěz Copa Eva Duarte
 
  • 1952-53 - Silhouet Spain with Flag.png Mistr Primera División (6. titul). RFEF - Copa del Rey.svg Copa del Generalísimo (12. titul). Vítěz Copa Eva Duarte
  • 1953-54 - 2. místo v lize. Finalista Copa del Generalísimo
  • 1954-55 - 2. místo v lize
  • 1955-56 - 2. místo v lize
  • 1956-57 - 3. místo v lize. RFEF - Copa del Rey.svg Copa del Generalísimo (13. titul)
  • 1957-58 - 3. místo v lize. Vítěz UEFA - Inter-Cities Fairs Cup.svg Pohár veletržních měst (1. vítězství)
  • 1958-59 - Silhouet Spain with Flag.png Mistr Primera División (7. titul). RFEF - Copa del Rey.svg Copa del Generalísimo (14. titul)
  • 1959-60 - Silhouet Spain with Flag.png Mistr Primera División (8. titul). Vítěz UEFA - Inter-Cities Fairs Cup.svg Pohár veletržních měst (2. vítězství)


  • 1970-71 - 2. místo v lize. RFEF - Copa del Rey.svg Copa del Generalísimo (17. titul)
  • 1971-72 - 3. místo v lize
  • 1972-73 - 2. místo v lize
  • 1973-74 - Silhouet Spain with Flag.png Mistr Primera División (9. titul). Finalista Copa del Generalísimo
  • 1974-75 - 3. místo v lize
  • 1975-76 - 2. místo v lize
  • 1976-77 - 2. místo v lize
  • 1977-78 - 2. místo v lize. RFEF - Copa del Rey.svg Copa del Rey (18. titul)
  • 1978-79 - 5. místo v lize. Vítěz Coppacoppe.png Pohár vítězů pohárů (1. vítězství). Finalista Superpoháru UEFA
  • 1979-80 - 4. místo v lize

 

  • 2000-01 - 4. místo v lize
  • 2001-02 - 4. místo v lize
  • 2002-03 - 6. místo v lize
  • 2003-04 - 2. místo v lize
  • 2004-05 - Silhouet Spain with Flag.png Mistr Primera División (17. titul). RFEF - Supercopa de España.svg Supercopa de España (6. titul)
  • 2005-06 - Silhouet Spain with Flag.png Mistr Primera División (18. titul). RFEF - Supercopa de España.svg Supercopa de España (7. titul). Vítěz Coppacampioni.png Liga mistrů UEFA (2. titul). Finalista Superpoháru UEFA. Finalista mistrovství světa ve fotbale klubů
  • 2006-07 - 2. místo v lize
  • 2007-08 - 3. místo v lize
  • 2008-09 - Silhouet Spain with Flag.png Mistr Primera División (19. titul). RFEF - Copa del Rey.svg Copa del Rey (25. titul). RFEF - Supercopa de España.svg Supercopa de España (8. titul). Vítěz Coppacampioni.png Liga mistrů UEFA (3. titul). Superpohár UEFA (3. vítězství). FIFA Club World Cup.svg Mistrovství světa klubů (1. vítězství).
  • 2009-10 - Full Star Yellow.svgFull Star Yellow.svgSilhouet Spain with Flag.png Mistr Primera División (20. titul). RFEF - Supercopa de España.svg Supercopa de España (9. titul).

  • 2010-11 - Silhouet Spain with Flag.png Mistr Primera División (21. titul). Vítěz Coppacampioni.png Liga mistrů UEFA (4. titul). Finalista Copa del Rey
  • 2011-12 - 2. místo v lize. RFEF - Copa del Rey.svg Copa del Rey (26. titul). Full Star Red.svgRFEF - Supercopa de España.svg Supercopa de España (10. titul). Superpohár UEFA (4. vítězství). FIFA Club World Cup.svg Mistrovství světa klubů (2. vítězství).
  • 2012-13 - Silhouet Spain with Flag.png Mistr Primera División (22. titul)
    RFEF - Supercopa de España.svg Supercopa de España (11. titul).

Získané trofeje[editovat | editovat zdroj]

Trofeje z Musea Barcelony

Domácí soutěže[editovat | editovat zdroj]

  • Primera División ( 22× )
    • 1929, 1944/45, 1947/48, 1948/49, 1951/52, 1952/53, 1958/59, 1959/60, 1973/74, 1984/85, 1990/91, 1991/92, 1992/93, 1993/94, 1997/98, 1998/99, 2004/05, 2005/06, 2008/09, 2009/10, 2010/11, 2012/13
  • Copa del Rey ( 26× )
    • 1910, 1912, 1913, 1920, 1922, 1925, 1926, 1928, 1942, 1951, 1952, 1952/53, 1957, 1958/59, 1962/63, 1967/68, 1970/71, 1977/78, 1980/81, 1982/83, 1987/88, 1989/90, 1996/97, 1997/98, 2008/09, 2011/12
  • Copa de la Liga ( 2× )
    • 1982–83, 1985–86
  • Supercopa de España ( 11× )
    • 1983, 1991, 1992, 1994, 1996, 2005, 2006, 2009, 2010, 2011, 2013

Mezinárodní soutěže[editovat | editovat zdroj]

Soupiska A týmu[editovat | editovat zdroj]

Všechny hráče, kteří kdy hráli za FC Barcelona a na české verzi Wikipedie mají existující článek naleznete v Kategorii:Fotbalisté FC Barcelona
Xavi Hernández

Španělské kluby jsou limitovány pravidly nařizující, že každý klub smí mít na soupisce pouze tři hráče, kteří mají občanství ve státech mimo Evropskou Unii. Toto pravidlo se nevztahuje na hráče s Dvojím občanstvím a na hráče z tzv. AKT (Africká, Karibská a Pacifická skupina států).

Aktuální k datu: 13. 08. 2014[26]

# Pozice Hráč
1 Německo B Marc-André ter Stegen
2 Španělsko O Martín Montoya
3 Španělsko O Gerard Piqué
4 Chorvatsko Z Ivan Rakitić
6 Španělsko Z Xavi (Kapitán (fotbal))
7 Španělsko Ú Pedro Rodríguez
8 Španělsko Z Andrés Iniesta (druhý zástupce kapitána)
9 Uruguay Ú Luis Suárez
10 Argentina Ú Lionel Messi (třetí zástupce kapitána)
11 Brazílie Ú Neymar
12 Brazílie Z Rafinha
13 Chile B Claudio Bravo
# Pozice Hráč
14 Argentina Z Javier Mascherano
15 Španělsko O Marc Bartra
16 Španělsko Z Sergio Busquets
17 Kamerun Z Alexandre Song
18 Španělsko O Jordi Alba
21 Brazílie O Adriano Correia
22 Brazílie O Daniel Alves
23 Belgie O Thomas Vermaelen
24 Francie O Jérémy Mathieu
25 Španělsko B Jordi Masip

Rivalita s jinými kluby[editovat | editovat zdroj]

Rivalita mezi kluby je dvojího charakteru. První z nich můžeme nazvat geografický. Je mnohem častější a vzniká poměrně jednoduše mezi kluby s nepříliš od sebe vzdálenými domácími hřišti. Jde o kluby ze stejného města, případně regionu. V případě FC Barcelony jde o městského rivala RCD Espanyol a vzájemný duel těchto dvou mužstev se nazývá El derbi Barceloní (v překladu Barcelonské derby). Druhý charakter by se dal nazvat historický. Rivalita v tomto případě vzniká velmi dlouho, zejména mezi úspěšnými kluby, které často mezi sebou bojují o přední místa v domácích soutěžích. Typický s světově proslulý příklad najdeme právě ve Španělsku a jedním z akterů je FC Barcelona. Jejím největším rivalem je Real Madrid a vzájemný souboj se nazývá El Clásico (v překladu Klasika).

El Clásico (Real Madrid)[editovat | editovat zdroj]

Souboj v semifinále Ligy mistrů 2010/11
Aktuální k 21. dubna 2012
Klub Zápasy V R P Góly
FC Barcelona 219 86 46 87 355
Real Madrid 219 87 46 86 367

Jeden z největších a nejsledovanějších duelů na světě mezi nejslavnějšími kluby světa [27]. Souboj mezi FC Barcelona a Real Madrid CF. Aktuálně proti sobě stojí 32 titulů z Primera División a 9 vítězství v Lize mistrů UEFA. Rivalita mezi těmito kluby je tak velmi pochopitelná. Navíc je silně podpořena politicko-historickými důvody. Barcelona je centrum Katalánska, které se cítí utlačováno pod nadvládou Španělského království a léta žádá o autonomii. Pro Katalánce je FC Barcelona národním mužstvem a Real Madrid symbolem zla. Soupeření tak má nejen sportovní charakter, ale je z něj cítit politické a kulturní napětí [28].

Historie rivality[editovat | editovat zdroj]

Počátky vyhrocení rivality najdme ve 30. letech 20. století během prvních pokusů o osamostatnění Katalánska. Během diktatury Primo de Rivera a zejména Francisco Francoa byli Katalánci otevřeně utlačováni a klub se pro ně stal symbolem národní soudržnosti a reprezentantem svobody (Més que un club - víc než klub). Útlak se pak logicky nevyhnul ani Barceloně, která přišla o domácí hřiště i o některé hráče [29]. Největší podnět nenávisti pochází ze Španělské občanské války, kdy byl (na jejím počátku) v Madridu zavražděn tehdejší prezident Barcelony Josep Sunyol [29]. Dalším přiložení do ohně se odehrálo v roce 1953. Právě v tomto podepsali Realem i Barcelona současně smlouvu s Argentincem Afredo di Stéfanem. Spor musela rozsoudit až FIFA, která vynesla absurdní rozsudek, že si oba kluby musí hráče půjčovat, na což Barca nepřistoupila a nároku na hráče se vzdala. Ten pak s Realem vyhrál 5x Pohár mistrů evropských zemí a stal se jeho největší hvězdou v historii [28][29].

V poslední době můžeme pozorovat nové vyhrocení rivality mezi kluby. To vygradovalo příchodem nového trenéra José Mourinha na lavičku Realu. Tím se napětí přeneslo přímo na hrací plochu, kde je znatelná frustrace hráčů Realu z nepřicházejících trofejí, na které klub kvalitu má. V roce 2011 se odehrálo už 6 vzájemných duelů a mnohé z nich končily vyloučením hráčů některého z klubů [30].

El derbi Barceloní (RCD Espanyol)[editovat | editovat zdroj]

Camp Nou při zápase s RCD Espanyol
Aktuální k 5. květnu 2012
Klub Zápasy V R P Góly
FC Barcelona 191 106 41 44 352
RCD Espanyol 191 44 41 106 216

Největším lokálním rivalem byl od založení obou klubů RCD Espanyol, druhý slavný klub z Barcelony. Bílo-modří podle mnohých zradili katalánský lid, když přijali královský patronát a přidali korunu do loga klubu. A tak i zde můžeme vidět politický podtext. V době nadvlády generála Francisco Francoa byl Espanyol symbolem zrady katalánského lidu a přisluhovačem moci. Proti tomu stál revolucionářský duch příznivců Barcy. Rivalitu s RCD Espanyol můžeme pozorovat především mezi fanoušky obou klubů.

Z herního hlediska není Espanyol tak úspěšný jako Barcelona. Na kontě nemá žádný mistrovský titul, „pouze“ 4 vítězství v Copa del Rey. Ovšem při prvních dvou (1929, 1940) musel přejít právě přes Barcelonu, aby trofej získal. Mezi těmito kluby bylo odehráno nejvíce zápasů ze všech regionálních derby (Madrid, Sevilla, ...) na území Španělska. V sezoně 2008/09, kdy Barcelona získal „treble“, byl Espanyol prvním klubem, který porazil Barcu na domácím hřišti Camp Nou [31].

Znak[editovat | editovat zdroj]

Původní znak
Dres Barcelony

Původní znak byl totožný jako městský znak Barcelony[32], jako důkaz soudržnosti klubu a města. V roce 1910 byla vypsána soutěž na nový znak. Soutěž vyhrál příspěvek neznámého autora, který slouží dodnes. Znak tvoří štít se zlatými okraji. Horní polovina je rozdělena na dvě části. V levé je červený kříž na bílém poli (Creu de Sant Jordi). Pravou tvoří červené a žluté svislé pruhy (barvy Katalánska). Spodní polovinu tvoří rudé a modré svislé pruhy (barvy klubu), na nichž leží zlatý fotbalový míč.

Dres[editovat | editovat zdroj]

Dres Barcelony byl původně sešit ze dvou dresů různých barev napůl. Trenýrky byly původně bílé. Barvy jsou symbolem Katalánska. Postupně se dres vyvíjel. Na dresu se objevily pruhy, kterých časem přibývalo. Dnes se prakticky před každou sezonou domácí dres lehce upravuje a venkovní dres téměř zcela mění. Například v sezoně 2010/11 byl venkovní dres tyrkysový, v sezoně 2011/12 je venkovní dres poprvé v historii černý. Na hrudi měl dres Barcelony až do sezony 2011/12 logo a nápis UNICEF. Od sezony 2011-12 nosil na hrudi logo neziskové charitativní organizace Qatar Foundation a od sezony 2013-14 již plně komerční logo sponzora. Dres pro sezonu 2012/13 představili činovnící klubu spolu se společností Nike 22. května 2012. Design se opět vrací ke třem pruhům, tentokrát však v moderní "rozpité" podobě.[33]

1899
1910
1913
1935
1950
1955 (pro Evropské poháry)
1984
1992
1995
1997
1998
2001
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
2010
2011
2012
2013


Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. FC Barcelona Information [online]. barcelona.cat., 16. srpna 2010, [cit. 2011-09-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Real zaváhal na Espaňolu, čímž Barceloně posvětil 22. španělský titul. iDNES.cz [online]. 2013-05-12 [cit. 2013-05-12]. Dostupné online.  
  3. A Five Star Stadium [online]. barcelona.cat, [cit. 2011-09-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. FC Barcelona Trophy Room [online]. barcelona.cat, [cit. 2011-09-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Ronaldinho přestupuje za 21 milionů € do AC Milán
  6. Guardiola by se měl stát novým koučem Barcelony, sport.cz 6. 5. 2008
  7. Barcelona porazila Real Madrid na jeho hřišti 6:2
  8. Barcelona získala jubilejní 20. titul, čas.sk 17.05.2010 (slovensky)
  9. Překvapení: Zlatý míč získal opět Lionel Messi, isport.cz 10.01.2011
  10. http://www.fcbarcelona.com/club/the-honours/detail/card/fc-barcelona-individual-records FC Barcelona oficial rekords (anglicky)
  11. 'Vítej doma!' Fabregas přestoupil do Barcelony [online]. lidovky.cz, 12. srpna 2011, [cit. 2011-09-23]. Dostupné online. (česky) 
  12. Super úlovek Barcy. Získala střelce Sáncheze [online]. isport.cz, 22. července 2011, [cit. 2011-09-23]. Dostupné online. (česky) 
  13. Superpohár rozhodne odveta, Real remizoval s Barcelonou [online]. isport.cz, 14. srpna 2011, [cit. 2011-09-23]. Dostupné online. (česky) 
  14. Messi vystřílel Barceloně španělský Superpohár [online]. lidovky.cz, 18. srpna 2011, [cit. 2011-09-23]. Dostupné online. (česky) 
  15. Barcelona má další trofej, v Superpoháru přehrála Porto [online]. aktuálně.cz, 26. srpna 2011, [cit. 2011-09-23]. Dostupné online. (česky) 
  16. Los Ligy mistrů: Plzeň vyfasovala Barcelonu, AC Milán a Borisov [online]. isport.cz, 26. srpna 2011, [cit. 2011-09-23]. Dostupné online. (česky) 
  17. Nejlepším fotbalistou v Evropě je Messi [online]. ČTK, 25. srpna 2011, [cit. 2011-09-23]. Dostupné online. (česky) 
  18. Barcelona vyhrála MS klubů, ve finále rozdrtila brazilský Santos [online]. Deník Sport, 18. prosince 2011, [cit. 2012-06-08]. Dostupné online. (česky) 
  19. Chelsea vyřadila Barcelonu a míří do finále [online]. Česká televize, 24. dubna 2012, [cit. 2012-06-08]. Dostupné online. (česky) 
  20. Real porazil Barcelonu a má už sedm bodů náskok [online]. Česká televize, 21.04.2011, [cit. 2012-06-08]. Dostupné online. (česky) 
  21. Pichichi Trophy na En.wikipedii
  22. Messi zničil Espaňol čtyřmi góly! V lize jich nasázel už 50! [online]. isport.cz, 05.05.2011, [cit. 2012-06-08]. Dostupné online. (česky) 
  23. Four-goal Lionel Messi gives Pep Guardiola perfect Barcelona send-off [online]. The Guardian, 05.05.2011, [cit. 2012-06-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  24. Slastné loučení. Guardiola získal s Barcelonou španělský pohár [online]. Deník Sport, 25.05.2012, [cit. 2012-06-08]. Dostupné online. (česky) 
  25. Guardiola v Barceloně končí. Rozhodl se neprodloužit smlouvu [online]. Česká televize, 27.04.2012, [cit. 2012-06-08]. Dostupné online. (česky) 
  26. Superpohár rozhodne odveta, Real remizoval s Barcelonou [online]. FCB.cat, [cit. 2012-06-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  27. Žebříček: Nejbohatší fotbalový klub světa je Real Madrid [online]. iHned.cz, 12. února 2009, [cit. 2011-09-23]. Dostupné online. (česky) 
  28. a b El clásico [online]. barcelona.com, [cit. 2011-09-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  29. a b c El Clásico - největší z největších [online]. eurofotbal.cz, 16. dubna 2011, [cit. 2011-09-23]. Dostupné online. (česky) 
  30. VIDEO: Provokatér Mourinho vytahal asistenta Barcelony za ucho, odhalily ho kamery [online]. Sport.cz, 18. srpna 2011, [cit. 2011-09-23]. Dostupné online. (česky) 
  31. El Derbi Barceloní – The History Behind the Barcelona Derby [online]. barca.com, 18. prosince 2010, [cit. 2011-09-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  32. History of the crest (anglicky)
  33. An artful presentation [online]. FC Barcelona.com, 22.05.2012, [cit. 2012-06-08]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie FC Barcelona ve Wikimedia Commons