AC Sparta Praha

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o fotbalovém klubu. O historickém všestranném atletickém klubu AC Sparta a dnešní asociaci sportovních klubů AC Sparta Praha a jejích dalších členských klubech pojednává článek Association Club Sparta Praha.
AC Sparta Praha
{{{komentář}}}
Název AC Sparta Praha fotbal a. s.
Přezdívka "Železná Sparta", "Rudí"
Země Česko Česká republika
Město Znak Prahy Praha
Založen 16. listopadu 1893
Asociace Česko FAČR
Domácí dres
Venkovní dres
Soutěž 1. česká fotbalová liga
2013/14 1. místo
Stadion Generali Arena, Praha
Kapacita 20 854
Vedení
Předseda Česko Daniel Křetínský
Trenér Česko Vítězslav Lavička
Oficiální webová stránka
Největší úspěchy
Tituly 36
Domácí trofeje 21x Mistr Československa
12x 1. česká fotbalová liga
20x Pohár České pošty
2x Český Superpohár
Mezinárodní trofeje 3x Pohár Mitropa cup
AC Sparta Praha 2014/15
Přehled medailí
Fotbalová liga Československa
Stříbrná medaile 1925 AC Sparta
Zlatá medaile 1925/1926 AC Sparta
Zlatá medaile 1927 AC Sparta
Bronzová medaile 1927/1928 AC Sparta
Bronzová medaile 1928/1929 AC Sparta
Stříbrná medaile 1929/1930 AC Sparta
Stříbrná medaile 1930/1931 AC Sparta
Zlatá medaile 1931/1932 AC Sparta
Stříbrná medaile 1932/1933 AC Sparta
Stříbrná medaile 1933/1934 AC Sparta
Stříbrná medaile 1934/1935 AC Sparta
Zlatá medaile 1935/1936 AC Sparta
Stříbrná medaile 1936/1937 AC Sparta
Zlatá medaile 1937/1938 AC Sparta
Zlatá medaile 1937/1938 AC Sparta
Stříbrná medaile 1939/1940 AC Sparta
Stříbrná medaile 1942/1943 AC Sparta
Zlatá medaile 1943/1944 AC Sparta
Zlatá medaile 1945/1946 AC Sparta
Stříbrná medaile 1946/1947 AC Sparta
Zlatá medaile 1947/1948 AC Sparta
Stříbrná medaile 1949 Sokol Bratrství Sparta
Stříbrná medaile 1950 Sokol Bratrství Sparta
Stříbrná medaile 1951 Sparta ČKD Praha
Zlatá medaile 1952 Sparta ČKD Praha
Stříbrná medaile 1953 TJ Spartak Praha Sokolovo
Zlatá medaile 1954 TJ Spartak Praha Sokolovo
Bronzová medaile 1955 TJ Spartak Praha Sokolovo
Bronzová medaile 1956 TJ Spartak Praha Sokolovo
Stříbrná medaile 1957/1958 TJ Spartak Praha Sokolovo
Zlatá medaile 1964/1965 TJ Spartak Praha Sokolovo
Stříbrná medaile 1965/1966 TJ Sparta ČKD Praha
Zlatá medaile 1966/1967 TJ Sparta ČKD Praha
Bronzová medaile 1968/1969 TJ Sparta ČKD Praha
Bronzová medaile 1969/1970 TJ Sparta ČKD Praha
Bronzová medaile 1982/1983 TJ Sparta ČKD Praha
Zlatá medaile 1983/1984 TJ Sparta ČKD Praha
Zlatá medaile 1984/1985 TJ Sparta ČKD Praha
Stříbrná medaile 1985/1986 TJ Sparta ČKD Praha
Zlatá medaile 1986/1987 TJ Sparta ČKD Praha
Zlatá medaile 1987/1988 TJ Sparta ČKD Praha
Zlatá medaile 1988/1989 TJ Sparta ČKD Praha
Zlatá medaile 1989/1990 TJ Sparta ČKD Praha
Zlatá medaile 1990/1991 TJ Sparta Praha
Stříbrná medaile 1991/1992 AC Sparta Praha
Zlatá medaile 1992/1993 AC Sparta Praha
1. česká fotbalová liga
Zlatá medaile 1993/1994 AC Sparta Praha
Zlatá medaile 1994/1995 AC Sparta Praha
Zlatá medaile 1996/1997 AC Sparta Praha
Zlatá medaile 1997/1998 AC Sparta Praha
Zlatá medaile 1998/1999 AC Sparta Praha
Zlatá medaile 1999/2000 AC Sparta Praha
Zlatá medaile 2000/2001 AC Sparta Praha
Stříbrná medaile 2001/2002 AC Sparta Praha
Zlatá medaile 2002/2003 AC Sparta Praha
Stříbrná medaile 2003/2004 AC Sparta Praha
Zlatá medaile 2004/2005 AC Sparta Praha
Zlatá medaile 2006/2007 AC Sparta Praha
Stříbrná medaile 2007/2008 AC Sparta Praha
Stříbrná medaile 2008/2009 AC Sparta Praha
Zlatá medaile 2009/2010 AC Sparta Praha
Stříbrná medaile 2010/2011 AC Sparta Praha
Stříbrná medaile 2011/2012 AC Sparta Praha
Stříbrná medaile 2012/2013 AC Sparta Praha
Zlatá medaile 2013/2014 AC Sparta Praha
Pohár dobročinnosti
Zlatá medaile 1909 AC Sparta
Zlatá medaile 1915 AC Sparta
Středočeský pohár
Zlatá medaile 1918 AC Sparta
Zlatá medaile 1919 AC Sparta
Zlatá medaile 1920 AC Sparta
Zlatá medaile 1923 AC Sparta
Zlatá medaile 1924 AC Sparta
Zlatá medaile 1925 AC Sparta
Zlatá medaile 1931 AC Sparta
Zlatá medaile 1934 AC Sparta
Zlatá medaile 1936 AC Sparta
Středoevropský pohár
Zlatá medaile 1927 AC Sparta
Stříbrná medaile 1930 AC Sparta
Zlatá medaile 1935 AC Sparta
Stříbrná medaile 1936 AC Sparta
Zlatá medaile 1964 TJ Spartak Praha Sokolovo
Český pohár
Zlatá medaile 1943 AC Sparta
Zlatá medaile 1944 AC Sparta
Zlatá medaile 1946 AC Sparta
Zlatá medaile 1972 TJ Sparta ČKD Praha
Zlatá medaile 1975 TJ Sparta ČKD Praha
Zlatá medaile 1976 TJ Sparta ČKD Praha
Zlatá medaile 1980 TJ Sparta ČKD Praha
Zlatá medaile 1984 TJ Sparta ČKD Praha
Zlatá medaile 1986 TJ Sparta ČKD Praha
Zlatá medaile 1987 TJ Sparta ČKD Praha
Zlatá medaile 1988 TJ Sparta ČKD Praha
Zlatá medaile 1989 TJ Sparta ČKD Praha
Zlatá medaile 1992 AC Sparta Praha
Zlatá medaile 1993 AC Sparta Praha
Československý pohár
Zlatá medaile 1964 TJ Spartak Praha Sokolovo
Zlatá medaile 1972 TJ Sparta ČKD Praha
Zlatá medaile 1976 TJ Sparta ČKD Praha
Zlatá medaile 1980 TJ Sparta ČKD Praha
Zlatá medaile 1984 TJ Sparta ČKD Praha
Zlatá medaile 1988 TJ Sparta ČKD Praha
Zlatá medaile 1989 TJ Sparta ČKD Praha
Zlatá medaile 1992 AC Sparta Praha
Český pohár
Stříbrná medaile 1993/1994 AC Sparta Praha
Zlatá medaile 1995/1996 AC Sparta Praha
Stříbrná medaile 2000/2001 AC Sparta Praha
Stříbrná medaile 2001/2002 AC Sparta Praha
Zlatá medaile 2003/2004 AC Sparta Praha
Zlatá medaile 2005/2006 AC Sparta Praha
Zlatá medaile 2006/2007 AC Sparta Praha
Zlatá medaile 2007/2008 AC Sparta Praha
Stříbrná medaile 2011/2012 AC Sparta Praha
Zlatá medaile 2013/2014 AC Sparta Praha
Český Superpohár
Zlatá medaile 2010 AC Sparta Praha
Zlatá medaile 2014 AC Sparta Praha

AC Sparta Praha fotbal a. s. je pražský fotbalový klub, člen asociace Association Club Sparta Praha. Sparta má na kontě mnoho titulů z československé a české ligy, je častým účastníkem Ligy mistrů. Za svoji přes 120 let dlouhou historii působilo v klubu mnoho různých reprezentantů. V posledních letech však většina nejlepších hráčů přestupuje z finančních důvodů do zahraničních týmů. Současným vlastníkem klubu je J&T Credit Investments, a. s., firma JUDr. Daniela Křetínského.

Historické názvy[editovat | editovat zdroj]

  • 1893AC Královské Vinohrady (Athletic Club Královské Vinohrady)
  • 1894AC Sparta (Athletic Club Sparta)
  • 1948AC Sparta Bubeneč (Athletic Club Sparta Bubeneč)
  • 1949Sokol Bratrství Sparta
  • 1951Sparta ČKD Praha (Sparta Českomoravská Kolben Daněk Praha)
  • 1953TJ Spartak Praha Sokolovo (Tělovýchovná jednota Spartak Praha Sokolovo)
  • 1965TJ Sparta ČKD Praha (Tělovýchovná jednota Sparta Českomoravská Kolben Daněk Praha)
  • 1990TJ Sparta Praha (Tělovýchovná jednota Sparta Praha)
  • 1991AC Sparta Praha (Athletic club Sparta Praha)
  • 1993AC Sparta Praha fotbal, a.s. (Athletic club Sparta Praha fotbal, a.s.)

Historie[editovat | editovat zdroj]

Vznik[editovat | editovat zdroj]

Historie fotbalové Sparty začala v roce 1891, kdy několik nadšenců založilo na pražských Maninách klub se jménem AC Praha. Pěstovala se zde mimo jiné i cyklistika, a když byla Vltava zamrzlá, tak i bruslení. Po dvou letech činnosti se však klub rozhádal a odešla z něj skupina odbojníků v čele s Karlem, Otou a Josefem Malečkovými. Ti založili Athletic Club Královské Vinohrady. Prvním předsedou byl Maxmilián Švagrovský původem z Roudnice nad Labem. Vinohrady byly tehdy ještě samostatné bohaté město za hranicemi Prahy, a proto nový klub očekával od radnice štědrou podporu. Klub byl ustanoven 16. listopadu 1893 a tento den je považován za datum založení klubu. O pár týdnů později uspořádal nový klub bruslařskou exhibici, na které se objevil i Bohumil Rudl. Tomu se exhibice líbila a přivedl i své dva bratry Václava a Rudolfa. Ti hráli především fotbal a brzy přivedli celý fotbalový kroužek, který v té době působil na Letenské pláni.

Podpora vinohradské radnice byla nulová, a když jim nenabídla ani pozemek pro nový stadion, klub se rozhodl změnit působiště. To bylo schváleno na valné hromadě 9. srpna 1894 v kavárně Demínka. Během jednání povstal Vladimír Horejc a pronesl slavná slova: „Nechť se náš klub napříště zove AC Sparta!“ V celé Evropě byla tehdy antická kultura v módě, a tak byl návrh schválen s bouřlivým nadšením. Ale ani nový název nedokázal zajistit nový stadion. Sparťani tedy trénovali na vojenském cvičišti na Invalidovně a jako většina tehdejších klubů své zápasy hráli nejčastěji na Císařské louce. Právě tam se konal 29. března 1896 turnaj s názvem „Národní zápasy mužstev, kopaný míč cvičících“. Od tohoto turnaje se datují všechna slavná derby Sparty se Slavií. Na hřišti vyhrála Sparta první zápas 1:0, ale slavný rozhodčí a praotec českého sportu Josef Rössler-Ořovský po zápase sparťanský gól odvolal. Nebyla to svévole rozhodčího. Jeho rozhodnutí odpovídalo tehdejšímu výkladu pravidel, podle kterého museli dosaženou branku schválit kapitáni obou mužstev. Kvůli ochlazení vztahů se Slavií se další zápas konal až za jedenáct let a skončil výsledkem 2:2. Prvním střelcem Sparty v derby se stal autor obou gólů Karel Hradecký.

Počátek století[editovat | editovat zdroj]

AC Sparta Praha 1908

Sparta byla tehdy velmi chudý klub a barvy dresů určovala spíše náhoda. První sparťanské dresy byly černé s bílým „S“ na prsou svetru. Klubu hrozil několikrát rozpad, a když chtěl novou výstroj, musel vzít zavděk i silně obnošenými červenočernými košilemi, které původně patřily smíchovskému ČFK, později je nosil vinohradský ČAFC, který v roce 1902 změnil barvy a své dresy přenechal chudým sparťanům. Po dvou letech získal klub ze zaniklého Unionu Praha dresy s červenými a bílými pruhy. V tomto týmu působil i střelec Jan Košek, kterého k nelibosti sparťanů přetáhla Slavie. Na podzim 1904 však ve Slavii došlo k rozkolu a do Sparty přišel nejen Košek, ale i slavné křídlo Jindřich Baumruk a Rudolf Krummer. Sparta se rázem stala nejlepším týmem v celém Rakousku-Uhersku, což potvrdila, když o Vánocích porazila First Viennu 7:2 a 7:0 a budapešťský BTK porazila 4:1. Největší senzací však bylo, když Sparta prohrála s vítězem anglické ligy, Newcastlem United jen 2:3. Bývalí slávisté se však vrátili zpět do sešívaného dresu a sláva Sparty vzala prozatím za své. První stadion získal klub v roce 1904 naproti holešovickému pivovaru, ale již za rok se stěhovali na Letnou do prostoru dnešního Národního technického muzea. V roce 1906 přivezl z Londýna pan Petřík, jeden ze zakladatelů klubu, sadu rudých svetrů. V té době takové dresy oblékal londýnský Arsenal[1] a Petřík je daroval sparťanům, aby hráli stejně dobře. Od té doby se rudé dresy staly pevným symbolem Sparty.

Na začátku století byla dominujícím českým klubem Slavia a i její druhý tým dokázal porážet domácí soupeře, včetně Sparty. Ta však krok za krokem také budovala silný tým. V roce 1910 získala několik skvělých hráčů včetně Václava Piláta, výborného technika a mistra nahrávek. Již 1. října 1911 porazila Sparta Slavii 3:1 a začala tím období dvojvládí pražských „S“. Na podzim 1913 získala záložníka ČAFC Karla Peška-Káďu a stala se českým suverénem. V roce 1912 se konalo první řádné mistrovství Českého fotbalového svazu. Sparťané vyhráli skupinu, v semifinále porazili Moravskou Slavii Brno a po finálové porážce Kolína získali svůj první mistrovský titul. Po vyhlášení Světové války narukovali do bojů i fotbalisté. Národní listy přinesly v první zářijové dny roku 1914 zprávu o úmrtí Václava Piláta. Byla však nepravdivá. Pilát byl sice zasažen střepinou a zůstal nehybně ležet na bitevním poli, procházející kaprál Štěpánovský, v civilu známý rozhodčí, však Piláta poznal a nechal odnést na ošetřovnu. Pilát dlouho zápasil o život, ale nakonec se zázračně uzdravil a brzy začal dokonce znovu hrát fotbal.

První světová válka[editovat | editovat zdroj]

Během čtyř let války na tom byl český fotbal špatně. Ze všech týmů zbyly jen trosky a na nějakou vážnější soutěž nebylo v situaci, kdy se sestavy týmů měnily zápas od zápasu, ani pomyšlení. Mezi různými posilami Sparty se však objevil i jeden skvělý hráč – Antonín Janda, zvaný Očko. Přišel z Olympie Praha VII, přivedl i svého bratra a stal se pilířem týmu. Za války působil v týmu také brankář Vlasta Burian. Měl šanci stát se i reprezentačním brankářem, ale dal přednost divadelní a filmové kariéře. Nedostatek hráčů přivedl v roce 1915 Václava Rudla, prvního fotbalistu, který hrál v pravých kopačkách, objednaných z Anglie, na myšlenku založit první dorost v zemi. K jeho svěřencům patřili i Josef Maleček a Jiří Tožička, budoucí skvělí fotbalisté, ale především hokejisté. Václav Rudl se také zapsal jako první sparťanský kapitán a první trenér.

Železná Sparta[editovat | editovat zdroj]

Válka však v roce 1918 skončila a ve Spartě se sešlo velmi kvalitní mužstvo, zvané proto „Železná Sparta“. Mezi největší překvapení patřil návrat ve válce těžce raněného Václava Piláta. Do branky se postavil vysoký František Peyr, povoláním zlatník. V obranně hráli Antonín Hojer a Miroslav Pospíšil. Hvězdnou zálohu, která neměla na pevninské Evropě obdoby, tvořili František Kolenatý, Antonín Fivébr a Káďa. Později nahradil Káďa ve středu hřiště svého učitele Fivébra a nalevo se dostal Antonín Perner. V útoku, který vedl Pilát, působil vpravo Josef Sedláček, zvaný Šmrdlous, a Janda-Očko, vlevo byli Josef „Boban“ Šroubek a Otto Škvajn, jinak též Mazal. Roku 1920 se v Antverpách konaly Olympijské hry a československá reprezentace se dostala až do finále, kde nastoupila proti domácím Belgičanům. Kapitán Káďa však své mužstvo na protest proti rozhodování sudího odvolal ze hřiště a reprezentace byla vyloučena z celého turnaje. Na olympiádě nastoupilo v československém týmu deset hráčů Sparty.

Celostátní mistrovství v té době ještě neexistovalo, ale za vrcholnou soutěž se všeobecně považovala početná a mocná Středočeská župa a její vítěz byl uznáván jako domácí šampion. Sparta v této soutěži vítězila nepřetržitě od roku 1919 do roku 1923. Soutěž se hrála jednokolově. Sparta za tu dobu odehrála 59 zápasů a kromě jednoho všechny vyhrála, a to s vysokým skóre 235:46. Jediný prohraný zápas pochází ze druhého kola prvního ročníku, kdy Sparta nečekaně prohrála 1:2 s Unionem Žižkov. K tomuto vítězství se pak novináři a fanoušci vraceli ještě dlouhá léta. Hrdinové tohoto zápasu byli brankář Antonín Kaliba a skórující Jan Dvořáček. Oba hráči po nějaké době přestoupili do Sparty. V letech 1919 a 1922 se konal i turnaj mezi jednotlivými župními mistry o mistra republiky. Poprvé se hrálo ligovým systémem, ve kterém Sparta porazila všechny čtyři soupeře a s celkovým skóre 17:0 získala titul. Podruhé se hrálo vyřazovacím způsobem a Sparta byla nasazena až do finále, ve kterém přehrála Hradec Králové 7:0. Tituly z let 1912, 1919 a 1922 byly Českomoravským svazem uznány jako mistrovské až v roce 2002. Většina fotbalových znalců evropského fotbalu považovala za nejlepší týmy první poloviny 20. let Spartu, FC Barcelonu a 1. FC Nürnberg. V roce 1921, v prestižním turnaji o titul neoficiálního mistra kontinentu, sparťani přehráli oba soupeře na jejich půdě – Norimberk 2:1 a Barcelonu 3:2.

Konkurence doma i v zahraničí začala s popularizací fotbalu stoupat a domácí senzacechtiví novináři začali poté, kdy odešel Pilát, psát o rezavění železné Sparty. V zahraničí však mělo klubové jméno stále vynikající zvuk a Sparta byla v roce 1926 pozvána na americký zájezd. Mužstvo získalo vynikajícího střelce Josefa Silného, který jako první v Česku dosáhl sta vstřelených gólů. Klub však musel zaplatit Slavii tehdy ohromných 60 000 Kčs. Vrátil se i Janda-Očko, kterého si zaoceánští Češi vynutili kvůli skvělým ohlasům na jeho výkony na Pershingově olympiádě. Cestování do Ameriky a po ní bylo tehdy velmi únavné a po namáhavé cestě navíc čekal sparťany souboj většinou s anglickým či skotským profesionálním klubem. Přesto z dvanácti utkání sedm vyhráli a poražení byli jen dvakrát.

V roce 1924 fotbalový svaz stanovil pravidla pro profesionalizaci fotbalu. Mezi prvními 17 profesionálními kluby byla i Sparta. Fotbal se tak rozdělil do dvou proudů. Profesionální týmy vytvořily první a druhou ligu a ty zbylé dál hrály po jednotlivých župách o titul amatérského mistra. První ligový zápas odehrála Sparta 26. dubna 1926 s Vršovicemi (dnes Bohemians) a zvítězila 7:1, ale rozhodčí nakonec neuznal výsledek zápasu kvůli nevyhovujícímu terénu. To vyvolalo mnoho různých protestů a tahanic u zeleného stolu. Až po mnoha měsících byl po odehrání soutěže nařízen nový zápas, který Sparta opět vyhrála, ale jen 3:2. Původní výsledek by jí zajistil titul. Takto ale skončila o skóre na druhém místě. První ročník měl být původně dvoukolový, ale nakonec se odehrála jen jarní část, aby se mohlo na podzim začít s anglickým ligovým vzorem podzim – jaro. Ročník 1925–1926 už sparťané vyhráli a během první republiky získali dohromady šest titulů mistra republiky.

Středoevropský pohár[editovat | editovat zdroj]

Spartě se však nedařilo jen na domácí půdě, ale i na té mezinárodní. Roku 1927 se hrál první ročník Středoevropského poháru. Byl to jakýsi předobraz pozdějších evropských soutěží. Účastníci sice pocházeli jen ze středoevropského regionu, ale ten byl spolu s Pyrenejským poloostrovem považován za nejsilnější fotbalovou část pevninské Evropy. Hned první ročník sparťané vyhráli. Hrál se dvoukolový systém známý z dnešních fotbalových pohárů s tím rozdílem, že v případě rovnosti skóre nerozhodovaly góly vstřelené na soupeřově hřišti, ale rozhodující zápas. V prvním kole těsně o skóre vyřadili vídeňskou Admiru, v semifinále dvakrát remizovali s budapešťskou Hungarií, ale rozhodující zápas se kvůli neoprávněnému startu budapešťského Kalmána Konráda nehrál, a Sparta postoupila do finále. Tam se střetla s vídeňským Rapidem, který v semifinále vyřadil Slavii. Finálový dvojzápas se rozhodl už v prvním utkání na Letné. Káďa vstřelil gól hned v 1. minutě a Sparta zvítězila 6:2. Rapid sice doma zvítězil, ale jen 2:1 a prvním držitelem prestižní trofeje se stala Sparta, která musela kvůli divokým scénám zklamaných domácích fanoušků rychle utéct do šaten.

Sparta získala pohár podruhé v roce 1935. Z původního vítězného týmu zbyl pouze obránce Jaroslav Burgr, který debutoval v rudém dresu právě v pražském finále s Rapidem. Soutěž měla 16 účastníků, a Sparta tak musela k zisku poháru vyřadit 4 soupeře. V prvních dvou kolech si poradila s First Viennou i Fiorentinou, která v Praze dostala 7 gólů. V semifinále narazila na slavný Juventus. Doma zvítězila 2:0 a v Turíně prohrála 1:3, což by podle dnešních pravidel k postupu stačilo. Tehdy však museli sparťané sehrát ještě rozhodující duel v Basileji. Ve slavném utkání vedla Sparta po poločase již 3:0. Italové sice 20 minut před koncem z penalty snížili, ale závěr patřil sparťanům, kteří dali dva góly a vítězstvím 5:1 postoupili do finále. Rozhodující gól dal střelou přes hlavu Raymond Braine, belgická hvězda Sparty, který za klub ve 281 zápasech vstřelil 300 branek. Ve finále na Spartu narazil budapešťský Ferencváros, kterému sparťané venku podlehli 1:2. Domácí zápas byl křtem pro nový Strahovský stadion, který byl vyprodán. Sparta byla v duelu lepší a díky dvěma gólům Brainea a trefě Faczinka zvítězila 3:0 a podruhé získala Středoevropský pohár. O rok později Sparta pohár téměř obhájila, ale ve finále doma překvapivě podlehla vídeňské Austrii, se kterou venku uhrála pouze bezbrankovou remízu. I tak se však Sparta zařadila se dvěma vítězstvími mezi nejlepší týmy předválečné historie Středoevropského poháru.

Druhá světová válka a poválečná éra[editovat | editovat zdroj]

Vlasta Burian

S výjimkou sezóny 1927/28, kdy titul vyhrála Viktoria Žižkov, skončila v lize Sparta vždy nejhůře druhá. Na začátku války však začal sparťanský kádr stárnout a výsledkem toho bylo až čtvrté místo v sezóně 1940/41. To však byl jen začátek déletrvající krize. Sparta zahájila další sezónu špatně a po podzimní části soutěže měla z jedenácti zápasů jen tři body a byla poslední. Vše navíc završila potupná porážka v derby se Slavií, kde Sparta prohrála 7:0. Bylo jasné, že k záchraně se musely udělat změny. Mužstva se ujal Vlasta Burian, který se stal nejen trenérem, ale také na oko zaměstnal několik hráčů ve svém divadle, čímž obešel nacistický zákaz profesionalismu ve fotbale. Tato praxe však byla v té době běžná u mnoha týmů. Burian pomáhal také shánět nové posily, které se později staly novými oporami. Nejzásadnější byla však pomoc od Slavie, která svému největšímu protivníkovi půjčila na jarní část svého kanonýra Vojtěcha Bradáče. Úvod do jarní části se však opět nepovedl a Sparta v dalším derby podlehla opět potupně 1:8. Nakonec se však začalo dařit a až v posledním kole se výhrou nad Zlínem definitivně zachránila. Nové posily se začínaly prosazovat v další sezóně, kdy Sparta opět hrála na vyšších pozicích a získala titul vicemistra za Slavií. Ta vyhrála čtvrtý titul v řadě. Ročník 1943/44 byl posledním hraným za války, jelikož sezóna 1944/45 se kvůli blížícím se frontám ani nerozehrála. Sparta vyhrála obě derby a v ostatních zápasech ztratila pouze 4 body a po dlouhé době opět získala titul. Po osvobození se většina hráčů týmu dostala i do reprezentace.

Po válce se fotbalový život rychle obnovil a zdálo se, že se vše vrací do starých kolejí – Sparta i Slavia byly stále nejlepšími týmy a čtyři tituly, které byly do přelomového roku 1948 k dispozici, si rozdělily půl na půl. Na dvou poválečných sparťanských se podíleli jednak veteráni Karel Kolský a Karel Senecký, ale hlavně nová generace – k jejím největším hvězdám patřili útočníci Jan Říha, Jaroslav Cejp a Josef Ludl. Trochu v jejich stínu stáli další ofenzivní hráči: Jiří Zmatlík, Václav Kokštejn či Jaroslav Vejvoda, budoucí trenérská legenda. Brankářem tehdejšího týmu byl Karel Horák, klíčovým hráčem obrany Jiří Zástěra, zálohu tvořili Ladislav Koubek, Josef Hronek a Rudolf Šmejkal.

50. léta[editovat | editovat zdroj]

V 50. letech obě pražská "S" na dlouhou dobu ztratila své výsadní postavení v československém fotbale. Sparta sice nevyklidila pozice tolik jako Slavia, ale nové konkurenci čelila obtížně – v Bratislavě se zformovaly dvě nová silná mužstva Sokol NV (Slovan) a Červená hvezda (Inter), v Praze přibyl silný armádní tým ATK (ÚDA, Dukla), právě tyto celky v 50. letech získaly většinu mistrovských titulů. Sparta končila většinou druhá až třetí, přesto dvakrát dobyla ligový trůn – v letech 1952 a 1954. V těchto mistrovských týmech byli ještě "tři veteráni" ze 40. let Karel Senecký, Vlastimil Preis a Ladislav Koubek, ale hlavně přišla nová generace – v bráně stál André Houška, pilířem obrany byl Miroslav Zuzánek, zálohu většinou tvořil Jiří Hejský, Zdeněk Procházka a Oldřich Menclík, v útoku nastupovali Josef Crha, Arnošt Pazdera, Jiří Pešek či Antonín Rýgr. Tým však neměl příliš možnost mezinárodního srovnání, jednak kvůli uzavřenosti tehdejšího režimu, a také kvůli tomu, že neexistovala celoevropská klubová soutěž – Středoevropský pohár se nepodařilo plnohodnotně resuscitovat a UEFA založila své poháry až ve 2. polovině 50. let. Tehdy však již výkonnost Sparty poklesla, na konci padesátých let přišla větší krize a poprvé v novodobé historii začal reálně hrozit sestup – v sezónách 1958/59 a 1959/60 skončila Sparta v lize desátá a dvanáctá (ve čtrnáctičlenné soutěži).

Ježkova Sparta[editovat | editovat zdroj]

Začátek 60. let byl nadále ve znamení krize, v sezóně 1961/62 Sparta znovu tak tak uhájila ligovou příslušnost, když skončila v lize jedenáctá, ale pak již přicházelo postupně zlepšení. Podíl na něm měl jistě trenér Karel Kolský, který pak zažil slavná léta na lavičce pražské Dukly, ale zlom nastal zejména s příchodem trenéra Václava Ježka, který později přivedl Československo k největšímu reprezentačnímu úspěchu v historii – zlatým medailím mistrů Evropy. V 60. letech ve Spartě zformoval tým silný i produkující atraktivní fotbal. Přinesl Spartě dva mistrovské tituly (1965, 1967). Ze staré gardy 50. let v týmu zůstal jako jediný Arnošt Pazdera, ale hlavní hvězdou byl pilíř zálohy Andrej Kvašňák, který si získal velkou popularitu i proto, že uměl tribuny pobavit. Svým zjevem i pojetím hry jakoby na Jandu-Očka navazoval nepřehlédnutelný Tadek Kraus. Bránu hájil mohutný Antonín Kramerius, jeho náhradníkem byl Pavel Kouba, otec budoucí brankářské legendy klubu Petra. Obranu vyztužil Jiří Tichý, který přišel z ČH Bratislava, pověstným brouskem byl Václav Migas. V záloze hru organizoval vedle Kvašňáka i Pavel Dyba či Josef Vojta. Mimořádnou sílu měl útok. Na křídlech běhali reprezentanti Václav Vrána a Tomáš Pospíchal (později i Bohumil Veselý), miláčkem tribun se stal mladý talent Josef Jurkanin, ale především útočná dvojice Václav Mašek-Ivan Mráz (tzv. "MM kanonýři") budila u soupeřů úctu, až hrůzu. Že měla mezinárodní parametry prokázala v evropských pohárech, do nichž se Sparta v 60. letech prvně podívala. Pohárová bilance Mráze s Maškem je úctyhodná – dodnes kralují klubovému žebříčku pohárových střelců – Mráz se 14 góly a Mašek se 13 (5 gólů Anderlechtu (!)) Mašek navíc vybojoval stříbro na MS v Chile roku 1962 (stejně jako Kvašňák, Tichý a Pospíchal). První start v evropských pohárech Sparta zažila v roce 1964, v Poháru vítězů pohárů vypadla ve druhém kole s West Ham United. Ale dva mistrovské tituly ji zaručily možnost dvakrát si zahrát i Pohár mistrů evropských zemí, v němž uspěla – dvakrát vybojovala účast ve čtvrtfinále. Byť v prvním případě, na jaře 1966 měla k postupu do semifinále opravdu blízko – doma porazila Partizan Bělehrad vysoko 4:1 a zdálo se, že postup jí nemůže uniknout. V Bělehradě však přišel neuvěřitelný kolaps, tým prohrál 0:5 a vypadl. Tato prohra se stala pověstnou a je dokonce opředena mnoha legendami, ba konspiračními teoriemi (například, že pořadatelé přimíchali Sparťanům do občerstvení uspávací prostředky). Sparta před bělehradským výbuchem vyřadila Lausanne Sports a Górnik Zabrze, ve druhé sezóně v Poháru mistrů pak Skeid Oslo a Anderlecht Brusel (ztroskotala na Realu Madrid).

Krize 70. let[editovat | editovat zdroj]

Na začátku 70. let se Sparta začala sunout do ligového průměru a brzy přišla největší krize v její historii. Jedenácté místo v ročníku 1972/73 bylo varování, o dva roky později však krize dostoupila vrcholu a Sparta poprvé (a dosud naposledy) ve své historii sestoupila do 2. ligy (z 15. místa). Za rok se sice do nejvyšší soutěže vrátila, ale i poté hrála povětšinou na chvostu tabulky. Paradoxem však je, že právě v této krizové době zaznamenala Sparta možná největší mezinárodní úspěch své novodobé historie – v roce 1973 postoupila přes Standard Lutych, Ferencváros Budapešť a Schalke 04 až do semifinále druhého nejprestižnějšího evropského poháru – Poháru vítězů pohárů. V semifinále nestačila na AC Milan, ale sveřepé mezinárodní boje týmu, který šel doma od porážky k porážce, budily údiv, ohlas i úctu. V prvním semifinále Sparta nastoupila v sestavě BrabecTenner, F. Chovanec, Urban, TáborskýBouška, Stránský, MašekB. Veselý, Kára (Hladík), J.Veselý. V odvetě Tennera nahradil Princ a J. Veselého Kára. Právě Vladimír Kára s Jaroslavem Bartoněm byli klíčovými střelci týmu – Bartoň dal dva góly Ferencvárosu i Schalke, Kára tři Lutychu a jeden Schalke. Právě v této éře se také zrodila pověst Sparty jako "pohárového týmu", neboť se jí v pohárově hraných soutěžích dařilo i při ligové agonii – krom zmíněného semifinále se v této době Spartě podařilo proniknout třeba do 3. kola Veletržního poháru (přes Athletic Bilbao a Dundee United) či třikrát vyhrát Československý pohár (1972, 1976, 1980). K populárním hráčům té doby patřil třeba Milan Čermák a brankář Jan Poštulka.

Renesance 80. let: Ježek znovu u kormidla[editovat | editovat zdroj]

V roce 1980 skončila Sparta v lize ještě desátá, ale již rok poté přišlo viditelné zlepšení a přesun do horní poloviny tabulky. Přišli noví hráči – například velmi populární Jaroslav "Bobby" Pollák, Petr Slaný z Baníku, Josef Jarolím, Milan Vdovjak, Vlastimil Calta, Jan Berger či Jozef Chovanec. Definitivní zlom však přišel až s návratem Václava Ježka na lavičku. Ježek začal budovat nový tým. Kolem zkušených Bergra s Chovancem rozestavěl nadějné mladíky – Jana Stejskala do brány, Františka Straku a Julia Bielika do obrany, Ivana Haška a Michala Bílka do zálohy, Stanislava Grigu a Tomáše Skuhravého do útoku. Tým, který vybudoval (a který byl postupně doplňován jmény jako Ivan Čabala, Petr Vrabec či Václav Němeček), naprosto ovládl domácí scénu, jeho hegemonie se stala až absolutní. První titul v 80. letech Sparta vybojovala v sezóně 1983/84 a do konce dekády jí ligovou korunu dokázal uzmout jen jediný tým – TJ Vítkovice (v sezóně, kdy Spartou zmítaly vnitřní spory pod kontroverzním a náročným trenérem Jánem Zacharem). Zpočátku se Ježkovu "team-worku" dařilo i na mezinárodní scéně, v letech 19831985 se Sparta probojovala do čtvrtfinále Poháru UEFA i Poháru mistrů. V prvém případě ztroskotala na Hajduku Split, ve druhém na tehdy famózním Juventusu Turín s Michelem Platinim v čele. V druhé polovině 80. let se však na tyto úspěchy navázat nepodařilo. Oč více Sparta dominovala doma, o to více se jí nedařilo v Evropě – potupnou byla především porážka 1:5 doma se Steauou Bukurešť v 1. kole Poháru mistrů roku 1988. Ač měl rumunský mistr tehdy úctyhodný tým s Gheorghem Hagim ve svých řadách, debakl se Steauou se stal symbolem pohárové mizérie těch let.

Sparta Uhrinova[editovat | editovat zdroj]

Po mistrovství světa v Itálii roku 1990, na němž Československo reprezentovalo devět Sparťanů (Stejskal, Straka, Hašek, Chovanec, Bílek, Skuhravý, Němeček, Bielik, Griga), se pilíře letenského mužstva rozprchly do světa – jednak proto, že šampionát byl pro československé barvy poměrně úspěšný, a také v důsledku změněných společenských podmínek. Zdálo se, že nadvládě Sparty v domácí soutěži je tak konec. Opak byl pravdou. Nakonec Sparta v 90. letech dominovala domácí lize více, než kdy předtím: za celou dekádu jí jen dvě mužstva odňala na jeden rok mistrovský titul – Slovan Bratislava a Slavia Praha. Důvodů bylo více. Na počátku 90. let sehrálo jistě klíčovou roli, že Sparta měla na lavičce Dušana Uhrina, který i z dosud nepříliš známých hráčů vytvořil mimořádný tým – podobně jako se mu to podařilo na mistrovství Evropy v Anglii roku 1996 s českou reprezentací, která tehdy získala nečekané stříbro. Jádro Sparty počátku 90. let vytvořili hráči, kteří nakoukli do prvního mužstva již v minulém desetiletí, ale v konkurenci slavných reprezentantů neměli moc šance – k takovým hráčům patřili tři obránci a jeden útočník: věrný Jiří Novotný (který se nakonec stal absolutním českým rekordmanem v počtu získaných titulů – 14 a všechny se Spartou), výborný exekutor trestných kopů Petr Vrabec, neúnavný pracant Michal Horňák a Horst Siegl, který se stal jedním z nejlepších kanonýrů, jakého Sparta kdy měla. Uhrin k nim doplnil nové objevy: brankáře Petra Koubu, záložníky Jiřího Němce, Martina Frýdka, Romana Vonáška či Lumíra Mistra, později se připojili i Zdeněk Svoboda či Tomáš Votava. A tým bez hvězd šlapal – k překvapení mnohých i na evropské scéně. Po létech půstu Sparta zaznamenala výrazné úspěchy: v sezóně 1991/92 prožila své nejúspěšnější tažení Pohárem mistrů evropských zemí v historii. Vyřadila skotský Glasgow Rangers i obhájce trofeje Olympique Marseille s Jean-Pierrem Papinem a ve skupině se pak prala o přímý postup do finále s FC Barcelona, Dynamem Kyjev a Benficou Lisabon. Barcelonu i Kyjev doma porazila, s Benficou dvakrát remizovala, ale ani to nestačilo – ze skupiny postupoval jen vítěz (v tomto případě Barcelona, nakonec celkový vítěz), šlo o zvláštní model soutěže, který se již nikdy později neopakoval. Posléze byl tento ročník prohlášen za nultý ročník tzv. Ligy mistrů, poprvé byl totiž v Poháru mistrů užit princip skupin. I v další sezóně Sparta v Evropě uspěla, postoupila v Poháru vítězů pohárů přes obhájce trofeje Werder Brémy až do čtvrtfinále, kde ovšem vypadla s AC Parma.

Sparta Nedvěda i Rosického[editovat | editovat zdroj]

Pavel Nedvěd – sparťanská osobnost poloviny 90. let

Devadesátá léta byla charakteristická také tím, že nastala mnohem větší fluktuace hráčů než bývalo v minulosti obvyklé, mužstvo se obměňovalo rychle, zejména výborní hráči nevydrželi dlouho. Přesto přicházeli a často šlo o legendy – patřil k nim zejména Pavel Nedvěd, budoucí nejlepší fotbalista kontinentu. Se Spartou získal v polovině 90. let tři tituly. Více v rudém dresu pobyli gólman Jaromír Blažek a útočník Vratislav Lokvenc, který vytvořil se Sieglem jednu z nejnebezpečnějších útočných dvojic sparťanské historie, která připomínala dvojici Mráz-Mašek – i bilancí v evropských pohárech. Siegl vyrovnal v počtu vstřelených evropských branek Maška (13), Lokvenc si připsal 11 gólů. V polovině 90. let se na Letné objevila i další legenda – Jan Koller. Tehdy byl ovšem nezkušeným začátečníkem a ze Sparty odešel zakrátko jako neperspektivní – až později se z něj vyklubal nejlepší střelec v dějinách české reprezentace (55 branek) a jeho vyhazov je tak zřejmě největší chybou v dějinách sparťanského managementu. Nedvědova Sparta poloviny 90. let sice nadále sbírala domácí tituly, v Evropě už se jí ovšem tolik nedařilo. I proto, že výjimeční hráči jako Nedvěd rychle odcházeli do zahraničních klubů.

Přesto se stále dařilo mužstvo doplňovat mimořádnými fotbalisty – na konci 90. let se začala rodit nová Sparta, přišly nové opory, mezi nimiž nejtalentovanější byl bezpochyby Tomáš Rosický, který podobně jako Nedvěd stihl na Letné oslavit tři tituly, než odešel do Borussie Dortmund jako nejdražší český hráč všech dob. "Fotbalový Mozart" již tehdy ve Spartě kouzlil, ale taktovku ještě drželi jiní – v obraně Ostraváci Tomáš Řepka a René Bolf, a také Milan Fukal či Vladimír Labant. V záloze pak Jiří Jarošík, Josef Obajdin, Martin Hašek, Miroslav Baranek a Libor Sionko. Právě toto mužstvo se jako první český celek podívalo do základní skupiny Ligy mistrů (1997/98) a jako první český celek z ní i postoupilo (1999/00) – pod vedením trenéra Ivana Haška prošlo ze skupiny s Girondins Bordeaux, Spartakem Moskva a Willem II Tilburg a v osmifinálové skupině skončilo třetí za FC Barcelona, FC Porto a před Herthou Berlín.

Éra navrátilců: Sparta Poborského a Řepky[editovat | editovat zdroj]

Tomáš Řepka v předkole Ligy mistrů s Lech Poznaň roku 2010

Zatímco v 90. letech Sparta na domácí scéně jednoznačně dominovala, v nultých létech se to změnilo. Úspěchy v lize sice přicházely, ale Spartě se nikdy nepodařilo titul obhájit. Dvakrát jí v dekádě přehrál Slovan Liberec, jednou Baník Ostrava a dvakrát Slavia Praha. Sparta si v nultém desetiletí připsala 5 mistrovských titulů (2001, 2003, 2005, 2007, 2010), což se po dvaceti letech hegemonie jevilo jako ústup ze slávy. Důvody byly zřejmé – zatímco v 90. letech nejlepší čeští hráči Spartou aspoň prošli, byť krátce, ekonomická pozice domácí ligy se v nultých letech zhoršila natolik, že výborní hráči začali odcházet do zahraničí již po pár úspěšných ligových zápasech, někdy i z dorosteneckých kategorií. Nezbývalo než jít alternativními cestami – dávat větší šanci talentovaným odchovancům, hledat velmi mladé talenty, motivovat hráče středních kvalit a dát prostor veteránům, kteří se vraceli do české ligy dosloužit po úspěšných kariérách v zahraničí. Občas tato kombinace zafungovala. K mladým objevům bezpochyby patřili například Zdeněk Grygera, Tomáš Hübschman či Tomáš Sivok. Některé mimořádné talenty se neprosadily tolik, jak se čekalo, ale pro Spartu v tomto období udělali mnoho – k takovým patřili například Tomáš Jun či Lukáš Zelenka, mistři Evropy do 21 let z roku 2002. Někteří průměrní hráči dokázali pod dobrým vedením zazářit a prožít svou hvězdnou chvilku – k takovým lze počítat například Marka Kincla či Jana Holendu. K navrátivším se legendám pak především a hlavně vicemistra Evropy Karla Poborského, českého rekordmana v počtu reprezentačních startů. O podobný comeback se pokusil Pavel Horváth. Stabilitu vnesl mezi tři tyče znovu Jaromír Blažek, do zadních řad další navrátilec Tomáš Řepka, pomohl i návrat Libora Sionka.

Sparta první poloviny prvého desetiletí nového století dvakrát postoupila ze základní skupiny Ligy mistrů. Poprvé pod vedením trenéra Jaroslava Hřebíka, který šel spíše "uhrinovskou" cestou bez velkých hvězd, podruhé pod vedením Jiřího Kotrby, který postavil mužstvo kolem matadorů Poborského, Sionka a Zelenky. Hřebíkova Sparta ztroskotala v osmifinálové skupině na Realu Madrid a Panathinaikosu Athény, Kotrbova v osmifinále nestačila na AC Milan.

V polovině nultých let však přišel kvalitativní zlom. Neustálé rozprodeje hráčů už nebylo vedení schopno kompenzovat dostatečně kvalitními náhradníky a Sparta vyklidila v Evropě pozice. Ještě dvakrát si zahrála základní skupinu Ligy mistrů (2004/05, 2005/06), ale bylo zjevné, že již není schopná konkurovat – v obou případech skončila na posledním čtvrtém místě skupiny. Od roku 2005 bušila na brány Ligy mistrů marně (neprošla přes Arsenal Londýn a dvakrát přes Panathinaikos Atény), ba ani v Poháru UEFA nebyla schopná postupovat. Na konci desetiletí proto přišel do Sparty trenér a manažer v jedné osobě Jozef Chovanec, který se rozhodl začít budovat nové mužstvo, které by rostlo postupnými kroky – šanci dostali noví muži: Juraj Kucka, Miroslav Slepička, Jiří Kladrubský, Kamil Vacek, Václav Kadlec, objevily se populární zahraniční posily Bony Wilfried (11 branek v evropských pohárech) či Léonard Kweuke. Prvním znakem úspěšné práce byl ročník 2010/11, kdy se Spartě poprvé podařilo postoupit ze základní skupiny Evropské ligy, jež vznikla z Poháru UEFA podobně jako v minulosti Liga mistrů z Poháru mistrů. Zatímco o rok dříve v prvním ročníku Evropské ligy mladé sparťanské mužstvo přes nadějné výsledky ještě vyhořelo v klíčovém zápase o postup s FC Kodaň, tentokrát za sebou nechalo Lausanne Sports i US Palermo, byť přes FC Liverpool se letenským nakonec do osmifinále probojovat nepodařilo. V dalším roce se však Sparta do základní skupiny Evropské ligy neprobojovala a Jozef Chovanec musel velitelský můstek v zimě 2011 opustit.

Sparta pod vedením trenéra Lavičky[editovat | editovat zdroj]

V sezóně 2012/13 se Sparta úspěšně kvalifikovala do Evropské ligy přes týmy Admiry Wacker a nizozemského Feyenoordu. V základní skupině byla nalosována k Olympique Lyonnais, izraelskému Hapoelu Kirjat Šmona a finalistovi předešlého ročníku Athleticu Bilbao. Mužstvu okolo zkušených hráčů jako Marka Matějovského nebo Jiřího Jarošíka doplněnému o mladé talentované hráče jako Václav Kadlec nebo Ladislav Krejčí se podařilo postoupit do vyřazovací fáze, kde narazilo na londýnskou Chelsea. Po výsledcích 0:1 doma a 1:1 venku se muselo s touto soutěží rozloučit. Sparta zároveň bojovala pod vedením trenéra Vítězslava Lavičky o titul v domácí lize až do posledního kola, ten však získala silná Viktoria Plzeň.

V sezóně 2013/14 se ACS opět kvalifikovala do Evropské ligy, zde ale vypadla již ve druhém předkole s málo známým švédským týmem BK Häcken. V Gambrinus lize během podzimní části dominovala, nepoznala hořkost porážky a před druhou Plzní si vypracovala pětibodový náskok. Nakonec získala po čtyřech letech mistrovský titul. Klíčovými oporami mistrovského mužstva byli Josef Hušbauer, David Lafata, Pavel Kadeřábek, Bořek Dočkal, Costa Nhamoinesu, Marek Matějovský, Tomáš Vaclík či Ladislav Krejčí. V sezoně získala nakonec double, když opanovala i Pohár České pošty 2013/14.[2]

Symboly[editovat | editovat zdroj]

Stadion na Letné, jeden z největších symbolů klubu, v roce 2006 před utkáním s Heart of Midlothian FC v poháru UEFA

Sparťanská vlajka[editovat | editovat zdroj]

Vlajka Sparty

Modrá barva na vlajce symbolizuje Evropu [zdroj?] (některé zdroje však zmiňují modrou jako symbol řeky Vltavy), červená a žlutá Prahu.

Název[editovat | editovat zdroj]

Jméno Sparta pochází ze starověkého města Sparta, jehož obyvatelé se vyznačovali bojovností a vůlí. Dalším symbolem klubu je písmeno S (počáteční písmeno slova Sparta).

Dresy[editovat | editovat zdroj]

Rudý sparťanský dres, verze pro sezonu 2000/01

Zpočátku, Sparťanští hráči nosili černé košile s vyšitým písmenem "S" na hrudi. Pak 2 roky používali kombinaci v černé a bílé pruhované košili (později Sparta použila tento vzor jako rezervní v letech 1996–1997). V roce1906 představitel klubu JUDr. Petřík byl v Anglii, kde viděl hru Arsenalu, který měl rudé dresy. Petřík se rozhodl vzít jednu sadu dresů sebou do Prahy. Od té doby patří rudá barva na dres Sparty, i přesto, že červená je symbolem klubu. Kombinaci dotváří, bílé trenýrky a černé štulpny. Dnes Sparta používá kombinaci barev, rudé jako domácí, a bílo šedé pro hostující dres.

Sparta v popkultuře[editovat | editovat zdroj]

Sparta se často stává i tématem pop-kulturních obsahů.

Ve 20. letech napsal skladatel Karel Baling písničku Dneska hraje Káďa, která pojednávala o populárním sparťanském středopolaři Karlu Peškovi zvanému Káďa. Píseň se stala hitem v kabaretu Rokoko Karla Hašlera, zpívalo se v ní „Dneska hraje Káďa, zlatovlasá primadona, dneska hraje Káďa, každý tají dech. Ten když kopne do meruny, rozehraje srdce struny. Dneska hraje Káďa, chlouba celých Čech.“

Roku 1936 vznikla filmová komedie Naše jedenáctka, kterou režíroval Václav Binovec. Červenoknihovní zápletka je implantována do fotbalového prostředí, šéf klubu AC Sparta se snaží přetáhnout do Prahy nadějného útočníka SK Plzeň (v podání Antonína Novotného) a snaží se k tomu využít i svou půvabnou dceru (Nataša Gollová). Ve filmu byly použity autentické záběry z finálového utkání Středoevropského poháru Sparta – Ferencváros z roku 1935 a i v hraných scénách vystupují tehdejší reální fotbalisté AC Sparta: Bohumil Klenovec, Jaroslav Burgr, Ferdinand Faczinek, Erich Srbek či Jaroslav Bouček. Ferenc Futurista hraje ve snímku fanatického sparťanského fanouška, kancelářského sluhu Krátkého. Ve filmu Muži v offsidu si podobně zavilého fanouška letenských zase zahrál Jaroslav Vojta.

Roku 1938 vznikl film Klapzubova jedenáctka, na motivy stejnojmenné předlohy Eduarda Basse. Klapzubovo mužstvo (navzdory předloze) na začátku filmu dostává dresy různých českých týmů – ten sparťanský prý měl patřit Václavu Pilátovi.

Ve snímku Cesta do hlubin študákovy duše dojde k bitce mezi studenty Peterkou (R. A. Strejka) a Kulíkem (Ladislav Pešek), protože Peterka fandí „proletářskému klubu“ Spartě, zatímco Kulík Slavii (Slavia vyrostla ze studentského prostředí, Sparta z dělnického).

Proslulým filmovým fanouškem Sparty se stal také táta Homolka v komediích Jaroslava Papouška Ecce homo Homolka a Hogo fogo Homolka v podání Josefa Šebánka z konce 60. let, na jehož portrét lze v hledišti narazit prakticky na každém domácím zápasu Sparty. V prvním filmu táta Homolka nadšeně líčí svůj zážitek ze zápasu Sparty a zmiňuje některé hráče tehdejší doby – Andreje Kvašňáka, Václava Vránu či tehdy populárního Josefa Jurkanina. Některé výroky přitom zlidověly („Sparta má takovej útok teďka, že by rozkopala Real Madrid“.) Ve druhém snímku táta Homolka bojuje o to, aby mohl jet „se Spartou do Teplic“, musí však místo toho jet za údajně umírajícím tchánem. Papoušek využil fanouškovství jako symbolu maloměšťáctví.

Andrej Kvašňák byl populární postavou ještě dlouho po konci své hráčské kariéry, čehož dokladem je, že se objevil roku 1998 ve filmu Oskara Reifa Postel, jakožto symbol mužství.

Stadión na Letné se stal dějištěm závěrečné přestřelky v krimi snímku Past na kachnu z roku 1978. V 80. letech se zde natáčel i jeden díl populárního televizního cyklu Dva z jednoho města – v hledišti bylo tehdy 20 000 diváků. Spíše epizodní roli pak měl stadion i v pilotním díle seriálu Cirkus Bukowsky.

Problematickými jevy spojenými s fotbalovým fanouškovstvím se věnovaly snímky Proč (inspirován skutečnými výtržnostmi sparťanských fanoušků z roku 1985), Horem pádem (2004, režie Jan Hřebejk) či Non plus ultras (2004, režie Jakub Sluka).

Roku 2009 televize Prima natočila komediální seriál Přešlapy, kde tři hlavní mužští hrdinové (v podání Filipa Blažka, Davida Novotného a Davida Matáska) jsou rovněž fanoušky Sparty, David Novotný (v osobním životě velký fanoušek Sparty a čestný člen fanouškovského občanského sdružení "DVANÁCTÝM HRÁČEM JSME MY!") v seriálu komentuje i dění ve fotbalovém klubu, zmiňuje například útočníka Václava Kadlece.

Soupiska[editovat | editovat zdroj]

Aktuální k datu: 25. 7. 2014

# Pozice Hráč
1 Česko B Marek Štěch
4 Česko O Ondřej Švejdík
5 Česko O Jakub Brabec
6 Česko Z Lukáš Vácha (zástupce kapitána)
7 Česko Z Tomáš Přikryl
8 Česko Z Marek Matějovský
9 Česko Z Bořek Dočkal
11 Česko Z Lukáš Mareček
14 Česko Ú Martin Nešpor
16 Česko O Pavel Kadeřábek
17 Česko Z Kamil Vacek
18 Pobřeží slonoviny Z Tiémoko Konaté
19 Česko O Matěj Hybš
# Pozice Hráč
21 Česko Ú David Lafata Kapitán
22 Česko Z Josef Hušbauer
23 Česko Z Ladislav Krejčí
25 Česko O Mario Holek
26 Zimbabwe O Costa Nhamoinesu
29 Česko Ú Roman Bednář
30 Česko Ú Lukáš Juliš
33 Slovensko Ú Michal Breznaník
35 Česko B David Bičík
? Česko O Radoslav Kováč
? Chorvatsko O Manuel Pamić
? Česko Z Jakub Podaný

Léto 2014 změny v kádru[editovat | editovat zdroj]

Odešli
Národnost Jméno Kam Poznámka
Česko Marek Čech → -- Konec smlouvy
Česko Tomáš Vaclík → Švýcarsko FC Basel 1893 přestup
Česko Marek Krátký → Česko FK Teplice návrat z hostování
Albánie Bekim Balaj → Česko SK Slavia Praha přestup
Přišli
Národnost Jméno Odkud Poznámka
Česko David Bičík ← Turecko Karşıyaka SK přestup
Česko Marek Štěch ← Anglie Yeovil Town FC po skončení smlouvy
Španělsko Pablo Gil ← Španělsko Caudal Deportivo de Mieres návrat z hostování
Česko Radoslav Kováč ← Česko FC Slovan Liberec po skončení smlouvy
Chorvatsko Manuel Pamić ← Itálie AC Chievo Verona návrat z hostování
Slovensko Michal Breznaník ← Rusko FK Amkar Perm jako volný hráč
Česko Jakub Podaný ← Řecko Kalloni F.C. návrat z hostování
Albánie Bekim Balaj ← Polsko Jagiellonia Białystok návrat z hostování
Česko Martin Nešpor ← Česko FK Mladá Boleslav přestup

Soupiska "B" týmu[editovat | editovat zdroj]

Aktuální k datu: 26. 9. 2013

# Pozice Hráč
- Česko B Filip Nguyen
- Česko B Jakub Kotěra
- Česko O Richard Macháč
- Česko O Ondřej Karafiát
- Česko O Martin Nový
- Česko Z Rudolf Reiter
- Česko Z Martin Matoušek
neznámá vlajka
# Pozice Hráč
- Česko Z Adam Kučera
- Česko Z Jakub Pešek
- Česko Z Jiří Miskovič
- Česko Ú Lukáš Pouček
- Česko Ú Štěpán Hájek (1994)
- Slovensko Ú Róbert Valenta
- Chorvatsko Ú Andrej Kerić

Hráči na hostování[editovat | editovat zdroj]

Aktuální k datu: 7. 7. 2014

# Pozice Hráč
-- Česko B Milan Švenger (Bohemians 1905)
13 Slovensko O Lukáš Pauschek (Bohemians 1905)
27 Česko O Roman Polom (Dukla Praha)
-- Česko Z Aleš Čermák (Hradec Králové)
-- Česko Z Adam Jánoš (Vysočina Jihlava)
# Pozice Hráč
-- Česko Z Milan Jirásek (FK Teplice)
-- Česko Z Rudolf Reiter (Viktoria Žižkov)
-- Česko Z Jan Sýkora (Zbrojovka Brno)
37 Česko Ú Jiří Skalák (Mladá Boleslav)

Nejvíce titulů v rudém dresu[editovat | editovat zdroj]

Stadion na Letné
Stadion na Letné
Počet titulů Hráč Mistrovské sezóny
14 Jiří Novotný 87, 88, 89, 90, 91, 93, 94, 95, 97, 98, 99, 00, 01, 03
11 Horst Siegl 88, 89, 91, 93, 94, 95, 97, 98, 99, 00, 01
10 Michal Horňák 89, 91, 93, 94, 95, 97, 98, 99, 00, 01
9 Michal Bílek 84, 87, 88, 89, 90, 91, 93, 97, 98
8 Ivan Hašek 84, 85, 87, 88, 89, 90, 97, 98
Jozef Chovanec 84, 85, 87, 88, 89, 93, 94, 95
Zdeněk Svoboda 93, 94, 95, 97, 98, 99, 00, 01
7 Karel Senecký 38, 39, 44, 46, 48, 52, 54
Jan Stejskal 84, 85, 87, 88, 89, 90, 91
Július Bielik 84, 85, 87, 88, 89, 90, 91
Vítězslav Lavička 84, 85, 87, 88, 89, 90, 91
6 Karel Pešek-Káďa 12, 19, 22, 26, 27, 32
Petr Vrabec 87, 88, 89, 90, 91, 93
Václav Němeček 97, 88, 89, 90, 91, 98
Tomáš Votava 93, 94, 95, 97, 98, 99
Jaromír Blažek 00, 01, 03, 05, 07, 10
Tomáš Poštulka 97, 98, 99, 00, 01, 07
Josef Obajdin 97, 98, 99, 00, 01, 03
5 Antonín Perner 19, 22, 26, 27, 32
Jaroslav Burgr 32, 36, 38, 39, 44
Josef Košťálek 32, 36, 38, 39, 44
Karel Kolský 38, 39, 44, 46, 48
Jan Říha 38, 39, 44, 46, 48
Ladislav Koubek 44, 46, 48, 52, 54
Petar Novák 85, 87, 88, 89, 90
Stanislav Griga 84, 85, 88, 89, 90
Tomáš Skuhravý 84, 87, 88, 89, 90
Daniel Drahokoupil 84, 85, 87, 88, 89
Ivan Čabala 87, 88, 89, 90, 91
Martin Frýdek 91, 93, 94, 95, 97
Lumír Mistr 93, 94, 95, 97, 98
Vratislav Lokvenc 95, 97, 98, 99, 00
Martin Hašek 98, 99, 00, 01, 05
Miroslav Baranek 98, 99, 00, 03, 05
Tomáš Jun 00, 01, 03, 05, 07
4 František Kolenatý 19, 22, 26, 27
Bohumil Klenovec 32, 36, 38, 39
Josef Čtyřoký 32, 36, 38, 39
Oldřich Nejedlý 32, 36, 38, 39
Jaroslav Bouček 32, 36, 38, 39
František Straka 84, 85, 87, 88
Josef Jarolím 84, 85, 87, 88
Petr Kouba 91, 93, 94, 95
Vlastimil Svoboda 97, 98, 99, 00
Petr Gabriel 97, 98, 99, 00
Tomáš Řepka 97, 98, 07, 10
Jiří Jarošík 97, 00, 01, 03
Libor Sionko 00, 01, 03, 10
Vladimír Labant 00, 01, 03, 05

Další známí hráči[editovat | editovat zdroj]

Trenéři[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam trenérů fotbalové Sparty.

Nedávní trenéři Sparty:

Vyhrané trofeje[editovat | editovat zdroj]

Vyhrané domácí soutěže[editovat | editovat zdroj]

Vyhrané mezinárodní soutěže[editovat | editovat zdroj]

Umístění v jednotlivých sezonách[editovat | editovat zdroj]

Sezóna Úroveň Liga Pozice Z V R P VG OG B Český pohár Evropa
1993/94 1. 1. liga 1. 30 18 9 3 62 21 45 Finále LM 2. kolo
1994/95 1. 1. liga 1. 30 22 4 4 64 17 70 ? LM Předkolo
1995/96 1. 1. liga 4. 30 14 7 9 56 35 49 Vítěz UEFA 3. kolo
1996/97 1. 1. liga 1. 30 19 8 3 61 20 65 ? PVP 2. kolo
1997/98 1. GL 1. 30 22 5 3 53 19 71 2. kolo LM Základní skupina
1998/99 1. GL 1. 30 17 9 4 62 23 60 Semifinále LM Předkolo
1999/00 1. GL 1. 30 24 4 2 81 23 76 4. kolo LM Osmifinálová skupina
2000/01 1. GL 1. 30 21 5 4 71 31 68 Finále LM Základní skupina
2001/02 1. GL 2. 30 20 3 7 55 19 63 Finále LM Osmifinálová skupina
2002/03 1. GL 1. 30 20 5 5 51 17 65 4. kolo LM 3. předkolo
2003/04 1. GL 2. 30 16 10 4 48 24 58 Vítěz LM Osmifinále
2004/05 1. GL 1. 30 20 4 6 53 28 64 3. kolo LM Základní skupina
2005/06 1. GL 5. 30 13 6 11 43 39 45 Vítěz LM Základní skupina
2006/07 1. GL 1. 30 18 8 4 44 20 62 Vítěz UEFA Základní skupina
2007/08 1. GL 2. 30 17 6 7 53 26 57 Vítěz LM 3. předkolo
2008/09 1. GL 2. 30 16 8 6 48 25 56 Semifinále LM 3. předkolo
2009/10 1. GL 1. 30 16 14 0 42 14 62 Čtvrtfinále LM 3. předkolo
2010/11 1. GL 2. 30 22 2 6 54 21 68 3. kolo LM 4. předkolo
2011/12 1. GL 2. 30 20 4 6 51 25 64 Finále EL 4. předkolo
2012/13 1. GL 2. 30 19 6 5 55 23 63 Semifinále EL Šestnáctifinále
2013/14 1. GL 1. 30 25 4 1 78 19 79 Vítěz EL 2. předkolo
2014/15 1. SL LM

Evropské poháry[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Výsledky Sparty Praha v evropských fotbalových pohárech.

Liga mistrů (dříve Pohár mistrů evropských zemí)[editovat | editovat zdroj]

Evropská liga (dříve Pohár UEFA)[editovat | editovat zdroj]

Sezóna Soutěž Kolo Klub Doma Venku Celkem Branky
1981/82 Pohár UEFA 1. kolo SUI Neuchâtel Xamax FC 3:2 0:4 3:6
1983/84 Pohár UEFA 1. kolo ESP Real Madrid 3:2 1:1 4:3
2. kolo Polsko Widzew Łódź 3:0 0:1 3:1
3. kolo ENG Watford FC 4:0 3:2 7:2
čtvrtfinále Chorvatsko Hajduk Split 1:0 0:2 prodl. 1:2
1986/87 Pohár UEFA 1. kolo POR Vitória SC 1:1 1:2 2:3
1995/96 Pohár UEFA předkolo TUR Galatasaray SK 3:1 1:1 4:2 GólGólGól Nedvěd, Gól Lokvenc
1. kolo Dánsko Silkeborg IF 0:1 2:1 2:2 Gól Němec, Gól Lokvenc
2. kolo MDA FC Zimbru Chișinău 4:3 2:0 6:3 GólGól Nedvěd, Gól Koller, Gól Frýdek, Gól Budka, Gól Vonášek
3. kolo ITA AC Milan 0:0 0:2 0:2 -
1998/99 Pohár UEFA 1. kolo ESP Real Sociedad 2:4 0:1 2:5 Gól Čížek, Gól Lokvenc
2002/03 Pohár UEFA 1. kolo BIH NK Široki Brijeg 3:0 1:0 4:0 Gól Poborský, Gól Baranek, Gól Pospíšil, Gól Jarošík
2. kolo TUR Denizlispor 1:0 0:2 1:2 Gól Jarošík
2006/07 Pohár UEFA 1. kolo SCO Heart of Midlothian FC 0:0 2:0 2:0 Gól Kolář, Gól Matušovič
skupina F ESP Espanyol Barcelona 0:2 - 4. místo -
Belgie SV Zulte-Waregem - 1:3 Gól Lustrinelli
Nizozemsko Ajax Amsterdam 0:0 - -
AUT Austria Vídeň - 1:0 Gól Řepka
2007/08 Pohár UEFA 1. kolo Dánsko Odense BK 0:0 0:0 0:0 (4:3 pen.) -
skupina E SUI FC Zürich 1:2 - 4. místo Gól Slepička
FRA Toulouse FC - 3:2 GólGól Kisel, Gól Došek
RUS Spartak Moskva 0:0 - -
Německo Bayer Leverkusen - 0:1 -
2008/09 Pohár UEFA 1. kolo Chorvatsko NK Dinamo Záhřeb 3:3 0:0 3:3 GólGól Kladrubský, Gól Kulič
2009/10 Evropská liga UEFA play-off SLO NK Maribor 2:0 1:0 3:0 GólGólGól Bony
skupina K Nizozemsko PSV Eindhoven 2:2 0:1 3. místo Gól Hubník, Gól Zeman
Dánsko FC Kodaň 0:3 0:1 -
ROU CFR Kluž 2:0 3:2 GólGól Holenda, Gól Kucka, Gól Hubník, Gól Bony
2010/11 Evropská liga UEFA skupina F ITA US Città di Palermo 3:2 2:2 2. místo GólGól Kladrubský, Gól Kadlec, Gól Bony, Gól Kucka
RUS PFK CSKA Moskva 1:1 0:3 Gól Kadlec
SUI Lausanne Sports 3:3 3:1 GólGólGólGól Bony, Gól Kweuke, Gól Kucka
šestnáctifinále ENG Liverpool FC 0:0 0:1 0:1 -
2011/12 Evropská liga UEFA 3. předkolo BIH FK Sarajevo 5:0 2:0 7:0 GólGólGólGól Kweuke, Gól Sionko, Gól Podaný, Gól Matějovský
play-off ROU FC Vaslui 1:0 0:2 1:2 Gól Pamič
2012/13 Evropská liga UEFA 3. předkolo AUT Admira Wacker 2:2 2:0 4:2 GólGólGól Kweuke, Gól vlastní
play-off Nizozemsko Feyenoord Rotterdam 2:0 2:2 4:2 GólGólGól Kadlec, Gól Jarošík
skupina I FRA Olympique Lyon 1:1 1:2 2. místo Gól Krejčí, Gól Hušbauer
ESP Athletic Bilbao 3:1 0:0 Gól Hušbauer, Gól Balaj, Gól Zápotočný
ISR Hapoel Ironi Kirjat Šmona 3:1 1:1 Gól Krejčí, Gól Kadlec, Gól Kweuke, Gól Švejdík
šestnáctifinále ENG Chelsea FC 0:1 1:1 1:2 Gól Lafata
2013/14 Evropská liga UEFA 2. předkolo SWE BK Häcken 2:2[3] 0:1[4] 2:3 GólGól Lafata

Pohár vítězů pohárů[editovat | editovat zdroj]

  • 1964/65 2. kolo
  • 1972/73 semifinále (prohra s AC Milan)
  • 1976/77 1. kolo
  • 1980/81 2. kolo
  • 1992/93 čtvrtfinále
  • 1996/97 2. kolo

Nejlepší střelci v evropských pohárech[editovat | editovat zdroj]

Pořadí Počet gólů Střelec Komu dal gól
1. 14 Ivan Mráz 5 Anorthosis Famagusta FC, 3 Lausanne Sports, 2 Górnik Zabrze, 2 Skeid Oslo, West Ham United, Anderlecht Brusel
2. 13 Václav Mašek 5 Anderlecht Brusel, 5 Anorthosis Famagusta FC, West Ham United, Bologna FC, Partizan Bělehrad
13 Horst Siegl 4 Glentoran Belfast, 2 AIK Stockholm, Marseille, FC Barcelona, Werder, Fiorentina, Dortmund, Galatasaray, Hertha Berlín
4. 11 Vratislav Lokvenc 3 Spartak Moskva, FC Porto, Galatasaray, Fiorentina, Real San Sebastian, Salzburg, Sturm Graz, Silkeborg IF, Glentoran Belfast
11 Bony Wilfried 4 Lausanne Sports, 3 NK Maribor, 2 Liepājas, Kluž, US Palermo
6. 10 Jiří Jarošík 2 Doněck, 2 Genk, Tilburg, 2 Feyenoord, FC Porto, Široki Brijeg, Denizlispor
7. 9 Léonard Kweuke 4 FK Sarajevo, 3 Admira Mödling, Hapoel Ironi Kirjat Šmona, Lausanne Sports
8. 8 Stanislav Griga 2 Xamax, FC Barcelona, Real Madrid, Widzew Lodž, Watford, Lyngby BK, Fram Reykjavík
9. 7 Karel Poborský 3 Vardar Skopje, Lazio Řím, Besiktas, Genk, Široki Brijeg
7 Libor Sionko 2 FC Porto, Real Madrid, Spartak Moskva, Lazio, Vardar Skopje, FK Sarajevo
7 Václav Kadlec 3 Feyenoord Rotterdam, Liepajas Metalurgs, CSKA Moskva, US Palermo, Hapoel Ironi Kirjat Šmona
12. 6 Tomáš Skuhravý Real Madrid, Widzew Lodž, Watford, Vitória SC, Fram Reykjavík, Sredec Sofia
6 Petar Novák 4 Fram Reykjavík, Vitória SC, Fenerbahce
6 Miroslav Baranek 2 Kutaisi, Salzburg, Dynamo Kyjev, Tilburg, Široki Brijeg
6 Jiří Kladrubský 2 US Palermo, 2 Dinamo Zagreb, Lech Poznaň, Tiraspol

Kontroverze[editovat | editovat zdroj]

Fanklub AC Sparty Praha je provázen řadou skandálů v historii fotbalu, ať už se jedná o běžné výtržnictví pod vlivem alkoholu nebo otevřený projev rasismu v areálu stadionu. I přesto, že Sparta nasadila větší počet ozbrojených strážců na podporu dobrého chování fanoušků výkřiky i přesto neustaly. Mezi výkřiky jsou často i slogany antisemitské.[5] Podle Františka Banyaiho, mluvčího pražské židovské komunity, „je to problém, který se musí řešit“ a společně s Leo Pavlátem napsali Spartě stížnostní dopis.[5] UEFA již Spartu potrestalo pokutou zhruba 43 000 dolarů.[5]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Doklad o užíváni rudých dresů týmem Woolwich Arsenal v roce 1895
  2. PLZ - SPA 1:1 pp, 7:8 pen., iDNES.cz, citováno 17. 5. 2014
  3. Sparta Praha hrála s BK Häcken nerozhodne, Profutbal.sk, citováno 18. 7. 2013 (slovensky)
  4. Sparta Praha sa šokujúco lúči s Európskou ligou, Profutbal.sk, citováno 26. 7. 2013 (slovensky)
  5. a b c Czech Jewish leader slams anti-Semitic chants by Sparta FC fans Haaretz Daily Newspaper Ltd.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]