FC Viktoria Plzeň
| FC Viktoria Plzeň | ||||
| Název | FC Viktoria Plzeň, a.s. | |||
|---|---|---|---|---|
| Přezdívka | Viktorka | |||
| Země | ||||
| Město | ||||
| Založen | 1911 | |||
| Asociace | ||||
|
|
||||
| Soutěž | 1. Gambrinus liga | |||
| 2012/2013 | 1. místo | |||
| Stadion | Stadion města Plzně, Plzeň |
|||
| Kapacita | 11 700 | |||
| Představenstvo | ||||
| Předseda | ||||
| Trenér | ||||
| Oficiální webová stránka | ||||
| Největší úspěchy | ||||
| Tituly | 1 | |||
| Domácí trofeje | 2x Český fot. pohár 1x Český Superpohár |
|||
| Přehled medailí | |||
|---|---|---|---|
| Fotbalová liga Československa | |||
| 1932/1933 | SK Viktoria Plzeň | ||
| 1. česká fotbalová liga | |||
| 2010/2011 | FC Viktoria Plzeň | ||
| 2011/2012 | FC Viktoria Plzeň | ||
| Český pohár | |||
| 1971 | TJ Škoda Plzeň | ||
| Pohár ČMFS | |||
| 2009/2010 | FC Viktoria Plzeň | ||
| Český Superpohár | |||
| 2010 | FC Viktoria Plzeň | ||
| 2011 | FC Viktoria Plzeň | ||
| Tipsport liga | |||
| 2000 | FC Viktoria Plzeň | ||
FC Viktoria Plzeň je profesionální český fotbalový klub sídlící v Plzni. V současné době hraje nejvyšší českou fotbalovou soutěž – 1. Gambrinus ligu. Založen byl v roce 1911 pod názvem Sportovní klub Viktoria Plzeň a v roce 2011 oslavil 100 let existence. Během této doby několikrát změnil oficiální název, ale v roce 1993 se vrátil k přízvisku Viktoria. [1] Vzhledem k úspěchům posledních let můžeme řadit klub mezi ty momentálně nejlepší v rámci České republiky.
Největším klubovým úspěchem Viktorky, jak je klubu též přezdíváno, je mistrovský titul ze sezony 2010/11. Tento titul byl pro klub historicky první, předtím bylo největším úspěchem třetí místo ze sezóny 1932/33. Mezi další klubové úspěchy patří vítězství v Českém superpoháru 2011. V sezoně 2009/10 získal klub i vítězství v domácím poháru a během dvou let tak zkompletoval všechny tři domácí trofeje.
Doposud největším mezinárodním úspěchem je účast v základní skupině Ligy mistrů 2011/12. Ve skupině se Viktoria utkala s týmy FC Barcelona, AC Milan a FK BATE, [2] celkové třetí místo znamenalo přesun do Evropské ligy 2011/12. Mezi nejslavnější osobnosti klubu se řadí držitel Zlatého míče UEFA Pavel Nedvěd či nejlepší brankář světa z let 2005 a 2011 Petr Čech. [3]
Obsah |
Historie [editovat]
Vznik a raná léta klubu [editovat]
Klub byl založen v roce 1911, jako SK Viktoria, úředníkem státních drah Jaroslavem Ausobským, který ho zaregistroval na příslušných úřadech pro fotbalisty amatérského kroužku Blesk. 27. srpna 1911 (ještě před oficiálním založením klubu) sehrál tým Viktorie první zápas. Nastoupil v červených dresech a modrých trenkách, v barvách typických pro klub i dnes. Zápas s Olympií Plzeň prohrál 3–7. [4] Krátce po svém založení se klub přihlásil do Západočeské župy, kde působil až do změny stanov Československé fotbalové ligy. První vlastní hřiště získal klub až v roce 1920, když odkoupil hrací plochu na Královském náměstí (dnešní náměstí Míru) od konkurenčního SK Plzeň. O dva roky později vyhrál klub Západočeskou župu v rámci Mistrovství Českého svazu fotbalového 1922. Díky vítězství v regionální lize postoupila do Národního play-off, kde ale již ve čtvrtfinále nestačila na FC Hradec Králové a podlehla mu 0–9. Župní mistrovství západních Čech vyhrála Viktoria i v následujících 6 letech. [5]
V roce 1929 klub přišel o hřiště, protože muselo ustoupit městské výstavbě, a tak si pronajal hřiště v Luční ulici. V tom samém roce rozhodla mimořádná členská schůze o vstupu Viktorie Plzeň do profesionálního fotbalu a klub tak přešel do II. profesionální ligy. Viktoria se této soutěže poprvé účastnila v sezoně 1929/30 a za účasti osmi klubů skončila sedmá. Hned v následující sezoně však skončila druhá, což při plánovaném rozšíření nejvyšší soutěže znamenalo postup. [4]
Počátky v nejvyšší soutěži [editovat]
Po nedobrovolném stěhování do Luční ulice získalo vedení peníze na přestavbu zdejšího stadionu a ten byl slavnostně otevřen 11. května 1930. Díky novému stadionu získala Viktorka zázemí hodné špičky československé ligy. To se projevilo hned při první účasti v sezoně 1931/32, kterou tým dokončil na výborném 4. místě. Až do roku 1935 se Viktoria pohybovala v popředí tabulky (nejlepším výsledkem bylo třetí místo v sezóně 1932/33) a po Spartě a Slavii byla téměř nejlepším klubem. Díky čtvrtému místu ve Státní lize 1934/35 se dokonce kvalifikovala do Středoevropského poháru 1935, kde se utkala s italským Juventusem Turín. Po senzační domácí remíze 3–3 přišla prohra 1–5 na horké italské půdě. Přes brzké vyřazení se Viktorka dostala do celoevropského povědomí. [4]
Po účasti ve Středoevropském poháru se však klub v tabulce domácí soutěže postupně propadal, což vyvrcholilo na konci ročníku 1937/38 prvním sestupem do nižší soutěže. [4] Po roční odmlce se však Viktoria mezi elitu vrátila a s rozdělením soutěže na českou a slovenskou část jí povážlivě klesla konkurence. Přesto sestoupila ještě v sezoně 1941/42. Po návratu napřesrok se však vrátila v silnějším složení a přes velkou konkurenci vydržela v lize až do roku 1952.
Po náletu amerických letadel v dubnu 1945 a požáru v červnu téhož roku byl stadion Viktorie v Luční ulici zničen. Podařilo se jej však obnovit a funguje dodnes jako mládežnické a tréninkové centrum.
Období nestálého názvu (1949 – 1993) [editovat]
Neúspěšná snaha o návrat do nejvyšší soutěže trvala rovných 9 let. Během těchto let však došlo pro klub k velmi významné změně - v roce 1953 začala výstavba nového stadiónu na soutoku Mže a Radbuzy. Stadión byl otevřen o dva roky později, v roce 1955. Klub tak získal ve své době jeden z nejlepších stadiónů v republice, s kapacitou 35 000 diváků (7 600 sedících). [6]
V roce 1961 se plzeňští fotbaloví fanoušci konečně dočkali, klub vybojoval postup do ligy. Pro novou sezónu 1961/62 byl jeho název změněn na TJ Spartak LZ Plzeň [4]. Hlad plzeňských fanoušků po fotbale dokazují vysoké návštěvy z této sezóny, včetně historického rekordu 35 000 diváků z utkání s úřadujícími mistry z tehdy vynikajícího týmu Dukly Praha. V dubnu 1962 zavítal do Plzně k přátelskému utkání slavný brazilský klub Flamengo Rio de Janeiro. Viktorka (hrající pod hlavičkou Západočeského kraje) před 27 000 diváky slavně zvítězila 2-1, oba plzeňské góly vstřelil Stanislav Štrunc. [6]
V 1.lize vydržel klub jen dvě sezóny, v roce 1963 Viktorka opět padá do 2.ligy. V roce 1965 přišla další změna názvu. Během působení ve 2.lize se klub přejmenoval na TJ Škoda Plzeň, přičemž tento název vydržel klubu 28 let. Klub znovu nahlédl do 1.ligy v sezónách 1967/68 a 1970/71, vždy však ihned zase sestoupil. Až v roce 1972 se klub dokázal po postupu udržet déle než 1 sezonu, a to solidních 8 let. [6]
V roce 1971 nečekaně přišel jeden z největších úspěchů klubu v období 20. století. Viktorka v tehdejším Českém poháru (1971) přehrála všechny protivníky a celou soutěž vyhrála. Ve finále Československého poháru pak narazila na vítěze Slovenského poháru, kterým byl již jistý československý mistr Spartak Trnava. Ve dvou zápasech sice soupeři podlehla (1–2 a 1–5), ale díky startu svého soupeře v Poháru mistrů převzala právo vítěze Československého poháru startovat v Poháru vítězů pohárů.
Pro Viktorku to byl historicky první start v evropských pohárech UEFA, nicméně los prvního kola nebyl příliš milosrdný, když jí jako soupeře přisoudil FC Bayern München. Pro hráče se však start proti slavnému soupeři jevil jako velký zážitek. Viktorka na svého soupeře nestačila a ve dvou zápasech podlehla 0–1 a 1–6, ale zkušenosti získané ve dvojutkání jí pomohly k dlouhodobějšímu udržení se v československé nejvyšší soutěži. [4] Jediným střelcem západočeského klubu byl Ivan Bican.
Zajímavostí zůstává, že Viktorie, jako vítěz české části poháru, v paralelním ligovém ročníku sestoupila. Zpět se vrátila 1972/73 na již avizovaných osm sezon. Během tohoto období patřila Viktorka k ligovému průměru, často nad hranicí sestupu, což vyvrcholilo posledním místem a sestupem v sezoně 1979/80. Počínaje sezonou následující až do rozdělení 1. československé fotbalové ligy v roce 1993 odehrála Viktoria v 1. lize pouze 2 ročníky (1986/87 a 1988/89). V obou případech však z 15. místa opět sestoupila. V roce 1993 ještě došlo k poslední úpravě názvu klubu, který se po 43 letech vrátil k původnímu FC Viktoria Plzeň. Oproti původnímu názvu však již nešlo o Sportovní klub, ale o Fotbalový club. [1][4]
Léta vzestupů i pádů (1993 – 2008) [editovat]
Po založení samostatné ligy do ní Viktoria (i díky snížené konkurenci) opět postoupila. Svou obnovenou prvoligovou premiéru zakončila na velmi dobrém 5. místě, což podpořilo velká očekávání v následujících letech. Opak však byl pravdou a západočeši spadli do průměru. Po 15. místě v sezoně 1998/99 dokonce sestoupili do 2. ligy. Tam strávili sice jen jednu sezonu, ale to se bohužel dá říci i o působení v sezoně 2000/01 1. ligy, které zakončili na posledním 16. místě. Vliv na propad klubu měla i špatná politika klubu, která se skládala především z rychlého prodeje kvalitních hráčů do konkurenčních, zejména pražských, klubů. Jako příklad můžeme uvést odchovance Pavla Nedvěda a Petra Čecha, kteří oba zamířili do AC Sparta Praha. [3][4][7]
Následující ročníky tak Plzeň hrála sice jen 2. ligu, ale i tak přinesly klubu významné pozitivní události. V letech 2002–2003 proběhla za podpory magistrátu rozsáhlá rekonstrukce stadionu ve Štruncových sadech, kdy se kapacita snížila na 7 425 míst. [8] Klub se také transformoval na akciovou společnost a zároveň z 99% získal zahraničního vlastníka – italskou společnost Fotball EAST Ltd. [7]
Pro sezonu 2003/04 nakoukla Viktorka opět do nejvyšší soutěže, ale znovu to bylo jen pro jediný ročník. A tak ke stabilizaci klubu došlo až po návratu jeho vlastnictví do rukou české společnosti. V roce 2005 odkoupila klub Plzeňská sportovní a.s.. Od této sezony působí Viktorka nepřetržitě v Gambrinus lize. Postupně se ze spodních pater dostala mezi nadprůměrné ligové kluby a zároveň se stala její stabilní součástí. [4][7]
Změna trenéra, majitele a cesta na vrchol (2008 - dodnes) [editovat]
Nejúspěšnější období historie klubu však mělo teprve přijít. V říjnu 2008 přichází z MŠK Žilina světem protřelý trenér Pavel Vrba. Ten zároveň se svým příchodem přivádí několik hráčů, kteří nepřečkali „fotbalové zemětřesení“ v AC Sparta Praha, jako byli Milan Petržela (v klubu již od zimy), Daniel Kolář, David Limberský, Jan Rezek nebo pozdější kapitán klubu Pavel Horváth. Právě tito hráči obstarali kostru nově vzniklého týmu. Ten v nové sezoně (2008/09) obsadil 8. místo, ale sympatický byl především herní projev, který vyprodukoval třetí nejvyšší počet vstřelených gólů v soutěži (45).
Jak důležitá je stabilizace kádru, ukázala hned následující sezona 2009/10. Kostra týmu zůstala neporušena, díky čemuž byla Viktoria rovným soupeřem i nejlepším klubům v nejvyšší soutěži. Se ziskem 48 bodů skončil tým na 5. místě tabulky. Největší úspěch sezony však přišel v národním poháru. Ve finále této soutěže narazili „viktoriáni“ na FK Baumit Jablonec (vicemistr ligy) a duel na stadiónu Sparty na Letné vyhráli 2–1. Po dlouhých 39 letech zvítězila Viktoria v některé z domácích soutěží a po stejné době se kvalifikovala do evropských pohárů, tentokrát do Evropské ligy. V srpnu 2010 pak koupila klub skupina investorů v čele s olomouckým podnikatelem Tomášem Paclíkem, který se zároveň s tím stal předsedou představenstva klubu. [9] Tato změna klubu velmi prospěla, což se ukázalo již po několika měsících.
Mistrovský titul po 100 letech [editovat]
Plzeň startovala ve 3. předkole Evropské ligy 2010/11, kam jí los přisoudil velmi těžkého soupeře a sice turecký Beşiktaş JK. Viktoria se však věhlasného soupeře nezalekla a ve dvojutkání předvedla velmi dobré výkony. Po velice smolné domácí remíze 1–1, kdy Viktorce příliš nepřál rozhodčí, [10] přišla tentokrát smolná porážka na hřišti soupeře. Plzeň dohrávala bez dvou vyloučených hráčů a ani odvážný a aktivní výkon nezabránil porážce 0–3 a následnému vyřazení ze soutěže. [11]
Byl to však pouze začátek období, které pro klub můžeme nazvat „životním“. Po remíze v úvodním kole 1. Gambrinus ligy 2010/11 přišla série 11 vítězství v řadě, která nemá v historii klubu obdoby. Během této série dosáhla Viktoria obdivuhodného skóre 31–6 a vybudovala si zásadní náskok, který jí v konečném účtování stačil na jednobodový rozdíl oproti Spartě Praha. Celkový bodový zisk se zastavil na čísle 69 a sedmdesát vstřelených gólů je platný rekord samostatné české fotbalové ligy. Dne 21. května 2011 tak mohl kapitán Pavel Horváth poprvé ve stoleté historii klubu převzít trofej pro mistra Gambrinus ligy.[12][13] Pro Viktorii, která v létě slavila výročí 100 let od založení klubu, měli hráči dva velmi hodnotné dary. Kromě mistrovského titulu i premiérový postup do kvalifikační části Ligy mistrů.
1. dubna 2011, ještě před skončením ligového ročníku, byla zahájena velká rekonstrukce stadionu ve Štruncových sadech.[14] Byly odstraněny nevyhovující tribuny na severu, východě a jihu, zachována zůstala pouze hlavní tribuna na západě. Hřiště přestala lemovat atletická dráha, samotná hrací plocha byla posunuta o 18 metrů blíže hlavní tribuně. Během podzimu vyrostly na severu, východě i jihu nové, moderní tribuny, součástí rekonstrukce byly i nezbytné úpravy okolí stadionu. Kapacita stadionu se díky přestavbě zvýšila na 11 700 diváků. [15][16] I během rekonstrukce hrála Viktorie své ligové zápasy doma, přičemž diváci měli přístup pouze na hlavní tribunu. Utkání evropských pohárů pak Viktorie hrála v pražském Edenu. Rekonstruovaný stadion otevřelo domácí pohárové utkání se Schalke 04 dne 16. února 2012.
Evropské pohárové soutěže [editovat]
Sezóna 2011/2012 začala pro Viktorii 2. předkolem Ligy mistrů, kde jako český mistr startovala. Soupeřem byl arménský mistr FC Pjunik, který kvalit českého mužstva nedosahoval. Favorizovaná Plzeň nedala svému soupeři šanci a porazila ho ve dvou zápasech 4–0 a 5–1, když se celkem 4 góly blýskl Marek Bakoš. Poté čekal plzeňský klub český Superpohár, ve kterém v minulé sezoně podlehla Spartě Praha. Tentokrát o něj bojovala s vítězem národního poháru, kterým byla FK Mladá Boleslav. Vítězstvím 2–1 na penalty zkompletovala Viktoria během 14 měsíců celou trojici velkých domácích trofejí. [17]
Po úspěších z úvodu sezony přišla první velká zkouška v podobě 3. předkola Ligy mistrů proti norskému mistru Rosenborg BK. Jenže již v prvním zápase Viktoria odvezla z Norska výhru 1–0 [18] a po domácí výhře 3–2 [19] mohla slavit postup do 4. předkola a jistotu „evropského podzimu“ (i v případě neúspěchu by hrála Evropskou ligu).
Ani rozpačitý start do nového ligového ročníku 2011/12 tak příliš nemohl pokazit euforii šířící se v táboře viktoriánů. Ve 4. předkole Ligy mistrů čekal tým dánský mistr FC København, který byl před dvojutkáním považován za velkého favorita. Poté, co Viktoria vyhrála v Kodani 3–1, [20] bylo však o postupujícím téměř rozhodnuto, což nezměnil ani odvetný zápas v pražském Edenu. Ten Plzeň vyhrála 2–1 a s bilancí šesti výher postoupila jako třetí český klub v historii do základní skupiny Ligy mistrů. [21] Následný los jí přisoudil hvězdné soupeře v podobě evropských gigantů FC Barcelona a AC Milan, které doplnil ambiciózní FK BATE. [2] Viktoria v této skupině získala 5 bodů a ze třetího místa postoupila do jarní části Evropské Ligy UEFA, kde jí byl za šestnáctifinálového soupeře přidělen celek Schalke 04. Po domácí remíze 1–1 dokázala uhrát stejný výsledek v základní hrací době i na hřišti slavného soupeře, v jehož sestavě se nacházel například bývalý hvězdný útočník Realu Madrid Raúl González. Oslabena o dva hráče však v prodloužení dvakrát inkasovala a prohrála 1–3 (a dvojzápas tedy poměrem 2–4). Všechny góly Schalke vstřelil Klaas Jan Huntelaar. [22][23]
Po vypadnutí z Evropské ligy se Viktoria soustředila na ligu a přes velkou ztrátu, kterou měla na začátku jara na vedoucí Spartu nechybělo mnoho, a Viktorii by se zdařila obhajoba titulu. K tomu potřebovala v posledním kole vyhrát v Liberci. Utkání však skončilo bezbrankovou remízou, titul tak získal FC Slovan Liberec. Viktoria skončila celkově třetí za Libercem a Spartou. Toto umístění jí zajistilo účast ve 2.předkole Evropské ligy v následující sezóně. [24]
Viktoria byla úspěšná v bojích o evropské poháry i v sezóně 2012/13. Nejprve ve 2. předkole Evropské ligy vyřadila gruzínský FC Metalurgi Rustavi, následně ve 3. předkole polský Ruch Chorzów a nakonec v play-off belgický KSC Lokeren. Viktoria si tak zajistila účast v základní skupině Evropské ligy 2012/13. Zde skončila se 13 body na prvním místě před obhájcem trofeje Atléticem Madrid, s nímž společně postoupila do vyřazovací části. V šestnáctifinále vyřadila poněkud senzačním celkovým skóre 5–0 italský celek SSC Neapol (tou dobou druhý tým italské Serie A) po výsledcích 3–0 venku a 2–0 doma. [25][26] V osmifinále pak nestačila na turecký klub Fenerbahçe Istanbul, zejména první domácí zápas byla horším týmem (prohra 0–1). Odvetný zápas už byl vyrovnanější a skončil remízou 1–1, která Fenerbahçe stačila na postup do čtvrtfinále. [27][28]
Historické názvy [editovat]
- 1911 – SK Viktoria Plzeň (Sportovní klub Viktoria Plzeň)
- 1949 – Sokol Škoda Plzeň
- 1952 – Sokol ZVIL Plzeň (Sokol Závody Vladimíra Iljiče Lenina Plzeň)
- 1953 – DSO Spartak LZ Plzeň (Dobrovolná sportovní organizace Spartak Leninovy závody Plzeň)
- 1962 – TJ Spartak LZ Plzeň (Tělovýchovná jednota Spartak Leninovy závody Plzeň)
- 1965 – TJ Škoda Plzeň (Tělovýchovná jednota Škoda Plzeň)
- 1993 – FC Viktoria Plzeň (Football Club Viktoria Plzeň, a.s.)
Přehled výsledků v evropských pohárech [editovat]
Pozn.: tučně jsou označeny domácí zápasy Plzně.
Úspěchy [editovat]
Vyhrané domácí soutěže [editovat]
- Gambrinus liga ( 1x )
- Pohár České pošty (Pohár FAČR) ( 2x )
- 1971, 2010
- Český Superpohár ( 1x )
Kronika klubu [editovat]
- Zdrojem pro následující tabulku je kniha Pavla Hochmana Stoletá cesta k titulu (viz literatura).
| Kronika historie FC Viktorie Plzeň | ||||
|---|---|---|---|---|
|
|
Česká fotbalová liga
|
||
Souhrn působení [editovat]
- 47 ročníků v 1. lize (neodehraný ročník 1944/45 a neoficiální soutěž z podzimu 1948 se nzapočítávají)
- 29 ročníků v 2. lize
- 1 ročník v krajském přeboru
- 9 ročníků v různých nižších soutěžích před rokem 1945 (obdoba 2. ligy či divize)
Známí hráči [editovat]
Soupiska [editovat]
Aktuální k datu: 21. února 2013
|
|
Zima 2012-2013 změny v kádru [editovat]
- Odešli:
| Národnost | Jméno | Kam | Poznámka |
|---|---|---|---|
| Lukáš Krbeček | Přestup | ||
| František Ševinský | Přestup | ||
| Edgar Malakjan | Hostování | ||
| Martin Sladký | Hostování | ||
| Jakub Hora | Hostování | ||
| David Vaněček | Hostování s opcí |
- Přišli
| Národnost | Jméno | Odkud | Poznámka |
|---|---|---|---|
| Lukáš Krbeček | Návrat z hostování | ||
| Martin Fillo | Návrat z hostování | ||
| Jan Kovařík | Přestup | ||
| Stanislav Tecl | Přestup | ||
| David Vaněček | Návrat z hostování |
Externí odkazy [editovat]
Literatura [editovat]
- HOCHMAN, Pavel: Stoletá cesta k titulu, Starý most s.r.o., Plzeň, 2011, ISBN 978-80-87338-12-4
Reference [editovat]
- ↑ a b Historie [online]. FC Viktoria Plzeň, [cit. 2011-11-24]. Dostupné online. (cs)
- ↑ a b Los Ligy mistrů: Plzeň vyfasovala Barcelonu, AC Milán a Borisov [online]. isport.cz, 26. srpna 2011, [cit. 2011-09-23]. Dostupné online. (cs)
- ↑ a b Největší osobnosti FC Viktoria Plzeň [online]. FC Viktoria Plzeň, [cit. 2011-11-24]. Dostupné online. (cs)
- ↑ a b c d e f g h i Milníky historie Viktorie Plzeň [online]. FC Viktoria Plzeň, [cit. 2011-11-24]. Dostupné online. (cs)
- ↑ Největší úspěchy Viktorie [online]. FC Viktoria Plzeň, [cit. 2011-11-24]. Dostupné online. (cs)
- ↑ a b c HOCHMAN, Pavel. Stoletá cesta k titulu. [s.l.] : Starý most s.r.o., 2011. ISBN 978-80-87338-12-4. (cs)
- ↑ a b c FC Viktoria Plzeň [online]. Fotbalový ráj, [cit. 2011-11-26]. Dostupné online. (cs)
- ↑ Stránky FC Viktoria Plzeň
- ↑ Plzeň mění majitele, Viktoria patří Paclíkovi [online]. Deník Sport, 24. srpna 2010, [cit. 2011-11-28]. Dostupné online. (cs)
- ↑ Spousta šancí, pěkný gól, ale pak přišla penalta a zlom: Plzeň - Besiktas 1:1 [online]. Mladá fronta DNES, 29. července 2010, [cit. 2011-11-28]. Dostupné online. (cs)
- ↑ Sympatický výkon zhatila dvě vyloučení: Besiktas - Plzeň 3:0 [online]. Mladá fronta DNES, 5. srpna 2010, [cit. 2011-11-28]. Dostupné online. (cs)
- ↑ Fotbalová horečka v Plzni. Viktoria slaví titul [online]. aktuálně.cz, 22. května 2010, [cit. 2011-11-28]. Dostupné online. (cs)
- ↑ Tajenka rozluštěna: Slaví Plzeň, Brno padá [online]. Deník Sport, 21. května 2010, [cit. 2011-11-28]. Dostupné online. (cs)
- ↑ Stránky FC Viktoria Plzeň
- ↑ UEFA rozhodla: zápas Plzeň - Schalke se bude hrát na stadionu v Plzni [online]. Hospodářské noviny, 16. ledna 2012, [cit. 2012-05-25]. Dostupné online. (cs)
- ↑ Přestavba stadionu za 360 milionů v Plzni je hotová [online]. ČTK, 13. prosince 2011, [cit. 2012-05-25]. Dostupné online. (cs)
- ↑ Mistrovská Plzeň získala Superpohár, Boleslav zdolala po penaltách [online]. Mladá fronta DNES, 22. července 2011, [cit. 2011-11-28]. Dostupné online. (cs)
- ↑ Plzeň má blízko k postupu. V Trondheimu zvítězila 1:0 [online]. Lidové Noviny, 27. července 2011, [cit. 2011-11-28]. Dostupné online. (cs)
- ↑ Jízda Plzně nekončí, na cestě do LM vyřadila Rosenborg [online]. aktuálně.cz, 3. srpna 2011, [cit. 2011-11-28]. Dostupné online. (cs)
- ↑ Fantazie! Fotbalisté Plzně vstřelili tři góly a jsou na ko(da)ni [online]. Deník Sport, 16. srpna 2011, [cit. 2011-11-28]. Dostupné online. (cs)
- ↑ Plzeň to dokázala! Porazila Kodaň a postoupila do Ligy mistrů! [online]. Deník Sport, 14. srpna 2011, [cit. 2011-11-28]. Dostupné online. (cs)
- ↑ Plzeň - Schalke 1:1, po gólu Daridy domácí nedali šance a přišel trest [online]. iDnes.cz, 16. února 2012, [cit. 2012-05-25]. Dostupné online. (cs)
- ↑ Schalke - Plzeň 3:1, hosté v deseti senzačně srovnali, pak neodolali [online]. iDnes.cz, 23. února 2012, [cit. 2012-05-25]. Dostupné online. (cs)
- ↑ Ztráta titulu mrzí, ale znovu máme evropské poháry, těšilo Horvátha [online]. iDnes.cz, 13. května 2012, [cit. 2012-05-25]. Dostupné online. (cs)
- ↑ Neapol - Plzeň 0:3. iDNES.cz [online]. 2013-02-15 [cit. 2013-02-15]. Dostupné online.
- ↑ Plzeň - Neapol 2:0. iDNES.cz [online]. 2013-02-21 [cit. 2013-02-21]. Dostupné online.
- ↑ Plzeň - Fenerbahce 0:1, český tým o nadějnou remízu přišel v závěru. iDNES.cz [online]. 2013-03-07 [cit. 2013-03-09]. Dostupné online.
- ↑ Fenerbahce - Plzeň 1:1, poslední český zástupce v Evropské lize končí. iDNES.cz [online]. 2013-03-14 [cit. 2013-03-15]. Dostupné online.