Ekvádor

Ekvádor, oficiálně Ekvádorská republika (španělsky Ecuador nebo República del Ecuador) je stát v Jižní Americe, který leží na rovníku a zároveň je jeho pobřeží omýváno vodami Tichého oceánu. Jeho sousedy jsou Kolumbie na severu a Peru na jihovýchodě. Součástí Ekvádoru jsou rovněž Galapágy.

[editovat] Historie

Indiánský stát na území Ekvádoru byl v 15. století poražen vpádem říší Inků, která pocházela z Peru, ale již roku 1534 byl Ekvádor dobyt Španěly, kteří indiány zotročili na 300 let a Ekvádor se stal součástí místokrálovství Peru. Od roku 1717 místokrálovství Nová Granada. Od roku 1822 do roku 1830 byl Ekvádor součástí Velké Kolumbie, poté samostatný stát. Ve 20. století se v zemi projevila politická destabilizace a časté střídání civilních a vojenských vlád. V letech 1950 až 1970 proběhlo několik státních převratů. V letech 1940 až 1942 proběhla neúspěšná válka s Peru, při které Ekvádor ztratil část vnitrozemí (do té doby sousedil s Brazílií). V roce 1979 obnoven civilní demokratický režim.

[editovat] Správní členění

Ekvádor se dělí na 22 provincií (provincia, množné číslo provincias):

Dále se dělí na 199 kantonů.

[editovat] Geografie

Krajina Ekvádoru je velmi různorodá a dá se rozdělit do třech částí (západní, centrální Andy a východní), které se od sebe výrazně liší klimatem, biotipem ale i zvyky. Země je rozdělena do 22 provincií a dělí se na 3 odlišné geoklimatické celky:
1. Pobřežní pás (Costa) - nížinný, s deštnými pralesy a na jihu se savanami;
2. Horský pás And (Sierra) - pásma Cordillera Occidental a Cordillera Oriental, mezi nimi pánve a náhorní plošiny ve výšce 2200 – 2900 m n. m. Sopečné vrcholy: vyhaslé Chimborazo (6310 m n. m.- nej bod), ve východním pohoří činné sopky (Cotopaxi je nejvyšší aktivní sopka na světě – 5897 m n. m.), rostlinstvo uspořádáno do výškových stupňů;
3. Východní pás (Oriente) - okraj Amazonské nížiny (deštný prales).

[editovat] Hospodářství a chudoba

Hlavním problémem současného Ekvádoru je chudoba, která prostupuje celou zemí od počátku státu. Ekvádor se vždy řadil mezi chudé státy jižní Ameriky a lepší situaci nepřineslo ani nalezení ropy v 70. letech, které sice přineslo částečný hospodářský růst a zlepšení situace ve městech, ale celkově země výrazně hospodářsky neposílila.

Pro Ekvádor měl katastrofální dopad průběh hospodářské recese v 80. letech (stejně tak jako na většinu zemí jižní Ameriky), kdy inflace v zemi v roce 1989 dosáhla 76 %. V následující dekádě se však podařilo vládě situaci částečně zlepšit a mezi lety 1995 - 1997 se pohybovala v rozmezí hodnot 25-30 %. Situace vedla k ohromnému zadlužení země v cizině. Podle hospodářských prognóz budou zásoby ropy vyčerpány do roku 2010, což ještě přitíží slabému hospodářství.

Situaci v zemi nezlepšuje ani fakt, že 1 % bohatých statkářů vlastní přes 40 % zemědělské půdy. 2/3 rodinných farem jsou menší než 5 ha - jedná se o příliš malé farmy, které nejsou schopny uživit ani farmářské rodiny, což zapříčiňuje odliv obyvatelstva do měst. Vidina snažšího bohatství však často končí v příměstských slumech například v Guayaquilu. Tíživou situaci ještě více umocňuje silná půdní eroze v oblastí And a celkově těžké podmínky zde panující.

Hlavními vývozními artikly Ekvádoru jsou ropa, kakao, káva, květiny, balza, banány a garnáti. Mezi hlavní hospodářská odvětví patří zemědělství, těžba a rafinace ropy, výroba cementu, petrochemie a potravinářství.

[editovat] Obyvatelstvo

Kolem 30 % populace jsou čistokrevní Indiáni z kmenů chívarů a kečuů. Vláda jim poskytla velké území na východě země, ale Indiáni mají stále malý kapitál a malou politickou moc. Kojenecká úmrtnost u Indiánů přesahuje 9 % a jejich průměrný věk je velmi nízký, které se pohybuje okolo 50 let. Některé kmeny žijí jako kočovníci v hloubi ekvádorského deštného pralesa. Tam si vždy vymýtí kus půdy, na němž si postaví vesnici z chaloupek s doškovou střechou, vypěstují něco málo plodin a po žních se pak přesunou dál, kde loví zvěř a rybáří. Většina indiánů žije ve východním Ekvádoru; jeden kmen, Coloradové, však obývá pobřeží. Jsou v celé Jižní Americe jedinými obyvateli deštného pralesa, žijícími na západ od And.

Další indiánské kmeny najdem vysoko v Andách; obdělávají tam malá políčka a prodávají řemeslné výrobky. Předkové těchto kmenů tvořili součást incké říše, jež se během 15. století rozšířila z Peru na sever a pokryla většinu centrálních And. Španělé si Inky podrobili v 30. letech 16. století a zotročili je. Z Afriky si dovezli další otroky, kteří pak pracovali spolu s Inky na cukrových plantážích podél pobřeží. Dnes je většina obyvatel smíšeného původu - jsou částečně potomky Indiánů, zčásti Španělů a také Afričanů. Ti tvoří 55 % obyvatelstva. Zbytek populace tvoří přistěhovalci a nebo míšenci. Potomci mnohých kolonizačních vln rovníkové země. Úředním jazykem je španělština, mnoho indiánů však mluví starou řečí Inků - kečuánštinou.

Ekvádor se zbavil závislosti na Španělsku ve 20. letech 19. století, lidé španělského původu však provždy zůstali tou nejbohatší a nejvlivnější skupinou v zemi, zatímco mnoho původních obyvatel žije v chudobě. Novověké dějiny Ekvádoru se vyznačují politickou nestabilitou; došlo zde k celé řadě vojenských převratů a bouřlivých povstání. Od roku 1919 je vláda volena demokratickou cestou, problém chudoby však zůstává nevyřešen.