Luiz Felipe Scolari

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Luiz Felipe Scolari
LuizFelipeScolari.jpg
Osobní informace
Celé jméno Luiz Felipe Scolari
Datum narození 9. listopadu 1948, 66 let
Místo narození Passo Fundo, Brazílie
Výška 1,82
Klubové informace
Současný klub
Konec hráčské kariéry
Pozice Obránce
Mládežnické kluby
1966-1973 CE Aimoré
Profesionální kluby*
Roky Klub
1973-1979
1980
1980-1981
1981
SER Caxias
EC Juventude
EC Novo Hamburgo
CS Alagoano
Trenérská kariéra***
Roky Klub
1982
1982-1983
1983
1984-1985
1986
1986-1987
1987
1988
1988-1990
1990
1991
1991
1992
1993-1996
1996-1997
1997-2000
2000-2001
2001-2002
2003-2008
2008-2009
2009-2010
2010-2012
2012-2014
CS Alagoano
EC Juventude
Grêmio Esportivo Brasil
Al-Shabab
Grêmio Esportivo Brasil
EC Juventude
Grêmio Porto Alegre
Goiás EC
Qadisiya SC
Kuvajt
Criciúma EC
al-Ahli
Qadisiya SC
Grêmio Porto Alegre
Júbilo Iwata
SE Palmeiras
Cruzeiro EC
Brazílie
Portugalsko
Chelsea FC
PFK Bunjodkor
SE Palmeiras
Brazílie

→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu.
* Starty a góly v domácí lize za klub aktuální:


Přehled medailí
Mistrovství světa
Zlatá medaile MS 2002 Brazílie - trenér
Mistrovství Evropy
Stříbrná medaile ME 2004 Portugalsko - trenér

Luiz Felipe Scolari (* 9. listopadu 1948, Passo Fundo, Brazílie) je brazilský fotbalový trenér.

Hráčská kariéra[editovat | editovat zdroj]

Jako hráč byl znám spíše jako nekompromisní obránce, než jako typický brazilský technik. Proto měl také přezdívku perna-de-pau (dřevák). Celou kariéru prožil doma v Brazílii, kde hrál v klubech Caxias, Juventude, Novo Hamburgo a Centro Sportivo Alagoano, se kterým získal svůj jediný titul jako hráč.

Trenérská kariéra[editovat | editovat zdroj]

S trenérskou kariérou začínal tak, jak končil tu hráčskou - vítězstvím v mistrovství státu Alagoano. Po krátkých působeních u týmů Juventude, Grêmio Esportivo Brasil a v saúdskoarabském Al-Shabab přišlo první angažmá ve velkoklubu, když se v roce ujal mužstva Grêmio Porto Alegre, se kterým vyhrál Campeonato Gaúcho. Poté se na několik let přesunul opět na Arabský poloostrov, kde vedl kuvajtský klub Qadisiya SC, kuvajtskou reprezentaci a saúdskoarabské al-Ahli.

Poté se vrátil do Grêmia Porto Alegre, se kterým během tří let získal šest trofejí včetně Poháru osvoboditelů v roce 1995 a brazilský titul o rok později. Na konci roku 1997 přijal angažmá u japonského klubu Júbilo Iwata, kde však skončil po pouhých jedenácti zápasech a vrátil se opět do Brazílie, konkrétně do SE Palmeiras, se kterým vyhrál brazilský pohár a přidal i svůj druhý triumf v Copa Libertadores. Během působení u týmu Palmeiras byl vyhlášen nejlepším trenérem Jižní Ameriky.

Brazílie[editovat | editovat zdroj]

Po jedné sezóně, po kterou trénoval Cruzeiro EC byl v červnu 2001, na posledních pět kvalifikačních zápasů na MS 2002 jmenován hlavním trenérem brazilské reprezentace. Navzdory porážce v prvním utkání proti Uruguayi se Scolarimu podařilo dovést tým na závěrečný turnaj. V základní skupině porazili Brazilci postupně Turecko (2:1), Čínu (4:0) a Kostariku (5:2) a postoupili z prvního místa do osmifinále proti Belgii, kterou porazili brankami Rivalda a Ronalda 2:0. Ve čtvrtfinále proti Anglii pomohla kanárkům chyba brankáře Seamana, který pustil za svá záda Ronaldinhův přímý kop ze 40 metrů, díky němuž se brazilci dostali do vedení 2:1, které už nepustili a mohli si zopakovat zápas s Tureckem, které v semifinále porazili Ronaldovým bodlem 1:0. Ve finále proti Německu úřadoval opět Ronaldo, který svým sedmým a osmým gólem na turnaji vystřílel nejen korunu pro krále střelců ale pro Brazílii také pátý titul mistrů světa. Na konci roku 2002 Scolari rezignoval na funkci trenéra národního týmu.

V roce 2012 převzal brazilský národní tým opět. Vyhrál s ním Konfederační pohár FIFA 2013, který předchází světovému šampionátu. Mužstvo vedl i na domácím Mistrovství světa 2014 v Brazílii.[1] V semifinále proti Německu byl u historického brazilského debaklu 1:7.[2] Ani v zápase o bronz proti Nizozemsku nenastal obrat k lepšímu (tým prohrál 0:3) a Brazilci tak obsadili konečné čtvrté místo a zůstali bez medaile.[3] I přes vysoké porážky v posledních dvou zápasch na šampionátu si chtěl udržet trenérskou funkci u Selecaa (brazilského národního týmu), ale nakonec rezignoval.[4]

Portugalsko[editovat | editovat zdroj]

V roce 2003 převzal reprezentaci Portugalska, které se chystalo na pořádání EURA 2004. Na úvod základní skupiny sice Scolariho svěřenci podlehli Řecku (1:2), poté však porazili Rusko (2:0) a Španělsko (1:0) a postoupili z prvního místa do vyřazovací části, v ní porazili Anglii 2:2 (6:5 pen) a Nizozemsko 2:1. Ve finále podlehli Portugalci překvapení turnaje z Řecka a získali stříbrné medaile. Scolari vedl tým i na MS 2006, kde Portugalci došli až do semifinále, ve kterém podlehli Francii Zidanovým gólem 1:0. V zápase o bronz prohráli s domácím Německem a Felipao tak na třetí cenný kov v řadě nedosáhl. Na následujícím EURU 2008 vypadli se stejným soupeřem ve čtvrtfinále, což byl poslední Scolariho zápas na lavičce Portugalska.

Chelsea[editovat | editovat zdroj]

1. července 2008 převzal londýnskou Chelsea FC1. Stal se tak prvním trenérem mistrů světa, který usedl na lavičku klubu působícího v Premier league. 9. února byl Scolari odvolán2 a na lavičce klubu majitele Romana Abramoviče tak nepůsobil ani jednu celou sezonu.

Další štace[editovat | editovat zdroj]

Po angažmá v Chelsea přijal nabídku trénovat uzbecký PFK Bunjodkor, kde se setkal se svým bývalým svěřencem z reprezentace Rivaldem. V Uzbekistánu skončil v květnu 2010 3 a o dva týdny později převzal mužstvo SE Palmeiras.

Úspěchy[editovat | editovat zdroj]

Hráčské[editovat | editovat zdroj]

  • 1× vítěz Campeonato Alagoano (1981)

Trenérské[editovat | editovat zdroj]

  • CS Alagoano
    • 1× vítěz Campeonato Alagoano (1982)
  • Qadisiya SC
    • 1× Emir Cup (1989)
  • Kuvajt
  • Criciúma EC
    • 1× Copa do Brasil (1991)
  • Grêmio
  • SE Palmeiras
  • Brazílie
  • Portugalsko

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. 2014 FIFA World Cup Brazil ™ - List of Players, FIFA.com, citováno 28. 6. 2014 (anglicky)
  2. Šokující ostuda! Brazilci propadli a prohráli 1:7, Němci jsou ve finále, iSport.cz, citováno 8. 7. 2014
  3. Brazílie - Nizozemsko 0:3, bronz patří vítězům za dva údery v úvodu, iDNES.cz, citováno 13. 7. 2014
  4. http://sport.sme.sk/c/7284781/scolari-priznal-neuspech-na-ms-a-odstupil.html

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]