Michael Ballack

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Michael Ballack
Michael Ballack
Michael Ballack
Osobní informace
Datum narození26. září 1976 (47 let)
Místo narozeníGörlitz, Východní Německo NDR
Výška1,89 m
PřezdívkaMicha, Kapitano, Balla, Michi
Klubové informace
Konec hráčské kariéry
Pozicezáložník
Mládežnické kluby*
1983–1995 Německo Chemnitzer FC
Profesionální kluby*
Roky Klub Záp. (góly)
1995–1997
1997–1999
1999–2002
2002–2006
2006–2010
2010–2012
Německo Chemnitzer FC
Německo 1. FC Kaiserslautern
Německo Bayer Leverkusen
Německo FC Bayern Mnichov
Anglie Chelsea FC
Německo Bayer Leverkusen
0490(10)
04600(4)
0790(27)
1070(44)
1050(17)
03500(2)
Reprezentace**
Roky Reprezentace Záp. (góly)
1996–1998
1999–2010
Německo Německo U21
Německo Německo
000001900(7)
00000980(42)
Úspěchy
Mistrovství světa ve fotbale
Stříbrná medaile MS 2002 Německo
Bronzová medaile MS 2006 Německo
Mistrovství Evropy ve fotbale
Stříbrná medaile ME 2008 Německo
Konfederační pohár FIFA
Bronzová medaile 2005 Německo
1. anglická fotbalová liga
Zlatá medaile 2009/2010 Chelsea FC
Anglický superpohár
Zlatá medaile 2009 Chelsea FC
1. německá Bundesliga
Zlatá medaile 1997/1998 1. FC Kaiserslautern
Zlatá medaile 2002/2003 FC Bayern Mnichov
Zlatá medaile 2004/2005 FC Bayern Mnichov
Zlatá medaile 2005/2006 FC Bayern Mnichov
Další informace
Manžel(ka)Simone Ballack
Webwww.michael-ballack.com
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu.
* Starty a góly v domácí lize za klub aktuální k ukončil kariéru
** Starty a góly za reprezentaci aktuální k ukončil kariéru
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Michael Ballack (* 26. září 1976 Görlitz) je bývalý německý fotbalový záložník. Pelé ho roku 2004 zařadil mezi 125 nejlepších žijících fotbalistů.[1]

Od roku 1999 do roku 2010 nasbíral 98 utkání za německou reprezentaci,[2] po roce 2004 navíc v roli kapitána. Třikrát se zúčastnil mistrovství Evropy (2000, 2004, 2008) a dvakrát mistrovství světa (2002, 2006), přičemž o účast na MS 2010 jej připravilo zranění.

Klubová kariéra[editovat | editovat zdroj]

Chemnitzer[editovat | editovat zdroj]

Byl to východoněmecký celek Chemnitzer FC, kde Ballack odstartoval svou kariéru. V první sezóně nezabránil sestupu do třetí ligy.[3]

Kaiserslautern[editovat | editovat zdroj]

V roce 1997 přestoupil Ballack do Kaiserslauternu, který se po roce v nižší soutěži vrátil do 1. Bundesligy. Pod vedením kouče Otto Rehhagela vyhrál Ballack svůj první německý titul.[4] V první polovině sezóny nebyl využívaný, na jaře si však získal místo v sestavě a v březnu 1998 debutoval v zápase proti Bayeru Leverkusen.[3]

V druhé sezóně si zahrál v Lize mistrů, kde Kaiserslautern skončil ve čtvrtfinále.[3]

Bayer Leverkusen[editovat | editovat zdroj]

V roce 1999 zamířil za částku v přepočtu 2,5 milionu liber do Bayeru Leverkusen, který v sezóně 1999/2000 usiloval o prvenství.[5] Během závěrečného kola v zápase proti Unterhachingu si Ballack vstřelil vlastní gól a titul tak slavil Bayern.[3] Ballack si záměrně provokativně vybral dres s číslem 13, ve kterém v minulosti nastupovala klubová legenda Rudi Völler.[6]

Leverkusen prožil památnou sezónu 2001/02, ve které tým postoupil do druhé skupinové fáze Ligy mistrů. Úvodní porážku 0:4 od Juventusu následovala domácí výhra 1:0 nad Deportivem La Coruña díky jedinému gólu Ballacka. Jako rozhodující se ukázala být výhra 3:1 v šestém utkání ve Španělsku opět proti Deportivu. Ballack v prvním poločase hlavou otevřel skóre, ve druhém nacentroval na druhý gól Olivera Neuvilla.[7] Ve čtvrtfinálové odvetě proti Liverpoolu se dvěma góly podílel na postupové výhře 4:2.[8] V prvním utkání na půdě Manchesteru United vyrovnal na 1:1, německý tým nakonec venku zahrál nerozhodně 2:2 a po domácí remíze 1:1 postoupil do finále vlivem pravidla o venkovních gólech.[9] Finálové vítězství ale Ballackovi odepřel Real Madrid v čele se Zinédinem Zidanem.

V Leverkusenu mu byla trenérem Klausem Toppmöllerem svěřena role ofenzivního záložníka a to se projevilo ve statistikách. Během tří let zde vstřelil 27 bundesligových gólů a 9 gólů přidal v pohárové Evropě.[10]

Bayern Mnichov[editovat | editovat zdroj]

Navzdory zájmu ze strany španělských velkoklubů (Real Madrid a Barcelona) přestoupil do Bayernu Mnichov za částku v přepočtu přibližně 30 milionů liber.[5] Trenér Ottmar Hitzfeld dovedl bavorský tým v sezóně 2002/03 k zisku mistrovského titulu a navrch přidal triumf v domácím poháru.[11] Avšak další rok titul uloupil Werder Brémy.

V ročníku 2004/05 mu v záloze dělal společnost nadějný Sebastian Deisler,[12] dorazili také jeho bývalí spoluhráči z Leverkusenu: záložník Zé Roberto a stoper Lúcio, oba Brazilci. Zbylé dvě sezóny za Bayern vyhrál dvakrát mistrovský titul.[13][14] V závěrečných zápasech sezóny se do Ballacka opřeli příznivci Bayernu a dávali mu najevo svůj nesouhlas s jeho odchodem také pískotem.[15]

Chelsea[editovat | editovat zdroj]

V roce 2006 opustil Ballack německý tým, aby zamířil jako volný hráč do Chelsea, která se měla pod vedením trenéra José Mourinha vydat na cestu za třetím titulem v řadě.[16] Týmy Real Madrid a Inter Milán o Ballacka také projevily zájem.[17] V londýnském klubu podepsal smlouvu na tři roky.[15] V polovině září si poprvé zahrál Ligu mistrů ve dresu Blues a gólem z penalty pomohl k výhře 2:0 nad Werderem Brémy.[18] O pár dní později obdržel v anglické lize první červenou kartu v kariéře po zákroku na Mohameda Sissoka z Liverpoolu, Chelsea přesto zvítězila 1:0.[19] V 9. kole proti Portsmouthu vstřelil první gól v Premier League a spolu s další posilou Ševčenkem zařídili vítězství 2:1.[20] Na jaře v dubnu se však zranil a rozhodl se podstoupit operaci kolena. Chelsea oslabila v bojích na čtyřech frontách a v anglické lize a v Lize mistrů skončila nakonec neúspěšná.[21]

Návrat do Leverkusenu a konec kariéry[editovat | editovat zdroj]

Ballack se s aktivním fotbalem rozloučil 5. května v utkání s Norimberkem, v posledním 34. kole Bundesligy.[22]

Reprezentační kariéra[editovat | editovat zdroj]

První reprezentační start si připsal 28. dubna 1999 v zápase proti Skotsku. Od roku 2004 navlékal kapitánskou pásku. S německou reprezentací se zúčastnil 3x Mistrovství Evropy (2000, 2004, 2008) a 2x Mistrovství světa (2002, 2006). Největším úspěchem bylo 2. místo z Mistrovství světa 2002, kde však nemohl nastoupit ve finále kvůli dvěma žlutým kartám. Ballack nestihl Mistrovství světa 2010, protože ho nešťastně zranil Kevin-Prince Boateng. Byla to poslední možnost ukázat se v reprezentačním v dresu. Po Mistrovství světa 2010 ukončil své účinkování v reprezentaci.

EURO 2000[editovat | editovat zdroj]

Trenér Erich Ribbeck jej nominoval na Euro 2000. Ballack na turnaji odehrál 63 minut.[6] Německo nedokázalo postoupit ze skupiny a po remíze proti Rumunsku ještě dvakrát prohrálo.

MS 2002[editovat | editovat zdroj]

EURO 2004[editovat | editovat zdroj]

Euro 2004 bylo pro Ballacka druhým evropským turnajem v kariéře. Do prvního klání proti Nizozemsku nasadil trenér Rudi Völler jen jednoho útočníka Kurányiho, za nímž hrál Ballack, zatímco na krajích zálohy se pohybovali Frings a Schneider.[23] Ballack byl pro soupeře hrozbou, ale střetnutí nakonec skončilo remízou 1:1.[24] Druhé utkání skupiny proti Lotyšsku Německo znovu nevyhrálo a jen remizovalo 0:0.[25] Proti už postupující České republice potřebovalo Německo zvítězit a byl to Ballack, kdo otevřel skóre po střele levačkou. Po Heinzově vyrovnání skončila Ballackova střela na pravé tyči Blažkovy brány, ale v závěru vsítil Baroš vítězný gól, který Němce nakonec poslal domů.[26]

MS 2006[editovat | editovat zdroj]

Ballack s číslem 13 na MS 2006 proti Švédsku v osmifinále

Mistrovství světa v roce 2006 pořádalo Německo. Kapitán Ballack kvůli zraněnému lýtku nebyl trenérovi Jürgenu Klinsmannovi k dispozici pro úvodní utkání turnaje mezi Německem a Kostarikou.[27] Ve druhém skupinovém utkání proti Polsku byl přítomen v základní sestavě a přispěl k výhře 1:0. Během utkání trefil brankovou konstrukci a obdržel žlutou kartu.[28] Ve třetím utkání povedeným lobem vyřadil z akce dva ekvádorské obránce a nabíhající Miroslav Klose zvýšil vedení na 2:0. Německo vyhrálo třetí utkání 3:0 a Ballack byl jmenován mužem zápasu podle FIFA.[29] Proti Švédsku skončil jeho střelecký pokus díky zákroku gólmana Andrease Isakssona na tyči. Dva góly Lukase Podolskiho poslaly Němce do čtvrtfinále proti Argentině.[30] Argentina se dostala do vedení, ale v 80. minutě našel Ballackův centr Borowskiho a ten odhlavičkoval na Kloseho, který srovnal na 1:1. V závěru prodloužení byl v bolestech, ale po dvou minutách u postranní čáry se vrátil na závěrečné minuty nerozhodnutého prodloužení.[31] Ballack i Neuville v penaltovém rozstřelu uspěli, naopak Roberta Ayalu vychytal Jens Lehmann. Poté co uspěli Podolski a Borowski a naopak svoji penaltu nedal Esteban Cambiasso postoupili do semifinále právě Němci. Ballack byl znovu zvolen mužem zápasu.[32] Někteří argentinští hráči ale prohru neunesli a po penaltách konfrontovali zejména v rozstřelu úspěšné německé fotbalisty. Podle Ballacka začali provokace Argentinci.[33] Proti Itálii v semifinále nedokázal zabránit porážce 0:2 v prodloužení a mužstvo tak finále nedosáhlo.[34] Potíže s kolenem jej připravily o utkání o třetí místo, ve kterém Německo zdolalo 3:0 Portugalsko.[35]

Ballack byl zvolen do nejlepšího týmu turnaje podle FIFA jako jeden ze čtyř fotbalistů Německa.[36]

EURO 2008[editovat | editovat zdroj]

Styl hry[editovat | editovat zdroj]

Mezi jeho přednosti patřila výdrž, síla a herní inteligence. Dovednosti přihrávat a střílet doplňovala hra hlavou (hlavičky).[37] Dokázal plnit roli jednak ofenzivního, jednak defenzivního záložníka se schopností vybojovat ztracený míč.[17]

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

V Chelsea byl poměrně důležitým záložníkem, jenž umí podržet míč, vhodně přihrát, nacentrovat či vystřelit z dálky. Největší zbraň je však jeho pověstný volný přímý kop, který zahrává opravdu bravurně, neboť je schopen dát gól i ze vzdálenosti 30+ metrů, což ho řadí mezi elitu v zahrávání přímých kopů. V Chelsea bylo takových hráčů více – zejména Frank Lampard či Michael Essien, proto přímé kopy zde zahrával méně často než v německé reprezentaci. I přes svůj vyšší věk byl Ballack hráč, který je schopen naběhat za zápas i 9 km, což bylo mnohdy nejvíce ze všech hráčů v poli.

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

Jeho otec byl stavební inženýr.[5] Jeho děda pochází z Československa.[38]

Pochází z bývalé NDR. Jeho děda pochází z ČR, za druhé světové války byl povolán do Německa na nucené práce, kde zůstal a založil novou rodinu.[zdroj?] Ballack jako jeden z mála špičkových fotbalistů vystudoval vysokou školu. V roce 2021 mu zemřel syn při nehodě na čtyřkolce. [zdroj?]

Individuální úspěchy[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Pele's list of the greatest, BBC Sport, cit. 27. 5. 2013 (anglicky)
  2. ARNHOLD, Matthias; MAMRUD, Roberto; STOKKERMANS, Karel. (West) Germany - Record International Players [online]. RSSSF, rev. 2020-04-30 [cit. 2020-05-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b c d NORVAL, Edd. A-Z of the 2000s: Michael Ballack. These Football Times [online]. 2019-11-25 [cit. 2020-05-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. FALK, Axel. Must German football clubs sacrifice tradition in the quest for glory?. These Football Times [online]. 2018-03-05 [cit. 2020-05-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b c Super Kuper. Brilliant Ballack on the ball. The Guardian [online]. 2002-04-21 [cit. 2020-05-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. a b Ballack Inspires Bayern's Championship Glory. Deutsche Welle [online]. 2003-04-28 [cit. 2020-05-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Champions League clockwatch. BBC [online]. 2002-03-20 [cit. 2020-05-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. Liverpool suffer Euro woe. BBC [online]. 2002-04-09 [cit. 2020-05-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. Leverkusen hold Man Utd. BBC [online]. 2002-04-24 [cit. 2020-05-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. Michael Ballack. ESPN [online]. [cit. 2020-04-01]. Dostupné online. (anglicky) [nedostupný zdroj]
  11. Germany 2002/03 [online]. RSSSF, rev. 2005-06-01 [cit. 2020-05-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. GAULT, Matt. The troubling career of Sebastian Deisler, one of Germany’s great natural talents. These Football Times [online]. 2020-04-17 [cit. 2020-05-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. Germany 2004/05 [online]. RSSSF, rev. 2005-08-17 [cit. 2020-05-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. Germany 2005/06 [online]. RSSSF, rev. 2006-10-04 [cit. 2020-05-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. a b Ballack Leaves Munich for Chelsea in Three-Year Deal. Deutsche Welle [online]. 2006-05-15 [cit. 2020-05-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. Chelsea announce Ballack capture. BBC [online]. 2006-05-15 [cit. 2020-05-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. a b FINDON, Ben. Balanced Ballack is the finished article. The Telegraph [online]. 2006-03-07 [cit. 2020-05-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-12-25. (anglicky) 
  18. RYAN, Rachel. Ballack Scores in Debut with Chelsea. Deutsche Welle [online]. 2006 .09.13 [cit. 2020-05-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. Mourinho accepts Ballack red card. BBC [online]. 2006-09-17 [cit. 2020-05-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-11-07. (anglicky) 
  20. Mourinho chváli Ševčenka a predpovedá mu 15 gólov. spravy.sk [online]. 2006-10-22 [cit. 2020-05-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-07-03. (slovensky) 
  21. AMIES, Nick. Ballack in London: From Wild Acclaim to Crunch Talks on Future. Deutsche Welle [online]. 2007-05-09 [cit. 2020-05-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. Tobias Gonscherowski; Christopher Mayer-Lodge. Michael Ballack: a modern midfield legend. Bundesliga.com [online]. 2013 [cit. 2020-05-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. Spielbericht: 251 [online]. Transfermarkt [cit. 2020-05-01]. Dostupné online. 
  24. DAVIES, Christopher. Van Nistelrooy saves Dutch. The Telegraph [online]. 2004-06-16 [cit. 2020-05-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  25. Latvia 0-0 Germany. BBC [online]. 2004-06-19 [cit. 2020-05-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  26. Heinz s Barošem poslali Němce domů. IDNES.cz [online]. 2004-06-23 [cit. 2020-05-01]. Dostupné online. 
  27. Ballack už trénoval, proti Poľsku by mal nastúpiť. SME [online]. 2006-06-11 [cit. 2020-05-02]. Dostupné online. (slovensky) 
  28. Germany 1-0 Poland. BBC [online]. 2006-06-14 [cit. 2020-05-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  29. Ecuador 0-3 Germany. BBC [online]. 2006-06-20 [cit. 2020-05-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  30. Germany 2-0 Sweden. BBC [online]. 2006-06-24 [cit. 2020-05-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  31. Germany 1 Argentina 1 - Germany wins 4-3 on penalties. Daily Mail [online]. 2006-06-30 [cit. 2020-05-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  32. Germany 1-1 Argentina. BBC [online]. 2006-06-30 [cit. 2020-05-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  33. WALKER, Michael. Argentina crash out in mass brawl. The Guardian [online]. 2006-06-30 [cit. 2020-05-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  34. Germany 0-2 Italy (aet). BBC [online]. 2006-07-04 [cit. 2020-05-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  35. PALMER, Martin. Germans give Jurgen a night to remember. The Guardian [online]. 2006-07-09 [cit. 2020-05-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  36. Terry makes Fifa World Cup squad. BBC [online]. 2006-07-07 [cit. 2020-05-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  37. MEHRBAN, Muazzin. Michael Ballack, European Football's Serial Bridesmaid. Bleacher Report [online]. 2009-06-18 [cit. 2020-05-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  38. TYBUREC, Martin. Michael Ballack slaví pětatřicetiny. Novinky.cz [online]. Borgis, 2011-09-26 [cit. 2020-05-02]. Dostupné online. 
  39. José Luis Pierrend, (West) Germany - Footballer of the Year, RSSSF.com, cit. 17. 5. 2013 (anglicky)
  40. "Fußballer des Jahres" seit 1960: Die Siegerliste [online]. kicker Online, 8 August 2010 [cit. 2010-08-08]. Dostupné online. (německy) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]