Roberto Di Matteo
| Roberto Di Matteo | |||
| Osobní informace | |||
|---|---|---|---|
| Datum narození | 29. května 1970 (42 let) | ||
| Místo narození | Schaffhausen, |
||
| Klubové informace | |||
| Současný klub |
|
||
| Pozice | záložník | ||
| Profesionální kluby* | |||
| Roky | Klub | Záp. (góly) | |
| 1988–1991 1991–1992 1992–1993 1993–1996 1996–2002 |
50(2) 34(6) 33(1) 87(7) 119(15) |
||
| Reprezentace** | |||
| Roky | Reprezentace | Záp. (góly) | |
| 1994–1998 | 34(2) | ||
| Trenérská kariéra*** | |||
| Roky | Klub | ||
| 2008–2009 2009–2011 2011–2012 2012 |
|||
|
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu. |
|||
| Přehled medailí | |||
|---|---|---|---|
| Švýcarská Super League | |||
| 1992/1993 | |||
| FA Cup | |||
| 1996/1997 | |||
| 1999/2000 | |||
| 2011/2012 | |||
| Anglický ligový pohár | |||
| 1997/1998 | |||
| Pohár vítězů pohárů | |||
| 1997/1998 | |||
| Superpohár UEFA | |||
| 1998 | |||
| Community Shield | |||
| 2000 | |||
| Liga mistrů UEFA | |||
| 2011/2012 | |||
Roberto Di Matteo (* 29. května 1970 v Schaffhausenu) je bývalý italský fotbalista a pozdější trenér. Během své kariéry (hrával na pozici záložníka) hrál ve švýcarských klubech FC Schaffhausen, FC Zürich a FC Aarau, v italském Laziu Řím a anglické Chelsea. Ve 34 zápasech nastoupil za italskou reprezentaci (vstřelil 2 góly), s níž se zúčastnil Mistrovství Evropy v roce 1996 a Mistrovství světa v roce 1998. Hráčskou kariéru ukončil v roce 2002 ve věku 31 let kvůli zranění.[1]
Trénoval poté Milton Keynes Dons, West Bromwich Albion a od 4. března 2012 Chelsea FC, s níž vyhrál anglický FA Cup 2011/12 a triumfoval též v Lize mistrů 2011/2012. Tím se stal vůbec prvním trenérem Chelsea, který Ligu mistrů vyhrál.[2][3]
Obsah |
Hráčská kariéra [editovat]
Švýcarsko [editovat]
Roberto Di Matteo se narodil italským rodičům z Pagliety (oblast Abruzzo). Svou fotbalovou kariéru začal ve švýcarském klubu FC Schaffhausen, poté se přes FC Zürich dostal do FC Aarau, s nímž v sezóně 1992/1993 získal titul ve švýcarské nejvyšší soutěži Super League. Ve stejné sezóně obdržel ocenění „Nejlepší hráč švýcarské ligy“.
Itálie [editovat]
V létě roku 1993 přestoupil do italského klubu Lazio Řím. Propracoval se do základní sestavy Lazia a díky svým výkonům se dostal i do italské fotbalové reprezentace. Po třech sezónách strávených v dresu Lazia Řím na Stadiu Olimpico odešel v roce 1996 za 4,9 milionu £ (liber) [1] do Premier League do anglické Chelsea FC, kde ho přivítal tehdejší hrající trenér (player-manager) londýnského klubu Ruud Gullit.
Anglie [editovat]
Hned při svém debutu v domácím zápase zajistil Di Matteo svému týmu vítězství proti Middlesbrough.[4] Jeho kvalitní rozehrávka a přesná střelba na větší vzdálenost znamenala pro Chelsea výrazné obrození na konci 90. let. 20. století. Hráč zaznamenal ve své první sezóně v Anglii celkem 9 branek, čímž pomohl Chelsea ke konečnému 6. místu v ligové tabulce (šlo o nejlepší umístění klubu od sezony 1989/1990). Roberto Di Matteo pomohl i k vítězství v FA Cupu v roce 1997. Ve finále vstřelil gól proti Middlesbrough z více než 25 m už ve 43. sekundě od zahájení zápasu. Chelsea porazila Middlesbrough 2:0 (druhý gól přidal v 83. minutě Eddie Newton) a Di Matteův gól vstoupil do historie jako nejrychlejší ve finále FA Cupu, dokud nebyl v roce 2009 překonán Louisem Sahou z Evertonu (Saha docílil branky už ve 25. sekundě utkání právě proti Chelsea, Chelsea stihla otočit skóre na 2:1 a FA Cup vyhrála).
V dalším ročníku dokazoval Di Matteo opět svou cenu pro tým - vsítil 10 gólů a přihrál na další. Chelsea v roce 1998 vyhrála Anglický ligový pohár opět proti Middlesbrough (v prodloužení dala 2 góly, druhý z nich vstřelil ve 107. minutě zápasu Di Matteo) a následně i Pohár vítězů pohárů, když 13. května 1998 porazila německé mužstvo VfB Stuttgart nejtěsnějším rozdílem 1:0.
V ročníku 1998/99 hrával Di Matteo ve středové řadě společně s Dennisem Wisem, uruguajským záložníkem Gustavo Poyetem a rumunským záložníkem Danem Petrescu, klub skončil třetí v lize za Manchesterem United a Arsenalem.
Většinu sezóny 1999/00 byl Di Matteo mimo hru pro zranění, ale v závěru se vrátil na hřiště a střílel důležité góly včetně rozhodujícího ve finále FA Cupu proti Aston Ville (Chelsea vyhrála 1:0). V urputném utkání využil Roberto Di Matteo chyby brankáře Aston Villy Davida Jamese a skóroval v 71. minutě zápasu. Přispěl tak k zisku čtvrté trofeje během 3 sezón.
Na začátku sezóny 2000/01 utrpěl Roberto Di Matteo zlomeninu nohy v Poháru UEFA v zápase se švýcarským klubem FC St. Gallen a octl se na 18 měsíců mimo hru. V únoru 2002 se vzdal naděje na návrat a ve věku 31 let ukončil kariéru hráče.[1]
Z „vděčnosti za fotbalistův příspěvek k přeměně klubu“ pověřil trenér Claudio Ranieri Di Mattea přivést hráče Chelsea na hřiště k utkání finále FA Cupu v r. 2002 (který Chelsea prohrála se svým městským rivalem Arsenalem 0:2).[5]
Během svých 6 sezón v Chelsea nasbíral Roberto Di Matteo 175 startů a vstřelil 26 gólů (v tabulce napravo je uvedeno 15 gólů ve 119 startech za Chelsea, ale to se jedná pouze o ligovou soutěž). Zajímavostí je, že nikdy neprohrál na stadioně Old Trafford.[6]
Reprezentace [editovat]
Roberto Di Matteo sehrál celkem 34 utkání za italskou fotbalovou reprezentaci (v letech 1994–1998). Debutoval pod trenérem Arrigo Sacchim 16. listopadu 1994 v Palermu na Sicílii proti Chorvatsku, v 55. minutě vystřídal na hřišti Albertiniho (Itálie prohrála tento kvalifikační zápas o Euro 1996 1:2).[7] Na Euru 1996 hrál v základní skupině ve dvou utkáních - proti Rusku (výhra Itálie 2:1) a Německu (remíza 0:0), proti ČR (prohra Itálie 1:2) ve skupině nenastoupil a Itálie na šampionátu v této fázi skončila.
Byl také členem národního mužstva na Mistrovství světa ve fotbale 1998, kde nastoupil také ke dvěma utkáním, proti Chile [8] a Kamerunu [9].
Reprezentační góly [editovat]
V národním dresu vsítil Di Matteo 2 góly. První na stadionu San Paolo v Neapoli proti Polsku 30. dubna 1997 v kvalifikaci na Mistrovství světa ve fotbale 1998, když ve 24. minutě otevíral skóre (utkání skončilo výsledkem 3:0). Druhý gól vstřelil Di Matteo na stadionu Angela Massimina v Catanii 28. ledna 1998 proti Slovensku v přátelském zápase (zvyšoval na konečných 3:0 pro Itálii).
| Datum | Stadion | Soupeř | Skóre (min.)[p. 1] | Výsledek[p. 2] | Soutěž | |
|---|---|---|---|---|---|---|
| 1 | 30. 4. 1997 | stadion San Paolo, Neapol, Itálie | Polsko | 1:0(24.) | kvalifikace na MS 1998 [10] | |
| 2 | 28. 1. 1998 | stadion Angela Massimina, Catania, Itálie | Slovensko | 3:0(63.) | přátelské utkání [11] |
Trenérská kariéra [editovat]
Milton Keynes Dons FC [editovat]
Di Matteo pokračoval v Anglii v trenérské roli. Ve své první sezóně dovedl anglický klub Milton Keynes Dons ke třetímu místu v soutěži League One za Leicesterem City a Peterborough. V semifinále se Scunthorpe prohrál Milton Keynes Dons v penaltovém rozstřelu.
West Bromwich Albion FC [editovat]
V první sezóně ve druhé nejvyšší anglické soutěži Football League Championship skončil tým vedený Di Matteem druhý za Newcastle United, což klubu zajistilo účast v Premier League.
Hned v prvním utkání Premier League 2010/11 (14. srpen 2010) zavítal Roberto Di Matteo v roli hlavního kouče na půdu svého bývalého klubu Chelsea na Stamford Bridge. West Bromwich však utrpěl debakl 6:0. Zlepšené výsledky v následujících zápasech vedly k nejlepšímu vstupu do sezóny Premier League v historii WBA a Di Matteo obdržel cenu „Trenér měsíce v Premier League“ za září 2010.[12] V prosinci 2010 a lednu 2011 se West Bromwich Albion potýkal se slabší formou, když vyhrál pouze 1 zápas z deseti. Většina fanoušků přesto zachovávala trenérovi přízeň, ale po porážce 0:3 s Manchesterem City 5. února 2011 byl Di Matteo odvolán a prozatímním trenérem byl jmenován Michael Appleton.[13] West Bromwich Albion dokončil sezónu na 11. místě.
Chelsea FC [editovat]
Po neúspěšném pokusu o pozici trenéra Birminghamu City se Roberto Di Matteo stal 29. června 2011 asistentem nového kouče Chelsea André Villas-Boase.[14][15]
4. března 2012 byl Villas-Boas po neuspokojivých výsledcích propuštěn a jeho pozici hlavního trenéra převzal do konce sezóny dosavadní asistent Di Matteo.[16] Začal úspěšně, Chelsea porazila Birmingham City v pátém kole FA Cupu; Stoke City v Premier League a postoupila přes italský klub SSC Neapol do čtvrtfinále Ligy mistrů.[17]
Následoval postup přes Tottenham do finále FA Cupu a přes Benficu Lisabon do semifinále Ligy mistrů. 24. dubna 2012 se Chelsea podařilo v semifinále této soutěže vyřadit vysoce favorizovanou Barcelonu po výsledcích 1:0 na Stamford Bridge a 2:2 na barcelonském stadionu Camp Nou.
Finále FA Cupu vyhrála Chelsea pod taktovkou Di Mattea na stadionu ve Wembley proti Liverpoolu výsledkem 2:1.
19. května 2012 přivedl Roberto Di Matteo Chelsea k historickému vítězství v Lize mistrů UEFA. Chelsea porazila Bayern Mnichov 2:1, přičemž se muselo rozhodovat až v penaltovém rozstřelu.[18] Chelsea získala svou první trofej v Lize mistrů a zároveň se stala prvním londýnským klubem, kterému se to podařilo. Toto vítězství také znamená, že Chelsea FC se kvalifikovala do ročníku 2012/2013 Ligy mistrů přímo, i když skončila v domácí lize na šesté příčce. Jako obhájce trofeje tak překazila případnou účast v Lize mistrů svému londýnskému rivalovi Tottenham Hotspur, jenž skončil v Premier League na čtvrtém místě (Tottenham by hrál předkolo Ligy mistrů, kvůli triumfu Chelsea v LM byl přeřazen do základní části Evropské ligy, neboť v LM se mohou představit maximálně 4 celky z anglické nejvyšší soutěže).
V červnu 2012 podepsala Chelsea s Di Matteem smlouvu na další dvě sezóny [19], ale v listopadu 2012 byl po prohře 0:3 v Lize mistrů s italským Juventusem odvolán z trenérské funkce.[20]
Odkazy [editovat]
Poznámky [editovat]
- ↑ Během zápasu Roberto Di Matteo vstřelil gól (v tabulce je zvýrazněn) v poznačené minutě utkání a stanovil toto aktuální skóre.
- ↑ Utkání skončilo tímto výsledkem.
Reference [editovat]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Roberto Di Matteo na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c "Di Matteo forced to retire at age 31 because of injury", The Telegraph, 19 February 2002. Ověřeno k 2012-5-27. (anglicky)
- ↑ KÁNINSKÝ, Josef. Trenér Di Matteo vymyslel něco, co fungovalo teď. Chelsea ale potřebuje víc. iHNed.cz [online]. 2012-05-20 [cit. 2012-05-20]. Dostupné online. ISSN - 7693 1213 - 7693.
- ↑ "Di Matteo coy over Chelsea future", ESPN Soccernet, 20 May 2012. Ověřeno k 2012-5-27. (anglicky)
- ↑ Moore, Glenn."Di Matteo breaks Chelsea deadlock", The Independent, 22 August 1996. Ověřeno k 15 March 2012.
- ↑ "Why injured Di Matteo was Ranieri's team leader in Cup clash with Arsenal", www.dailymail.co.uk, 4 May 2012. Ověřeno k 2012-5-27. (anglicky)
- ↑ "Man Utd 2-2 West Brom", BBC News, 16 October 2010.
- ↑ Footballdatabase.eu - Italy - Croatia 1:2 (anglicky)
- ↑ FIFA.com: Italy - Chile 2:2 (anglicky)
- ↑ FIFA.com: Italy - Cameroon 3:0 (anglicky)
- ↑ European Football: Italy - Poland 3:0
- ↑ European Football: Italy - Slovakia 3:0
- ↑ "West Bromwich Albion's Peter Odemwingie & Roberto Di Matteo named Premier League Player & Manager of the Month for September", Goal.com, 6 October 2010. (anglicky)
- ↑ West Brom part company with manager Roberto Di Matteo [online]. 6 February 2011, [cit. 2012-05-27]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Roberto Di Matteo named as new Chelsea assistant coach [online]. BBC Sport, 29 June 2011, [cit. 2011-06-29]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Di Matteo returns as assistant [online]. Chelsea F.C, 29 June 2011, [cit. 2011-07-03]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Roberto di Matteo wants Chelsea 'passion' after Villas-Boas exit [online]. 5 March 2012, [cit. 2012-03-05]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ "I want to stay a Chelsea player, pleads Didier Drogba, after Champions League victory over Napoli", telegraph.co.uk, The Telegraph, 15 March 2012. (anglicky)
- ↑ "Shoot-out win ends Chelsea's long wait for glory", UEFA.com. Ověřeno k 22 May 2012. (anglicky)
- ↑ iDnes.cz: Fotbalový kouč Di Matteo se upsal Chelsea na další dvě sezony
- ↑ Čech je v Chelsea bez trenéra, Di Matteo skončil. Nahradí ho Benítez?. iDNES.cz [online]. 2012-11-21 [cit. 2012-11-21]. Dostupné online.