VfB Stuttgart

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
VfB Stuttgart
{{{komentář}}}
Název Verein für Bewegungsspiele
Stuttgart 1893 e. V.
Přezdívka die Roten
die jungen Wilden
die Schwaben
Založen 9. září 1893
Domácí dres
Venkovní dres
Soutěž Německá fotbalová Bundesliga
2013-14 15. místo
Stadion Mercedes-Benz Arena
Kapacita 60 441
Vedení
Předseda Bernd Wahler, Ulrich Ruf, Fredi Bobic
Trenér Armin Veh
Přehled medailí
Pohár vítězů pohárů
Stříbrná medaile 1997/1998 VfB Stuttgart
Evropská liga UEFA
Stříbrná medaile 1988/1989 VfB Stuttgart
Německá fotbalová Bundesliga
Stříbrná medaile 1934/1935 VfB Stuttgart
Zlatá medaile 1949/1950 VfB Stuttgart
Zlatá medaile 1951/1952 VfB Stuttgart
Stříbrná medaile 1952/1953 VfB Stuttgart
Stříbrná medaile 1978/1979 VfB Stuttgart
Bronzová medaile 1980/1981 VfB Stuttgart
Bronzová medaile 1982/1983 VfB Stuttgart
Zlatá medaile 1983/1984 VfB Stuttgart
Zlatá medaile 1991/1992 VfB Stuttgart
Stříbrná medaile 2002/2003 VfB Stuttgart
Zlatá medaile 2006/2007 VfB Stuttgart
Bronzová medaile 2008/2009 VfB Stuttgart

VfB Stuttgart (Verein für Bewegungsspiele Stuttgart 1893 e. V.) je tradiční klub německé Bundesligy, sídlící v Stuttgartu. VfB Stuttgart patří k předním klubům Německa. Klub byl založen roku 1893. Hřištěm klubu je Mercedes-Benz Arena s kapacitou 60 441 diváků. V sezoně 2011-2012 se umístil na 6. místě s postupem do evropské ligy. Je to jeden z nejstarších klubů v Německu. Hrálo za něj spousta legend evropského fotbalu - Jürgen Klinsmann, Philipp Lahm, Kevin Kurányi, Jens Lehmann, Timo Hildebrand a spousta dalších skvělých hráčů.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Neúspěšná sezóna (2005/2006)[editovat | editovat zdroj]

Před startem ročníku 2005/06 došlo ve Stuttgartu k četným hráčským příchodům a odchodům. Ofenzivní tahoun Kevin Kurányi přestoupil do Schalke (přibližně za 8 milionů eur), hostující obránce Philipp Lahm se vrátil zpátky do mnichovského Bayernu a záložník Alexandr Hleb odešel do Arsenalu (přibližně za 15 milionů eur). Situaci měli vyvážit příchozí záložník Thomas Hitzlsperger z Aston Villy a útočník Jon Dahl Tomasson z milánského AC. Po ekonomické stránce si Stuttgart polepšil a penězi z transferů svých hvězd znatelně snížil své finanční závazky, po sportovní stránce ovšem došlo ke zhoršení. Počátkem února 2006 se odloučil trenér Giovanni Trapattoni, pod nímž byl herní projev terčem kritiky. Novým hlavním trenérem se stal Armin Veh, původně jen na přechodné období do konce sezóny, posléze měl tým převzít bývalý stuttgartský hráč Horst Heldt. Zklamání z ročníku 2005/06 znamenalo další razantní obměnu kádru. Navíc opustil klub Andreas Hinkel po zde strávených čtrnácti letech a kapitán Zvonimir Soldo, který u VfB působil deset let, ukončil kariéru.

Mistrovský titul pro mladé mužstvo (2006/2007)[editovat | editovat zdroj]

Obdobně jako v letech minulých vsadil Stuttgart i v sezóně 2006/07 na mladé fotbalisty. Talentovaní hráči stuttgartské akademie Mario Gómez, Sami Khedira a Serdar Tasci byli doplněni zahraničními posilami, které si movitější VfB mohl dovolit. Z ciziny tedy dorazili například Pável Pardo, Ricardo Osorio nebo Antônio da Silva. Počáteční slabé výsledky mužstva vyvolaly kritiku jak ze strany klubového vedení (zejména předseda dozorčí rady Hundt), tak ze strany médií, a to na adresu kouče Armina Veha. Následovalo zásadní zlepšení a prosincové vítězství 2-1 nad Hannoverem 96 posunulo Stuttgart na vedoucí pozici německé Bundesligy. Od tohoto momentu až do konce sezóny vydržel Stuttgart mezi prvními čtyřmi celky v tabulce. Ofenzivní styl mužstva se stal základem pro mediální přezdívku VfB – „Divoká mládež II“. Po předposledním ligovém kole Stuttgart znovu obsadil první příčku spolu s náskokem dvou bodů nad pronásledujícím Schalke 04. Domácí výhra nad Energie Cottbus 2-1 zajistila týmu mistrovský titul.

Cestu Stuttgartu domácím DFB pohárem lemovaly vítězství nad rezervou týmu Alemannia Aachen, týmem SV Babelsberg 03, týmem VfL Bochum, týmem Hertha BSC a týmem VfL Wolfsburg. Mužstvo Armina Veha tak 26. května 2007, opět po deseti letech, okusilo atmosféru pohárového finále. Soupeřem na Berlínském Olympijském stadionu byl 1. FC Nürnberg. Stuttgart nedoplnil ligový titul o ten pohárový a v prodloužení podlehl bavorskému oponentovi 2-3.

Liga mistrů jen jeden ročník (2007/2008)[editovat | editovat zdroj]

Podobný ligový úvod jako v ročníku 2006/07 potkal VfB Stuttgart i v ročníku 2007/08 – během raných kol Bundesligy se Stuttgart propadl na dno tabulky a po 10. kole spočívalo na jeho kontě pouhých 10 bodů, což stačilo jen na 14. pozici. Od 11. kola směřoval Stuttgart vzhůru a sezónu zakončil na 6. pozici.

Mistrovský VfB Stuttgart byl nalosován do stejné skupiny hlavní části soutěže ročníku 2007/08 společně s FC Barcelonou (Španělsko), Olympiquem Lyon (Francie) a Glasgow Rangers (Skotsko). Ze šesti klání neprohrál Stuttgart jen jediné, a to když doma zvítězil 3-2 nad skotskými Rangers. V důsledku těchto výsledků skončil na posledním čtvrtém místě a se soutěží se rozloučil.

V DFB poháru se VfB zastavil ve čtvrtfinále. Domácí pohárový zápas s druholigovým klubem Carl Zeiss Jena dospěl k penaltám, jež úspěšnějí zvládli fotbalisté druholigového celku poměrem 7-6. Skrze pohár Intertoto si Stuttgart zajistil start v následujícím ročníku poháru UEFA 2008/09.

Jens Lehmann a brankářská rošáda (2008/2009)[editovat | editovat zdroj]

Již v červnu 2008 se Stuttgartu na jeden rok upsal německý reprezentační gólman Jens Lehmann, jemuž v londýnském Arsenalu vypršela smlouva.[1][2] Po evropském šampionátu v Rakousku a Švýcarsku se připojil ke švábskému týmu a nahradil Raphaela Schäfera, jenž se po jedné sezóně v dresu VfB vrátil do Norimberku.

Když po 14. Bundesligovém kole ročníku 2008/09 spočívalo na kontě Stuttgartu 18 bodů ve spodním patře tabulky, propustilo vedení trenéra Armina Veha a angažovalo Markuse Babbela. Babbel dovedl tým ke třetímu místu, zaručujíc Ligu mistrů.

V osmifinále DFB poháru se Stuttgartští střetli na domácí půdě s Bayernem a po jasné prohře 1-5 v soutěži skončili.

V evropském poháru UEFA se mužstvo úspěšně prodralo základní skupinou, avšak v šestnáctifinále nestačilo na ruského obhájce Zenit Petrohrad a v obou zápasech prohrálo poměrem 1-2.

Podzimní pád a jarní vzchopení (2009/2010)[editovat | editovat zdroj]

Pro ročník 2009/10 si VfB obstaralo služby ruského reprezentačního útočníka Pawla Pogrebnjaka, jenž měl zacelit ránu po citelné ztrátě v podobě odchodu kanonýra Gómeze. Po čtyřech letech se do Stuttgartu na čas navrátil běloruský fotbalista Alexandr Hleb, který sem přišel hostovat z Barcelony. Brankářskou první volbou byl znovu Jens Lehmann.

V srpnovém předkole Ligy mistrů VfB Stuttgart vyřadil rumunský celek FC Timișoara a vkročil do základní skupinové fáze. Stuttgart byl nalosován do stejné skupiny jako španělský tým FC Sevilla, další rumunský celek Unirea Urziceni a Glasgow Rangers ze Skotska, na které Stuttgart natrefil dva roky zpátky. Německý celek ze Švábska uzmul druhou příčku a čekalo jej osmifinálové dvojutkání s obhájcem trofeje FC Barcelonou, na kterou narazil před dvěma lety rovněž. Po výsledcích 1-1 a 0-4 byl švábský tým na konci putování prestižní soutěží.

Bundesligová sezóna 2009/10 začala pro VfB Stuttgart už typicky – podzimní část výkonnostně pokulhávala za částí jarní. Koncem podzimu se Stuttgart držel na dosah sestupových pozic, což vyústilo v Babbelův konec a příchod švýcarského kouče Christiana Grosse. Během zimní přestávky opustili klub Thomas Hitzlsperger, Ludovic Magnin a Jan Šimák. Cristian Molinaro dorazil na hostování z Juventusu. Jarní výrazné zlepšení dovedlo mužstvo do horní části tabulky a VfB se kvalifikovalo do příštího ročníku Evropské ligy.

V německém poháru se zopakovalo osmifinálové vyřazení z minulého ročníku – Stuttgart nestačil na SpVgg Greuther Fürth.

Rozsáhlá hráčská obměna (2010/2011)[editovat | editovat zdroj]

Před zahájením ročníku 2010/11 došlo ve fotbalovém Stuttgartu k četným personálním obměnám. Mužstvo z rozličných důvodů opustili fotbalisté Roberto Hilbert, Alexandr Hleb, Sami Khedira, Jens Lehmann a Ricardo Osorio. Doplnění kádru naopak obstarali Johan Audel, Mauro Camoranesi, Philipp Degen, Christian Gentner a Martin Harnik. Člen klubového předsednictva a sportovní ředitel Horst Heldt změnil také zaměstnavatele a zamířil do Gelsenkirchenu k Schalke. Jeho nástupcem byl vybrán Fredi Bobič, bývalý útočník v dresu VfB.

Hlavní kouč Christian Gross vydržel ve své pozici do 13. října 2010. V této době VfB Stuttgart sídlil na 18. příčce v ligové tabulce, když napříč prvními sedmi ligovými koly vybojoval jen 3 body. Jeho asistent Jens Keller poté převzal jím uvolněné místo. Neúspěšné časy panovaly ve Švábsku nadále a Jens Keller byl klubem propuštěn rovněž, a to v prosinci 2010. Bruno Labbadia se stal ještě v prosinci novým trenérem týmu a pozvedl jej ke konečnému 12. postu.

Erwin Staudt, prezident VfB, oznámil 20. května 2011 rozhodnutí neprodloužit své setrvání ve funkci. Gerd E. Mäuser z dozorčí rady byl doporučen na post klubového prezidenta jakožto Staudtův nástupce. Dva dny na to ohlásil kandidaturu Helmut Roleder. Rolederova kandidatura však prozatím nebyla možná, neboť stanovy neumožňovaly kandidaturu proti členovi dozorčí rady, tedy proti Mäuserovi. Všechny návrhy upravující stanovy však byly neúspěšné, neboť ony návrhy nebyly schváleny 75% většinou členské schůze – valného shromáždění. Klubovým prezidentem se tak 17. července 2011 stal Mäuser.

Rekonstrukce stadionu u konce (2011/2012)[editovat | editovat zdroj]

Počínaje sezónou 2011/12 Stuttgart odehrával domácí utkání na právě zrekonstruovaném stadionu Mercedes-Benz Arena. Během letní přestupové periody podepsali ve Stuttgartu hráči jako William Kvist, Maza a Ibrahima Traoré. Stuttgart se činil navíc také při zimní pauze a v lednu 2012 přivedl Vedada Ibiševiće a Gōtoku Sakaie. Tým skončil s 53 body šestý v lize a tím se kvalifikoval do předkol následujícího ročníku Evropské ligy.

Pohár DFB na dosah (2012/2013)[editovat | editovat zdroj]

Bundesligový ročník 2012/13 zakončil VfB Stuttgart na dvanácté příčce.

V Evropské lize Stuttgart zvládl skupinovou fázi a příští dvojzápas zvládl vyřadit belgického oponenta KRC Genk. Osmifinále proti římskému Laziu bylo však nad síly VfB.

Pohárová jízda na domácí scéně vygradovala pro švábský mančaft k finálovému střetnutí. Před ním museli Švábi vyřadit SV Falkesee-Finkenkrug, hamburské FC St. Pauli, 1. FC Köln, VfL Bochum a v semifinále také bádenského rivala SC Freiburg. Finálový zápas s Bayernem Münich prohráli Stuttgartští nakonec 2-3, ovšem vzhledem k mistrovskému titulu v německé Bundeslize a evropské Lize mistrů UEFA finálového soupeře z Mnichova se tak Stuttgartští kvalifikovali do příští sezóny Evropské ligy.

Po necelých dvou letech ohlásil 10. dubna 2013 prezident Gerd E. Mäuser odstoupení z funkce, plánované na začátek června. Sportovní ředitel Fredi Bobič se stal členem klubového představenstva. V červnu odstoupil z funkce rovněž předseda dozorčí rady Dieter Hundt, a to s okamžitou platností. Následujícího dne byl na uvolněné místo předsedy zvolen Hundtův doposavadní zástupce Joachim Schmidt.

Boj o udržení (2013/2014)[editovat | editovat zdroj]

Dozorčí rada VfB na červencové členské schůzi navrhla Bernda Wahlera jako možného klubového prezidenta a ten s drtivou většinou volebních hlasů post obsadil. Odhlasovala se i úprava klubového znaku – oficiální tradiční emblém VfB v letech 1949 až 1994 bude znakem klubu opět od ročníku 2014/15.

Start v německé Bundeslize 2013/14 se po třech úvodních kolech rovnal třem porážkám. Tento fakt připravil o zaměstnání hlavního trenéra Bruna Labbadiu, který klub opustil koncem srpna. Současně byl jako trenér angažován Thomas Schneider, jenž předtím vedl dorostence do 17 let. Schneider setrval do března 2014, ale po remíze 2-2 s posledním Eintrachtem Braunschweig byl 9. března propuštěn. Nahradil jej nizozemský kouč Huub Stevens a převzal tak stuttgartský celek během boje o udržení.

Bádenský celek a rival SC Freiburg se v rámci německého DFB poháru setkal s VfB Stuttgart již podruhé během několika měsíců. Ve druhém kole soutěže Freiburg oplatil švábskému týmu předchozí semifinálové vyřazení vítězstvím 2-1. V předešlém prvním kole Stuttgart překonal menší klub z hlavního města – BFC Dynamo Berlin.

Evropská liga 2013/14 započala pro Stuttgart třetí kvalifikační fází. Ten nejprve zvládl vyřadit Botev Plovdiv, ale chorvatská HNK Rijeka byla nad síly německého celku.

Fotbalová "jedenáctka" století[editovat | editovat zdroj]

Fotbalová "jedenáctka" století VfB Stuttgart zvolená klubovými členy:[3]

Fanouškovská kultura[editovat | editovat zdroj]

Rivalita a derby[editovat | editovat zdroj]

Stuttgartské městské derby, Das Stuttgarter Stadtderby, je derby mezi VfB Stuttgart a Stuttgarter Kickers. Zatímco základna příznivců VfB vznikala zejména ve městě Stuttgart, základna příznivců Kickers se budovala obzvláště v nedalekém Degerlochu stuttgartského okolí. Původ tohoto derby se nachází v roce 1902, kdy degerlochští fanoušci rugby plánovali založit vlastní sportovní oddíl v rámci Kickers. Představitelé Kickers ale návrh zamítli a tak se zájemci o rugby od klubu odloučili a připojili se k předchůdci VfB.[4]

Rivalem a soupeřem je rovněž klub Karlsruher SC, se kterým VfB Stuttgart sehrává utkání v rámci Bádensko-Württembergského derby – Das Baden-Württemberg-Derby. Nepřátelství mezi oběma kluby započalo kolem roku 1912.

Mezi další rivaly spadá FC Bayern München, Schalke 04, Hertha BSC Berlin a SC Freiburg. Tradice derby s Freiburgem nesahá nijak hluboce do historie – její začátek spočívá teprve v ročníku 1993/94, kdy se tyto týmy prvně střetly v nejvyšší soutěži. Obě utkání tohoto ligového ročníku zvládl lépe Freiburg, který vyhrál 2-1 a 4-0.[5]

Hráči[editovat | editovat zdroj]

Gottlieb-daimler-stadion.jpg

Aktuální sestava[editovat | editovat zdroj]

Trenér: Německo Armin Veh
Asistent trenéra: Německo Reiner Geyer Německo Armin Reutershahn

Aktuální k datu: 4. srpen 2014[6]

# Pozice Hráč
1 Německo B Sven Ulreich
2 Japonsko O Gōtoku Sakai
3 Německo O Daniel Schwaab
4 Dánsko Z William Kvist
5 Tunisko O Karim Haggui
6 Německo O Georg Niedermeier
7 Rakousko Ú Martin Harnik
8 Německo Z Moritz Leitner
9 Bosna a Hercegovina Ú Vedad Ibišević
10 Německo Z Daniel Didavi
11 Ekvádor Z Carlos Gruezo
13 Španělsko Z Oriol Romeu
14 Nový Zéland Z Marco Rojas
16 Rakousko O Florian Klein
# Pozice Hráč
17 Německo B Odisseas Vlachodimos
19 Německo Ú Timo Werner
20 Německo Z Christian Gentner
21 Česko Z Adam Hloušek
22 Německo B Thorsten Kirschbaum
23 Turecko Z Sercan Sararer
24 Německo O Antonio Rüdiger
25 Norsko Ú Mohammed Abdellaoue
26 Rakousko Z Raphael Holzhauser
27 Německo O Tim Leibold
33 Německo Ú Daniel Ginczek
34 Německo O Konstantin Rausch
39 Německo Z Robin Yalçın
44 Rumunsko Z Alexandru Maxim

Úspěchy[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku VfB Stuttgart na německé Wikipedii.

  1. [1] Arsenal's Jens Lehmann signs with Stuttgart
  2. [2] Perfekt: Lehmann zum VfB
  3. Weiß-rote Legenden - Die Jahrhundert-Elf des VfB Stuttgart
  4. [3] Die Rivalität mit den Kickers
  5. [4] Kein Klassiker: VfB Stuttgart im Duell mit dem SC Freiburg
  6. http://www.bundesliga.com/en/liga/clubs/vfb-stuttgart/kader.php
  7. Bayern je po třech letech mistrem, titul slaví šest kol před koncem. iDNES.cz [online]. 2013-04-06 [cit. 2013-04-06]. Dostupné online.