Turín

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Turín
Torino
Panorama Turína
Panorama Turína
Turín – znak
znak
Turín – vlajka
vlajka
poloha
zeměpisné souřadnice:
nadmořská výška: 240 m n. m.
stát: Itálie Itálie
oblast: Piemont
provincie: Torino
Turín
Red pog.png
Turín
rozloha a obyvatelstvo
rozloha: 130 km²
počet obyvatel: 909 193 (2008)
hustota zalidnění: 6983 obyv. / km²
správa
oficiální web: http://www.comune.torino.it
telefonní předvolba: + 11
PSČ: 10100

Turín (italsky: Torino, v piemontském dialektu Turin) je velké průmyslové město v severozápadní Itálii, metropole Piemontu a stejnojmenné provincie. Leží v severozápadní části Itálie na řece Pádu, přibližně 70 km východně od hranic s Francií. Na západní straně města, na hranicích s Francií, vystupují vrcholky Kottijských a Grajských Alp. Vzdálenost do severně ležícího Švýcarska a druhého největšího italského města Milána na východě je přibližně 100 km. Ve městě žije přes 908 469 obyvatel, i s předměstími přes 1,7 milionu.

Sídlí zde automobilka FIAT (Fabbrica Italiana Automobili Torino), a také mnoho dalších podniků, zahrnující většinu všech průmyslových odvětví.

Historie[editovat | editovat zdroj]

hlavní náměstí Piazza Castello

Název města pochází od keltského Tau, což znamená hory (podle nedalekých Alp). Osídlené bylo ještě před Římany, kteří zde vybudovali vojenský tábor (Castra Taurinorum). Od začátku 5. století zde bylo biskupství, v 6.8. století byl součástí Langobardského království, v roce 1404 tu byla založena univerzita. V roce 1562 se stal centrem savojského feudálního státu, které se roku 1720 změnilo na Sardinské království. V roce 1706 město přečkalo francouzské obležení, které ukončila bitva u Turína. Mezi lety 1802 a 1814 ho pak anektovala Francie, italským městem se stal až v roce 1861, a to na šest let dokonce jako její hlavní město. Společně s Milánem je dnes Turín jedním z ekonomických a kulturních center celé severní Itálie. V roce 2006 se zde a i v nedalekých horách konaly 20. Zimní olympijské hry.

Město a památky[editovat | editovat zdroj]

věž Mole Antonelliana
katedrála, Duomo di Torino

Střed města leží na Piazza Castello. V severní části hlavního turínského náměstí leží Královský palác, Palazzo Reale. Byl vystavěn v letech 1646 - 58 nejprve jako rezidence savojských králů, později jako rezidence italských králů. Přepychové sídlo má v pravém křídle velmi ceněnou královskou zbrojnici, za palácem se nachází Královské zahrady. Západně od paláce stojí katedrála vystavěná v letech 1491 - 98 v renesančním stylu. Zvonice pochází z roku 1720. Ve střední části náměstí stojí Palazzo Madama, původně hrad ze 13. st., v 15. st. rozšířený, západní fasáda barokní z 18. st. V paláci je muzeum starého umění.

Jižně od Piazza Castello propojuje hlavní náměstí a turínské hlavní nádraží obchodní a nákupní ulice Via Roma. Přibližně v půli cesty prochází přes působivé náměstí Piazza S. Carlo obklopené domy s arkádami. Na severovýchodní stranu náměstí zasahuje barokní budova Palazzo dell'Academia delle Scienze z konce 17. st. Dnes muzeum nejvýznamnějších sbírek egyptského umění po Káhiře a Londýně. Hned vedlejší budovu východním směrem zaujímá Galleria Sabauda. Jsou zde vystavena malířská díla především italských a nizozemských umělců (Veronese, Tintoretto, Rembrandt ad.). Vedle stojí kostel S. Filipo Neri z konce 17. st.

Na západní stranu Piazza Castello ústí pěší zóna Via G. Garibaldi. V ulici je řada obchodů, mimo jiné i obchod fotbalového klubu Juventusu Turín. V místě křížení s ulicí Via Milano najdeme turínskou radnici, Palazzo di Citta nebo Municipio, stavbu z let 1659 - 65. Naproti radnici stojí chrám Santi Martiri z konce 16. st.

Jihovýchodně od hlavního náměstí najdeme jednu z nejvýznamnějších barokních staveb ve městě Palazzo Carignano, postavenou v letech 1679 - 84. Sídlil zde italský parlament a v roce 1861 zde bylo vyhlášeno Italské království. Pokračujeme-li východně, směrem k řece Pádu, dostaneme se k jedné z dominant Turína věži Mole Antonelliana. Věž má 167 m, byla postavena v roce 1863. Architekt stavby A. Antonelli měl vytvořit původně synagogu, extravagantní stavba se však židovské obci nelíbila, byla tedy prodána městu. Dnes zde sídlí Muzeum dějin filmu.

Pokračujeme-li východním směrem, dostaneme se k řece Pádu. Pod nábřežím je náplavka, kde je řada barů, hospod a nočních klubů. Přes řeku lze obdivovat zelené kopce parku Di Villa Genero. Půjdeme-li proti proudu řeky po nábřeží, dostaneme se do parku Parco del Valentino s botanickou zahradou z první pol. 18. st. Ve středu parku leží Castello del Valentino, stavba z roku 1620 - 60. Zpět k nádraží, by nás pak dovedla široká třída Corso Vittorio Emanuele II.

Zájemci o moderní umění mohou navštívit Galleria Civica d'Arte Moderna Contemporanea se sbírkami Modiglianiho, Kleea či Ernsta. Případně je možné navštívit muzeum automobilismu Museo dell'Automobile na Corso dell'Unita d'Italia.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Vývoj počtu obyvatel[editovat | editovat zdroj]

řeka Pád z náplavky

Počet obyvatel (v tis.)

Fotbalové kluby[editovat | editovat zdroj]

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Itálie. Baedeker 2009, str. 757.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]