Viktor Emanuel II.

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Viktor Emanuel II.
Sardinsko-piemontský král
Italský král
Portrét
Viktor Emanuel II.
Doba vlády28. července 184917. března 1861
17. března 18619. ledna 1878
Úplné jménoUmberto Rainerio Carlo Emanuele Giovanni Maria Ferdinando Eugenio di Savoia
Narození14. března 1820
Turín, Sardinské královstvíSardinské království Sardinské království
Úmrtí9. ledna 1878
Řím, Italské královstvíItalské království Italské království
PohřbenPantheon
PředchůdceKarel Albert Sardinsko-Piemontský
NástupceUmberto I.
ManželkyAdéla Habsbursko-Lotrinská
Rosa Vercellana
PotomciUmberto, Amádeo, Odon, Karel Albert, Ludovika Tereza, Marie Pia
DynastieSavojští
OtecKarel Albert Sardinsko-Piemontský
MatkaMarie Tereza Toskánská
Podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Alessandro Duroni: Viktor Emanuel II. (před 1870)

Viktor Emanuel II., ital. Vittorio Emanuele II Carignano nebo Vittorio Emanuele di Savoia, (14. března 1820, Turín9. ledna 1878, Řím) byl v letech 1849 až 1861 král Sardinie a od roku 1861 první král sjednocené Itálie s čestným titulem „Otec vlasti“. Pocházel ze savojské dynastie.

Život a působení[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako první syn Marie Terezy Toskánské a Karla Alberta Sardinského, mládí strávil ve Florencii a roku 1842 se oženil se svou sestřenicí Adelheid Rakouskou. Bojoval v armádě svého otce a účastnil se i bitvy u Custozy roku 1848. Když jeho otec po porážce v bitvě u Novary roku 1849 abdikoval, nastoupil po něm a brzy sjednal poměrně příznivé příměří s rakouským velitelem maršálkem Radeckým. Když je sardinský parlament odmítl ratifikovat, vypsal nové volby a roku 1852 jmenoval premiérem vynikajícího politika, hraběte Camilla Cavoura. Postavil se do čela hnutí za sjednocení Itálie (Risorgimento) a stal se jeho symbolem.

V roce 1854 se připojil k Británii a Francii v Krymské válce a roku 1858 na schůzce s císařem Napoleonem III. uzavřel tajnou dohodu, že za pomoc Francie proti Rakousku jí odstoupí Nice a Savojsko. Italsko-francouzské tažení proti Rakousku 1859 začalo úspěšně, ale z obav před mobilizací Pruska Napoleon III. uzavřel tajnou dohodu s mladým císařem Františkem Josefem I., že Piemonťané dostanou pouze Lombardsko, kdežto Benátsko zůstane Rakousku. To bylo pro Italy velké zklamání, protože o dohodě nic nevěděli. Turínskou smlouvou roku 1860 Francie skutečně získala Nice a Savojsko, kdežto Viktor Emanuel II. vytáhl proti církevnímu státu a jeho vojsko zatlačil až k Římu, načež byl papežem exkomunikován.

Giuseppe Garibaldi mezitím dobyl Sicílii a Neapol a po plebiscitech se k němu připojily i další severoitalské provincie. Král se v říjnu 1860 slavnostně setkal s Garibaldim, který mu vzdal svůj hold, a 17. března 1861 nově zvolený parlament provolal Viktora Emanuela italským králem. Roku 1866 se král spojil s Pruskem proti Rakousku a i když vojensky neuspěl, získal na Bismarckův nátlak od Rakouska Benátsko. Garibaldi se dvakrát pokusil dobýt Řím, ale vstoupil do něho, až když Francie po porážce roku 1870 musela odtud stáhnout svou posádku. 2. července 1871 král přemístil svoji rezidenci a usadil se v Kvirinálském paláci, kde dodnes sídlí italský president.

Zbytek jeho panování byl poměrně klidný a zemřel roku 1878, když předtím ještě odmítl papežského vyslance, který s ním chtěl jednat o zrušení exkomunikace. Byl slavnostně pohřben v římském Pantheonu, kde u jeho hrobu dodnes stojí hlídka veteránů. Roku 1895 bylo rozhodnuto postavit mu velký památník jako „oltář Vlasti“ (Altare della Patria) ve středu města na severním úbočí Kapitolu. Památník byl slavnostně otevřen k 50. výročí sjednocení v roce 1911 a dokončen roku 1925. Nebyl vysokého vzrůstu ( měřil 158 cm).[zdroj?]

Potomci[editovat | editovat zdroj]

Děti z prvního manželství, uzavřeného 12. dubna 1842 ve Stupinigi, s rakouskou arcivévodkyní Adlétou Rakouskou (1822–1855):

Děti s druhou manželkou Rosou Terezou Vercellanovou, s níž uzavřel morganatické manželství 7. listopadu 1869 v Římě:

  • Emanuel Filibert (1851–1894), hrabě z Mirafiori a Fontanafredda ∞ 1872/73 Blanka z Larderela
  • Viktorie (1848–1905)
  1. 1868 markýz Giacomo Spinola
  2. 1873 markýz Luigi Spinola
  3. 1900 Paolo de Simone nemanželské děti:
  • Donato Etna (1858–1938)
  • Viktor Emanuel Rho-Guerriero (1861–?)
  • Marie Pia Rho-Guerriero ∞ markýz Alessandro Montecuccoli[13]

Tituly, oslovení a vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

S. de Albertis: Setkání Garibaldiho s Viktorem Emanuelem II.v Teanu
Památník Viktora Emanuela II. v Římě

Tituly a oslovení[editovat | editovat zdroj]

  • 14. března 1820 – 27. dubna 1831: Jeho Královská Výsost princ Viktor Emanuel Savojský (Vittorio Emanuele di Savoia.)
  • 27. dubna 1831 – 23. března 1849: Jeho Královská Výsost princ z Piemontu
  • 23. března 1849 – 17. března 1861: Jeho Veličenstvo král Sardinie
  • 17. března 1861 – 9. ledna 1878: Jeho Veličenstvo král Itálie

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Itálie[editovat | editovat zdroj]

Zahraniční[editovat | editovat zdroj]

Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]

 
 
 
 
 
Ludvík Viktor Savojský
 
 
Viktor Amadeus II. z Carignana
 
 
 
 
 
 
Kristýna Hesensko-Rotenburská
 
 
Karel Emanuel Savojsko-Carignanský
 
 
 
 
 
 
Ludvík Lotrinský
 
 
Josefína Lotrinská
 
 
 
 
 
 
Ludvika de Rohan
 
 
Karel Albert Sardinský
 
 
 
 
 
 
August III. Polský
 
 
Karel Saský
 
 
 
 
 
 
Marie Josefa Habsburská
 
 
Marie Kristýna Saská
 
 
 
 
 
 
Stanislav von Corvin-Krasinski
 
 
Franziska von Corvin-Krasińska
 
 
 
 
 
 
Aniela Humiecka
 
'Viktor Emanuel II.'
 
 
 
 
 
František I. Štěpán Lotrinský
 
 
Leopold II.
 
 
 
 
 
 
Marie Terezie
 
 
Ferdinand III. Toskánský
 
 
 
 
 
 
Karel III. Španělský
 
 
Marie Ludovika Španělská
 
 
 
 
 
 
Marie Amálie Saská
 
 
Marie Tereza Toskánská
 
 
 
 
 
 
Karel III. Španělský
 
 
Ferdinand I. Neapolsko-Sicilský
 
 
 
 
 
 
Marie Amálie Saská
 
 
Luisa Marie Amélie Tereza Neapolsko-Sicilská
 
 
 
 
 
 
František I. Štěpán Lotrinský
 
 
Marie Karolína Habsbursko-Lotrinská
 
 
 
 
 
 
Marie Terezie
 

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Maria Clotilde Therese Louise di Savoia-Carignano, Princess of Montfort, Princess Napoléon Bonaparte. geni_family_tree [online]. [cit. 2022-12-26]. Dostupné online. 
  2. Person Page. thepeerage.com [online]. [cit. 2022-12-26]. Dostupné online. 
  3. a b Umberto I Savoy (1844-1900) - Find a Grave.... www.findagrave.com [online]. [cit. 2022-12-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. King Amadeo I (1845-1890) - Find a Grave Memorial. www.findagrave.com [online]. [cit. 2022-12-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Maria Vittoria Dal Pozzo Della Cisterna.... www.findagrave.com [online]. [cit. 2022-12-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Marie Létizia Eugénie Catherine Adélaïde Bonaparte, Duchess of Aosta. geni_family_tree [online]. [cit. 2022-12-26]. Dostupné online. 
  7. Duke Oddone Eugenio Savoy. geni_family_tree [online]. [cit. 2022-12-26]. Dostupné online. 
  8. Maria Pia of Savoy, Queen consort of Portugal. geni_family_tree [online]. [cit. 2022-12-26]. Dostupné online. 
  9. Luís I, Rei de Portugal e dos Algarves. geni_family_tree [online]. [cit. 2022-12-26]. Dostupné online. 
  10. Carlo Alberto of Savoy-Carignano (1851-1854) -.... www.findagrave.com [online]. [cit. 2022-12-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. Vittorio Emanuele of Savoy-Carignano (1852-1852).... www.findagrave.com [online]. [cit. 2022-12-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. Vittorio Emanuele of Savoy-Carignano (1855-1855).... www.findagrave.com [online]. [cit. 2022-12-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. http://genealogy.euweb.cz/savoy/savoy6.html

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce:
Karel Albert I.
Znak z doby nástupu Sardinsko-piemontský král
18491861
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Předchůdce:
Znak z doby nástupu Italský král
18611878
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Umberto I.