Krymská válka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Krymská válka (1853–1856) byla jednou z mála válek mezi evropskými národy v tomto období. Převážná většina bojů se odehrála na Krymu. Její příčinou byl boj o území Osmanské říše.

Obsah 1 Úvod 2 Vstup spojenců do války 3 Novináři 4 Důležitá data 5 Související články 6 Poznámky

[editovat] Úvod

Krymská válka byla původně konfliktem mezi Ruskem a Osmanskou říší. Rusové tvrdili, že muslimští Turci nezacházejí s křesťany na svých balkánských územích dobře. Současně nastolil otázku přístupu ke svatým místům v Palestině. Navíc se Rusové chtěli plavit se svými válečnými loděmi z Černého do Středozemního moře přes Bospor a Dardanely. Jednání mezi Osmany a Ruskem skončilo neúspěšně a osmanští Turci, povzbuzovaní Francií, vyhlásili Rusku válku. Rusko vyhrálo v roce 1853 námořní bitvu u Sinope na Černém moři. Velká Británie a Francie se obávaly, že se Rusko pokusí rozšířit svá území na úkor rozpadající se osmanské říše. Proto vyslaly své flotily do Černého moře, kde měly bránit turecké pobřeží a rychle se staly spojenci Osmanů. Rusko mělo také spory s Francií kvůli obchodu a náboženství. Osmani se chtěli zbavit silného ruského vlivu na svá balkánská území v Moldávii a Valašsku (Rumunsko).

[editovat] Vstup spojenců do války

Koncem března 1854 vyhlásily Velká Británie s Francií válku Rusku, protože chtěly znemožnit jeho plány na expanzi.^[1] Podporovala je armáda ze Sardinie a politicky i Rakousko a Prusko. Spojenecké armády vybojovaly krvavou bitvu na řece Almě a v říjnu obléhaly město Sevastopol. Pokusy Rusů prolomit obléhání vedly k bitvě u Balaklavy s katastrofálním útokem britské kavalérie, po níž následovala počátkem listopadu bitva u Inkermanu, Všechny tyto tři významné bitvy vyhráli spojenci. Přestože se jim částečně podařilo dobýt Sevastopol, nedokázali obsadit jeho přístav a město padlo až v září 1855. Rusy vytlačili, protože se zásoby a posily nemohly dostat na bojiště kvůli špatným podmínkám pro dopravu. Válka skončila 30. března 1856 Pařížskou smlouvou, která byla výsledkem Pařížského kongresu v jehož čele stál francouzský ministr zahraničí.^[2] Porušení této smlouvy bylo označeno jako casus belli..^[3]

[editovat] Novináři

Podrobnější informace naleznete v článcích Novinářská fotografie a Válečná fotografie.

Krymská válka byla první, v níž byla veřejnost informována o válce prostřednictvím fotografií a zpráv, posílaných telegrafem. Nejvlivnějším reportérem byl zřejmě W. H. Russell z The Times, jenž si jako první novinář vysloužil označení "válečný zpravodaj".^[zdroj?] Díky jeho zprávám v britském tisku se rozšířila povědomost o všeobecné nekompetentnosti politického vedení války, což v lednu 1855 vyústilo v pád britské vlády.

[editovat] Důležitá data

• květen 1853 - Rusové obsadili Moldávii a Valašsko
• říjen 1853 - Turecko vyhlásilo válku Rusku
• březen 1854 - Francie a Velká Británie vyhlásily válku Rusku
• září 1854 - Spojenci vyhráli bitvu na řece Almě
• říjen 1854 - Obléhání Sevastopolu; bitva u Balaklavy a útok britské lehké jízdy
• listopad 1854 - Rusové utrpěli těžkou porážku u Inkermanu
• září 1855 - Pád Sevastopolu (bitva na řece Čorna)
• únor 1856 - Ukončení bojů
• březen 1856 - Podepsání Pařížské smlouvy

[editovat] Související články

• Pařížská mírová smlouva (1856) - ukončila Krymskou válku.
• Florence Nightingalová

[editovat] Poznámky

1. ↑ GOMBÁR, Eduard. Moderní dějiny islámských zemí. Praha : Karolinum, 1999. ISBN 80-7184-599-X. Kapitola Průběh Krymské války, s. 158.
2. ↑ GOMBÁR, Eduard. Moderní dějiny islámských zemí. Praha : Karolinum, 1999. ISBN 80-7184-599-X. Kapitola Pařížský kongres 1856, s. 160.
3. ↑ GOMBÁR, Eduard. Moderní dějiny islámských zemí. Praha : Karolinum, 1999. ISBN 80-7184-599-X. Kapitola Pařížský kongres 1856, s. 161.

Tento článek pojednávající o novověku je příliš stručný nebo neobsahuje důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte.