Krymská válka

Krymská válka
Konflikt:
Historická mapa Krymu (1888)
Trvání: 1853-1856 Naplánováno: {{{plánováno}}} Cíl: {{{cíl}}} Místo: Krym, Balkánský poloostrov, Baltské moře, Černé moře Casus belli: {{{příčina}}} Výsledek: Pařížská mírová smlouva Porážka Ruska Změny území: {{{Území}}}
Strany
Druhé Francouzské císařství Osmanská říše Velká Británie Sardinské království	Ruské impérium Bulharské legie Řečtí dobrovolníci
Velitelé
Síla
400 000 Francouzů 300 000 Turků 250 000 Britů 30 000 Sardinců	700 000 Rusů 7000 Bulharů
Ztráty
Francie: 97 365 Mrtvých 39 818 Raněných Osmanská ríše: 175 300 Mrtvých Velká Británie: 22 602 Mrtvých 18 253 Raněných Sardinie: 2 194 Mrtvých 167 Raněných Celkem: 374 600 mrtvých	143 000 mrtvých a 81 000 zraněných
{{{poznámky}}}

Krymská válka (1853–1856) byla jednou z mála válek mezi evropskými národy v tomto období. Převážná většina bojů se odehrála na Krymu. Její příčinou byl boj o území Osmanské říše.

Úvod

Krymská válka byla původně konfliktem mezi Ruským impériem a Osmanskou říší. Rusové tvrdili, že muslimští Turci nezacházejí s křesťany na svých balkánských územích dobře. Současně nastolili otázku přístupu ke svatým místům v Palestině. Navíc se Rusové chtěli plavit se svými válečnými loděmi z Černého do Středozemního moře přes Bospor a Dardanely. Jednání mezi Osmany a Ruskem skončilo neúspěšně a osmanští Turci, povzbuzovaní Francií, vyhlásili Rusku válku. Rusko vyhrálo v roce 1853 námořní bitvu u Sinopu na Černém moři. Velká Británie a Francie se obávaly, že se Rusko pokusí rozšířit svá území na úkor rozpadající se Osmanské říše. Proto vyslaly své flotily do Černého moře, kde měly bránit turecké pobřeží a rychle se staly spojenci Osmanů. Rusko mělo také spory s Francií kvůli obchodu a náboženství. Osmani se chtěli zbavit silného ruského vlivu na svá balkánská území v Moldávii a Valašsku (Rumunsko).

Vstup spojenců do války

Armádní tábor u Balaklavy, 1855. Foto James Robertson & Felice Beato.

Koncem března 1854 vyhlásily Velká Británie s Francií válku Rusku, protože chtěly znemožnit jeho plány na expanzi. Podporovala je armáda ze Sardinie a politicky i Rakousko a Prusko. Spojenecké armády vybojovaly krvavou bitvu na řece Almě a v říjnu oblehly město Sevastopol. Pokusy Rusů prolomit obléhání vedly k bitvě u Balaklavy s katastrofálním útokem britské kavalérie, po níž následovala počátkem listopadu bitva u Inkermanu, Všechny tyto tři významné bitvy vyhráli spojenci. Přestože se jim částečně podařilo dobýt Sevastopol, nedokázali obsadit jeho přístav a město padlo až v září 1855. Rusy vytlačili, protože se zásoby a posily nemohly dostat na bojiště kvůli špatným podmínkám pro dopravu. Válka skončila 30. března 1856 Pařížskou smlouvou, která byla výsledkem Pařížského kongresu v jehož čele stál francouzský ministr zahraničí. Porušení této smlouvy bylo označeno jako casus belli.

Novináři

Související informace naleznete v článcích Novinářská fotografie a Válečná fotografie.

Krymská válka byla první, v níž byla veřejnost informována o válce prostřednictvím fotografií a zpráv, posílaných telegrafem. Nejvlivnějším reportérem byl zřejmě W. H. Russell z The Times, jenž si jako první novinář vysloužil označení „válečný zpravodaj“.^[zdroj?] Díky jeho zprávám v britském tisku se rozšířila povědomost o všeobecné nekompetentnosti politického vedení války, což v lednu 1855 vyústilo v pád britské vlády.

Důležitá data

• květen 1853 - Rusové obsadili Moldávii a Valašsko
• říjen 1853 - Turecko vyhlásilo válku Rusku
• březen 1854 - Francie a Velká Británie vyhlásily válku Rusku
• září 1854 - Spojenci vyhráli bitvu na řece Almě
• říjen 1854 - Obléhání Sevastopolu; bitva u Balaklavy a útok britské lehké jízdy
• listopad 1854 - Rusové utrpěli těžkou porážku u Inkermanu
• září 1855 - Pád Sevastopolu (bitva na řece Čorna)
• únor 1856 - Ukončení bojů
• březen 1856 - Podepsání Pařížské smlouvy

Související články

• Pařížská mírová smlouva (1856) - ukončila Krymskou válku.
• Florence Nightingalová