Pantheon

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Další významy jsou uvedeny v článku Pantheon (rozcestník).
Římský Pantheon
Řez pantheonem z konce 19. stol.
Půdorys

Pantheon (z řec.Πάνθεον; pan - vše a theoi - bohové) je starověký kruhový chrám v Římě, původně zasvěcený všem bohům a od roku 609 zasvěcený Panně Marii mučedníků (Santa Maria dei Martiri, také Santa Maria Rotonda). Patří k nejvýznamnějším a nejzachovalejším antickým chrámům a stavbám vůbec. Stojí na Piazza della Rotonda ve čtvrti Pigna.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Chrám nechal postavit Marcus Vipsanius Agrippa (zeť a nejbližší spolupracovník císaře Augusta) v době svého třetího konzulátu v letech 29 až 19 př. n. l., a to patrně v podobě baziliky jako svoji soukromou svatyni. Po roce 80 n. l. byl chrám - snad po požáru - obnoven za císaře Domitiána. Dnešní kruhová podoba Pantheonu pochází z doby Hadriánovy († 138), který jej dal po požáru v roce 123 přestavět. Autor přestavby není znám, někteří se domnívají, že to byl Apollodóros z Damašku († kolem 130). Kopule a strop předsíně byly pokryty bronzovými pozlacenými střešními taškami s reliéfy. Roku 202 byl chrám opraven císaři Septimiem Severem a Caracallou, jak o tom svědčí malý, dnes sotva čitelný nápis na architrávu. Od 5. století chrám pustnul, až jej východořímský císař Fokas věnoval papeži. Roku 609 byl chrám zasvěcen P. Marii a mučedníkům,[1] jejichž ostatky byly prý z katakomb převezeny a pohřbeny pod podlahou. Tak se chrám zachránil před zničením, které postihlo tolik jiných starověkých staveb. Nicméně roku 663 dal císař Konstans II. sejmout bronzové tašky z kopule, tašky z předsíně dal sejmout až papež Urban VIII. v 17. století. Za něho byly také doplněny chybějící sloupy v portiku a středověká zvonice nahrazena dvěma malými věžičkami, které se mylně připisují Berninimu. Ty byly sneseny za velké opravy v 19. století, kdy bylo také doplněno mramorové obložení a podlaha.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Vstup do chrámu tvoří mohutný portikus s 16 žulovými sloupy s korintskými hlavicemi, který je jedinou dochovanou částí původní Agrippovy stavby (kromě tří sloupů vlevo, které jsou replikou ze 17. století). Sloupy pocházejí z Egypta, jsou 12 m vysoké a každý váží asi 60 t. Jsou seřazeny do tří řad, přičemž v první je 8 sloupů, ve zbývajících dvou vždy po 4 sloupech. Na tympanonu je nápis zvěčňující zakladatele chrámu: M AGRIPPA L F COS TERTIVM FECIT, čili M(arcus) Agrippa L(ucii)F(ilius) CO(n)S(ul) TERTIVM FECIT (česky: "Postavil Marcus Agrippa, syn Lucia, potřetí zvolený konzulem").

Vlastní chrám tvoří velká kruhová aula o stejném průměru a výšce 43,2 m (150 římských stop) zakrytá polokulovitou klenbou, v jejímž středu je otvor (okulus) o průměru 9 m, zdroj přirozeného světla v chrámu. Na stavbu kopule byl pravděpodobně vůbec poprvé použit litý beton.[2] Kopule ovšem nemá armatury, je zevnitř vylehčena pěti řadami kazet (lichoběžníkovitých zahloubení), v betonu jsou keramické nádoby a kusy pemzy, přesto váží asi 4 500 t. Mimořádně silné obvodové zdi (6,4 m) jsou z cihel a v síle zdiva je po obvodě sedm výklenků: hlavní v ose a tři po každé straně s představenými sloupy. Mramorová podlaha je mírně vypuklá, jednak kvůli odtoku vody, ale také z optických důvodů: díky perspektivě vypadá prostor větší. Původní mramorová výzdoba se zachovala zhruba z padesáti procent. Zbylé mramory (včetně podlahy) jsou věrnou replikou.

Od 16. století se v chrámě pohřbívalo. Jsou zde pohřbeni mj. Rafael Santi a jeho snoubenka, skladatel Arcangelo Corelli, architekti Baldassare Peruzzi a Jacopo Barozzi da Vignola. Jsou zde také první italští králové Viktor Emanuel II. a Umberto I., takže chrám dnes slouží jako katolický kostel, jako oblíbené místo svateb a také národní mauzoleum.

Význam[editovat | editovat zdroj]

Rafaelova hrobka

Od starověku se Pantheon považoval za jedinečnou stavbu. Do doby, než byl postaven, byla největší stavbou zaklenutou kopulí na světě Atreova pokladnice v Mykénách. Pantheon si pak toto prvenství podržel až do 15. století, kdy byla postavena osmiboká kopule katedrály Santa Maria del Fiore ve Florencii, jen nepatrně větší a zděná z cihel. Pantheon pak složil jako vzor pro mnoho slavnostních veřejných staveb, zejména od poloviny 18. století.

Přenesený význam[editovat | editovat zdroj]

V přeneseném významu znamená pantheon jakýsi soubor všech bohů uznávaných či uctívaných v určité společnosti. Postupně toto slovo získalo i význam místa odpočinku velkých osobností určitého národa – mauzolea (např. Panthéon de Paris).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Pantheon (Rome) ve Wikimedia Commons

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. MACDONALD, William L.. The Pantheon: Design, Meaning, and Progeny. Cambridge : Harvard University Press, 2002. ISBN 0-674-01019-1. S. 13.  
  2. Cinzia Valigi: Řím a Vatikán, Narni 1996, s. 81. ISBN 88-7280-120-6

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • K. Baedeker, Mittel-Italien und Rom. Leipzig 1900, str. 234.
  • Koch, W., Evropská architektura. Praha: Universum 2008

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]