Památník Walhalla

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Walhalla od Dunaje
Hlavní síň

Památník Walhalla je honosná novoklasická budova, kterou dal v letech 1830-1842 postavit král Ludvík I. Bavorský podle plánů architekta Leo von Klenze jako památník významných osobností „německého jazyka“. Stojí u obce Donaustauf nad řekou Dunaj, asi 10 km východně od Řezna.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Když v letech 1806-1807 Napoleon porazil Čtvrtou koalici, bojovali Němci na obou stranách. Mladý kníže Ludvík, korunní princ Bavorského království, jež Napoleon zřídil, chtěl probudit a posílit vědomí národní soudržnosti všech Němců a Germánů v Evropě. Začal proto objednávat busty významných lidí „německého jazyka“ od konce starověku do počátku novověku. Když se roku 1825 stal králem, měl už sbírku 60 bust a rozhodl se postavit pro ně památník. Vzorem pro budovu byl athénský Parthenon, reliéf na jižní římse znázorňuje vznik Německého spolku v roce 1815, na severní římse bitvu v Teutoburském lese roku 9 n. l. Při otevření památníku roku 1842 v něm bylo 96 bust a 64 pamětních desek osob, pro něž nebyly k dispozici žádné podobizny.

Název Walhalla vyjadřoval, že kritériem výběru má být „germánský“ či německý jazyk (viz Valhalla). Památník ale neměl připomínat pouze válečníky, ale i umělce, vědce a světce od dávného náčelníka Arminia, vítěze v Teutoburském lese, až po norimberského hodináře P. Henleina, který zemřel 1542. Byl mezi nimi například ostrogótský král Theodorich Veliký, francký král Chlodvík I., svatý Bonifác, svatá Hildegarda z Bingenu, Mikuláš Koperník nebo vlámský malíř Peter Paul Rubens.

Právo rozhodovat o umístění ve Wallhalle má od roku 1847 bavorská vláda, která tam zařadila celkem 31 osob. Byl mezi nimi například Martin Luther, maršál Radecký a řada hudebních skladatelů. Nacisté Wallhallu ignorovali, patrně kvůli příliš širokému, jazykovému a ne rasovému pojetí germánství. Po druhé světové válce přibyli například Richard Strauss, Albert Einstein, protinacistická studentka Sophie Schollová, Konrad Adenauer nebo Edith Stein. Celkem se v roce 2013 ve Wallhalle připomíná 191 osob, z toho 12 žen.

Ohlas[editovat | editovat zdroj]

V roce 1840 se majitel liběchovského panství, mecenáš a zemský vlastenec Antonín Veith, rozhodl postavit nad obcí Tupadly obdobný památník Slavín pro 24 velkých postav české historie.[1] Projekt ale nedokončil a několik soch je umístěno v Národním muzeu. Roku 1853 byla v Mnichově otevřena Síň slávy pro významné postavy bavorských dějin, zničená za války. V letech 1840-1863 dal týž bavorský král Ludvík postavit nad městem Kelheim Síň osvobození (Befreiungshalle) na památku vítězství nad Napoleonem.

Řadu obcí s názvem Walhalla založili v 19. století němečtí emigranti v USA.

Souřadnice: 49°1′52″ s. š., 12°13′26″ v. d.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ottův slovník naučný, heslo Slavín. Sv. 23, str. 350.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ottův slovník naučný, heslo Valhala, stavba. Sv. 26, str. 364

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Tento článek využívá informace z odpovídajícího článku anglické a německé Wikipedie.