Marie Karolína Habsbursko-Lotrinská

Tento článek potřebuje úpravy.

Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy.

Marie Karolína Habsbursko-Lotrinská
Královna neapolská a sicilská
Tituly	arcivévodkyně rakouská
Narození	13. srpna 1752
	Vídeň
Úmrtí	8. září 1814 (62 let)
	Vídeň
Manžel(é)	Ferdinand I. Neapolsko-Sicilský
Dynastie	Habsbursko-Lotrinská dynastie
Otec	František I. Štěpán Lotrinský
Matka	Marie Terezie

Marie Karolína Habsbursko-Lotrinská (německy Maria Karolina (Caroline) Luise Josepha Johanna Antonia, Erzherzogin von Österreich und Prinzessin von Böhmen, Ungarn und der Toskana), (13. srpna 1752 Vídeň, Schönbrunn - 8. září 1814 Vídeň, Hetzendorf) byla desátou dcerou a třináctým potomkem Marie Terezie a jejího manžela Františka I. Štěpána Lotrinského. Později vstoupila do dějin jako Neapolsko-Sicilská královna a úhlavní odpůrkyně francouzského císaře Napoleona I. Bonaparta.

Dětství

Před touto arcivévodkyní se narodila císařovně mrtvá holčička, kterou pojmenovala Karolína. Ještě téhož roku se císařskému páru narodilo zdravé a půvabné děvčátko, jež pojmenovali opět Marie Karolína, v rodině ji však všichni přezdívali Charlotta. Vzhledem se podobala otci, povahově však byla věrným matčiným obrazem - měla nespoutaný temperament, byla činorodá, smělá, otevřená, upřímná a nezkrotně toužila po svobodě a nezávislosti. Byla vychovávaná společně se svou mladší sestrou Marii Antonií, pozdější francouzskou královnou Marií Antoinettou. Marii Karolínu měla na starost její ája (vychovatelka) hraběnka Judith von Brandisová, se kterou si arcivévodkyně nerozuměla a tak požádala matku, což bylo něco neslýchaného, o novou vychovatelku. Tou se stala hraběnka Lerchenfeldová. V učivu musela arcivévodkyně věnovat pozornost především italštině jako jazyku, kterým se jako budoucí neapolsko-sicilská královna měla dorozumívat po zbytek svého života v Neapoli.

Neapolská nevěsta

Charlotta se stala nevěstou budoucího krále Neapolsko-Sicilského Ferdinanda VI. místo své sestry Marie Josefy, zesnulé těsně před svatbou. Její manžel, jak se povídalo, nebyl příliš pohledný a povahově se dal charakterizovat jako obhroublý hulvát bez jakéhokoliv šarmu nebo vychování. Jako monarcha se rozhodně nechoval, pleskal bezostyšně dvorní dámy po pozadích a v zámku přechovával celý zvěřinec.

Královna Neapolsko-Sicilská

Když Marie odcestovala za svým mužem do Neapole, sídelního města královského páru, několik prvních měsíců jí bylo nelehce. Podle předpisů musela nosit černý šat, což nebyl ve vysokých teplotách pro rakouskou vévodkyni žádný med, navíc byla nucena poznávat neobvyklé a nevhodné zvyky svého mladého chotě.

Neapolská královna byla v letech 1771 až 1793 prakticky stále těhotná, v počtu potomků překonala dokonce i svou matku - na svět přivedla Ferdinandovi 18 dětí. Porody u ní však probíhaly mnohem hůře než u její robustnější matky; ze všech dětí se dospělosti nedožila ani polovina - jedenáct zemřelo před dosažením deseti let věku.

Marie Karolína zdědila po své matce ostrý politický rozhled a instinkt a měla snahu reformovat stát. Tehdejší dosazený ministr Tanucci byl proti a královna tedy nemohla nic realizovat. Politická scéna zůstala tedy nezměněná, ale Charlotta se nechtěla vzdát a krále si naklonila na svou stranu, aby mohla spolurozhodovat. Na radu svého bratra Josefa povolala politika Johna Actona, se kterým si rozuměla - reformy zemědělského státu tak byly konečně uskutečněny. V zemi byly zrušeny mnohé církevní instituce, do města byly dosazeny stráže proti neapolské lůze. Na neapolském dvoře to viděli jinak. Jako každá jiná královna byla vystavena přehnaným pamfletům a zákeřným intrikám. Údajně se měla prostopášná královna scházet s Actonem nejenom na politických jednáních, ale i v ložnici. Královna se nenechala odradit a s Actonem projednávala již nezbytné reformování. Flegmatický král se sice odvolával na nepravdivé pomluvy o tom, že by se snad mohl stát paroháčem, avšak Charlotta ho uzemnila a on se dále věnoval svému lovu a cizoložství.

Důvěrnicí Marie Karolíny se stala mladičká a krásná žena anglického vyslance v Neapoli sira Wiliama Hamiltona - Emma Hamiltonová. Život na Neapolském dvoře přitom plynul stále stejně dál.

Poté přišla revoluční léta. Poté, co se královský pár vrátil z domoviny Marie Karolíny (kde provdávala své dvě nejstarší dcery za syny Leopolda II.) Velká francouzská revoluce dýchla i na Neapol a královna musela dohodnout tajnou domluvu s Anglií přes vyslance v Neapoli, lorda Hamiltona. Dohoda znamenala slib, že kdykoliv by připluly francouzské revoluční lodě, bude Anglie chránit jihoitalské břehy.

Roku 1793 přistála u města Neapol první anglická loď, v čele stál kapitán Horatio Nelson.

Úhlavní odpůrkyně Napoleona I.

Marie Karolína pozorovala s napětím boj konzervativních evropských mocností s revoluční Francií. Spojené síly Anglie, Rakouska, Pruska a Ruska však Francii neudolaly. A když se na scénu vyšplhal nebezpečně rychle po žebříčku hodností korsický génius Napoleon Bonaparte, pocítila opravdovou nenávist k Francii. V roce 1796 Napoleon vtáhl do Milána. Po sérii jeho vyhraných bitev měla královna opravdu nahnáno a začala proti zákeřnému Korsičanovi brojit; on, poté co pocítil královninu nenávist, ji nenazýval také zrovna galantně. V únoru 1798 obsadily francouzské jednotky církevní stát a ocitly se přímo na hranicích Neapolsko-sicilské monarchie. Osvobozující italská armáda neuspěla, Napoleon postupoval dále a revoluce s ním. Již 21. prosince se musela dát královská rodina na úprk na ostrov patřící králi - Sicíli. Když se za Nelsonovy pomoci podařilo Neapol dobýt z rukou Francouzů, na hlavy stoupenců Napoleona v Neapoli padl nepěkný soud. Později sledovala Marie Karolína i z Vídně Napoleonovo počínání a prohlásila o něm že, „Dokud žije generál Bonaparte, nebude trvalý klid.“

Návrat do Vídně

9. června 1800 Marie Karolína odcestovala do Vídně. Doprovázel ji syn Leopold, tři dcery na vdávání - Marie Kristina, Marie Amálie a Marie Antonie, Nelson a manželé Hamiltonovi. 14. srpna dorazili do sídelního města rakouského císařství. Schönbrunn jim poskytl pohodlí a radostné chvíle s rodinou. Mnohokrát byla Vídeň oporou pro členy Habsbursko-Lotrinské dynastie. Špatné předtuchy o Bonapartovi se jí ale vkrádaly do hlavy i ve Vídni a svému zeti, mladému císaři Františkovi se protivila čím dál více. Tchyni kritizoval za to, že se plete do politiky a snaží se ovlivnit jeho ženu, a Marii Karolíně naznačil, že by bylo na čase, aby se vrátila zase domů.

17. srpna 1802 se tedy vrátila do svého království. S mužem se spíše odcizili. Marie Karolína zestárla, a to mnohem více, než by odpovídalo jejímu věku. Mezitím se vzájemné antipatie mezi ní a a císařem Francouzů Napoleonem I. zhoršily, což vyústilo v její sesazení z trůnu. Král utekl opět na Sicílii a Marie Karolína ho později následovala. Dne 14. června 1813 opustila tehdy 61letá královna Sicílii a odcestovala zpátky do Vídně, kam po dlouhé cestě dorazila 2. února 1814. Jako poslední žijící dcera Marie Terezie chtěla skonat ve svém původním domově. Tetě, která mu byla spíš na obtíž, císař přidělil nuceně zámek Hetzendorf, kde také 8. září roku 1814, těsně před Vídeňským kongresem, unavená královna skonala. Nedočkala se tak vrcholné porážky svého nepřítele Napoleona I. Bonaparta v bitvě u Waterloo. Její manžel v Neapoli nařídil šestiměsíční státní smutek a oženil se svou dlouholetou milenkou Lucií Migliaccio, princeznou z Parmy.

Děti

• Marie Tereza (1772 - 1807) ∞ 1790 rakouský císař František II.
• Luisa Marie (1773 - 1802) ∞ 1790 toskánský velkovévoda Ferdinand III.
• Karel Tito (1775 - 1778), kalabrijský princ
• Marie Anna (1775 - 1780)
• František I. (1777 - 1830), král obojí Sicílie ∞ 1796 Marie Klementina Habsbursko-Lotrinská, arcivévodkyně rakouská, dcera císaře Leopolda II. a infantky Marie Ludviky Španělské
• Marie Kristýna (1779 - 1849) ∞ 1807 sardinský král Karel Felix I.
• Marie Amélie (1779 - 1783)
• Karel Gennaro (1780 - 1789)
• Josef Karel (1781 - 1783)
• Marie Amálie (1782 - 1866) ∞ 1809 francouzský král Ludvík Filip
• Marie Kristina (*/† 1783)
• Marie Antonie (1784 - 1806) ∞ 1802 španělský král Ferdinand VII.
• Marie Klotilda (1786 - 1792)
• Marie Jindřiška (1787 - 1792)
• Karel Gennaro (1788 - 1789)
• Leopold (1790 - 1851), vévoda salernský ∞ 1818 Marie Klementina Habsbursko-Lotrinská, dcera císaře Františka II. a jeho druhé manželky Marie Terezy
• Albert Mário (1792 - 1798)
• Marie Isabela (1793 - 1801)

Genealogie

Předci Marie Karolíny ve třech generacích

Marie Karolína Habsbursko-Lotrinská	Otec: František I. Štěpán Lotrinský	Děd: Leopold Josef Lotrinský	Praděd: Karel V. Lotrinský
			Prababička: Eleonora Marie Josefa Habsburská
		Babička: Alžběta Charlotta Orléanská	Praděd: Filip I. Orléanský
			Prababička: Alžběta Šarlota Falcká
	Matka: Marie Terezie	Děd: Karel VI.	Praděd: Leopold I.
			Prababička: Eleonora Falcko-Neuburská
		Babička: Alžběta Kristýna Brunšvická	Praděd: Ludvík Rudolf Brunšvicko-Wolfenbüttelský
			Prababička: Kristýna Luisa Öttingenská

Odkazy

Literatura

• HAMANNOVÁ, Brigitte. Habsburkové. Životopisná encyklopedie. Praha : Brána ; Knižní klub, 1996. 408 s. ISBN 80-85946-19-X.