Tintoretto

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tintoretto – detail autoportrétu, 1588

Tintoretto (29. září 151831. května 1594), vlastním jménem Jacopo Comin, byl jeden z nejvýznamnějších malířů pozdní italské renesance[1]. V mládí byl také známý pod jménem Jacopo Robusti (robusti znamená v italštně silný) podle svého otce, který statečně bránil brány Padovy proti císařské armádě. Jeho skutečné jméno 'Comin' bylo objeveno nedávno Miguelem Falomirem, kurátorem madridského muzea Prado, a  bylo zveřejněno při příležitosti retrospektivní výstavy Tintoretta v Pradu v roce 2007. Comin je místní název koření římského kmínu.[2]

Pro svou neobyčejnou činorodost v malování byl nazýván Il Furioso (tj. zběsilý). Jeho dramatické užití perspektivy a zvláštních světelných efektů bylo předznamenáním barokního umění.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Učňovská léta[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Benátkách v roce 1518 jako nejstarší z 21 dětí. Jeho otec Giovanni byl barvířem (tintore); proto syn dostal přezdívku Tintoretto, barvířek[3] nebo syn barvířův. Rodina pocházela z Brescie v Lombardii, součásti Benátské republiky. Starší studie kladly původ rodiny do toskánského města Lucca.

V dětství Jacopo, rozený malíř, dělal mazanice na zdech barvírny; jeho otec zpozoroval jeho sklony a vzal ho do Tizianova ateliéru zjistit, zda se může stát malířem. Zřejmě to bylo okolo roku 1533, kdy bylo Tizianovi 56 let.

Tintoretto byl v ateliéru pouhých deset dnů, když ho Tizian poslal zpět domů, protože mistr si všiml velmi oduševnělých kreseb, které vytvořil Tintoretto; lze předpokládat, že žárlil na tak nadaného žáka. To však je bezvýznamná domněnka; snad by bylo spravedlivější předpokládat, že kresby ukazovaly tak velkou nezávislost, že Tizian usoudil, že mladý Jacopo, i když by se mohl stát malířem, by nikdy nebyl způsobným žákem.

Od té doby si oba vždy zachovávali odstup. Tintoretto byl skutečně veřejným a zaníceným obdivovatelem Tiziana, ale nikdy přítelem, a Tizian a jeho přívrženci jej chladně přezírali. Docházelo i k pomluvám, ale Tintoretto je nevšímavě přecházel. Další učitele již nehledal, ale studoval s velkým zápalem samostatně.

Studoval zejména kopie Michelangelových soch Svítání, Dne, SoumrakuNoci. Byl zručný při modelování z vosku a hlíny (metodu používal rovněž Tizian), což mu následně pomáhalo při vypracování kompozice obrazů. Někdy mu byly modelem mrtvá těla, zahalená i odhalená, která Tintoretto upevňoval do dřevěných nebo lepenkových boxů s otvorem pro svíčku. Tehdy i později pracoval často v noci i ve dne.

Rané práce[editovat | editovat zdroj]

Nalezení těla sv. Marka, 1548

Mladý malíř Andrea Schiavone, o čtyři roky mladší než Tintoretto, mu často dělal společnost. Tintoretto zdarma pomáhal Schiavonemu při nástěnných malbách. V celé řadě dalších případů pracoval rovněž bez honoráře, a proto byl úspěšný při získávání zakázek. Dvě nejranější nástěnné malby Tintoretta – zhotovené téměř zadarmo – byly Balsazarova hostinaJezdecká bitva. Obě jsou dávno ztracené podobně jako jeho další fresky.

Jeden z dochovaných raných Tintorettových obrazů, Obětování Ježíše v chrámu, se nachází v kostele Santa Maria del Carmine v Benátkách. V San Benedetto jsou ZvěstováníKristus a Samaritánka.[zdroj?] Pro Scuola della Trinita (scuole nebo školy v Benátkách byly spíše nemocnice nebo charitativní ústavy než školní instituce) namaloval čtyři výjevy z Genesis. Dva z nich, nyní v Benátské akademii, jsou Adam a EvaKain zabíjí Ábela, obě skvělé mistrovské práce, které nás nenechají na pochybách, že Tintoretto byl ve té době vrcholným malířem – jedním z mála, kdo dosáhl nejvyšší proslulosti bez jakéhokoliv formálního vzdělání.

Obrazy sv. Marka[editovat | editovat zdroj]

Přenesení těla sv. Marka, 1548

Kolem roku 1546 Tintoretto namaloval pro kostel Madonna dell'Orto své tři vrcholné práce: Klanění zlatému teleti, Uvedení Panny do chrámu[zdroj?]Poslední soud (nyní nevhodně přemalovaný). Zakázku na dvě malby, Klanění zlatému teletiPoslední soud, vzal jen za cenu nákladů, aby byl více známý.[4] Usadil se v domě blízko kostela. Dům je dosud stojící gotická stavba s výhledem přes lagunu na ostrov MuranoAlpy na nábřeží Fondamenta dei Mori. Roku 1548 získal zakázky na čtyři obrazy ve Scuola di San Marco: Nalezení těla sv. Marka (nyní v kostele Angeli na ostrově Murano[zdroj?]), Přenesení těla sv. Marka, Zachránění Saracéna (oba se nachází v knihovně královského paláce v Benátkách) a plným právem nejslavnější Sv. Marek osvobozuje odsouzeného otroka.

V roce 1550 se oženil s Faustinou de Vescovi (nebo Episcopi?), dcerou benátského šlechtice a prominentního člena Scuoly de San Marcos. Faustina porodila několik dětí, zřejmě dva syny a pět dcer. Matkou Jacopovy dcery Marietty, která namalovala svůj autoportrét, pravděpodobně byla německá žena, se kterou se Jacopo stýkal před sňatkem s Faustinou.

Scuola di San Rocco[editovat | editovat zdroj]

Další významnou etapou v profesionálním životě Tintoretta byla práce na zdech a stropech Scuola di San Rocco, budovy, která nyní může být považovaná za svatyni vztyčenou Tintorettovým géniem. Budova, postavená v roce 1525 Lombardim, trpěla nedostatkem světla, byla mimořádně nevhodná pro jakoukoliv rozměrnou obrazovou výzdobu. Přesto malby v jejím interiéru byly zahájeny v roce 1560.

Během pěti let byli pozváni nejvýznamnější malíři, včetně Tintoretta a Paola Veronese, aby předložili návrhy pro centrální část menšího sálu nazývaného Sala dell'Albergo s námětem Sv. Roch v nebeské slávě. Tintoretto vytvořil nikoliv jen skicu, ale obraz, který uložil na místo do oválu. Ostatní uchazeči protestovali, avšak umělec daroval obraz světci, a protože stanovy nadace zakazovaly odmítnout dar, byl ponechán na původním místě. Tintoretto zdarma poskytl další výzdobu stropu.

Zachránění Arsinoé, asi 1560

V roce 1565 pokračoval v práci ve scuole malováním velkolepého Ukřižování, za které obdržel 250 dukátů. V roce 1576 zadarmo namaloval další středový obraz na stropě velkého sálu, Zázrak s kovovým hadem, a následujícího roku dokončil stropní obrazy VelikonoceMojžíš vyráží vodu ze skály, za které obdržel od cechu velmi nízký honorář.

Tintoretto se dále pustil do malování celé scuoly a přilehlého kostela San Rocco. V listopadu 1577 nabídl, že každý rok namaluje 3 obrazy za roční honorář 100 dukátů. Návrh byl přijat a do puntíku splněn. Malířova smrt zabránila vytvoření některých stropních výzdob. Celková částka vyplacená za scuolu činila 2447 dukátů. Nehledě na některé menší práce, scuola a kostel obsahují 52 pozoruhodných maleb, které mohou být kvalifikovány jako ohromné sugestivní skicy, s mistrovstvím, ale ne metodickou přesností dokončených obrazů, přizpůsobené pro pohled v šerém polosvětle. Adam a Eva, Navštívení, Klanění tří králů, Vraždění neviňátek, Kristus před Pilátem, Cesta na Kalvárii, a (tento byl poničen restaurováním) Nanebevzetí Panny Marie jsou význačné příklady ve scuole, v kostele pak Kristus uzdravuje paralytika.

Dóžecí palác[editovat | editovat zdroj]

Zřejmě ve stejném roce 1560, kdy začal pracovat ve Scuola di San Rocco, zahájil Tintoretto početné malby v dóžecím paláci. Vytvořil zde portrét dóžete Girolama Priuliho. Další práce byly zničeny při velkém požáru v roce 1577Vyobcování Fridricha Barbarossy z církveBitva u Lepanta.

Po požáru Tintoretto začal znovu spolu s Paolem Veronese. Jejich práce však byly z větší části v pozdějších letech katastrofálně a ostudně retušovány, a některé z nejlepších památek malířského talentu tak byly degradovány na nevýznamný průměr.

Tintoretto namaloval v Sala del Senato Triumf Benátek, vládkyně moří, v Sala dell Anticollegio čtyři výjimečné mistrovské kusy: Adriana, Venuše a Bakchus, Tři Grácie s Merkurem, Minerva a MarsVulkánova dílna, za které obdržel za každý 50 dukátů a navíc výdaje na materiál okolo roku 1578, v Antichiesetta Sv. Jiří osvobozující princeznu, a sv. Ludvík, a Sv. Ondřej a sv. Jeroným.

Ráj[editovat | editovat zdroj]

Sv. Marek osvobozuje odsouzeného otroka, 1548

Vrcholným dílem Tintorettova života je jeho poslední významný obraz, rozměrný Ráj (o velikosti 22 × 7 m)[5], největší malba na plátně.

Komise ještě o této velké práci nerozhodla a Tintoretto, jak byl zvyklý, řekl senátorům, že se modlí k Bohu, aby byl vybrán a že by třeba ráj samotný mohl být jeho odměnou po smrti. Po konečném přidělení zakázky v roce 1588 rozvinul své plátno ve Scuole della Misericordia a pracoval nezdolně na úkolu, prováděl mnoho změn a vyhotovoval různé hlavy a oblečení podle skutečnosti.

Když byl obraz téměř hotov, umístil ho na místo a dokončil jej s asistencí svého syna Domenica v detailech draperie atd. Všichni Benátčané aplaudovali znamenitému výsledku, který však od té doby utrpěl zanedbáváním a nešetrnými opravami. Tintoretto byl požádán stanovit cenu, ale on to ponechal na úřadu.

Úmrtí a žáci[editovat | editovat zdroj]

Poslední večeře, 1594

Po dokončení Ráje Tintoretto nějaký čas odpočíval, a již se do dalšího důležitého díla nepustil.

Roku 1594 jej postihly těžké žaludeční bolesti a horečka, které mu nedovolily spát, a téměř nemohl jíst. Nakonec po dvou týdnech 31. května 1594 zemřel. Byl pohřben v kostele Madonna dell'Orto vedle své oblíbené dcery Marietty, která zemřela roku 1590 ve věku 30 let.

Tintoretto měl málo žáků. Mezi nimi to byli jeho dva synové a Martin de VosAntverp. Syn Domenico (1562–1637) často otci pomáhal na podkladech velkých obrazů. Sám namaloval množství obrazů, mnohé velmi rozměrné. Lze je hodnotit nanejvýš jako průměrné. Tintorettův vliv je patrný u řeckého malíře španělské renesance El Greca, který pravděpodobně viděl jeho dílo při návštěvě Benátek.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tintoretto na anglické Wikipedii.

  1. GLENNOVÁ, Martina. Jacopo Tintoretto [online]. ArtMuseum.cz, 2009-03-30, [cit. 2009-05-24]. Dostupné online.  
  2. Spanish curator uncovers true name of Tintoretto (anglicky) – zhlédnuto 27. června 2008
  3. BERNARI, Carlo; DE VECCHI, Pierluigi. Tintoretto. Praha : Odeon, 1980. S. 5.  
  4. Wikisource: Catholic Encyclopedia (1913)/Il Tintoretto (anglicky).
  5. BERNARI, Carlo; DE VECCHI, Pierluigi. Tintoretto. Praha : Odeon, 1980. S. 131.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BUTTERFIELD, Andrew. Brush with Genius. New York Review of Books. NYREV, Inc., 2007-04-26, roč. 54, čís. 7. Dostupné online [cit. 2007-04-18].  
  • RIDOLFI, Carlo. La Vita di Giacopo Robusti. [s.l.] : [s.n.], 1642.  
  • BERNARI, Carlo; DE VECCHI, Pierluigi. Tintoretto. Praha : Odeon, 1980. V článku jsou použity české názvy děl Tintoretta podle této publikace.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu