Múzy
Múzy (řec. músai, lat. Musae) jsou v řecké mytologii dcery nejvyššího boha Dia a bohyně paměti Mnémosyné. Jsou to bohyně všech (múzických) umění.
Obsah |
Význam [editovat]
Řecké músa je odvozeno od slovesa maomai, usilovat, toužit.[1] Pro staré Řeky nebyly umělecké výkony básníků, tanečníků a hudebníků jejich dílem, nýbrž pocházely z božské inspirace. Tu básníkovi poskytují múzy, proto se na začátku básně už od Homéra vzývá Múza.[2]
Hésiodos v 6. století př.n.l. uvádí devět múz s výmluvnými jmény,[3] teprve Pausanias o sedm století později jim připisuje jednotlivé umělecké obory:
- Kalliopé („s krásným hlasem“) - epické básnictví; mívala voskové tabulky a rydlo
- Euterpé („obveselující“) - hudba; zobrazována jako dívka s flétnou
- Erató („láskyplná“) - milostná poezie; zobrazována s lyrou v levé ruce a s Erótem
- Thaleia („sváteční, kvetoucí“) - veselé básnictví a komedie; mívala divadelní škrabošku a pastýřskou hůl
- Melpomené („zpívající“) - tragédie; mívala tragickou masku a hlavu zdobenou břečťanem
- Terpsichoré („tančící v kruhu“) - tanec; mívala lyru
- Kleió („oslavující“) - dějepisectví; mívala svitek rukopisu
- Úrania („nebeská“) - astronomie; mívala glóbus
- Polyhymnia („mnohozpěvná“) - hymnický a sborový zpěv; neměla žádné symboly, bývala zobrazována zahalená a zamyšlená
Pro současníka jsou dějepisectví a astronomie rozhodně víc vědy než umění, ale jinak to viděli staří Řekové, kteří naopak výtvarná umění chápali jako řemesla, protože pracovala s hmotným materiálem. Zajímavé jsou také počty Múz, někdy jich bylo uvedeno pouze sedm, jindy dokonce jenom čtyři nebo tři. Někdy se také mluví jenom o Múze, jako by se jednalo o jedinou postavu. V nejstarších textech jsou uváděny tři zcela odlišné Múzy jménem Meleté - „Pečlivost“, Mnémé - „Paměť“ a Aoidé - „Zpěv“.
Mytologie [editovat]
Vystupovaly většinou ve sboru. Je jim zasvěcen vavřín, včela a cikáda, symbol věčného zpěvu. Byly ušlechtilé a krásné jako bohyně, žily s bohy na Olympu, ale také pobývaly u pramenů v Boiótii či na Parnasu. Bylo samozřejmé, že milovaly tanec a zpěv, který obveseloval bohy i Múzy samotné. Z bohů nejbližší jim byl Apollón, ale ochraňovali je všichni, s výjimkou boha války Area, který se k nim choval velice nerudně.
Působily vždy blahodárně, přinášely harmonii, pomáhaly novým osadníkům najít klid a domov. K lidem byly laskavé a příjemné, zejména k básníkům, hercům, pěvcům i dramatikům, ti všichni byli jejíich oblíbenci. Propůjčovaly jim posvěcení básnické a umění věštecké. Ovšem jenom do té doby, kdy je někdo urazil nebo se nad ně chtěl povyšovat. Tak se vypráví, že vzaly hlas, sluch i zrak pěvci Thamyrovi, který se chlubil, že je v jakési soutěži porazil. Nejvyšší bůh Zeus zase zahubil thráckého krále Pyrénea, který se chtěl Múz zmocnit.
Odraz v umění [editovat]
- Byla jim zasvěcena řada chrámů, nejznámější je Múseion v Alexandrii - „Chrám Múz“, který založil roku 308 př. n. l. egyptský král Ptolemaios I. V něm byly soustředěny všechny poklady řeckého písemnictví, více než 700 tisíc svitků. Později se stal největším uměleckým a vědeckým pracovištěm celého antického světa.
- Antičtí umělci Múzy obvykle nezobrazovali celé, zpravidla jenom jejich atributy. Jejich podoby jsou zachovány především na vázových malbách, reliéfech a sochách. Z nejlepších jsou:
- socha Polyhymnie v berlínských státních muzeích
- socha Melpomené v pařížském Louvru
- socha Terpsichoré v neapolském Národním muzeu
- v Síni Múz ve Vatikánském muzeu jsou sochy všech Múz
Odvozené pojmy [editovat]
Od slova múza se odvozuje jak moderní slovo muzeum jako středisko věd a uměni, tak označení pro hudbu v mnoha jazycích i české hovorové "muzika".
Odkazy [editovat]
Literatura [editovat]
- Slovník antické kultury. Praha : Svoboda, 1974. 717 s. (Členská knižnice nakl. Svoboda.)
- Vojtěch Zamarovský, Bohové a hrdinové antických bájí
- Graves, Robert, Řecké mýty, 2004, ISBN 80-7309-153-4
- Houtzager, Guus, Encyklopedie řecké mytologie, ISBN 80-7234-287-8
- Gerhard Löwe, Heindrich Alexander Stoll, ABC Antiky
- Ottův slovník naučný, heslo Musy. Sv. 17, str. 910
Reference [editovat]
- ↑ F. Lepař, Nehomérovský slovník řecko-český. Mladá Boleslav 1892, str. 676.
- ↑ Například Homéros, Odysseia I.1 aj.
- ↑ Hésiodos, Zrození bohů (Theogonia), verše 76-80.
