Hedvábí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Další významy jsou uvedeny v článku Hedvábí (rozcestník).

V češtině se tento pojem v minulosti (v odborné literatuře až do konce minulého století) používal a zčásti stále ještě používá pro všechna „nekonečně“ dlouhá textilní vlákna, ke kterým patří jak přírodní hedvábí tak i umělé výrobky podobného tvaru.

[editovat] Přírodní hedvábí

Podrobnější informace naleznete v článku Přírodní hedvábí.

Kokon bource morušového

Přírodní neboli pravé hedvábí je tvořeno výměšky žláz motýla bource morušového (lat. Bombyx mori). Tyto výměšky na vzduchu rychle tuhnou a vytváří dvojice tenkých vláken spojených sericinem (druh klihu). Z nich si motýl vytváří kuklu. Hedvábné vlákno se získává následným rozvinutím této kukly. Průměrná délka dosahuje 3 až 4 km.

Hedvábí původně pochází z Číny. První zmínky o chovu bource morušového spadají už do 3. tisíciletí př. n. l. Hedvábí bylo velmi cenným obchodním artiklem. Bylo z Číny dováženo až do Persie či Říma, kde bylo s oblibou používáno. Výrobní monopol na hedvábí si Čína udržela až do 6. století (n. l.), pokus o vývoz technologie se trestal smrtí. Technologie se podle pověsti rozšířila díky dvěma mnichům, kterým se podařilo dopravit pár bource morušového do Evropy. Od 7. století se hedvábnictví rozvíjí hlavně v Byzanci. Díky obchodu s Araby se hedvábí rozšiřuje i na jih. Definitivně se rozvíjí jeho výroba během křížových výprav, kdy křižáci (za pomoci Benátčanů) po vyplenění Konstantinopole přivezli s sebou i chov bource. Díky Benátčanům se hedvábí rozšířilo po celé jižní Evropě. Na severu (např. Polsko) se potýkalo s problémy kvůli nedostatku přirozené potravy motýla – moruše bílé (Morus alba).

Kukly bource morušového určené k výrobě hedvábí.

Přírodní hedvábí bylo vytlačováno syntetickým hedvábím. Dodnes si však udržuje nezastupitelné místo na oděvním trhu, a to hlavně pro své užitné vlastnosti – saje pot, v létě příjemně chladí a naopak v zimě hřeje. S výrobou hedvábí je od počátku úzce spjato i jeho dekorování. Kromě tradičních dekoračních technik, jako jsou akvarel a batika, se v poslední době do povědomí dostává i tzv. Serti technika, využívající malbu na hedvábí s pomocí gutty a kontur. První speciální barvy na hedvábí fixované teplem (Super Tinfix) se objevily ve Francii v 60. letech minulého století.

[editovat] Umělé hedvábí

Všechna umělá textilní vlákna se vyrábí také ve formě hedvábí. Tyto materiály (syntetické a přírodní polymery, sklo atd.) nahradily přírodní hedvábí všude tam, kde je předčí určitými specifickými vlastnostmi, na př. pevností, izolační schopností, specifickou hmotností a pod. Přírodní hedvábí zůstává významnou surovinou pro oděvní výrobky se zvláštním, často exkluzivním omakem, leskem a celkovým vzhledem.