Mojžíš

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Michelangelo – socha Mojžíše
Další významy jsou uvedeny v článku Mojžíš (rozcestník).

Mojžíš (hebrejsky מֹשֶׁה‎‎, Moše, vykládáno jako „z vody vytažený“) je jednou z nejvýznamnějších postav dějin izraelského národa a Starého zákona. Byl to náboženský a vojenský vůdce, starozákonní prorok, vykladač zákona, kterému je tradičně připisováno autorství Tóry - pěti knih Starého zákona: Genesis, Exodus, Leviticus, Numeri a Deuteronomium jsou také označovány jako 1.-5. Kniha Mojžíšova. Žil pravděpodobně okolo 13. století př. n. l.[1] a pocházel z kmene Levi, jeho bratrem byl Árón, sestrou Mirjam.

Život[editovat | editovat zdroj]

Mojžíšův život je možné rozdělit na tři čtyřicet let trvající etapy.[2] Podle biblického vyprávění se narodil židovským rodičům v Egyptě, kde tehdy žil celý národ. Kvůli nařízení faraona zabít všechny malé chlapce - syny narozené Izraelitům – byl také v ohrožení života, ale jeho rodiče, aby jej uchránili tohoto osudu, jej vložili do třtinové ošatky a pustili po vodě Nilu. Tam novorozence nalezla faraonova dcera, která jej přijala za svého. Jako kojná byla pro něj vybrána jeho skutečná matka (aniž by se to o ní vědělo). Když Mojžíš dospěl, hájil v jednom sporu hebrejského otroka a přitom zabil faraonova služebníka. Musel tedy utéci mimo Egypt. Tam se v Midjanu oženil se Siporou, dcerou midjánského kněze Jetra. V té době se mu v hořícím keři zjevil Bůh, aby jej poslal zpět do Egypta, kde měl vysvobodit svůj lid z egyptského otroctví a přivést jej do zaslíbené země. Při té příležitosti mu bylo zjeveno Boží jméno JHVH. Mojžíš se tedy vrátil do Egypta. Jeho jednání s faraonem však bylo neúspěšné, a tak Bůh skrze Mojžíše potrestal Egypt deseti ranami. Poslední z nich bylo vyhubení všech prvorozených, mezi zvířaty i mezi lidmi. Židé byli této zkázy uchráněni díky krvi obětovaného beránka. K této události se váže vznik svátku Pesach. Poté faraon Izraelity propustil. Když si to pak rozmyslel a začal Izraelity s Mojžíšem pronásledovat, nechal Bůh Mojžíše přejít napříč Rákosovým mořem, zatímco Egypťané se v něm utopili. Poté Mojžíš provedl izraelský lid pouští a po čtyřicetiletém putování jej přivedl do Moabu, kde zemřel. Po něm nastoupil jako vůdce Izraele Jozue, který lid převedl přes Jordán do zaslíbené země Kanaánu.

Není jasné, zda měl Mojžíš za manželku pouze Siporu, nebo zda kúšanka zmíněná v Nu 12, 1 (Kral, ČEP) je jiná žena, možné jsou oba výklady.[3] Zvláštně Mojžíš zareagoval v situaci, kdy se jeho švagr Chóbab chtěl vrátit do své země. Mojžíš ho požádal o to, aby byl průvodcem Izraelců, protože zná místa, kde se utábořit, přestože věděl, že je vede Hospodinův oblak.[4]

Časové zařazení[editovat | editovat zdroj]

Nejznámější a také nejrozšířenější přesvědčení je, že faraon, na němž žádal Mojžíš propuštění svého lidu, byl Ramesse II. (19. dynastie, vládl v letech 1279–1213 př. n. l.). Ten ale není jediným kandidátem a je obtížné nějak vysledovat Mojžíše v kontextu známých dějin. Odhady určení Exodu se pohybují v rozmezí let 1648 př. n. l. (nástup 15. dynastie) až 1208 př. n. l. (pátý rok vlády syna Rameese II. Merenptaha).

Původ monotheismu[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Monotheismus.

V tomto intervalu letopočtů se také zároveň nachází i období panování Amenhotepa IV., známějšího jako Achnaton, který provedl radikální monotheizující reformu egyptského náboženství. Vzhledem k jeho značně pacifistickému založení se nepředpokládá, že by to byl on, kdo pronásledoval prchající Židy z Egypta, ale vyvstává tu otázka vzájemného vlivu atonismu a judaismu.

Achnatonův Hymnus na Slunce se nápadně podobá 104. žalmu. Neexistuje jednoznačný názor na to, který text si vypůjčil z kterého, vedle těchto názorů tu však je i teorie možné existence jiné obecné tradice, z níž oba tyto texty čerpaly.[5] O to výraznější je vzájemná (byť ne zcela prokázaná) souvislost mezi judaismem a atonismem ve světle skutečnosti, že Mojžíš mohl být současníkem této reformy. Pokusy hledat v atonismu počátky monoteistických světových náboženství však někteří badatelé zpochybňují.[6]

Náhledy na Mojžíše[editovat | editovat zdroj]

Mojžíš a Zákon[editovat | editovat zdroj]

Mojžíš s deskami zákona na Rembrandtově obraze z r. 1659

Kromě toho, že Mojžíš vyvedl Izrael z egyptského otroctví, je významný především proto, že skrze něj dal Bůh Izraeli na hoře Sinaj Desatero a uzavřel s ním smlouvu, díky které se Izrael stal Božím lidem. Zákony, které Izrael od Boha tehdy dostal, se všechny nacházejí (včetně vyprávění o těch událostech) v Tóře, čili Pentateuchu, kterému se říká také Pět knih Mojžíšových, neboť tradice jejich autorství připisuje právě Mojžíšovi. Proto se hovoří často o „Mojžíšově zákoně“. Mojžíš je pro židovství nepřekonatelný prorok a zákonodárce, vzor a model každého proroka.

I když Nový zákon z velké části chápe Ježíše Krista a jeho učení jako překonání (dovedení k dokonalosti, naplnění) Mojžíšova zákona (tak především sv. Pavel), některé spisy Nového zákona představují Ježíše jako nového, dokonalého Mojžíše a jeho učení jako nový Mojžíšův zákon či jeho naplnění, např. Evangelium podle Matouše.

Biblická kritika[editovat | editovat zdroj]

Postava Mojžíše je zřejmě však spojením několika navzájem odlišných tradic a příběhů. Vypovídá o tom například to, že Mojžíšův tchán bývá jednou nazýván Reúel, podruhé zas Jitro. Nicméně veškeré pokusy o životopis či naopak o vyškrtnutí Mojžíše jako nereálné postavy zůstávají stále jen hypotetické – na základě dostupných pramenů jednoduše nelze provést ani jedno, ani druhé.[7]

Umělecké reflexe[editovat | editovat zdroj]

Postava Mojžíše byla ztvárněna v řadě uměleckých děl: písních, výtvarných dílech, románech i filmech.

Výtvarné umění[editovat | editovat zdroj]

V románském umění bývá Mojžíš zastoupen především ve scénách Vyzdvižení a svržení měděného hada, Mojžíšovy ruce podpírané Áronem a Chúrem, Usmrcení prvorozených synů, Zázračný přechod Rudého (Rákosového) moře, Zázračné objevení pramene ve skále, Hořící keř, či Přijetí desek Starého zákona. K nejvýznamnějším dílům patří:

  • Emailované destičky nebo tepané medailony na románských oltářních nástavcích či křížích, například na retáblu v Klosterneuburgu u Vídně.

Od doby vrcholné gotiky se objevuje Mojžíšovo reprezentační vyobrazení samostatně, nebo v sérii starozákonních králů a prororků

filmy[editovat | editovat zdroj]

Z vážných filmů lze za nejúspěšnější považovat film Desatero přikázání (The Ten Commandments) z roku 1956, který patří mezi nejúspěšnější americké filmy všech dob (v roce 2006 byl natočen jeho stejnojmenný seriálový remake). Pochopitelně se vyskytly i četné parodie, v nichž postava Mojžíše vystupuje.

V České republice je poměrně populární píseň Mojžíš od skupiny Spirituál kvintet či album Mojžíš od Učedníků, které při střídání mluveného textu a písní rekapituluje Mojžíšův příběh.

Snahy o zmapování Mojžíšova putování[editovat | editovat zdroj]

Existují snahy zmapovat putování Mojžíše, především po opuštění Izraelitů z Egypta, a nalézt tak místo přechodu Rákosového/Rudého moře. Podle Rona Wyatta se místo přechodu nachází v oblasti pláže u města Nuweiba, jako podporu tohoto místa uvádí, že tato pláž je i dostatečně velká k tomu, aby se na ní mohli Izraelité utábořit.[8][9] Toto místo je ale zpochybňováno, protože naopak pláž není dostatečně velká a navíc v trase putování podle Rona Wyatta neodpovídá poloha Ethamu.[10] Navíc je zpochybněna i malá hloubka podmořské vyvýšeniny, po které Izraelité mohli přejít, ve skutečnosti v tomto místě dosahuje hloubka až 765 metrů a Izraelité by museli překonat 17-ti stupňové stoupání.[10] Jako místo přechodu je navrhována Tiranská úžina.[10] Naopak pro podporu pláže u města Nuweiba se vyslovuje Ted Charlton s tím, že vodní hradby sloužící jako ochrana přecházejících Židů byla voda zledovatělá díky silnému východnímu větru[11].[12] Naopak zpochybňuje jako místo přechodu Tiranskou úžinu, neboť v této úžině se nachází ostrovy, o kterých se ale bible nezmiňuje.[13]

Podle některých názorů je překlad Rákosového moře jako Rudé moře pokládán za chybný a Rákosové moře umísťují do oblasti Suezského průplavu nebo ho ztotožňují se Sirbónským jezerem.[14]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Moses, Encyclopædia Britannica. 2007. Encyclopædia Britannica Online
  2. Mojžíš – nejbližší Boží přítel
  3. KYTLICOVÁ, Zuznana. Postava proroka Mojžíše v Tóře a v Koránu. Pardubice : Univerzita Pardubice. Fakutla filozofická, 2009. 61 s. Bakalářská práce, vedoucí bakalářské práce: Mgr. Štěpán Lisý. . Dvojí manželství, s. 25 - 27.  
  4. Manželské dvojice v SZ, Mojžíš a Sipora
  5. Egyptologie.cz - Monotheismus ve starověkém Egyptě včetně porovnání částí obou textů
  6. ASSMANN, Jan. Egypt: theologie a zbožnost rané civilizace. Překlad Barbora Krumphanzlová, Ladislav Bareš. Praha : Oikuméné, 2002. 328 s. ISBN 80-7298-052-1. S. 256.  
  7. RENDTORFF, Rolf. Hebrejská bible a dějiny. Úvod do starozákonní literatury. 3. vyd. Praha: Vyšehrad, 2003. ISBN 80-7021-634-4. str. 27-43.
  8. Red Sea Crossing
  9. The Exodus Discovered! Egypt to Arabia, http://squidoo.com/theexodus
  10. a b c Various exodus route choices rejected and exposed
  11. Ex 14, 21 (Kral, ČEP)
  12. The Exodus: The Crossing...!!, Red Sea Crossing Truth
  13. The Exodus: "entangled in the land"..., Red Sea Crossing Truth
  14. DRÁBKOVÁ, Svetlana. Mojžíš a vyjití z Egypta [online]. 31.5.2010. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • MAYER, Daniel. Nikdy již v Izraeli nepovstal prorok jako Mojžíš. Slovo k sedmému adaru. Maskil [online]. , březen 2009, roč. 8, čís. 6 [cit. 2011-1-22], s. 2-3. Dostupné online.  
  • VOLZ, Paul. Mose: Ein Beitrag zur Untersuchung über die Ursprünge der israelitischen Religion. Tübingen : J. C. B. Mohr, 1907. 115 s. Dostupné online.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]