Faraon z Exodu
Jméno faraona, který vystupuje v příběhu židovského exodu z Egypta, není v Tóře zmíněno, je nazýván jednoduše „Faraon“. Mezi možné kandidáty z řad egyptských panovníků na faraona z příběhu o Exodu patří:
- Amenemhet IV. (1815 př. n. l. – 1806 př. n. l.)
- Tutimaios (cca 1690 př. n. l.) - také známý jako Dedumose
- jeden z Hyksóských králů (15. dynastie, cca 1648 př. n. l. – 1540 př. n. l.)
- Ahmose I. (1550 př. n. l. – 1525 př. n. l.)
- Thutmose III. (1479 př. n. l. – 1425 př. n. l.)
- Amenhotep II. (1427 př. n. l. – 1401 př. n. l.)
- Amenhotep IV., také známý jako Achnaton (1352 př. n. l. – 1336 př. n. l.)
- Haremheb (cca 1319 př. n. l. – 1292 př. n. l.)
- Ramesse I. (cca 1292 př. n. l. – 1290 př. n. l.)
- Ramesse II. (1279 př. n. l. – 1213 př. n. l.)
- Merenptah (1213 př. n. l. – 1203 př. n. l.)
- Amenmesse (1203 př. n. l. – 1199 př. n. l.)
- Sethnacht (1190 př. n. l. – 1186 př. n. l.)
Postavou nejčastěji spojovanou s biblickým exodem je Ramesse Veliký, ačkoliv neexistují žádné dochované dokumenty nebo archeologické nálezy, které by potvrzovaly, že se potýkal s Morovými ranami či něčím podobným, nebo že by pronásledoval hebrejské otroky unikající z Egypta.
Několik vědců v 60. a 70. letech 20. století, jako například George Mendenhall,[1] spojovalo příchod Izraelitů do Kanaánu s národem Hapiru, který je zmíněn v el-amarnských tabulkách, které se datují do vlády Amenhotepa III. a Achnatona, a v dohodách Chetitů s Ramessem III. Většina vědců však dnes pokládá národ Hapiru či Apiru za zloděje, kteří napadali obchodní a královské karavany, putující podél kanaánského pobřeží. Stéla Ramesse II. v Bet Še'anu z konce 13. století př. n. l. zmiňuje dva porobené národy, které „mu přišly projevit úctu“ do jeho města, avšak nezmiňuje ani stavbu města, ani Izraelity nebo Hapiru.[2]
V Tóře se píše, že Izraelité dřeli v otroctví a „museli stavět faraónovi města pro sklady, Pitom a Raamses“.[3] Druhý název odkazuje k městu Pi-Ramesse Aa-nachtu (Dům Ramesse, Velkého ve vítězství), starověkému městu Pi-Ramesse (dnes pod názvem Qantir), které bylo letním sídlem faraona Sethiho I.[4] Ramesse II. toto město podstatně rozšířil, a to ze dvou důvodů: jednak aby zvelebil své severní hlavní město, jednak aby posílil svou důležitou předsunutou základnu pro válečná tažení do Levanty. Podle Kennetha Kitchena bylo město Pi-Ramesses přibližně od roku 1130 př. n. l. opuštěné a jak bylo často zvykem, pozdější vládci použili mnoho kamene z města pro stavbu chrámů ve svém novém hlavním městě Tanisu.[5] Z toho důvodu, pokud je identifikace města správná, tato skutečnost posiluje předpoklady, pro identifikování Ramesse I. nebo Ramesse II. jako faraona, který vládl Egyptu v čase Mojžíšova života.
Jeho syn a následovník Merenptah se ve své Merenptahově stéle zmiňuje, že za jeho vlády již v Kanaánu Izraelité žili. Merenptahova zmínka o jejich zničení podle Michaela G. Hasela pravděpodobně odkazuje k egyptské vojenské strategii, totiž celkovému rozdrcení etnické skupiny namísto zničení jejího potomstva.[6] Merenptahův zápis používá paralelní strukturu, která je v rozporu s městskými státy Izraelitů v oblasti Kanaánu.[7] V souvislosti s tím je třeba zmínit, že Kniha Jozue a Kniha Soudců popisují Izraelity jako kmeny jednající nezávisle nebo v malých koalicích proti svým nepřátelům, s podivem nad rychlostí, kterou se jsou schopni sjednotit natolik, že je starověké a mocné národy jako Egypt považují za zaznamenáníhodné.
Kanadský dokumentární pořad z roku 2006, Exodus Decoded („Exodus rozluštěn“), tvrdí, že faraon z Exodu je Ahmose I., jelikož titul faraon se vztahuje pouze na faraony po Thutmose III.
Odkazy [editovat]
Poznámky [editovat]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Pharaoh of the Exodus na anglické Wikipedii.
- ↑ MENDENHALL, George. The Hebrew Conquest of Palestine. Biblical Archaeologist. 1962, čís. 25.
- ↑ CAIGER, Stephen L. Archaeological Fact and Fancy. Biblical Archaeologist. 1946, čís. 9.
- ↑ Ex 1, 11 (Kral, ČEP)
- ↑ TYLDESLEY, Joyce. Ramesses: Egypt's Greatest Pharaoh. New York : Penguin Books, 2000. ISBN 978-0140280975. s. 82.
- ↑ KITCHEN, Kenneth. On the Reliability of the Old Testament. [s.l.] : William B. Eerdmans Publishing Company, 2003. ISBN 0-8028-4960-1. s. 662.
- ↑ HASEL, Michael G. Israel in the Merneptah Stela. Bulletin of the American Schools of Oriental Research. , čís. 296, s. 52-54.
- ↑ HASEL, Michael G. Israel in the Merneptah Stela. Bulletin of the American Schools of Oriental Research. , čís. 296, s. 47-52.
