Sinaj (biblická hora)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Mojžíš s DesateremRembrandt van Rijn (1659)

Název hora Sinaj se vztahuje k místu, kde podle Bible (Exodus 19–20) dal Hospodin Desatero přikázání Mojžíšovi. Jiné biblické pasáže místo nazývají horou Oreb. Nejčastěji je ztotožňována se stejnojmennou horou na Sinajském poloostrově, existuje ale řada dalších teorií, kde se hora Sinaj nachází.

Původ názvu[editovat | editovat zdroj]

Jméno Sinaj mohlo vzniknout ze jména Sin, měsíčního božstva, tak jako Poušť Sin.

Judaismus učí, že jakmile židovský národ obdržel Desatero na hoře Sinaj, tak byl nenáviděn zbytkem světa kvůli tomu, že byli jediní, kteří obdrželi Boží slovo (založeno na podobnosti mezi slovem Sinaj a Sin-ah, což v hebrejštině znamená „nenávist.“

Oreb[editovat | editovat zdroj]

Oreb či Oréb (hebrejsky חֹרֵב, Choreb, pustý, vyprahlý[1], ve Vulgátě Horeb) je název hory zpravidla považovaný za jiný název pro horu Sinaj.

V bibli je název Oreb zmiňován na více místech, v knihách Exodus, Deuteronomium a První královská:

Biblická historie[editovat | editovat zdroj]

Židé tuto oblast dosáhli tři měsíce po Exodu a zůstali zde utábořeni zhruba rok. Posledních 22 kapitol Exodu, společně s celým Leviticem a Numeri 1–11, obsahuje záznam všech jednání, jež se stala, když byli na Sinaji. Z Refídimu (Exodus 17:8-13) Israelité putovali do „pouště Sinajské“ a utábořili se „před horou.“

„Tu přitáhl Amálek, aby v Refídimu bojoval s Izraelem. Mojžíš rozkázal Jozuovi: „Vyber nám muže a vyjdi do boje proti Amálekovi. Já se zítra postavím na vrchol pahorku s Hospodinovou holí v ruce.“ Jozue učinil, jak mu Mojžíš rozkázal a dal se s Amálekem do boje. Mojžíš, Áron a Chúr vystoupili na vrchol pahorku. Dokud Mojžíš držel ruku nahoře, vítězil Izrael, když ruku spustil, vítězil Amálek. Když Mojžíšovi umdlévaly ruce, vzali kámen a podložili jej pod Mojžíše, aby se na něj posadil. Áron a Chúr, každý z jedné strany, mu podpírali ruce, takže vytrval s rukama nahoře až do západu slunce. I porazil Jozue Amáleka a jeho lid ostřím meče.“ Exodus 17:8–13

Poloha[editovat | editovat zdroj]

Židovští učenci po dlouhou dobu tvrdili, že přesná poloha hory Sinaj je neznámá. V minulosti však poloha hory očividně známá byla, jak vyplývá z tohoto popisu:

Po tom co se dostal na horu Sinaj, hnal své stádo tamtím směrem, aby je napásl. Je to jedna z největších hor a nejlepší pro pastvu, rostlinstvo je tam vynikající; dosud tam nevstoupila lidská noha, díky mínění mužů, které tu Bůh nechal žít; pastýři se neodvažují vystoupit nahoru.

— Josef Flavius, Židovské starožitnosti, II:12.

Poloha byla také známa za časů krále Achaba, jak je popsáno v příběhu Eliášovy cesty[2]:

Vstal, pojedl, napil se a šel v síle onoho pokrmu čtyřicet dní a čtyřicet nocí až k Boží hoře Chorébu.

— 1. kniha královská, kralický překlad

Poloha hory byla evidentně zapomenuta v pozdějších dobách. Různí badatelé navrhují ztotožnit biblickou horu Sinaj s různými skutečnými horami, jejichž seznam následuje:

Egypt[editovat | editovat zdroj]

Gebel Mūsa[editovat | editovat zdroj]

Též Jabal Mūsá, Džabal Músa aj., v překladu z arabštiny Mojžíšova hora. Místní cestovní kanceláře a náboženské skupiny ji prezentují tak, jak biblickou horu Sinaj popisuje židovská bible. Toto tvrzení se datuje od časů Heleny Konstantinopolské. Dva mniši tvrdili, že kolem roku 300 našli hořící keř Mojžíšův, který se dnes nachází v areálu Kláštera svaté Kateřiny při úpatí Mojžíšovy hory.

Hashem el-Tarif[editovat | editovat zdroj]

James Cameron byl producentem History Channel special – pořadu Exodus odhalen, jenž předpokládá tuto polohu. Místo se v současnosti nachází ve vojenské oblasti a je nejlepším kandidátem pro biblickou horu Sinaj. Nejenže vše koresponduje s geografickými podklady, ale také má tři důležité rysy popsané v Exodu:

  1. trhlinu, z níž je vidět na přírodní amfiteátr,
  2. důkaz starodávného pramenu (nyní vyschlý),
  3. plošinu, která je dost velká aby pobrala několik set tisíc lidí a obsahovala dostatek listí, aby uživila velká stáda.

Je-li Hashem el Tarif „Boží horou“, mohou se na plošině nacházet artefakty z obrovského izraelského tábořiště. Pro archeologické vykopávky je však třeba povolení vydané egyptskou vládou, která pečlivě střeží a často zakazuje přístup do všech oblastí, jež mohou být spojeny s biblickou historií.[zdroj?]

Sin Bishar[editovat | editovat zdroj]

Gebel Sinn Bishr (622 m). Je umístěn na středozápadu Sinaje. Tato hora byla navržena jako biblická hora Sinaj biblickým zeměpiscem Menashem Har-Elem z Tel-Avivské univerzity v jeho knize „Sinajské cesty: Cesta Exodu“.[zdroj?]

Helal[editovat | editovat zdroj]

Gebel Halâl (892 m). Hora na severu Sinaje.[zdroj?]

Serbal[editovat | editovat zdroj]

Hora na jihu Sinaje.[zdroj?]

Gíza[editovat | editovat zdroj]

Ralph Ellis ve své knize Bouře a Exodus a Solomon, Jestřáb z Šeby, prohlašuje, že velké pyramidy v Gíze jsou skutečná hora Sinaj a že starověcí Izraelité v jejich vyhýbání se všemu egyptskému ji přeměnili.[zdroj?]

Izrael[editovat | editovat zdroj]

Har Karkom[editovat | editovat zdroj]

Za biblickou horu Sinaj je považována také Jabal Ideid, hora, která se nachází na severozápadě pouště Negev v Izraeli, na severu Sinajského poloostrova. Tuto favorizoval Emmanuel Anati.

Saúdská Arábie[editovat | editovat zdroj]

Jabal el Lawz[editovat | editovat zdroj]

Též Jebel el Loz, Džabal al-Lúz (2578 m). Howard Blum si ve své knize Zlato Exodu vybral Jabal el Lawz. Také Ron Wyatt a další stanovili Jabal el Lawz jako horu Sinaj. Tato lokalizace hory Sinaj splňuje tento biblický popis hory a okolí[3]:

  • je nejvyšší horou v oblasti
  • rozsedlina, přímo vidět na vrchol hory z rozsáhlé roviny v okolí. Toto umožňuje pobyt předpokládaného množství lidí (cca 2 mil.)
  • nachází se tu oltář na západním úpatí hory (Ex.17:15), možné místo Rafidim
  • vyskytuje se tu puklá skála s výraznou vodní erozí (Ex.17:6)
  • vyskytují se tu ohromné bloky na úbočí hory
  • výskyt jeskyně (prorok Eliáš)
  • výskyt velkého oltáře, na kterém jsou vyryty kresby egyptských posvátných býčků (Ex.32.kap.)
  • patrné stopy po pobytu množství lidí: kamenné kruhy, zbytky vztyčených sloupů (Ex.24:4), rytiny a kresby, rozbité nádoby, sošky
  • oblast se nachází v zemi madiánské, velmi blízko místa, kde velmi pravděpodobně žil Jetro
  • patrné vytyčené hranice kolem hory (Ex.19:12)

Lokality jsou označeny jako archeologická naleziště, oplocené a pod ochranou úřadů Saúdské Arábie. Je obtížné získat do této země vízum a ještě těžší získat povolení k dalšímu archeologickému průzkumu této oblasti.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Novotný (1956)
  2. 1Kr 19, 8 (Kral, ČEP)
  3. Ga 4, 25 (Kral, ČEP)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ABEL, Felix-Marie. Géographie de la Palestine. Svazek 1. Paris : [s.n.], 1934. S. 391-396. (francouzsky) 
  • ČERNÝ, Jaroslav. Semites in Egyptian mining expeditions to Sinai. Archiv orientální. 1935, roč. 7, čís. 3, s. 385-389. V reprintu také samostatně Berlin: Reuther & Reichard, 1935.  
  • HÖLSCHER, Gustav. Sinai und Choreb. In Stuttgart : W. Kohlhammer, 1949. S. 127-132. (německy)
  • LEJBOVIC, J.. Sinaj u-Midjan. Kovec ha-Chevra ha-ivrit le-chakirat Erec Jisra'el ve-atikutejha. Jerušalajim: 5695 (1934), s. 117-144. (hebrejsky) 
  • NOVOTNÝ, Adolf. Biblický slovník. Praha : [s.n.], 1956. (Kalich) Dostupné online. Heslo Sinai, s. 884.  
  • PERLITT, Lothar. Deuteronomium-Studien. Tübingen : J.C.B. Mohr (Paul Siebeck), 1994. ISBN 3-16-146154-1. S. 32. (německy) 
  • SOLIELI, Menachem; BERKUZ, Moše. Leksikon mikra'i. Svazek 2. Tel Aviv : Dvir, 5725. Heslo Sinaj, s. 667-669. (hebrejsky) 
  • Starozákonní překladatelská komise. Výklady ke Starému zákonu. Svazek 1. Zákon (Genesis — Deuteronomium). Praha : Kalich, 1991. S. 213.