Bible kralická

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Skočit na: Navigace, Hledání

Projekt Wikisource obsahuje původní text související s tímto článkem:

Bible kralická

Nový zákon, text bible kralické z roku 1613.

Bible kralická je českou tištěnou biblí, kterou z původních biblických jazyků (hebrejštiny, aramejštiny a řečtiny) přeložili překladatelé a teologové Jednoty bratrské. Svůj název dostala podle místa vytištění, kterým byly jihomoravské Kralice. Je to první český překlad bible z původních jazyků, nikoli z latinské Vulgáty.

[editovat] Okolnosti vzniku

[editovat] Tiskárna

Bratři kladli od počátku své činnosti velký důraz na literární činnost svých členů a proto ocenili význam knihtisku velmi záhy. Jejich tisky vynikají vysokou typografickou úrovní. Protože Jednota bratrská byla zakázaným náboženským uskupením, také jejich tiskárna působila tajně. Z důvodu utajení se ve vydaných knihách nepoužívalo označení místa tisku, jen krycí označení in insula hortensi pro své umístění v zahradách. Tajná bratrská tiskárna byla nejprve (od r. 1503) v Litomyšli, od roku 1518 v Mladé Boleslavi. Ve druhé polovině století (od r. 1562) pak v Ivančicích u Brna a od roku 1578 na tvrzi v Kralicích pod patronátem Jana ze Žerotína, který sídlil v blízké Náměšti. Ve dvou posledních místech působil významný bratrský tiskař Zachariáš Šolín.

[editovat] Blahoslavův překlad Nového zákona

Iniciátorem překladu byl bratrský biskup Jan Blahoslav, který jako první navázal na erasmovskou tradici a snahu přeložit Písmo z původních jazyků. Sám přeložil Nový zákon podle předlohy Theodora Bezy, který byl opatřen i latinským překladem. Jan Blahoslav se řídil především Bezovým latinským textem, ale značně přihlížel i k řeckému originálu. Tento překlad Nového zákona vyšel celkem dvakrát:

1) Nový zákon (z jazyku řeckého) vnově do češtiny přeložený Léta Páně 1564 v Ivančicích
2) Nový zákon vnově do češtiny přeložený, secunda editio diligenter recognita anno 1568 (překlad latiny: „druhé vydání pečlivě přehlédnuté v roce 1568“).

Jan Blahoslav začal také používat rozsáhlé komentáře, včetně odkazů na příbuzná biblická místa, překladových variant a někdy i přímo výklad exegetický. Sám Blahoslav měl v úmyslu přeložit i Starý zákon, ale než se tohoto úkolu stačil ujmout, zastihla ho smrt.

[editovat] Překlad

Překlad Starého zákona koordinoval a vedl Blahoslavův odchovanec a biskup Ondřej Štefan. V týmu překladatelů (filologů a teologů současně) se nacházeli:

Mikuláš Albrecht z Kaménka (hebraista)
Lukáš Helic (pokřtěný Žid)
Jan Eneáš (senior Jednoty bratrské)
Izaiáš Cibulka (konsenior a správce kralického sboru)
Jiří Strejc (konsenior)
Jan Efraim
Pavel Jessen
Jan Kapito (Hlaváč)

Pro Nový zákon byl převzat podrobně zrevidovaný překlad Blahoslavův. Blahoslavův překlad Nového zákona revidoval senior Jan Němčanský, jeho druhé vydání pak Zachariáš Ariston.

[editovat] "Šestidílka"

První vydání Kralické bible vyšlo v šesti svazcích, proto se často označuje jménem „šestidílka“. Rozdělení textu do šesti svazků bylo způsobeno tím, že se nejednalo jen o biblický text, ale i o rozsáhlé komentáře po stranách, díky kterým se text značně rozšířil. Komentáře a vsuvky byly následujícího druhu:

Menším písmem slova dodaná z jiných překladů nebo nově, pro lepší srozumitelnost textu.
Na horním okraji se nacházel název knihy, nadpisy byly velké, vybavené ozdobnou iniciálou.
Po stranách textu se nacházel komentář, oddělený od samotného biblického textu tenkou linkou.
Každá kniha byla opatřena sumářem, menší sumáře měly také všechny kapitoly.
Odkazy na paralelní biblická místa
Výkladový komentář obsahující různé varianty pocházející z různých překladů hebrejského, řeckého či jiného, blíže neoznačeného textu. Obsahoval také reálie, užitečné k pochopení biblického textu.

V Kralické bibli se poprvé v českém prostředí objevuje dělení kapitol na verše (podle vzoru Roberta Stephana z roku 1551).

[editovat] Obsah dílů

5 knih Mojžíšových (Pentateuch, tj. Genesis, Exodus, Leviticus, Numeri, Deuteronomium); vyšel roku 1579.
Historické knihy: Jozue, Soudců, Rút, 4 knihy královské (tj. 1.-2. kniha Samuelova a 1.-2. kniha královská), 1.-2. Paralipomenon, 1.-2. kniha Ezdrášova (tj. Ezdráš a Nehemjáš); vyšel roku 1580.
Básnické knihy: Jób, Žalmy, Přísloví, Kazatel, Píseň písní; vyšel roku 1582.
Prorocké knihy: Izajáš, Jeremjáš, Ezechiel, Daniel, Ozeáš, Jóel, Ámos, Abdijáš, Jonáš, Micheáš, Nahum, Abakuk, Sofonjáš, Ageus, Zacharjáš, Malachjáš; vyšel roku 1587.
„Apokryfy“, tj. jak apokryfy, tak deuterokanonické knihy: Tobijáš, Modlitba Manassesova, Júdit, Báruch, přídavky k Danielovi, 1. a 2. kniha Ezdrášova (tj. 3. a 4. kniha Ezdrášova), přídavky k Ester, 1., 2. a 3. kniha Makabejská, kniha Moudrosti a Sírachovec; vyšlo roku 1588.
Nový zákon, datovaný nejednotně do let 1593 a 1594.

[editovat] Další vydání

V roce 1596 vyšla Kralická bible znovu, tentokrát v jednosvazkovém vydání bez výkladového aparátu, jen s rejstříkem starozákonních citátů v Novém zákoně, s výkladem cizích jmen a s rejstříkem liturgických čtení na celý rok. Revizi měli na starosti Samuel Sušický, Adam Felin, Mikuláš ALbrecht z Kaménka a Jiří Strejc. Rejstříky zhotovené dříve Janem Aquinem zrevidoval Samuel Sušický a Jan Albín. V témže roce vyšel samostatně i kapesní Nový zákon.

O výtvarnou stránku tohoto jednosvazkového vydání se postaral Václav Elam, který později vedl celou kralickou tiskárnu a bratrský sbor.

V roce 1613 byla jednosvazková Kralická bible vydána znovu, opět po předcházející revizi; též bez poznámkového aparátu. Byla vydána proto, že se již nedostávalo pro velký zájem knih z předchozího vydání, ale i proto, že bylo potřeba vydat bibli v poněkud větším a čitelnějším formátu, než byla předchozí jednosvazková Bible kralická.

Text v různých vydáních Kralické bible se pozvolna měnil. Bylo to proto, že se neustále měnila a zdokonalovala předloha, kterou měli překladatelé a revizoři k dispozici. Své prameny a předlohy však překladatelé většinou neuvádějí. Jen u pátého dílu (apokryfů) je udána Antverpská polyglota z roku 1572 a pro knihy Ezdrášovy řecká bible vytištěná v Basileji v roce 1545.

Další vydání Kralické bible se řídila třetím autentickým vydáním z roku 1613:

1722 v Halle nad Sálou (za přispění pietistů);
1745 s mnoha tiskovými chybami;
1766 verze se opírá o vydání v roce 1722 a je srovnávána s první a třetí autentickou verzí;
1787 v exilu v Bratislavě;
1808 Palkovičovo bratiskavské vydání, přetiskující text z roku 1766 s několika změnami;
1863 Biblia sacra, to jest Biblí svaté k tisícileté jubilejní slavnosti obrácení Slovanův na víru křesťanskou od Josefa Růžičky v Praze. Základem pro toto vydání byla Bible kralická z roku 1613.

První, šestidílná verze Kralické bible, byla znovu vydána v roce 1995 v německém Paderbornu u firmy Schoningh.

[editovat] Ukázka

„	Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. Země pak byla nesličná a pustá, a tma byla nad propastí, a Duch Boží vznášel se nad vodami. I řekl Bůh: Buď světlo! I bylo světlo.	“
— Genesis, 1,1 - 1,3

„	Nebo tak Bůh miloval svět, že Syna svého jednorozeného dal, aby každý, kdož věří v něho, nezahynul, ale měl život věčný.	“
— Evangelium podle Jana, 3,16