Erasmus Rotterdamský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Na tento článek je přesměrováno heslo Erasmus. Tento článek pojednává o holandském mysliteli. O dalších významech pojednává článek Erasmus (rozcestník).
Erasmus Rotterdamský na obraze Hanse Holbeina z roku 1523

Erasmus Desiderius Rotterdamský, vlastním jménem Gerrit Gerritszoon, (27. října 1469 Rotterdam12. července 1536 Basilej) byl holandský myslitel, augustiniánský řeholník a představitel zaalpské renesance a humanismu.

Život[editovat | editovat zdroj]

Holandský filolog a filosof Erasmus se narodil roku 1469 zřejmě v Rotterdamu (novější výzkumy však ukazují, že se mohl narodit též v Goudě jako Geert Geertsen. Mylně se domníval, že jméno Gerrit pochází ze slova „toužit“, a proto si zvolil latinizované jméno Desiderius. Patřil mezi nejvýznamnější a nejvlivnější představitele evropského humanismu, je považován za předchůdce reformace, ačkoli sám se stavěl velmi kriticky k jejím projevům (opustil například kvůli reformě basilejské univerzity svou milovanou Basilej). V náboženských sporech první poloviny 16. století byl přívržencem náboženské tolerance.

Nejprve byl augustiniánským řeholníkem, od roku 1492 byl po svém kněžském svěcení ve službách biskupa v Cambrai. V letech 14951499 studoval v Paříži, jako kněz procestoval celou Evropu a stal se slavným učencem. Mezi roky 1506 a 1509 žil v Itálii a mezitím pobýval v Nizozemí a Anglii. V letech 15141521 žil v Basileji, odkud vycestovával, aby nechal u svého přítele Johanna Frobena tisknout své knihy. Od roku 1524 opět bydlí v Basileji, avšak po získání města na stranu reformace Ulricha Zwingliho odchází na protest do Freiburgu. Pohřben je v basilejské katedrále.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Prvním vážnějším Erasmovým dílem je Enchiridion militis christiani (Příručka křesťanského vojáka, 1503). V této krátké práci se snaží Erasmus vytvořit pohled na normální křesťanský život, který posléze po zbytek svého života dotváří. Za hlavní zlo doby považuje formalismus, respekt ke tradicím bez ohledu na skutečné Kristovo učení. Nabízí lék: každý se má ptát v každém okamžiku, co je zásadní a co je důležité beze strachu.

Svým nejznámějším spisem, satirou Chvála bláznivosti (Encomium moriae, 1509), se s výsměchem i vážností věnuje hluboce zakořeněným omylům doby a barvitě je vyobrazuje. Je napsán formou monologu, personifikované Bláznivosti kritizuje autor různé vrstvy společnosti – především církev, učence, krále a filozofy. Autor prokazuje znalost klasické antické literatury a bible i v poměrech soudobé Evropy. V díle ironickým způsobem upozorňuje na nedokonalost lidí.

Roku 1516 vydává knihu O výchově křesťanského vladaře (Institutio principis christiani), jehož vydání inicioval zřejmě jeho třetí a poslední pobyt v Anglii téhož roku. Knihu věnuje jako radu mladému králi Karlu V. Obecné principy cti a upřímnosti aplikuje Erasmus na konkrétní úkoly knížete, kterého zobrazuje jako služebníka svého lidu. Dílo bývá srovnáváno s Machiavelliho Vladařem (1537) jako nejvýznamnější spis o vládě 16. století. Je vhodné obě díla porovnat. Machiavelli uvádí, že k udržení vlády politickou sílou je bezpečnější pro knížete být obávaný než milovaný. Erasmus preferuje opačné stanovisko a uvádí, že vladař pro spravedlivé a shovívavé vládnutí potřebuje všestranné vzdělání a musí se vyvarovat toho, aby se stal zdrojem útisku.

Erasmus coby textový kritik a vydavatel stojí u počátků moderní filologie. Stanovil mimo jiné také v současnosti používanou (ačkoli nesprávnou), tzv. „humanistickou“ výslovnost klasické řečtiny. Okolo roku 1505 se v návaznosti na Lorenza Vallu začíná věnovat biblické filologii a roku 1516 vydává kritické vydání řeckého textu Nového zákona s vlastním latinským překladem a poznámkami. Tuto knihu věnoval papeži Lvu X. a pro vydání textu užil nově obnovených rukopisů. Ve druhém vydání zavedl pro pojmenování Nového zákona v latině namísto termínu instrumentum dnes běžné testamentum. Erasmova kritického textu použili např. pro anglický překlad překladatelé krále Jakuba I. (King James Bible), z prvních českých překladů jej použil Václav Beneš Optát. Erasmův text byl později označován jako textus receptus. Kromě prvního vydání se Erasmus zasloužil o další vydání (1522, 1527 a 1535).

Erasmovy reformační aktivity nebyly vítány ani z katolické, ani z reformační strany. Poslední roky jeho života jsou zatíženy spory s těmi, kteří mu byli dosud sympatičtí. Mezi těmito spory je význačný především spor s Ulrichem von Hutten, výrazným géniem, který se přidal na Lutherovu stranu. Erasmus Ulricha obviňuje, že překroutil či nepochopil jeho výroky ohledně reformace a opakuje svou pozici nestranit žádné ze stran.

Nejvýznačnější prací posledních let Erasmova života je Ecclesiastes (Kazatel, 1535), v níž popisuje kázání jako nejdůležitější úkol křesťanského kněze. Krátký traktát z roku 1533, Příprava na smrt, pak poukazuje i na jiné Erasmovy důrazy a tendence, když se snaží vyzdvihnout dobrý život jako nezbytnou podmínku šťastné smrti.

Krátce před svou smrtí sepsal knihu De puritate ecclesiae christianae (Čistota křesťanské církve), v níž se obě znepřátelené strany v reformačních sporech snaží usmířit. V některých svých snahách bývá považován též za předchůdce osvícenství.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Česká vydání Erasmových děl[editovat | editovat zdroj]

  • Humanismi et pacis praedicator / Hlasatel humanistických a mírových myšlenek,Praha 1958. (latinský text a český překlad Erasmových spisů "Nářek míru" a "O slušném chování dětí")
  • Živá tvář Erasma Rotterdamského (výbor z textů), Praha: Vyšehrad, 1985.
  • Erasmus Rotterdamský: Chvála bláznivosti. List Martinu Dorpiovi, přel. R. Mertlík a J. Hejnic, Praha: Aurora, 1995 (předtím Praha: Odeon, 1966; Praha: Mladá fronta, 1986).
  • Erasmus Rotterdamský: Důvěrné hovory, přel. J. Dvořáček, Praha: Votobia, 1999.
  • Erasmus Rotterdamský: O svobodné vůli, přel. K. Korteová, Praha: OIKOYMENH, 2006.
  • Erasmus Rotterdamský: Chvála bláznivosti, přel. R. Mertlík, Praha: XYZ, 2008.
  • Erasmus Rotterdamský: O výchově křesťanského vladaře, přel. D. Korte, Praha: Občanský institut, 2009.
  • Erasmus Rotterdamský: Hérakleovy práce, přel. D. Sanetrník, in: Auriga (ZJKF) 51, 2009, s. 84-98 (úvod s. 84-89, překlad s. 90-98).

Česká sekundární literatura[editovat | editovat zdroj]

  • SVATOŠ, Martin - SVATOŠ, Michal: Živá tvář Erasma Rotterdamského, Praha 1985.
  • ZWEIG, Stefan,Triumf a tragika Erasma Rotterdamského, Praha 1997.
  • JOHNSON, Paul: Dějiny křesťanství, kap. V., Brno 1999.
  • HEER, Friedrich: Evropské duchovní dějiny. Praha 2000.
  • SANETRNÍK, David, Reformní theolog Erasmus Rotterdamský a jeho polemika s Lutherem, in: Erasmus Rotterdamský, O svobodné vůli, Praha 2006, str. 7-103.
  • Erasmovo dílo v minulosti a současnosti evropského myšlení, usp. T. Nejeschleba a J. Makovský, Brno: CDK, 2012. ISBN 978-80-7325-301-1

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí galerii k tématu