Svěcení

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Svěcení velkého a malého hodového práva

Svěcení (neboli konsekrace) je v náboženství slavnostní vyčlenění někoho nebo něčeho k liturgické službě nebo bohoslužebnému účelu.

Vysvěceni bývají lidé s určitým náboženským vyvolením (šamani, kněží, proroci, králové). Katolická a pravoslavná církev označuje jako svěcení svátost, jíž jsou vkládáním rukou (chirotonií) ustanoveni ke službě biskupové, kněží a jáhni. Svěcení se odlišuje od žehnání, které se netýká pouze lidí, ale také předmětů.

Zasvěceni bývají také lidé v různých obdobích života pomocí iniciačních rituálů, např. při narození (křest, obřízka), dospělost (biřmování) a manželství.

Svěcení osob[editovat | editovat zdroj]

Kněžské svěcení je obřad (některými církvemi - římskokatolickou, pravoslavnou a husitskou - považovaný za svátost), při němž je svěcené osobě udělen status kněze (udělena svátost kněžství) a člověk se tak stává knězem příslušné církve.

Svěcení v římskokatolické církvi[editovat | editovat zdroj]

V ŘKC upravuje svátost kněžství kánon 1598 a následující Katechismu katolické církve. Podle něj je svátost udělována pouze pokřtěným mužům, kteří jsou ochotni přijmout celibát a veřejně projeví svou vůli ke službě.

Svěcení v církvi československé husitské[editovat | editovat zdroj]

V CČSH je základem obřadu svátosti svěcení kněžstva vzkládání rukou na hlavu svěcence biskupem a spolusvětiteli – duchovními a laiky, a při tom pronášená slova: „Osvěcuj a posiluj té Bůh Duchem svým svatým.“ Trojím symbolickým jednáním a předměty je zdůrazněn trojí služebný úřad Kristův, který se uskutečňuje skrze církev a její služebníky. Učitelský úřad je vyjádřen předáním Bible, kněžský úřad kalichem a miskou s bohoslužebným chlebem a pastýřský štolou.

Svěcení v pravoslavné církvi[editovat | editovat zdroj]

V pravoslavné církvi se uděluje svátost svěcení kněžstva rovněž vzkládáním rukou s modlitbou o Ducha Svatého. Uděluje se pouze mužům, avšak není nutno zachovávat celibát (knězem se může stát i ženatý muž od 30 let věku).

Jiné případy svěcení kněžstva[editovat | editovat zdroj]

Pojem kněžství zachovávají i některé jiné církve a náboženská společenství, příslušný přechodový rituál však zpravidla není nazýván svátostí.     

Svěcení do roku 1972[editovat | editovat zdroj]

Svěcení od roku 1973[editovat | editovat zdroj]

tzv. služby (nejedná se o svěcení):

  • lektor (čte Bibli kromě evangelia)
  • akolyta (pomáhá celebrantovi)

svěcení:

Svěcení kostela[editovat | editovat zdroj]

V českém křesťanském prostředí se lze setkat též s pojmem svěcení kostela, svěcení oltáře nebo svěcená voda. Jedná se o běžně užívanou, avšak v řadě případů chybnou terminologii, neboť se ve skutečnosti jedná o žehnání. Na rozdíl od benedikce kostela, kterou může provést každý kněz, je k vysvěcení kostela oprávněn pouze biskup. K využívání kostela k bohoslužbám je nutná jeho benedikce, nikoli však jeho konsekrace. Konsekrace je navíc možná jen u kostelů s pevnou kamennou oltářní menzou (obětním stolem), nestačí pouze kámen s ostatky vložený do dřevěné „kulisy“). Svěcení kostela se koná až po jeho benedikci, a to několik měsíců nebo let po benedikci (je však znám i případ, že ke konsekraci došlo až po 120 letech od benedikce). V konsekrované stavbě lze – na rozdíl od stavby benedikované – uchovávat Nejsvětější svátost oltářní.

Průběh[editovat | editovat zdroj]

Svěcení kostela navazuje na bohoslužbu slova. Po ní a po úvodní výzvě biskupa pronese jáhen lidu výzvu „Klekněme k modlitbě“ a následuje litanie ke všem svatým. Poté jsou lidé vyzváni „Vstaňte“ a biskup začne vlastní svěcení. Křižmem pomaže nejprve oltářní mensu a poté stěny kostela na čtyřech kamenech z topazu (dříve na dvanácti místech, často pak označených namalovanými nebo do stěny zapuštěnými kříži, symbolizujícími dvanáct apoštolů). Následně si biskup omyje ruce a okouří oltář kadidlem. Ministranti připraví oltářní plachtu a svíce, biskup předá jáhnovi zapálenou svíci, kterou zapálí svíce na oltáři a posléze se v kostele rozsvítí všechna světla. Po obětním průvodu pokračuje mše bohoslužbou oběti zakončenou chvalozpěvem Bože, chválíme tebe.

Související články[editovat | editovat zdroj]