Rituál

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Rituál (z latinského ritualis = obřadný) je způsob chování založený na tradičních pravidlech. Podle R. A. Rappaporta je to „posloupnost jednání, kterou si účastníci nevytvářejí na místě sami“.^[1] Pojem je velmi blízký pojmům obřad a ceremoniál. Díky své opakovatelnosti slouží rituál k upevnění společenské organizace a norem. Rituály jsou součástí kultů a náboženství. Psychologickou funkcí náboženského rituálu je podpora a posílení náboženského cítění: protože je rituál společenský, účastníci se navzájem ujišťují, že patří k sobě a mohou se na sebe spolehnout. Rituál může vést až k extázi, k vytržení. To je podporováno hudbou, zpěvem, osvětlením, užíváním symbolů, vonnými kuřidly apod.

Rituály nepodléhají účelové racionalitě, mohou však mít významné funkce integrační.

Obsah 1 Typologie rituálů 2 Rituální chování 3 Odkazy 3.1 Pozámky 3.2 Viz také 3.3 Literatura

[editovat] Typologie rituálů

• Rituály nebezpečí
• Rituály přechodu (např. pohřební rituály, maturita, promoce)
• Rituály trestání
• Oslavné rituály
• Rituály úcty (např. dary)

[editovat] Rituální chování

V přeneseném smyslu se jako „rituální“ označuje v psychologii neodbytné opakování stereotypních pohybů, jimiž pacient nic nesleduje, které mu však patrně přinášejí jakousi úlevu.

[editovat] Odkazy

[editovat] Pozámky

1. ↑ R. A. Rappaport, Ritual and religion in the making of humanity. Cambridgge 1988

[editovat] Viz také

• Náboženství
• Liturgie

[editovat] Literatura

• E. Durkheim, Elementární formy náboženského života. Praha 2002
• M. Eliade, Posvátné a profánní. Praha 1994
• Heller - Mrázek, Nástin religionistiky. Praha 1988
• A. van Gennep, Přechodové rituály. Praha 2002
• J. Sokol, Člověk a náboženství. Praha 2003