Rozvod

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jindřich VIII. Tudor založil anglikánskou církev, když papež zamítl jeho žádost o zneplatnění manželství.
Tento článek pojednává o právním aktu ukončení manželství. Další významy jsou uvedeny v článku Rozvod (rozcestník).

Rozvod či rozloučení představuje právní akt ukončení manželství. Rozvod je složitý etický, právní a společenský problém, který přesahuje z oblasti rodinného práva i do dalších oblastí. Dotýká se nejen života manželů a jejich majetkových poměrů, ale též dětí, které případně manželé mají, a kulturních a náboženských zvyklostí manželů a celé společnosti.

Některé náboženské společnosti a církve rozvod zcela zakazují (římskokatolická církev), jiné je připouští jen za výjimečných okolností (pravoslaví), další se k nim staví velmi benevolentně. Někdy nejsou možnosti k rozvodu rovné - některé větve islámu umožňují muslimovi rozvést se formou SMS oznamující manželce, že je konec, zatímco pro ženy je rozvod prakticky nedostupný.

V závislosti na převažujících kulturních a náboženských zvycích v různých státech tak existují různé právní modely řešení rozvodů - na přísně katolické Maltě byla možnost rozvést se uzákoněna 29. května 2011 po referendu[1], v liberální a agnostické České republice je poměrně dostupný. V islámské Saúdské Arábii je rozvod jednoduchý pro muže a takřka nedosažitelný pro ženy.

Pokud se bývalí partneři rozcházejí ve zlém a nedohodnou se na pravidlech rozchodu, mohou být výsledkem rozsáhlé a oboustranně zničující soudní spory, týkající se zejména tří bodů: rozdělení společného majetku, otázky, který z rodičů bude dál vychovávat dítě (děti) a zda bude mít druhý (a v jakém rozsahu) k dětem přístup, a otázky výživného.

Rozvod v České republice[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Rozvod v Česku.

V České republice lze rozvést každé manželství. Rozvod probíhá vždy před soudem a může proběhnout buď ve formě sporného rozvodu, kdy soud zjišťuje příčiny rozvratu manželství a návrhu na rozvod nemusí vyhovět, nebo na základě dohody obou manželů, kterou soud při splnění dalších zákonných podmínek zásadně respektuje a manželství bez dalšího zkoumání rozvede. Vždy však musí být nejdříve vyřešeny poměry nezletilých dětí a otázky majetkové.

Rozvod a křesťanství[editovat | editovat zdroj]

Ježíš učil (Nový Zákon), že Boží vůlí je mít jen jednoho partnera za celý život. Sám cituje v Mt 19, 5 (Kral, ČEP) starozákonní místo Gn 2, 24 (Kral, ČEP), že muž a žena budou jedním tělem a že muž nemá propustit svoji manželku. Pokud se rozvedou, nesmí ani jeden z nich uzavřít nové manželství dokud partner žije, protože tehdy manželská smlouva ještě před Bohem platí. Když jeden z partnerů přesto do nového manželství vstoupí (ještě během života manžela nebo manželky), dopouští se cizoložství. Před Bohem rozvod neexistuje. Manželství platí tak dlouho, dokud manželé žijí.

Většina evangelických denominací rozvod připouští, i když jen jako krajní řešení.[2] V ČR je to zejména Církev československá husitská a Českobratrská církev evangelická, kde jsou běžné i rozvody farářů.[3]

Rozvod v římskokatolické církvi[editovat | editovat zdroj]

Římskokatolická církev považuje manželství za svátost doživotně (resp. do smrti manžela) zavazující a nezrušitelnou („co Bůh spojil, člověk nerozlučuj“; „dokud nás smrt nerozdělí“). Kanonické právo římskokatolické církve neuznává proto rozvod v běžném smyslu, jak existuje např. v českém právu. Pokud používá slovo rozvod, jde o „odluku manželů“, což je de facto rozhodnutí příslušných církevních orgánů akceptující, že manželé spolu nemohou ze závažných důvodů vést řádný manželský život, a přijímající a do jisté míry morálně ospravedlňující situaci, kdy sezdaní dále neplní vzájemné manželské povinnosti (obvykle to znamená, že žijí odděleně). Manželství však i nadále trvá a je (z hlediska římskokatolického kanonického práva) nepřekročitelnou překážkou novému sňatku.[4]

Katolík, který se státně rozvedl, má za života svého partnera v podstatě jedinou možnost, jak uzavřít nový církevní sňatek – může požádat o tzv. „zneplatnění manželství“, přesněji o „přezkoumání platnosti uzavřeného manželství“. Pokud církevní soud dospěje k závěru, že uzavření manželství nesplňovalo všechny náležitosti kanonického práva, může je prohlásit za neplatné. To ovšem neznamená rozvod či zrušení manželství, ale konstatování, že toto manželství bylo fiktivní, tedy nikdy neexistovalo. Takové soudní rozhodnutí zpětně neruší legitimitu dětí z tohoto svazku, neboť byly zplozeny „v dobré víře“. K případu je třeba shodné rozhodnutí dvou instancí církevních tribunálů.[4]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.ct24.cz/svet/evropa/125543-maltane-se-budou-moci-rozvadet-rozhodli-tak-v-referendu/
  2. http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/doku.php?id=protestantstvi
  3. http://aktualne.centrum.cz/domaci/zivot-v-cesku/clanek.phtml?id=435467
  4. a b Církevní soud na webu pražské arcidiecéze

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • K. T. Kelly, Rozvod a druhý sňatek. Brno: CDK 2012

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]