Střídavá péče

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Střídavá péče (jinak též střídavá výchova) je jedna z forem rodinného uspořádání v porozvodové péči o dítě. Jedná se o rovnocennou nebo víceméně vyrovnanou péči o dítě, rozdělenou mezi spolu nežijící rodiče. Střídavá péče je dlouhodobě využívaná zejména v západoevropských zemích, Skandinávii, v Kanadě a USA (již od poloviny 80. let)[1].

Právní zakotvení[editovat | editovat zdroj]

Historicky (před platností NOZ, tedy pouze do 31.12.2013) střídavou péči upravoval v novele z roku 2004 původní Zákon o rodině č. 91/1998 Sb., který v §26 odst. 2, říkal: ,,Jsou-li oba rodiče způsobilí dítě vychovávat a mají-li o výchovu zájem, může soud svěřit dítě do společné, popřípadě střídavé výchovy obou rodičů, je-li to v zájmu dítěte a budou-li tak lépe zajištěny jeho potřeby". Tento původní Zákon o rodině je nyní plně nahrazen Novým občanským zákoníkem.

Aktuálně střídavou péči upravuje od 1.1.2014 platný Nový občanský zákoník, konkrétně v § 907 odst. (1):

"Soud může svěřit dítě do péče jednoho z rodičů, nebo do střídavé péče, nebo do společné péče; soud může dítě svěřit i do péče jiné osoby než rodiče, je-li to potřebné v zájmu dítěte. Má-li být dítě svěřeno do společné péče, je třeba, aby s tím rodiče souhlasili."

Z toho vyplývá mimo jiné, že ke střídavé péči není nutný souhlas druhého rodiče (jako v případě péče společné, která je vždy upravena dohodou rodičů).

Dále, nálezem Ústavního soudu I.ÚS 2482/13[2] ze dne 26. května 2014 je stanovena střídavá péče jako prioritní volba v případě rozchodu rodičů:

Je-li svěření dítěte do péče každé z (potencionálních) osob v jeho nejlepším zájmu, pak je zpravidla v jeho nejlepším zájmu svěření do péče všech těchto osob současně, neboť jen takto jsou zajištěny podmínky pro všestranný rozvoj dítěte a jen takovým postupem lze minimalizovat zásah do rodinného života dítěte.
(...) pokud jsou oba rodiče způsobilí dítě vychovávat, pokud oba mají o jeho výchovu zájem (§ 26 odst. 2 zákona o rodině) a pokud oba dbali kromě řádné péče o jeho výchovu po stránce citové, rozumové a mravní (§ 26 odst. 5 zákona o rodině), svěření dítěte do střídavé péče by mělo být pravidlem, zatímco jiné řešení je výjimkou, která vyžaduje prokázání, proč je v zájmu dítěte jiné řešení.

Důležitý je také další nález Ústavního soudu I. ÚS 1506/13[3] ze dne 30. května 2014, který se vypořádává s častou námitkou vzdálenosti mezi bydlišti obou rodičů:

"Z ústavněprávního hlediska pak neobstojí ani poukaz stěžovatelky na velkou vzdálenost mezi bydlišti obou rodičů, neboť toto hledisko samo o sobě není dle názoru Ústavního soudu důvodem, který by a priori vylučoval vhodnost střídavé výchovy nezletilého dítěte."

Jinými slovy, aktuální judikatura upřednostňuje právo dítěte na výchovu od obou rodičů, před ostatními hledisky jako například vzdálenost bydlišť obou rodičů.

Předpoklady pro rozhodnutí o střídavé péči[editovat | editovat zdroj]

Při rozhodování o svěření dítěte do výchovy rodičů soud sleduje především zájem dítěte s ohledem na jeho osobnost, zejména vlohy, schopnosti a vývojové možnosti, a se zřetelem na životní poměry rodičů. Dbá, aby bylo respektováno právo dítěte na péči obou rodičů a udržování pravidelného osobního styku s nimi.

V zákoně jsou stanoveny základní podmínky pro uložení střídavé péče. Zákon však nestanovuje například frekvenci střídání (po týdnu, po 14 dnech, atd.), proto je vhodné, aby se rodiče na četnosti dohodli. Pokud dohoda není možná, pak o frekvenci rozhoduje soud, který musí mít na zřeteli hlavně zájem dítěte.

Názor veřejnosti a odborníků[editovat | editovat zdroj]

Mezi názory odborné veřejnosti na střídavou výchovu panuje neshoda. Někteří odborníci, např. Václav Mertin[4], Jiří Tyl[5], Taťjana Horká[6], se ke střídavé péči po rozchodu rodičů spíše přiklánějí s tím, že dítě není ochuzeno o péči jednoho z rodičů, vidí zapojení obou rodičů do procesu výchovy a také do odpovědnosti za výchovu.

Další odborníci střídavou péči spíše odmítají z důvodu údajné ztráty pocitu domova a negativního dopadu na dětskou psychiku častým stěhováním. Podle Michala Holinky se však při výlučné péči a současně tzv. „neomezeném styku dítěte s druhým rodičem“ může dítě stěhovat někdy i častěji než při péči střídavé[7]. Obecně je střídavá výchova považována za přínos, pokud se rodiče dohodnou a při výchově dítěte spolu dále spolupracují.[8]

Střídavá péče v ČR[editovat | editovat zdroj]

V České republice je střídavá péče pro řadu lidí prozatím jen obtížně přijatelná, s pomalu rostoucím podílem, a to z mnoha důvodů. Hlavním z nich jsou genderové předsudky o tradiční mateřské a otcovské roli.

S tím zřejmě přímo souvisí svěřování dětí do péče matky ve zhruba 88 % případů, do péče otce v 5 %, do střídavé nebo společné péče zhruba v 6 % případů (viz "Přehled o pravomocných rozhodnutích soudů v opatrovnických věcech - počet práv", kód statistického listu: S-SL-O, za rok 2013)[9]. Zbývající zhruba 1 % jsou speciální případy svěření dítěte např. do péče výchovného ústavu.

Přitom zajisté nelze tvrdit, že by v roce 2013 celých 88 % otců nemělo zájem své dítě vychovávat (ať už ve výhradní, nebo střídavé péči). Aktuální systémové nastavení a délka řízení (běžně několik let) před sociálními, psychologickými a soudními institucemi jsou však natolik náročné, že významné procento otců se svých oprávněných nároků raději vzdá.

Rok Počet dětí svěřených do SP
2005 ... 432
2006 ... 542
2007 ... 621
2008 ... 659

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. [[1]]
  2. http://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=84187&pos=11&cnt=11&typ=result
  3. http://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=84221&pos=3&cnt=4&typ=result
  4. http://www.stridavka.cz/dvakrat-doma.html
  5. http://www.stridavka.cz/stridavkajelepsi1.html
  6. http://www.stridavka.cz/tatjana-horka-dite-neni-nici-majetek.html
  7. http://www.stridavka.cz/neomezeny-styk-versus-stridava-pece.html
  8. Společná a střídavá péče – Sociologický ústav AV ČR, v.v.i.
  9. http://cslav.justice.cz/InfoData/prehledy-statistickych-listu.html

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]