Střídavá péče

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Střídavá péče (jinak též střídavá výchova) je jedna z forem péče o dítě v případě, kdy rodiče po rozvodu, nebo rozchodu žijí odděleně. Střídavá péče je dlouhodobě využívaná zejména v západoevropských zemích, Skandinávii, v Kanadě a USA (již od poloviny 80. let).[1]

Právní zakotvení[editovat | editovat zdroj]

Do 31. prosince 2013 střídavou péči upravoval zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, který v § 26 odst. 2, říkal:

"Jsou-li oba rodiče způsobilí dítě vychovávat a mají-li o výchovu zájem, může soud svěřit dítě do společné, popřípadě střídavé výchovy obou rodičů, je-li to v zájmu dítěte a budou-li tak lépe zajištěny jeho potřeby."

Aktuálně střídavou péči upravuje zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, který nabyl účinnosti 1. ledna 2014. § 907 odst. 1, konkrétně říká:

"Soud může svěřit dítě do péče jednoho z rodičů, nebo do střídavé péče, nebo do společné péče; soud může dítě svěřit i do péče jiné osoby než rodiče, je-li to potřebné v zájmu dítěte. Má-li být dítě svěřeno do společné péče, je třeba, aby s tím rodiče souhlasili."

To znamená, že soud může o střídavé péči rozhodnout i bez souhlasu rodičů. Souhlas rodičů je nezbytný pouze u společné péče.

Dále, nálezem Ústavního soudu I. ÚS 2482/13[2] ze dne 26. května 2014 je stanovena střídavá péče jako prioritní volba v případě rozchodu rodičů:

Je-li svěření dítěte do péče každé z (potencionálních) osob v jeho nejlepším zájmu, pak je zpravidla v jeho nejlepším zájmu svěření do péče všech těchto osob současně, neboť jen takto jsou zajištěny podmínky pro všestranný rozvoj dítěte a jen takovým postupem lze minimalizovat zásah do rodinného života dítěte.
(...) pokud jsou oba rodiče způsobilí dítě vychovávat, pokud oba mají o jeho výchovu zájem (§ 26 odst. 2 zákona o rodině) a pokud oba dbali kromě řádné péče o jeho výchovu po stránce citové, rozumové a mravní (§ 26 odst. 5 zákona o rodině), svěření dítěte do střídavé péče by mělo být pravidlem, zatímco jiné řešení je výjimkou, která vyžaduje prokázání, proč je v zájmu dítěte jiné řešení.

Další nález Ústavního soudu I. ÚS 1506/13[3] ze dne 30. května 2014 se vypořádává s častou námitkou vzdálenosti mezi bydlišti obou rodičů:

Z ústavněprávního hlediska pak neobstojí ani poukaz stěžovatelky na velkou vzdálenost mezi bydlišti obou rodičů, neboť toto hledisko samo o sobě není dle názoru Ústavního soudu důvodem, který by a priori vylučoval vhodnost střídavé výchovy nezletilého dítěte.

Předpoklady pro rozhodnutí o střídavé péči[editovat | editovat zdroj]

Při rozhodování o svěření dítěte do výchovy rodičů soud sleduje především zájem dítěte s ohledem na jeho osobnost, zejména vlohy, schopnosti a vývojové možnosti, a se zřetelem na životní poměry rodičů. Dbá, aby bylo respektováno právo dítěte na péči obou rodičů a udržování pravidelného osobního styku s nimi.

V zákoně jsou stanoveny základní podmínky pro uložení střídavé péče. Zákon však nestanovuje například frekvenci střídání (po týdnu, po 14 dnech, atd.), proto je vhodné, aby se rodiče na četnosti dohodli. Pokud dohoda není možná, pak o frekvenci rozhoduje soud, který musí mít na zřeteli hlavně zájem dítěte.

Formy střídavé péče[editovat | editovat zdroj]

Střídavá péče může mít mnoho časových forem. U menších dětí je možno zavést střídání v kratších časových intervalech, po 2 nebo 3 dnech. Starší děti mohou mít intervaly delší, týden nebo dva týdny. Časové rozložení péče rodičů nemusí být jen v poměru 50:50, ale i v jiném. Kvůli výchovnému působení by mělo dítě mít možnost trávit s každým rodičem minimálně 30% času (to platí i pokud je dítě v péči pouze jednoho rodiče).

Výživné na dítě při střídavé péči[editovat | editovat zdroj]

Povinnost přispívat finančně na výživu dítěte při střídavé péči nezaniká. Jestliže mají rodiče přibližně stejné příjmy, mohou mít za povinnost posílat si na výživu dítěte přibližně stejné částky. Převyšuje-li příjem jednoho rodiče významně příjem druhého rodiče, platí rodič s vyšším příjmem i vyšší výživné. Jestliže mají rodiče přibližně stejné příjmy, výživné nemusí být stanoveno (tím nezaniká jejich povinnost vyživovat dítě).

Podmínky pro ideální zvládnutí střídavé péče[editovat | editovat zdroj]

  • společná komunikace obou rodičů
  • zachování podobných výchovných postupů
  • vzájemná tolerance a respekt obou rodičů
  • mluvit o výchovných problémech nejprve s druhým rodičem

Názor veřejnosti a odborníků[editovat | editovat zdroj]

Mezi názory odborné veřejnosti na střídavou výchovu panuje neshoda. Někteří odborníci, např. Václav Mertin[4], Jiří Tyl[5], Taťjana Horká[6], se ke střídavé péči po rozchodu rodičů spíše přiklánějí s tím, že dítě není ochuzeno o péči jednoho z rodičů, vidí výhody v zapojení obou rodičů do procesu výchovy a také do odpovědnosti za výchovu.

Někteří odborníci střídavou péči spíše odmítají z důvodu ztráty pocitu domova a negativního dopadu na dětskou psychiku častým stěhováním. Advokátka se specializací na rodinné právo Daniela Kovářová říká: ,,Střídavou péči jen tehdy, jsou-li oba rodiče schopni se na ni dohodnout."

Střídavá péče v ČR[editovat | editovat zdroj]

V České republice je střídavá péče prozatím pro řadu lidí jen obtížně přijatelná, a to z mnoha důvodů. Jedním z nich jsou stereotypy zakořeněné ve společnosti o mateřské a otcovské roli.

Rok Počet dětí svěřených do střídavé péče
2005 432
2006 542
2007 621
2008 659

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. [[1]]
  2. http://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=84187&pos=1&cnt=1&typ=result
  3. http://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=84221&pos=3&cnt=4&typ=result
  4. http://www.stridavka.cz/dvakrat-doma.html
  5. http://www.stridavka.cz/stridavkajelepsi1.html
  6. http://www.stridavka.cz/tatjana-horka-dite-neni-nici-majetek.html

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]