Otcovství

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Otcovství či paternita je vztah otce k dítěti, podobně jako mateřství je vztah matky k dítěti. Otec se v ideálním případě spolu s matkou podílí na materiálním zabezpečení, výživě a výchově dítěte, utváření morálních hodnot, odhalování skrytých talentů a rozvoji osobnosti dítěte. Někteří autoři rozlišují otcovství:

  • biologické – biologickým otcem je ten, jehož sperma oplodnilo matku dítěte;
  • sociální – sociálním otcem je ten, který vůči dítěti zajímá roli otce bez ohledu na pokrevní příbuznost. Je to ten, kdo dítě vychovává a koho dítě jako otce přijímá. Může to být biologický otec, ale i otčím, biologický děd, starší bratr a podobně.

Stejně tak lze ve vyhraněných případech rozlišit typy otcovství: autoritář, živitel, nositel mužské role, pečovatel a vychovatel. Otcovství se od mateřství liší nejen biologickými realitami těhotenství, porodu a kojení dítěte, ale v raném věku dítěte i obvykle častějšími každodenními pečovatelskými aktivitami matky.

Určení otcovství v českém právu[editovat | editovat zdroj]

Na rozdíl od určení matky, kterou je vždy ta žena, která dítě porodila,[1] právní úprava určování otcovství stojí na existenci tří právních domněnek (předpokládaných skutečnostech, které platí do doby, pokud se nezjistí opak). Jejich aplikace je dána v přesně daném pořadí (první → druhá → třetí), tedy teprve pokud je vyloučena domněnka předchozí, je možné se zabývat domněnkou další v pořadí.

  1. První domněnka – Otcovství platí pro manžela matky, pokud se dítě narodí v době od uzavření manželství do uplynutí třístého dne po zániku manželství. Platí též pro pozdějšího manžela matky, i když se dítě narodilo před uplynutím třístého dne po zániku předchozího manželství.[2] Zakotvením priority této domněnky se vychází z účelu manželství a v praxi předpokládaného a obvyklého stavu, že manželství přináší děti, a proto není nutné nic dokazovat. Dítě má tak od narození založené rodinněprávní (dědické, majetkové) vztahy k matce, k otci a jejich prostřednictvím k dalším pokrevním příbuzným.
  2. Druhá domněnka – Nastupuje v případě, že je první domněnka vyloučena (např. porodila neprovdaná žena) nebo otcovství z první domněnky je pravomocně popřeno. Pak je otcovství určeno souhlasným prohlášením rodičů učiněným před matričním úřadem nebo před okresním soudem obvykle určeném podle bydliště dítěte. V případě nezletilého rodiče je nutné tak učinit vždy před soudem. Souhlasným prohlášením rodičů lze určit otcovství k dítěti ještě nenarozenému, je-li již počato. K souhlasnému prohlášení může dojít kdykoli během života rodičů. Prohlášení musí být učiněno oběma rodiči dobrovolně, ústně, srozumitelně a zcela konkrétně. U nezletilého rodiče a u rodiče trpícího duševní poruchou platí zvláštní právní úprava.[3]
  3. Třetí domněnka – Nastupuje v případě, že nedošlo k určení otcovství podle první a druhé domněnky. Dítě, matka nebo i muž, který o sobě tvrdí, že je otcem, mohou navrhnout, aby otcovství určil soud. Dítě musí být v procesu vždy zastoupeno kolizním opatrovníkem, kterého mu ustanoví soud, zpravidla jím bývá orgán sociálně-právní ochrany dětí. Pro podání návrhu neplynou žádné lhůty. Za otce se podle této domněnky považuje muž, který s matkou dítěte souložil v tzv. rozhodné době, což je doba, od které neprošlo do narození dítěte méně než 180 a více než 300 dnů. V průběhu soudního řízení je třeba prokázat, že muž, který byl označen za otce nezletilého dítěte, měl skutečně s matkou dítěte v této době pohlavní styk. Jestliže je dítě počato umělým oplodněním, je otcem ten muž, který k tomuto početí dal souhlas.[4]

Popírání otcovství[editovat | editovat zdroj]

Popření první domněnky otcovství[editovat | editovat zdroj]

Původní právní úprava dle zákona o rodině[5] umožňovala, aby manžel mohl u soudu popřít otcovství do šesti měsíců ode dne, kdy se dozvěděl, že se jeho manželce narodilo dítě. Po uplynutí této lhůty už své otcovství popřít nemohl. Nález Ústavního soudu ale dané ustanovení zrušil ke dni dnem 31. prosince 2011[6] a zákonodárce tak musel lhůtu pro popření otcovství vymezit nově. Stalo se tak nicméně až k 20. březnu 2012 a manželovi matky sice zůstala subjektivní lhůta šesti měsíců, která se ale nově počítá až ode dne, kdy mu vznikly důvodné pochybnosti o tom, že je otcem dítěte. Objektivně je ovšem k popření svého otcovství omezen lhůtou tří let právě od narození dítěte.[7]

Pokud se dítě narodí v době mezi stoosmdesátým dnem od uzavření manželství a třístým dnem od jeho zániku nebo prohlášení za neplatné, může manžel matky dítěte popřít své otcovství jen tehdy, pokud je vyloučeno, aby skutečně byl otcem dítěte. Takový důkaz se provádí znaleckým posudkem. K popření otcovství dítěte narozeného před stoosmdesátým dnem od uzavření manželství postačí pouhé prohlášení manžela, musí se však jednat o případ, kdy s matkou dítěte nesouložil v době od stoosmdesátého do třístého dne před narozením dítěte nebo o případ, kdy manžel o těhotenství matky dítěte při uzavírání manželství nevěděl. Kromě toho lze ale první domněnku vyloučit také na základě souhlasného prohlášení matky dítěte, jejího manžela a dalšího muže, který prohlásí, že je otcem. Je-li rozhodnuto, že pozdější manžel není otcem dítěte znovu provdané matky, může u soudu popřít otcovství dřívější manžel, a to do šesti měsíců od okamžiku, kdy se o rozhodnutí dozvěděl.[8] Otcovství k dítěti narozenému v době mezi stoosmdesátým a třístým dnem od umělého oplodnění, vykonaného se souhlasem manžela matky, nelze u soudu popřít, ledaže by se prokázalo, že matka otěhotněla jinak. Důkaz se provádí opět znaleckým posudkem.[9]

Uplynula-li lhůta k popření otcovství jedním z rodičů a vyžaduje-li to zájem dítěte, může podat návrh na popření otcovství proti otci, matce a dítěti pouze nejvyšší státní zástupce. Na zásah nejvyššího státního zástupce ale není právní nárok, svého práva využívá výjimečně, a pouze je-li to v zájmu dítěte (který se nemusí vždy shodovat se zájmem otce).[10]

Popření druhé domněnky otcovství[editovat | editovat zdroj]

Matka dítěte i muž, ačkoli určili otcovství svým souhlasným prohlášením, mohou později otcovství soudně popírat. Pro podání žaloby nicméně běží jen šestiměsíční lhůta od souhlasného prohlášení, u prohlášení učiněnému vůči nenarozenému dítěti však skončí až dovršením jeho šesti měsíců života. A také v tomto případě, pokud uplyne lhůta k popření otcovství a vyžaduje-li to zájem dítěte, může návrh podat nejvyšší státní zástupce. Navíc tak může učinit i před uplynutím šestiměsíční lhůty, jestliže takto určený otec dítěte jím být nemůže, je-li to ve zřejmém zájmu dítěte a nebudou-li tím porušena základní lidská práva.[11]

Popření třetí domněnky otcovství[editovat | editovat zdroj]

V případě třetí domněnky žalovaný muž popírá své otcovství v tomtéž řízení, ve kterém se uplatňuje třetí domněnka. Důkaz se také provádí znaleckým posudkem.

Není-li již domnělý otec naživu, určí mu soud tzv. opatrovníka, který pak jedná za zemřelého. Zemře-li navrhovatel během řízení, může v něm pokračovat druhý k návrhu oprávněný (avšak zemře-li muž tvrdící, že je otcem, soud řízení zastaví, pokud v něm nepokračují dítě nebo matka). Do šesti měsíců od smrti dítěte mohou podat návrh na určení otcovství i potomci navrhovatele, prokáží-li právní zájem na určení otcovství.[12]

Znalecký posudek pro určení otcovství[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Test otcovství.

Určení a popření otcovství se v dnešní době provádí metodou DNA profilování, která se využívá i v kriminalistice pro identifikaci osob (viz flipbook). Znalecký posudek určuje jaká je pravděpodobnost DNA profilů vyšetřovaných osob (obvykle žalovaného muže, dítěte a matky) za předpokladu, že žalovaný muž je otcem dítěte a jaká je pravděpodobnost DNA profilů vyšetřovaných osob za jiného relevantního předpokladu (obvykle, že otcem dítěte je neznámý nepříbuzný muž). Podílem těchto dvou pravděpodobností (tzv. věrohodnostním poměrem) se mění apriorní pravděpodobnost otcovství na pravděpodobnost aposteriorní. Soud určuje, při které aposteriorní pravděpodobnosti se otcovství považuje za prakticky prokázané. Znalecký posudek je opatřen soudem stanovenými náležitostmi (kulatým razítkem, znaleckou doložkou) a podává jej znalec v oboru zdravotnictví, odvětví genetika. Kromě znaleckých posudků jsou nabízeny i anonymní testy otcovství, kdy není vyžadována autentizace analyzovaných vzorků. Kontrolou kvality vyšetření otcovství je přinejmenším každoroční účast v externích okružních testech, kdy pořádající organizace rozesílá k analýze slepé vzorky a kontroluje správnost vyšetření a interpretace jednotlivých přihlášených laboratoří. Pro zkušební laboratoře je nejvyšším atestem kvality obdržení akreditace Českého institutu pro akreditace dle normy ISO17025, která kontroluje veškeré aspekty správně provedeného vyšetření (nejen používané metody, ale také systém řízení osob, vzorků, dodavatelů a další body normy).

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. § 50a zákona č. 94/1963 Sb., o rodině (dále jen „ZoR“)
  2. § 51 ZoR
  3. § 52 a § 53 ZoR, § 73 a § 9 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád
  4. § 54 ZoR
  5. § 57 odst. 1 ZoR, ve znění do 31. prosince 2011
  6. Nález Ústavního soudu ze dne 8. července 2010, sp. zn. Pl. ÚS 15/09
  7. § 57 odst. 1 ZoR, ve znění zákona č. 84/2012 Sb.
  8. § 57–60 ZoR
  9. § 58 odst. 2 ZoR
  10. § 62–62a ZoR
  11. § 61–62a ZoR
  12. § 55 a § 56 ZoR

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]