Rodinné právo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Právo
Právo
Tento článek se týká tématu
Právní odvětví

Rodinné právo lze vymezit jako soubor právních norem upravujících osobní a majetkové vztahy mezi členy rodiny. Pojem rodina je v právních předpisech jen zřídkakdy[kde?] definován, v českých tomu tak není nikde.[zdroj?] Pramenem českého rodinného práva byl zákon o rodině, od 1. ledna 2014 je v souvislosti s rekodifikací českého soukromého práva rodinné právo zahrnuto v novém občanském zákoníku.

Povaha rodinného práva[editovat | editovat zdroj]

Rodinné právo je právním odvětvím tradičně řazeným mezi soukromé právo. Historicky se vyvinulo vydělením z obecného práva soukromého, tedy z práva občanského. Liší se především užším předmětem právní úpravy a jinou metodou právní regulace. Na rozdíl od občanského práva je možné vymezit rodinné právo jako souhrn právních norem upravujících vztahy výrazně osobní povahy a s nimi spojené vztahy majetkové.

Přes bytostně soukromou povahu rodinného práva se tomuto odvětví nevyhnula stále silnější intervence veřejné moci motivovaná potřebou ochrany dítěte. Proto začalo být rodinné právo především částí německé právní školy řazeno mezi veřejné právo. Na rozdíl od práva občanského, v němž bylo možné v českém prostředí sledovat po pádu komunistické totality purizaci práva spočívající v odstraňování valné části veřejnoprávních tendencí oslabujících smluvní volnost, lze předpokládat, že rodinné právo si výrazné zapojení veřejné moci zachová i nadále, což mu propůjčuje specifické postavení soukromoprávního odvětví s přinejmenším neopominutelnou ingerencí práva veřejného.

Základní principy rodinného práva[editovat | editovat zdroj]

  • Princip blaha dítěte
  • Princip rovnosti subjektů rodinného práva
  • Princip vzájemné pomoci

Manželství[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článcích Manželství a Rozvod.

Manželství je trvalé společenství ženy a muže založené zákonným způsobem, jehož hlavním cílem je založení rodiny a řádná výchova dětí.[1] Uzavírá se svobodným a úplným souhlasným prohlášením muže a ženy, že spolu vstupují do manželství učiněným před matričním úřadem. Prohlášení se děje veřejně, slavnostní formou za účasti dvou svědků. Před uzavřením manželství musí být partneři obeznámeni se svým zdravotním stavem, dohodnuti o uspořádání bydlení a hmotného zajištění a také jaké budou používat příjmení.

Manželství se uzavírá sňatkem, a to buď občanským před starostou, místostarostou nebo pověřeným členem zastupitelstva obce, nebo církevní před registrovanou církví. V cizině lze sňatek uzavřít před českým zastupitelským orgánem.

Oba manželé mají stejná práva a povinnosti. Jsou povinni žít spolu, být si věrni, vzájemně respektovat svoji důstojnost, pomáhat si, společně pečovat o děti a vytvářet zdravé rodinné prostředí.[2] O záležitostech rodiny rozhodují společně. Pečují společně o dítě, mají vyživovací povinnost. Poskytování peněžních prostředků na náklady domácnosti může být vyváženo osobní péčí o dítě nebo domácnost. Manželé se mohou v běžných záležitostech vzájemně zastupovat. Majetkové vztahy jsou řešeny v rámci společného jmění manželů.

Manželství zaniká smrtí, prohlášením za mrtvého nebo rozvodem.

Vztahy mezi rodiči a dětmi[editovat | editovat zdroj]

Rodičovská zodpovědnost[editovat | editovat zdroj]

Rodičovská zodpovědnost je souhrn práv a povinností při péči o dítě, která zahrnuje péči o jeho zdraví, tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj, zastupování dítěte a správa jeho majetku. Náleží oběma rodičům bez výjimky, nekončí tedy rozvodem. Ve výjimečných případech může být rozhodnutím soudu rodičovská zodpovědnost odebrána.

Vyživovací povinnost[editovat | editovat zdroj]

Jedná se o povinnost rodiče vůči dítěti, ten je povinen přispívat na výživu a životní úroveň dítěte. Vyživovací povinnost platí také mezi manžely navzájem a recipročně tj: děti mají vyživovací povinnost vůči rodičům, pokud to oni potřebují.

Pokud není vyřešen rozsah vyživovací povinnosti obou manželu, nelze manželství rozvést.

Práva a povinnosti dětí[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Úmluva o právech dítěte.

Práva a povinnosti dětí vychází ze zákona o rodině a mezinárodních smluv. Dítě má právo na život a jméno, nebýt odděleni od rodičů, právo na vlastní názor a svobodu projevu. Dítě má právo být živeno (dokud se není schopno samo uživit), soukromí a také na ochranu cti a pověsti. Naopak má povinnost ctít a respektovat rodiče, pomáhat dle svých schopností, přispívat na úhrady rodiny (pokud je výdělečně činné) a přispívat rodičům na jejich životní úroveň ve stáří.

Náhradní rodinná péče[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Náhradní rodinná péče.

Náhradní výchova a péče o děti se dělí na dva typy: ústavní (dětské domovy a kojenecké ústavy), rodinná (osvojení, pěstounská péče, poručenství a opatrovnictví). Náhradní rodinná péče usiluje o to, aby dítě bylo vychováváno v prostředí co nejvíce podobnému běžné rodině:

  • Osvojení – Osvojitel přijme dítě za své a tím zanikají vztahy a povinnosti k původní rodině dítěte. Osvojitel je způsobilý k právním úkonům. Osvojit si lze jen nezletilé dítě, kterému je však více jak 1 rok.
  • Pěstounství – Stát zajišťuje hmotné zabezpečení dítěte a přiměřenou odměnu pro pěstouny. Vzniká rozhodnutím soudu a zaniká zletilostí nebo také rozhodnutím soudu. Dítě může být v kontaktu se svou původní rodinou.
  • Poručenství – Poručníka ustanovuje soud pokud rodiče dítěte zemřou nebo jsou zbavení rodičovské zodpovědnosti. Obvykle je jím ustanovena osoba určená rodiči pokud to neodporuje zájmům dítěte, zpravidla se jedná o příbuzné nebo osobu blízkou. Pokud se nenajde vhodná fyzická osoba je poručníkem ustanoven OSPOD. Poručník je zákonným zástupcem dítěte spravujícím jeho majetek, ale při závažných rozhodnutích je povinen se poradit se soudem. Poručník nemá k dítěti vyživovací povinnost a pokud je správa majetku dítěte spojeny se značnou námahou má právo na odměnu. Zaniká dosažením plnoletosti dítěte nebo rozhodnutím soudu.
  • Opatrovnictví – Opět určuje soud, který vydá ustanovení co smí a co nesmí opatrovník dělat. Zabývá se například správou majetku během řízení o osvojení. Často jím bývá stanoven OSPOD

Alternativní rodinné modely[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článcích Registrované partnerství a Homoparentalita.

Nesezdané soužití není přímo upraveno v zákoně o rodině a právní následky se vyvozují z jednotlivých ustanovení občanského zákoníku k domácnosti či spolužijícím osobám, ze zákona o rodině k rodičovským vztahům a výživnému, z práva sociálního zabezpečení k některým dávkám apod.

Registrované partnerství je právní institut upravující soužití stejnopohlavních párů; rovněž není upraven zákonem o rodině, avšak svojí povahou spadá do rodinného práva a řadou jednotlivých ustanovení do něj zasahuje.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. §1 1-2 Zákon o rodině
  2. § 18 - Zákon o rodině

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BARTOŠOVÁ, Michaela. Principy rodinného práva. Brno : MU, 2007. Dostupné online.  
  • MOJŽÍŠOVÁ, Blanka. Nesezdané soužití v českém právním řádu. Brno : MU, 2006. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]