Svatba

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Další významy jsou uvedeny v článku Svatba (rozcestník).
Snubní prsteny
Svatební pár
Svatební obřad
Novomanželé v roce 1935 z Barcelony ve Španělsku.

Svatba neboli sňatek je obvykle slavnostní vznik manželství. V posledních desetiletích v některých zemích lze uzavřít sňatek i mezi dvěma muži anebo mezi dvěma ženami.[zdroj?] Z pohledu ženy se nazývá vdavky, pro muže ženitba.

Před svatbou[editovat | editovat zdroj]

Před samotným sňatkem většinou předchází řada příprav, například

  • zásnuby, zasnoubení, zaslíbení čili dohoda zájemců o sňatek o záměru uzavření manželství čili o svatbě
  • ženichovo požádání rodičů o ruku nevěsty, tj. o souhlas nevěstiných rodičů se svatbou
  • objednání obřadu; u církevního sňatku podle pravidel církve případně i další úkony
  • uzavření předmanželské smlouvy, zejména o majetku snoubenců před svatbou, ale i majetku získaného po ní
  • někdy v zájmu shody v manželství jeden ze snoubenců přestoupí do církve toho druhého
  • svatební oznámení
  • opatření snubních prstenů a svatební kytice – objednání a koupě, zvykově to bývá věc ženichovy péče
  • dojednání svatebních svědků, družiček a družbů

Svatba[editovat | editovat zdroj]

Svatba samotná má zpravidla dvě hlavní části:

  • sňatek, oddavky, svatební obřad, vstup do manželství, zpravidla se slibem věrnosti a oddanosti, částečně předepsaný zákonem, pod vedením autorizované osoby, pověřené státem nebo církví, případně jinou institucí, státem k tomu oprávněnou. Toto oprávnění může mít i omezenou či podmíněnou platnost, jak tomu bylo v minulosti, kdy církevní sňatky nebyly státem uznávány jako plnohodnotné a pro právní závaznost musely být provedeny i na úřadě.
  • oslava, svatební hostina, veselka, jejíž zajištění bývá věcí nevěsty případně jejích rodičů, a případně další svatební zvyky.

Po svatbě[editovat | editovat zdroj]

Po svatbě nejenže nastávají novomanželům líbánky, zpravidla radostné období, ale také řeší společné bydlení, pokud dosud bydleli odděleně, a často také jedou na svatební cestu. A během let manželství mohou každoročně slavit výročí svatby, zejména pak „kovové“, tj. bronzovou, stříbrnou a zlatou svatbu, a konečně i diamantovou. A pokud se rozhodnou ukončit manželství, prochází rozvodem. Jinak manželství končí sice úmrtím jednoho z nich, ale společenský statut zachovává, respektuje jakési jeho pokračování ve vdovství zbylé osobě vdovy či vdovce.

Svatebčané[editovat | editovat zdroj]

Žena vstupující do manželství je označována jako nevěsta a snoubenka, po svatbě pak vdaná žena, manželka, manželova žena a krátce po svatbě novomanželka. Muž před svatbou a během ní je snoubenec, ženich, po svatbě ženatý muž, lidově „ženáč“, manžel, manželčin muž a krátce i novomanžel. Oba společně se nazývají snoubenci a po svatbě manželé a novomanželé, jsou svoji.

Pro zápis do matriky je potřeba podpis na zápisu novomanželů a oddávajícího, ale i svatebních svědků. Zpravidla jde o čestnou funkci a určí si je snoubenci, obvykle jeden od nevěsty a jeden od ženicha. Kromě příbuzných obou stran a hostů se svatby mohou účastnit osoby se zvláštním pověřením od snoubenců. To jsou jednak družičky, které pomáhají nevěstě, a jednak družbové čili pomocníci ženicha, kteří kromě jiného mají bránit nevěstu před únosci. Oddávající jsou pověření úředníci nebo církevní hodnostáři, kteří svatbu vedou.

Doklady potřebné ke svatbě v Česku[editovat | editovat zdroj]

Možnost uzavřít sňatek mají v České republice zletilí a svobodní čeští občané i cizinci, pokud nebyla soudem omezena jejich práva. K uzavření manželství jsou v Česku potřebné doklady:

  • doklad totožnosti a státní příslušnosti snoubenců
    • občanské průkazy, u cizinců cestovní pasy
    • rodné listy, u cizinců rovnocenný doklad o narození – zejména o místu a datu narození, jménu a příjmení osoby – a stejné údaje o jeho rodičích
  • oprávnění uzavřít sňatek (pro zabránění bigamie)
    • výpis z evidence obyvatel o osobním stavu, pokud není k dispozici občanský průkaz; u cizinců: potvrzení o osobním stavu a pobytu
    • u rozvedených pravomocný rozsudek o rozvodu předchozího manželství nebo o zrušení partnerství
    • u ovdovělých úmrtní list manžela nebo partnera
    • u cizinců doklad o právní způsobilosti k uzavření manželství nebo povolení domovského státu uzavřít manželství v ČR
  • o dětech vstupujících sňatkem do rodiny jako vlastní
    • rodné listy společných dětí a dětí nevěsty, jejichž otec dětí není znám

Druhy sňatku[editovat | editovat zdroj]

Svatby podle oprávněné osoby jsou

  • církevní sňatek, zpravidla vedený oddávajícím knězem,
  • občanský, civilní sňatek, vedený obecním nebo státním úředníkem, případně jinou oprávněnou osobou.

Jejich platnosti nebývají vždy zcela rovnocenné – pro stát mohou být neúplné ty církevní sňatky a pro církve naopak ty občanské. To se liší v různých zemích a také podle církví a podobně. Svatba také může být něčím neobvyklá, např. exotická nebo hromadná.

Svatební zvyky[editovat | editovat zdroj]

Svatební zvyky jsou zvyky, které se dodržují o svatebním dni nebo jsou se svatbou jinak spjaté. jiné nejen zemi od země, ale i kraj od kraje.

Nejběžnější svatební zvyky v Česku:

  • před svatbou
    • Zdobení svatebních vozidel, zpravidla automobilů stuhami a květinami
    • Svatební koláčky, kterými se zvou svatební hosté. Většinou jde o malé koláčky s průměrem do asi 5 centimetrů, koláčové jednohubky, s různými náplněmi. Svatební koláčky nesmí péct sama nevěsta. Žena, která sní koláček, který byl upečen v rohu plechu, se do roka a do dne vdá.
    • Oblečení nevěsty by mělo obsahovat něco nového, starého, půjčeného a modrého.
    • Voničky nebo vývazek dostane každý svatební host dostane do klopy nebo na šaty.
    • Falešná nevěsta – někdo se převlékne za nevěstu a snaží se přebrat pravé nevěstě ženicha před svatbou.
  • po obřadu
    • Házení kyticí – nevěsta si po skončení obřadu stoupne zády k neprovdaným dívkám, které se svatby účastní, a hodí kytici za sebe. Dívka, která kytici chytí, se do roka jistě bude vdávat. Tradice oblíbená zejména v anglosaských zemích.
    • Zasypávání rýží – při odchodu z obřadní síně zasypávají svatebčané novomanželský pár rýží – přivolávají tak bohatství a plodnost. Také konfetami a flitry.
    • Chomout dostane novomanžel na krk, jako symbol svázání manželstvím.
  • při oslavě – zpravidla svatební hostině
    • Střepy – při příchodu na svatební hostinu rozbije obsluhující personál talíř, nevěsta s ženichem pak musí střepy zamést. Podle toho, jak se k úkolu postaví, je jasné, jak jim bude klapat společná domácnost.
    • Polévka z jednoho talíře novomanželé jsou svázáni bílým ubrusem a navzájem se krmí jednou lžící.
    • Krájení svatebního dortu – novomanželé opět dostávají jediný nůž a společně nakrojí dort. Nikdo ze svatebčanů nesmí dort odmítnout.
    • První manželský tanec by měl být sólo tanec, věnovaný pouze novomanželům. Obvykle svatebčané vytvoří kolem tančících novomanželů kruh.
    • Únos nevěsty – Tradice oblíbená zejména u mladých přátel obou novomanželů. V průběhu oslavy unesou novomanželku do některé z okolních hospůdek, kde rozpustile a nekontrolovatelně zapíjejí štěstí novomanželů. Novomanžel by měl svou ženu najít co nejdříve, protože celou útratu těchto přátel platí on.
    • Přinesení novomanželky – Ženich má přenést přes práh bytu v náručí.
    • Svatební cesta – Posvatební rekreační cesta novomanželů. Má usnadnit přechod ke každodennímu soužití novomanželů.

S postupem času se i do našich končin dostávají svatební zvyky z jiných zemí (převážně z USA) a pomalu se stávají novodobými svatebními tradicemi. Jsou to předměty, které by měla každá nevěsta na sobě mít ve svůj svatební den, tyto jí společně zajístí spokojené manželství:

  • nová věc symbolizující nový začátek
  • stará věc značící zachování rodinné tradice
  • zapůjčená věc je symbolem toho, že budeme dbát na rady druhých
  • modrá jakožto barva věrnosti

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Andrea Sluková: Svatba, průvodce pro začátečníky i pokročilé, vydalo nakladatelství Grada v roce 2001, ISBN 80-247-9064-5
  • Sarah Ivens: Svatba, na kterou nikdo nezapomene, rady pro nevěsty, vydalo nakladatelství Pragma v roce 2008, ISBN 978-80-7349-116-1
  • Patricia Janečková: Svatba, vydalo nakladatelství Grada v roce 2008, ISBN 978-80-247-2583-3

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]