Společné jmění manželů

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Společné jmění manželů (SJM) vzniká uzavřením manželství. Jde o specifickou formu spoluvlastnictví, která může vzniknout jen mezi manžely a která má vlastní úpravu odlišnou od obecného spoluvlastnictví.

V letech 1950–1964 se tento právní institut nazýval zákonné společenství majetkové,[1] poté až do roku 1998 bezpodílové spoluvlastnictví manželů.[2]

Rozsah SJM[editovat | editovat zdroj]

Patří do něj majetek, který získá jeden nebo oba po dobu trvání manželství, i dluhy, které ve stejné době vznikly jednomu nebo oběma. Naopak do něj nepatří:[3]

  • věci, které jeden z manželů vlastnil už před svatbou, nebo věci, které za ně nabyl,
  • věci sloužící k osobní potřebě,
  • dědictví,
  • dary,
  • restituce a
  • dluhy, které za trvání manželství způsobil jeden z manželů nad míru přiměřenou majetkovým poměrům obou.

V případě pochybností se má za to, že o majetek či dluhy patřící do společného jmění manželů jde.[4]

Manželé mohou své společné jmění rozšířit, zúžit nebo odložit jeho vznik až ke dni zániku manželství. Také snoubenci mohou ještě před svatbou své budoucí poměry v manželství upravit obdobně. Úprava rozsahu musí být vždy provedena ve formě notářského zápisu. O zúžení rozsahu až na věci tvořící obvyklé vybavení domácnosti může navíc na návrh jednoho z manželů rozhodnout soud (např. tehdy, když je jeden z manželů alkoholik, nebo pokud začal podnikat anebo se stal neomezeně ručícím společníkem obchodní společnosti).[5]

Správa SJM[editovat | editovat zdroj]

Majetek užívají a udržují oba manželé společně. Běžné záležitosti (nákupy, oprava) může vykonávat každý sám. Nejde-li o běžné záležitosti, např. využití majetku k podnikání, je potřeba souhlasu obou manželů. Ze závazků patřících do společného jmění a právních úkonů týkajících se společného jmění jsou oba oprávněni a povinni společně a nerozdílně. Ale stejně jako rozsah, tak i správu společného jmění si mohou oba manželé upravit notářským zápisem jiným způsobem.[6]

Zánik SJM[editovat | editovat zdroj]

Společné jmění manželů zaniká:

V případě zániku společného jmění manželů se musí provést jeho písemné vypořádání, při kterém se vychází z toho, že podíly obou manželů na zaniklém společného jmění jsou stejné. Pokud nedojde k dohodě, rozhodne o vypořádání na návrh jednoho z manželů soud. Pokud by ani k tomuto vypořádání nedošlo, nastupuje po 3 letech od zániku společného jmění právní fikce, že k vypořádání došlo. V takovém případě platí, že movité věci si bývalí manželé rozdělili podle toho, u kterého z nich se nacházejí, u ostatních movitých věcí, dluhů a u nemovitých věcí vzniká podílové spoluvlastnictví, přičemž jejich podíly jsou stejné.[10]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. § 22–29 zákona č. 265/1949 Sb., o právu rodinném
  2. Čl. II zákona č. 91/1998 Sb.
  3. § 143 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „ObčZ“)
  4. § 144 ObčZ
  5. § 143a a 148 ObčZ
  6. § 145–147 ObčZ
  7. § 22 odst. 1 a § 24 odst. 1 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině
  8. § 268 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon
  9. § 66 odst. 4 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník
  10. § 149 a 150 ObčZ