Příbuzenství

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Na tento článek je přesměrováno heslo Příbuzenstvo. O sovětském filmu pojednává článek Příbuzenstvo (film).

Příbuzenství je základní princip organizace jednotlivců do sociálních skupin, rolí a kategorií. Je to obvykle vztah založený na pokrevním poutu nebo vzniklý osvojením. V českém občanském zákoníku je příbuzenství upraveno § 771 až § 927.[1]

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Příbuzenství může být založeno na třech různých základech:

  • Filiace (narození, zplození) – základem jsou skutečné biologické vztahy mezi jedinci, kdy jedna osoba pochází z druhé. Z hlediska práva se však do stejné kategorie řadí i příbuzenství založené např. osvojením.
  • Aliance – příbuzenství vzniká mezi původně nepříbuznými osobami pomocí sňatku.
  • Germanita (sourozenectví) – příbuzenský vztah mezi osobami je dán jejich společnými rodiči.

Dělení je známé z 50. let 20. stol. Základem té doby byly dvě teorie, které v 60. letech již neplnily podstatu významu. Teorie unilineární descendence a alianční teorie. Na významu mělo příbuzenství především jako soubor práv a povinností. A od té doby byla rodina především biologická a pokrevní záležitost.

Rodinu netvoří pouze rodiče a děti. Nejznámější informací je vzájemná vyživovací povinnost mezi rodiči a dětmi a naopak. Správným heslem jsou vzájemná práva a povinnosti, kterých se nelze zříci. Rodinu tvoří mnohem větší počet osob. Manželský pár bez dětí ale rodinu netvoří. Všichni členové jsou povinni vlastní silou i možnostmi pečovat o rodinu.

Práva a povinnosti jsou v rodině upraveny dle rolí[editovat | editovat zdroj]

  • Mezi manžely navzájem
  • Mezi rodiči a dětmi
  • Mezi dětmi a dalšími osobami, které jim nahrazují rodiče, nebo funkci rodičů různě doplňují

Občanský zákoník nám dává na vědomí mateřství a otcovství[editovat | editovat zdroj]

Žena, která dítě porodila, je mu matkou. V České republice známe nelegální čin nebo koupi donošení dítěte v děloze u náhradní matky. Tato náhradní matka je také matkou dítěte a je pouze na slovní domluvě, zda se svého dítěte po narození vzdá.

Otcovství je již složitější. Záleží především na ženě, na době porodu a uzavření manželství, na muži a na biologických testech. V českém občanském zákoníku z roku 2014 lze tyto úpravy najít od paragrafu 776.

Trestně právní rovina mezi příbuznými[editovat | editovat zdroj]

Soulož mezi příbuznými je zakázána. Pamatuje na to Trestní zákoník, § 188. Přesněji napsáno: "Kdo vykoná soulož s příbuzným v pokolení přímém nebo se sourozencem, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta."

Trestné činy proti rodině a dětem upravuje Trestní zákoník, Hlava IV od § 194. V ČR lze mít pouze jedno manželství, dvojí manželství bude trestáno max. na dvě léta.

Dále má rodič povinnost pečovat o dítě, které si samo nedokáže obstarat pomoc. Mimo jiné i o svěřenou osobu. K tomu může dojít při hlídání dětí mezi příbuznými. I zde má dospělá osoba zákonem stanovené povinnosti.

Další újmy na zdraví, týrání svěřené osoby lze najít v Trestním zákoníku. Soud posuzuje také počet svěřených osob, věk dětí a mladistvých a způsob trýznění či smrt.

Dochází-li ve společné domácnosti k násilí, může Policie ČR vykázat násilníka na dobu 10 dní. Ohrožená osoba má možnost podat návrh na vydání předběžného opatření. Pokud osoba týraná nespolupracuje a nevypoví o skutečném násilí, Policie ČR nemá možnost zasáhnout.

Rozdělení vztahů[editovat | editovat zdroj]

Jinou možností je rozdělení vztahů na:[2]

  • pokrevenství – biologické příbuzenství, které je vrozené,
  • příbuzenství – rodinný vztah, vzniklý sňatkem nebo adopcí, do této kategorie se může řadit také kmotrovství.

Stupně příbuzenství v českém právu[editovat | editovat zdroj]

V českém občanském zákoníku jsou stupně příbuzenství dvou osob definována tak, že se určují podle počtu zrození, jimiž v řadě přímé pochází jedna od druhé a v řadě pobočné obě od nejbližšího společného předka.[3]

Nový Občanský zákoník z roku 2014 řeší příbuzenství v linii přímé a vedlejší.

Linie přímá a vedlejší[editovat | editovat zdroj]

  • Osoby jsou příbuzné v linii přímé, pochází-li jedna od druhé (např. otec a jeho syn).
  • Osoby jsou příbuzné v linii vedlejší, pokud mají společného předka, přesto nepocházejí jedna od druhé.

V řadě přímé se pak podle vztahu k určité osobě rozlišují ascendenti (v linii vzestupné, tj. rodič, prarodič atd.) a descendenti (v linii sestupné, tj. dítě, vnuk atd.).

Širší význam[editovat | editovat zdroj]

Slovo příbuzenství může v širším významu značit emocionální vztah – například při duchovním příbuzenství.

V nejširším smyslu může příbuzenství označovat podobnost, například automobil je příbuzný kamionu.

Antropologové studovali různé systémy příbuzenství v odlišných společenstvích, viz článek rodina.

V 21. stol. se již hledí na emoce a city osob, které do rodiny patří i jen krátkou dobu. Za krátký životní úsek lze u dítěte a další osoby rozvinout citový vztah. Nový Občanský zákoník pamatuje na události, jako rozvod či rozchod nesezdaných partnerů, kde jsou děti. Vznikne-li citové pouto mezi babičkou a vnoučetem a především, je-li v zájmu dítěte umožnit i po rozvodu další kontakt, musí tento kontakt být umožněn. Podmínky stanoví nebo návrh setkávání odsouhlasí soud, pokud se nedomluví dotčené strany. Stejně tak oběma rodičům po rozchodu/rozvodu zůstává povinnost k dítěti.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Zákon č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník, § 771-927Dostupné online.
  2. LUTONSKÝ, Boleslav. Lexikon genealoga. Praha : [s.n.], 2003. ISBN 80-238-9557-5.  
  3. § 117 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]