Johann Jakob Bachofen

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Johann Jacob Bachofen.jpg

Johann Jakob Bachofen (22. prosinec 1815, Basilej25. prosinec 1887, tamtéž) byl švýcarský právník (zakladatel právní komparatistiky) a historik náboženství.

Život[editovat | editovat zdroj]

Bachofen se také zabýval filologií a etnografií. Teorie evolucionismu ho zaujala natolik, že věnoval své celoživotní úsilí vypracovaní schéma vývoje rodiny. V knize „Mateřské právo“ (německy Das Mutterrecht, 1861) předkládá dnes už klasickou teorii evoluce rodiny. Od roku 1841 byl profesorem práva na Basilejské univerzitě. Po létech zapomnění Bachofena a jeho dílo znovuobjevil Ludwig Klages.Jeho teorii matriarchátu přejala řada dalších intelektualů, zejména Lewis Henry Morgan, Bedřich Engels, Thomas Mann, Jane Ellen Harrison, Erich Fromm, Robert Graves, Rainer Maria Rilke, Joseph Campbell, Otto Gross, Julius Evola a Walter Benjamin. Bachofen byl zjevně nakloněn matriarchálnímu principu, zatím co patriarchální nenáviděl. Přes to byl jako protestant, věřící v pokrok a rozum, přesvědčen o nadřazenosti patriarchátu.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Dějiny antropologického myšlení ovlivnil zejména tím, že jako první ve své knize Mateřské právo (Das Mutterrecht) z roku 1861, vyslovil hypotézu o prvotnosti matriarchátu před patriarchátem. Podle jeho názoru, bylo na začátku lidských dějin rodičovství zajištěno pouze matkou, protože v této společnosti byly sexuální vztahy strukturovány promiskuitně (hetérismus). Pokrevní příbuznost se tak dala odvodit pouze od matky. Ženy se tak staly autoritou, která vedla k matriarchátu. Dle něj se vytvářelo i náboženství, representované bohyní mateřské postavy (Věstonická venuše).

Stav prvotní promiskuity (hetérismus) Bachofen vydedukoval z chrámové prostituce, o níž byl přesvědčen, že představuje přežitek, dokumentující promiskuitní podmínky v raném období vývoje lidské společnosti. Moc v této době údajně měli v rukou muži, kterým daný stav vyhovoval, a proto jej neměli v úmyslu měnit. Díky vývoji náboženství, jež Bachofen považoval za hybnou sílu dějin, se však ženy postupně vymanily z nadvlády mužů a nastolily společenské uspořádání založené na matriarchátu, ve kterém se jméno a původ potomků odvozoval z ženské linie, matrilinearity. Zmocnily se vlády nejdříve v rodině a později i ve společenské hierarchii. Lidská společnost tak vstoupila do období nadvlády žen - gynaikokracie, ve které převládala práva matky a hodnoty mateřské lásky.

Teprve mnohem později, muži znovu získali dominující postavení a zahájili tak období rodového zřízení založené na patrilinearitě - patriarchát. Na počátku tohoto historického období, byla promiskuita nahrazena monogamií (alespoň co se týče žen). Toto vývojové schéma Bachofen spekulativně ilustroval materiálem získaným ze studia primitivních společností, antické, egyptské, římské, řecké kultury a výkladem jejich mýtů.

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

  • Mateřské právo - Das Mutterrecht (Stuttgart) 1861
  • Der Mythus von Orient und Occident (Mnichov) 1926

slovensky

  • O materskom práve (přeložil Daniel Husár, Trnava: Urbánek, edice „Urbánkova vedecká knižnica”, Svazek 2; orig. 1861) 1942
  • Lykijský mýtus (přeložil Igor Hrušovský, Trnava: Urbánek, edice „Urbánkova vedecká knižnica, Svazek 3; orig. 1926) 1943

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Zdroje[editovat | editovat zdroj]

  • SOUKUP, Václav. Dějiny antropologie. Praha : Karolinum, 2004.  
  • FROMM, Erich. Mýtus, sen rituál. Praha : Aurora, 1999. 227 s. ISBN 80-85974-70-3. S. 170-192.  
  • Wesel, Uwe: Der Mythos vom Matriarchat: Über Bachofens Mutterrecht und. Stellung von Frauen in frühen Gesellschaften vor d. Entstehung staatlichen Herrschaft (Frankfurt am Main: Suhrkamp, 1980).