Národ

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Národ (latinsky natio) je společenství lidí, kteří se hlásí ke stejné národnosti. Přesná a všeobecně uznávaná definice pojmu národ neexistuje.[zdroj?] Jazykově pojem odpovídá narození (latinsky natio), tedy společnému místu či společným předkům. Tímto pojmem se v různých zemích a jazycích odlišují zcela rozdílné sociální organismy. Rozlišuje se tak zejména mezi politickým a etnickým národem.[1]

Definice označení národ[editovat | editovat zdroj]

V sociálních vědách převládá názor, že národ je sociální konstrukt. Tzv. konstruktivisté tvrdí, že národnost pak není objektivně daná vlastnost, kterou by bylo možno nezávisle určovat. Geneticky se národy silně prolínají a jednotlivce nelze jednoznačně přiřadit.[2] Opačný názor zastává primordialismus, který byl po 2. světové válce podroben silné kritice. Z hlediska modernistických teorií nacionalismu se primordialismus vyjevuje jako součást nacionalistické propagandy, a jako takový má být předmětem a nikoli východiskem analýzy „národů“ a nacionalismu.[3] Národní příslušnost čili národnost lze dle konstruktivistického přístupu určit jen na základě proklamace jedinců (k jakému národu se hlásí). Často je však národnost přiřazována i dle objektivních kritérií - nejčastěji kombinace jazyka a státní příslušnosti.

Národní příslušnost je formována na základě působení různých faktorů, především geografických a jazykových, ale také politických, ekonomických a náboženských. Příslušníky národa většinou spojuje společná kultura, historie a jazyk, často i hospodářský život a obývané území.

Podle podobné definice Josifa Stalina „národ je historicky vyvinutým, stabilním společenstvím jazyka, území, hospodářského života a psychologické skladby, jež se projevují ve společenství kulturním“.[4]

Pojem národ se někdy překrývá s pojmem etnická skupina či etnikum, národnost s pojmem etnicita.

Pojem národ[editovat | editovat zdroj]

Slovo "národ" (a jeho protějšky v evropských jazycích) mělo a má několik významů :

  • V Evropě existovaly středověké národy, které zahrnovaly jen politicky privilegované vrstvy státu. Mluví se proto někdy o národu politickém či stavovském.
  • V kvodlibetním proslovu Jeronýma Pražského (1409) vyjmenovává všechny složky obyvatelstva.
  • V dnešním slova smyslu pojem vznikl v 18. a 19. století v souvislosti s průmyslovou revolucí.
  • V řadě jazyků pojem „národ“, splývá s pojmem „lid“. Ve staré češtině bylo pro změnu pro označení národa běžně užíváno slova "jazyk".

Na to vztahy a to jak se pojem národ vyvinul z případných středových pojmů nepanuje jednotný názor. Odborník na starší českou literaturu Alexandr Stich například poukazuje na skutečnost, že český jazykový nacionalismus má kořeny hluboko v době barokní.(BL)

Na poli historickém s názory převážně sociologů a moderních historiků dlouhodobě polemizují medievisti - viz "vzpoura medievistů." Z tohoto pohledu se tématem u nás zabýval nejvíc František Šmahel, viz jeho shrnutí předmoderních národů a nacionalismů (Idea národa v husitských Čechách, Praha: Argo 2000).

Slovo národ může znamenat v jiných, neevropských, společnostech něco jiného. Proto je příhodné si nejdříve zjistit místní definici.

Pojmy národ a stát označují dvě věci odlišného charakteru: více méně subjektivní kolektivní identitu v prvém případě a právně-politický objekt v druhém. Dnes ve světě existují národní státy, státy multinárodní, ale i národy, které svůj vlastní stát nemají.

Pojem národ a nacionalismus[editovat | editovat zdroj]

Novodobý nacionalismus byl navíc se zpožděním přejat na různých místech planety, například ve východní Asii původně jako reakce na agresi koloniálních mocností, a vytvořil tam specifické modifikace, odpovídající místním podmínkám.

Pojem národa je poté použit jako kupříkladu prostředek k prosazování zájmů skupin, které mimo společný jazyk spolu neměly mnoho společného (přestože měli společná tato obecná kritéria - etnikum, jazyk, kultura, území, stát).

Dříve volněji chápaná národní identita se během 19. století "přeměnila" v ideologii, nacionalismu. Tato ideologie vykládá smysl života společnosti i organizace jedinců v ní na základě příslušnosti k národu.

Někteří sociální vědci (např. Ernest Gellner) tvrdí, že národ není zdrojem nacionalismu, ale naopak moderní národ vznikl pro potřeby nacionalismu.

Znaky národa[editovat | editovat zdroj]

Za jeden ze znaků národa bývá považován společný jazyk. Pomocí zařazení jazyku do jazykových skupin nebo rodin můžeme zjistit příbuznost některých národů.

Za další znaky národa můžeme považovat společné národní zvyky a tradice. Praktikování tradic a zvyků je často ohroženo vlivem současným způsobem života.

Někdy bývá za znak národa považován stát, ale pouze některé státy vznikly jako národní, protože se většina obyvatel hlásí k jednomu národu. V jiných národně nehomogenních zemích žije mnoho různých národů společně.

Citáty[editovat | editovat zdroj]

  • „Náš národ vznikl v 19. století jako jiné národy – tedy jako abstrakce, která měla logiku ve své době, ale neřekl bych, že ji má i dnes. Teď už to chce zase jinou, chytřejší abstrakci. Kdybychom se uměli nad pojem národ povznést, nemohlo by nám to neprospět. K čemu je nám dobré, že jsme národ? K ničemu. A jsme jím vůbec? Peroutka napsal, že jsme prostě obyvatelstvo, které tady zbylo. Je to špatná zpráva? Nejenom. Ukazuje, že konečně zas může být i něco lepšího než národ. Je mi přece jedno, k jakému národu patří člověk, co je mým sousedem v domě, ale chci mu rozumět v základních věcech, chci, abychom si navzájem byli vypočitatelní. S tím národ nemá co dělat. Ten pojem znamená pořád se vůči někomu vymezovat. To je nebezpečné.“
    Pavel Kosatík v rozhovoru s Reflexem 51/02 [1]
  • "Myslím si, že demokracie bez národního státu je nemyslitelná. Je totiž založena na svobodné a intenzivní komunikaci, a ta je nemožná bez té zvláštní vazby, která spojuje navzájem lidi mluvící tímtéž jazykem. Národ je společenství přirozené řeči a já zatím neznám žádnou jinou přirozenou řeč než různé národní jazyky. Jen ve společenství přirozené řeči je možná ta komunikace, na níž stojí demokracie a jejímž symbolem je svobodná literatura: komunikace nekontrolovatelná, neplánovatelná a nemanažovatelná. Bez ní by se veřejný prostor brzy stal kořistí plánovačů a manažerů."
    Václav Bělohradský, Kapitalismus perestrojka teprve čeká (rozhovor se Zdenko Pavelkou, Společnost nevolnosti, SLON 2007)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. RYCHLÍK, Jan. Individuální a kolektivní práva menšin a tzv. právo národů na sebeurčení včetně odtržení. Praha : Ústav T. G. Masaryka, 1995. S. 206-219.  
  2. http://www.hrebenar.eu/2012/04/cechy-pro-prave-cechy-a-kdo-je-ten-pravy-cech/ - Čechy pro pravé Čechy? A kdo je ten pravý Čech?
  3. HIRT, Tomáš. Přehled základních tezí modernistického pojetí nacionalismu [online]. ANTROPOWEB, 2007, [cit. 2011-04-03]. Dostupné online. (čeština) 
  4. Josif Stalin, Marxism and the National and Colonial Question. s. 8. Originál byl napsán roku 1912.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HROCH, Miroslav. Národy nejsou dílem náhody: příčiny a předpoklady utváření moderních evropských národů. Praha : Sociologické nakladatelství (SLON), 2009. 315 s. ISBN 9788074190100. (česky) 
  • GELLNER, Ernest André. Národy a nacionalismus. Praha : Josef Hříbal, 1993. 158 s. ISBN 809013811x. (česky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]