Jeroným Pražský

Tento článek pojednává o husitském kazateli. Možná hledáte: Jeroným Pražský (mnich) - premonstrát, protivník mistra Jana Husa a Jeronýma Pražského.

Pamětní deska v Praze, Řeznické ulici

Jeroným Pražský (* 1378-80 Praha – 30. květen 1416 Kostnice) byl český filozof, náboženský myslitel, svatý^[zdroj?] mučedník a náboženský reformátor.

Mistr čtyř universit

Podle většiny historiků pocházel z Nového Města pražského. Nebyl sice zrovna dítětem ulice, ale neměl k tomu příliš daleko. Studoval na tzv. nižším učení Pražském kde si na školu vydělával jako kostelní zpěvák. Jelikož mu učení šlo a hlavně protože si zpěvem vydělal, nastoupil na Karlovu universitu. Jedním z jeho učitelů a přítelem byl mistr Jan Hus. Byl to zřejmě Jeroným, se kterým se mistr hádal při šachách. Stejně jako Hus si liboval v drahém oblečení, čehož nezanechal ani po přinesení Wiklefova učení. V roce 1398 ukončil studium s titulem bakalář. Jeroným se dal na úplně jinou cestu než ostatní, začal cestovat. Jeho první cesta vedla roku 1399 do anglického Oxfordu. Jeroným zde odpřísáhl chudobu a začal studovat. Jeroným prý rád četl. Při studování anglických spisů narazil na knihy Johna Wiklefa, které se mu zalíbily. Začal hlásat Wiklefovo učení, za což byl z Oxfordu vyhnán, ale stihl si mezitím opsat Wiklefova díla. Po vyhnání zamířil do Prahy, kde dal mistru Janu Husovi spisy k prostudování. Dva roky na to se vydal do pařížské Sorbony. Kde se stal členem učitelského sboru. Jako mistr mohl přednášet a toho hned využil. První jeho disputace se zúčastnili hlavně studenti a lid. Disputace byla úspěšná, což se poznalo podle toho, že mistr nikoho nepustil ke slovu. Disputace skončila, ale ne tím, že by mistrovi tzv. došla slina, ale proto že se už setmělo. Následujícího dne disputace pokračovala. Nyní již přišli i universitní mistři, ale vedle Jeronýma si ani neškrtli. Jediné, co při disputaci řekli, bylo mistře zanechte toho, dokud je ještě čas. Jeroným odpověděl rád, přičemž pokračoval nonstop až do setmění. Den na to byl ze Sorboně vyhnán pro hlásaní bludů. Poté zamířil do Kolína nad Rýnem. Stejná věc jako na Sorboně stal se mistrem, začal kázat a byl pro bludy vyhoštěn. Tentokrát svou neschopnost při disputaci mistři obhajovali tím, že jim nepřísluší soupeřit s člověkem tak málo vzdělaným. Po Kolínu to byl Heidelberg, to byla nově založená škola a sorboňského mistra přijali mezi mistry prakticky ihned. Zde nakreslil Jeroným jakýsi obraz, kde přirovnával otce syna a ducha svatého k vodě, sněhu a ledu, začež byl z university vyloučen. Je to paradox, že nynější Heidelberská universita uznává Jeronýma za jejich historicky největšího studenta. Nakonec se vrátil do Prahy, kde znovu tentokrát úspěšně skládal mistrovské zkoušky. Jelikož byl mistrem na těchto universitách, začalo se mu přezdívat mistr čtyř universit a byl považován za vzdělanéjšího než Hus.

Zápasník Antikristův

V roce 1403 se vypravil do Palestiny a Jeruzaléma. Od roku 1407 působil Jeroným na Pražské univerzitě. Zde při prosazování tří českých universitních hlasů zastupoval nemocného mistra Jana Husa a dlouhým projevem rozhodl při ve prospěch Čechů V roce 1410 byl ve Vídni, kde jej uvěznili a obvinili z kacířství, ale soudu se vyhnul útěkem. O dva roky později se účastnil odpustkových bouří v Praze. Spolu s několika studenty zorganizoval průvod městem, který měl parodovat tehdejší milostivé léto vyhlášené papežem. Jednoho studenta převlékli za nevěstku, která byla ověnčena odpustkovými bulami. Na konci průvodu byly buly spáleny, což mělo parodovat spálení Wiklefových knih. Až potom si mistr uvědomil, že za to může být zajmut. Takže když legrace, tak ať jí má i král. Přestrojen za žebráka se vydal na králův hrad Žebrák a v tomto obleku se dožadoval milosti. U krále měla tato komedie úspěch a o trestu za bouře v Praze se už ani nemluvilo. Přání poznat zvláštnosti pravoslavné bohoslužby ho roku 1413 přivedlo na Rus a Litvu (ke Dvoru velkoknížete Vytauta, se kterým navštívil Vitebsk, Pskov a další místa Litevského velkoknížectví), navštívil také polské země (roku 1412 byl pozván na Dvůr polsko-litevského krále Jogaily, bydlel v Krakově). V Polsku, které bylo katolické, způsobil prý rozruch do této doby nevídaný. Toto bylo slyšet prakticky všude, kde se Jeroným objevil. Po nějaké době působení byl z Polska vykázán. Poté se vydal na Rus, kde se představil jako mistr čtyř universit. Měl vousy, které nebyly u universitních mistrů obvyklé, přesto byl vpuštěn. Jeroným se nechal oholit a druhý den předstoupil před vládce, kde začal hned hovořit o Wiklefových názorech a ptal se na pravoslavnou víru, teď už nikdo nepochyboval o tom, že je mistrem čtyř universit. Zde prohlásil pravoslavné Rusy za dobré křesťany a dokonce prý když k panovnickému dvoru přišli dva průvody jeden katolický a druhý pravoslavný. Když Jeroným tyto dva průvody uviděl, poklonil se pravoslavným ostatkům, zato těch katolických si ani nevšiml. Jeroným se vrátil do Čech, kde se prý věnoval obrazoborectví, což je ničení obrazů. Podle husitů totiž obrazy nemají do kostela patřit, protože když je kupříkladu nějaká světice vyobrazena jako velmi krásná, odvrací to křesťany od bohoslužby. To ovšem odporuje Jeronýmově mentalitě. Jeroným měl totiž k umění a zvláště k hudbě velmi kladný vztah. Dlouho si křesťané nevšímali Jana Husa a Jeronýma Pražského mezi všemi těmi kacíři, ale již brzy sestrojili jakýsi rodokmen wiklefitů (kdo koho naučil této víře) Wiklef byl synem antikrista, Jan Hus arcikacířem a Jeroným se nazýval athleta antichristi, což v překladu znamená zápasník antikristův.

Kostnice

V roce 1415 se vydal přes Husovo varování ke Kostnici. V klidu si prohlédl Kostnickou katedrálu, ale ubytoval se pro jistotu ve vesnici nedaleko odtud. Z této vesnice poté psal na kostnický koncil listy na obhajobu mistra Husa. V těchto listech se také dožadoval svobodného příchodu a odchodu do Kostnice, kde by mohl obhajovat mistra Jana Husa. Církev mu na to odpověděla, že mu zajistí maximálně svobodný příchod nikoli odchod a začali Jeronýma hledat. Jeroným se o tom dozvěděl a pokusil se uprchnout. Při útěku si však nepočínal příliš dobře. Když se dostal skoro k českým hranicím. Navštívil jeden kostel, kde se pokoušel zdejší církevní hodnostáře přesvědčit o tom, že Hus byl uvězněn neprávem. Ti ho pro jistotu uvěznili jako kacíře a předali svému biskupovi a ten poznav tohoto nebezpečného kacíře upozornil Kostnici.

Jeroným byl slyšen, což znamenalo spíše vyslýchán, svědčili proti němu hlavně jeho universitní kolegové. Obvinění zněla přibližně takto:

,,Jeronýme, u nás v Sorboni jsi kázal mnohé bludy!

Vše, co jsem na vaší universitě přednášel, bylo uváděno z hlediska teologického, nic z toho jsem netvrdil.

Také u nás v Kolíně jsi hlásal mnohé bludy.

Řekni mi alespoň jediný.

Nemohu si teď na žádný vzpomenout. Později se jim ale budeš zpovídat. U nás v Heidelbergu jsi dokonce nakreslil trojúhelník, ve kterém jsi přirovnával svatou trojici k vodě, sněhu a ledu.

Tím jsem myslel, že je to podobné, ale ne stejné.

Také jsi tvrdil, že chléb po posvěcení zůstává hmotným.

U pekaře arciť.

Nemohu dál tyto bludy poslouchat, uvězněte ho."

Jeroným byl držen v těžkém žaláři s minimálními dávkami jídla. Podle různých svědectví byl dokonce přidělán hlavou dolů ke stropu železy, které byly tak těsné a hrubé, že mistra drásaly až do masa, které prý začínalo hnít. Mezitím ho chodili kardinálové vyslýchat. V době, kterou zde Jeroným strádal, sepisovali již čeští páni petici za jeho upálení. Po nějaké době si kardinálové uvědomili, že by byla trestuhodná nedbalost, kdyby ten kacíř zemřel už v žaláři a nemohl být upálen. A proto Jeronýmovi vězení alespoň trochu ulehčili. Mezitím ho navštěvovali kardinálové Cabarela a Dei, přesvědčovali ho, aby odvolal. Mistr Jan na něj ve svých listech vzpomínal: ,,rád bych věděl, jak se daří vousatému Jeronýmovi, který nedbal na rady přátel a který jistě snáší všechny útrapy lépe nežli já".

Konalo se druhé slyšení, které dopadlo velmi nečekaně, jelikož Jeroným odvolal. Kardinálové prohlédli jeho odvolací listinu a posoudili ji jako nedostatečnou, Jeroným ji totiž zkonstruoval tak, aby to vypadalo jako odvolání, ale ve skutečnosti v tom byly kličky. Jeroným odvolání přeformuloval a to bylo přijato. A měl poslat do vlasti zprávu o odvolání a tu také poslal. Koncil se ale bál propustit Jeronýma bez Zikmundova svolení a proto Jeroným prozatím pouze dostal vzdušnější celu. Jeroným nějakou dobu čekal a nechal si své odvolání projít hlavou. Dospěl k názoru že udělal chybu a prohlásil odvolání za neplatné.

Dne 30. května 1416 byl na břehu Rýna upálen.

Odkazy

Literatura

• FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 2/I. H-J. Praha : Academia, 1993. 589 s. ISBN 80-200-0468-8.  
• LARANGÉ, Daniel S. La Parole de Dieu en Bohême et en Moravie : la tradition de la prédication dans l'Unité des Frères de Jan Hus à Jan Amos Comenius. Paris : Harmattan, 2008. 512 s. ISBN 978-2-296-06552-9.  
• NODL, Martin. Dekret kutnohorský. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2010. 452 s. ISBN 978-80-7422-065-4.  
• ŠMAHEL, František. Jeroným Pražský : studie s výběrem z Jeronýmovy literární pozůstalosti a ze svědectví současníků. Praha : Svobodné slovo, 1966. 240 s.  
• ŠMAHEL, František. Život a dílo Jeronýma Pražského. Praha : Argo, 2010. 424 s. ISBN 978-80-257-0269-7.  

Externí odkazy

• Jeroným Pražský
• Služby a modlitby k místním svatým - obsahuje pravoslavnou službu svatým mučedníkům Janu Husovi a Jeronýmu Pražskému