Husův sbor (Vinohrady)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Husův sbor na Vinohradech
Husův sbor Praha 10-Vinohrady.JPG

Husův sbor na Vinohradech

Místo
stát Česko Česko
zeměpisné souřadnice 50° 4′ 27,64″ s. š., 14° 26′ 56″ v. d.
Základní informace
náboženství křesťanství
církev československá husitská
Architektonický popis
architekti Pavel Janák, Jiří Jakub
stavební sloh konstruktivismus
výstavba 19311933
Specifikace
Odkazy
oficiální web http://www.hs-vinohrady.cz/

Husův sbor na Vinohradech je modlitebna Československé církve husitské v Dykově ulici v Praze 10. Byl postaven v letech 19301935 podle návrhu architekta Pavla Janáka v konstruktivistickém stylu. Třídílná stavba se skládá z vlastní modlitebny, věže a obytného domu. Vnitřkem skeletové železobetonové věže bez obvodového pláště vede točité schodiště. Vrchol je ozdoben husitským kalichem. Obytný objekt je pětiposchoďový, má plochou střechu a hladká průčelí. Součástí komplexu je i kolumbárium, které vzniklo v roce 1938 přestavbou z divadelního sálu podle návrhu arch. Jiřího Jakuba. V roce 1947 k němu bylo přistavěno druhé patro.

Budova stojí v Městské památkové zóně Vinohrady, Žižkov, Vršovice.

Historie a charakter stavby[editovat | editovat zdroj]

Vinohradská obec CČS zakoupila v roce 1925 pro stavbu sboru parcelu v blízkosti bývalé vodárny. Ještě před tím byly vytvořeny dva ideové návrhy Husova sboru na Vinohradech arch. Hanušem Hladíkem a arch. Tomášem Šaškem. Velmi pokrokové radě starších, vedené farářem Šimšíkem se však žádný z návrhů nezdál pro jejich záměry vyhovující a proto zadala (bez veřejné soutěže) projekt stavby přímo arch. Pavlu Janákovi. První návrh vypracovaný arch. Janákem v roce 1929 ještě nepočítal s obytným traktem a věž (zvonice) měla kruhový půdorys. Rada starších byla s prvním návrhem plně spokojena, ale Státní regulační komise jej zamítla s tím, že samostatně stojící sbor by narušoval kontinuitu stávající uliční zástavby. Druhý návrh, předložený arch. Janákem v roce 1931, s připojeným činžovním domem[p 1] a čtyřbokou šestipatrovou věží, byl již bez větších změn realizován.

Symbolický základní kámen byl položen 26. 10. 1930, ale stavební práce započaly až o 14 měsíců později 1. 7. 1932. Stavbu provedla firma Bohumil Belada formou dozdívaného železobetonového skeletu a 1. 10. 1933 proběhlo slavnostní vysvěcení a první bohoslužba. Ze stavebního hlediska tvoří Husův sbor na Vinohradech tři provozní jednotky: modlitebna, věž (zvonice) a obytný dům, spojené v jeden funkční celek. Pod modlitebnou, ve sníženém přízemí se nacházel divadelní sál, který byl podle návrhu arch. Jiřího Jakuba přestavěn v roce 1938 na kolumbárium.[p 2][1] V roce 1947 k němu bylo z kapacitních důvodů přistavěno druhé patro, jehož střecha tvoří terasu, ze které se vstupuje do předsíně modlitebny. Terasa je přístupná z obou stran po schodišti.

Při návrhu modlitebny použil arch. Janák tři netradiční nápady. Tím prvním je samotná příčná dispozice modlitebny, myšlenka, kterou autor převzal od svých předchůdců, architektů Otto Wagnera a Josipa Plečnika. Tím druhým je amfiteátr připomínající sál, svažující se směrem k mírně vyvýšenému presbyteriu, což umožňuje dobrou viditelnost kněze z každého místa v síni. Tím třetím je horní "shedové" osvětlení, používané hlavně v industriální architektuře.

Pětipatrový obytný dvojdům s kancelářemi farního úřadu a nájemními byty má ve stylu vědeckého funkcionalismu hladká průčelí, vodorovně koncipovaná okna, prosklené plochy schodišť a rovnou střechu.

Nejvýraznějším prvkem celého komplexu je bezesporu 34,5 m vysoká šestipatrová věž zbudovaná v konstruktivistickém slohu. Původně byla zamýšlena jako zvonice, kdy v každém z posledních tří pater měl být umístěn jeden zvon. Tvoří ji čtyři nárožní pilíře bez vnitřní výplně a zděný přízemek, kde měl být umístěn památník padlým z 1. světové války. Pro nedostatek finančních prostředků však tento záměr nebyl realizován. Do poloviny věže vede vnitřkem točité litinové schodiště, další patra jsou přístupná pouze po speciálně upravených žebřících. Na vrcholu věže je umístěn 2,35 m vysoký měděný kalich, vážící 700 kg. Věž se stala dominantou okolní zástavby upozorňující na existenci husitského kostela v této lokalitě.

Pamětní deska k vysílání pražského rozhlasu v roce 1945

V roce 1945 bylo v budově Husova sboru zřízeno náhradní rozhlasové studio, které ve dnech 7. - 9. května odsud vysílalo volání o pomoc Pražskému povstání. Pro rozhlasové vysílání bylo použito zařízení určené k přenosu varhanních koncertů. Tyto události připomíná pamětní deska na severní stěně stavby.

Vnitřní umělecká výzdoba prostor kostela je dílem sochaře Jana Znoje a tvoří ji 2,60 m vysoká plastika Ježíše Krista v čele kněžiště a reliéfy starozákonních proroků a osobností české reformace po stranách. Jsou vyrobeny z kolorované pálené hlíny a svým naturalistickým pojetím vystihují charakter husitské víry. V předsálí jsou umístěny tři sádrové reliéfy a jedna soška Jana Blahoslava od sochaře Františka Bílka. Schodiště kolumbária zdobí Poslední soud od ak. sochaře Jaroslava Horejce. V kolumbáriu na stěně je umístěna freska Cesta ke světlu, znázorňující převoz očištěných duší přes moře zapomnění, od ak. malíře Františka Jakuba, otce architekta Jiřího Jakuba. Unikátem kostela jsou starobylé varhany od firmy Bratří Riegrové z Krnova, které byly opraveny v roce 1987.

Od 1. ledna 1964 je budova památkově chráněna.

Objekt byl v posledních letech rekonstruován podle projektu architektonického atelieru MCA. Rekonstrukční práce probíhaly po etapách od roku 1999 do roku 2006. V roce 2011 byly do věže umístěny tři nové zvony a byl tak naplněn původní záměr autora projektu.

Další využití budovy[editovat | editovat zdroj]

Kromě pravidelných bohoslužeb se v kostele konají koncerty, výstavy a přednášky. Je zde provozován Klub otevřených dveří s jazykovými kurzy, probíhá náboženská výchova dětí a mládeže, biblické hodiny pro dospělé a různé charitativní akce, např. sběr šatstva pro diakonii aj.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Požadavek na činžovní dům souvisel s bytovou otázkou prvních let po světové hospodářské krizi.
  2. Nahrazení nevýdělečného divadelního sálu kolumbáriem mělo i ekonomické důvody: z výnosu za pronájem urnových schránek se měla splácet půjčka na stavbu sboru.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KUDYN, Milan. Husovy sbory v Čechách a na Moravě. Architektura 1920 - 1940 (diplomová práce). Olomouc : Univerzita Palackého v Olomouci, 2008. Kapitola Husův sbor v Praze - Vinohradech, s. 64 - 72.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ŠVÁCHA, Rostislav. Od moderny k funkcionalismu: Proměny pražské architektury první poloviny dvacátého století. Praha : Victoria, 1995. ISBN 978-8-085-60584-6.  
  • HRUBEŠ, Josef; HRUBEŠOVÁ, Eva. Pražské domy vyprávějí ... III. Praha : Academia, 1999. ISBN 978-8-020-00123-8.  
  • VLČEK, Pavel a kol.. Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách. Praha : Academia, 2004, heslo: Janák. ISBN 978-8-020-00969-2. S. 274.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]