Pasov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Na tento článek je přesměrováno heslo Batavia. Tento článek pojednává o městě v Německu. O krajině pojednává článek Nizozemsko.
Pasov
Passau
Radnice v Pasově
Radnice v Pasově
Pasov – znak
znak
poloha
zeměpisné souřadnice:
stát: Německo Německo
Spolková země: Bavorsko Bavorsko
Vládní obvod: Dolní Bavorsko
městský okres: Pasov
Pasov
Red pog.png
Pasov
rozloha a obyvatelstvo
rozloha: 69,72 km²
počet obyvatel: 50 537 (2004)
hustota zalidnění: 725 obyv. / km²
etnické složení: Němci
náboženské složení: katolíci
správa
starosta: Albert Zankl
oficiální web: http://www.passau.de

Pasov (německy Passau, latinsky Castra Batavia) je město v Bavorsku, na jihu Německa, u hranice s Rakouskem. Má okolo 50 000 obyvatel. Město má postavení městského okresu (Kreisfreie Stadt), zároveň je to správní středisko zemského okresu Pasov.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Pohled na Pasov mezi lety 1572 a 1618, Georg Braun a Franz Hogenberg

Na pahorku dnešního starého města (Altstadt) existovalo již ve starověku sídliště keltských Bójů. V 1. století zde vznikly dvě římské pevnosti – castella. Jedna z nich, která ležela na území dnešního starého města, dostalo název podle kohorty germánských Batavů Castra Batavia Z latinského výrazu Batavis pochází pozdější německý místní název Passawe. Druhá, Castellum Boiotro, se nacházela na pravém břehu řeky Inn (na území dnešního Innstadtu – dnes je zde římské muzeum Römermuseum Kastell Boiotro). Pro Římany měly tyto pevnosti velký strategický význam, neboť střežily severní hranici říše Limes Romanus, ohrožovanou stále více germánskými kmeny. Po roce 476 je římské jednotky opustily.

V 6. století se v okolí Pasova usídlili Bavoři a postavili tu svůj vévodský dvorec, na jehož místě vznikl po založení biskupství ženský klášter, později nazývaný Niedernburg (dolní město, hrad na rozdíl od horní, biskupské části města). V roce 739 založil sv. Bonifác v Pasově biskupství. Roku 789 povýšil Karel Veliký rivala pasovských biskupů biskupství Salzburg na arcibiskupství. Pasovští biskupové šířili křesťanství dále na východ. Podle tradice (roku 831) přijali z Pasova křest moravští Mojmírovci a jejich knížectví se dostalo do jurisdikce pasovského biskupství. V 10. století za biskupa Pilgrima směřovaly misie z Pasova až k Maďarům do Panonie, ale úsilí pokřtít maďarského vládce Gejzu zůstalo neúspěšné stejně jako snahy o povýšení pasovského biskupství na misijní centrum pro Rakousko, Korutany, Moravu a Uhry. Pilgrim se svého cíle dokonce pokusil dosáhnout zfalšovanými papežskými listinami, které dokazovaly, že do Pasova bylo v 8. století přeneseno arcibiskupství z římského Laureaca (rakouský Lorch).

V roce 999 se pasovští biskupové stali světskými pány města. K jejich državám přibyly roku 1161 z rozhodnutí císaře Fridricha I. Barbarossy ještě rozsáhlé pozemky benediktinského opatství Niedernburg, rozkládající se až k českým hranicím. Mocné a bohaté pasovské biskupství tak ovládalo mezi říšskými biskupstvími nejrozsáhlejší oblast. Roku 1217 povýšil císař Fridrich II. pasovského biskupa Ulricha na říšského knížete. V roce 1219 zahájili biskupové stavbu pevnosti Obernhaus (Veste Obernhaus).

Pasov se zdárně ekonomicky rozvíjel díky výhodné poloze na dunajské cestě, díky níž byl od nepaměti dopravním uzlem, spojujícím sever s jihem i východ se západem. Ve středověku tudy procházela Zlatá stezka, důležitá obchodní cesta spojující českou kotlinu s Podunajím. Pasovem procházeli obchodníci se solí, těžené v alpském podhůří i kupci ze středomořské oblasti. Proto zde byl roku 1133 vystavěn dřevěný most přes řeku Inn, 1278 následoval kamenný most přes Dunaj. Roku 1255 získal Pasov významná privilegia, nicméně zůstal dále v majetku biskupů. Další pokusy bohatých měšťanů (1298, 1367) o dosažení nezávislosti nebyly úspěšné.

Roku 1552 uzavřeli v Pasově dohodu o vyznání císař Karel V. Habsburský a protestantský kurfiřt Mořic Saský, která předznamenala pozdější vydání augsburského míru (1555). Roku 1676 se zde konala svatba Leopolda I. Habsburského s Eleonorou Magdalenou Falcko-Neuburskou. Roku 1683 se císař uchýlil do města znovu v době obléhání Vídně Turky. Tehdy navštěvoval nedávno vystavěný poutní kostel Mariahilf a modlil se zde za odvrácení tureckého nebezpečí.

V letech 1634 a 1650 zasáhla město morová epidemie. 1662 a 1680 ho citelně poškodily požáry. Biskupové poté povolali do svých služeb italské architekty, kteří zde postavili mnoho nádherných barokních staveb. Například roku 1668 zahájil Carlo Lurago dostavbu dómu sv. Štěpána (St.-Stephan-Dom), v letech 17121730 byla postavena nová biskupská rezidence (Neue Residenz) ad.

Roku 1789 byla v Pasově založena manufaktura na výrobu porcelánu.

Roku 1803 pasovské duchovní knížectví sekularizováno a připojeno k Bavorsku, v roce 1871 společně s ním připadlo k Německu. Roku 1821 se Passov znovu stal sídlem biskupa.

Charakter města[editovat | editovat zdroj]

Pasov – město na soutoku tří řek

Pasov je známý jako město tří řek. Stékají se zde Dunaj, Inn a Ilz. Přestože Inn, který zde tvoří hranici mezi Německem a Rakouskem, je z nich nejmohutnější, Dunaj je delší, a proto se Inn považuje za jeho přítok. Staré centrum města leží na výběžku mezi soutokem Innu a Dunaje, nové čtvrti za řekami na přilehlých kopcích. Díky svojí malebnosti a barokní architektuře (dóm sv. Štěpána, staré město) je navštěvován hojně turisty, také z České republiky.

Na základě zákona z roku 1966 zde byla založena univerzita, kde dnes studuje kolem 5 tisíc studentů.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Pasov má rozvinutou síť městské hromadné dopravy, přímo v centru města se nachází nádraží s provozem vlaků kategorií InterCity, EuroCity i ICE a kolem města vede dálnice spojující Řezno s Lincem. Důležitými dopravními tepnami jsou také řeky Dunaj a Inn, po nichž lze podniknout vyhlídkové plavby kolem Pasova i do okolních měst.

Významné památky a muzea[editovat | editovat zdroj]

Dóm sv. Štěpána
Barokní interiér dómu s největšími varhany na světě
  • Radnice (Rathaus)
  • Dóm sv. Štěpána (St.-Stephans-Dom)
  • Farní kostel sv. Pavla (St. Paul)
  • Nová biskupská rezidence (Neue Residenz)
  • Klášter Niedernburg s hrobkou blahoslavené Gisely
  • Veste Oberhaus
  • Veste Niederhaus
  • Poutní kostel a klášter Mariahilf
  • Domschatz- und Diözesanmuseum
  • Museum Moderner Kunst
  • Glasmuseum
  • Römermuseum Kastell Boiotro

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Tauchen, Jaromír – Dávid, Radovan. Univerzita ve "městě tří řek". Časopis pro právní vědu a praxi, Brno : Masarykova univerzita. Právnická fakulta, 2007, 3, od s. 269–270, 2 s. ISSN 1210-9126. 2007.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]