Arcidiecéze salcburská

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Arcidiecéze salcburská
Archidioecesis Salisburgensis
Mapa umístění arcidiecéze v rámci Rakouska
Základní údaje
Arcibiskup: Franz Lackner O.F.M.
Pomocný biskup: Andreas Laun OSFS
Emeritní biskup: Alois Kothgasser SDB
Emeritní biskup: Georg Eder
Generální vikář: Hans Jörg Hofer
Církevní provincie: Salcburská církevní provincie
Děkanátů: 20
Farností: 210
Rozloha: 9715 km2
Počet obyvatel: 707 908
Počet katolíků: 501 572
Diecézní kněží: 219
Řádoví kněží: 81
Řádoví bratři: 129
Řádové sestry: 364
Stálí jáhni: 38
Katedrála: Katedrála sv. Ruperta a Virgila
Adresa: Kapitelplatz 2/1
5020 Salzburg
Sufragánní biskupství: Feldkirch
Graz-Seckau
Gurk-Klagenfurt
Innsbruck
Stránky: www.kirchen.net/portal

Arcidiecéze salcburská (latinsky Archidioecesis Salisburgensis) je katolickým metropolitním sídlem v Rakousku, které je současně obsazeno františkánem Franzem Lacknerem. Zahrnuje dnes město Salzburg, spolkovou zemi Salcbursko a severovýchd Tyrolska a je nejstarší dosud existující diecézí v německy mluvícím prostoru. Byla založena roku 739 jako biskupství, v roce 798 se stala arcibiskupstvím a v letech 1328 - 1803 byla i suverénním státem Salcburské arcibiskupství a knížectví. Je metropolitní diecézí pro západ a jih Rakouska.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Okolo roku 690 založil svatý Rupert na troskách římského města Iuvavum biskupství, roku 696 klášter svatého Petra (Stift Sankt Peter) a roku 714 i ženský klášter benediktinek na Nonnbergu (Benediktinen-Frauenstift Nonnberg). V roce 798 bylo biskupství povýšeno na arcibiskupství a stalo se tak církevním centrem Rakouska a části Bavor (tzv. Altbayern). Arcibiskupu Eberhardovi II., důležitému spojenci Štaufů, se v letech 12001246 podařilo z dosavadních menších hrabství, fojtství a soudních okrsků vybudovat pevné arcibiskupské panství. S uznáním hranic bavorským velkovévodou roku 1275 začíná poslední fáze postupného osamostatnění Salcburska a vymanění se z bavorského vlivu. Roku 1328 bylo v Salcbursku vydáno vlastní zemské zřízení, čímž se země stala samostatným státem v rámci Svaté říše římské. Jako knížectví-arcibiskupství se Salcbursko vyvíjelo jako nárazníkový stát mezi Bavorskem a habsburskými zeměmi. V roce 1462 a na přelomu let 1525 a 1526 došlo k selským povstáním. Kníže arcibiskup Leopold Antonín Firmian donutil v letech 17311732 k emigraci asi 20 000 protestantů (tzv. salcburští exulanti – Salzbuger Exulanten).

Pro hospodářství nebyl v 16. století rozhodující jen obchod se solí, ale i dobývání zlata v Gasteinertalu. Výnosy byly svého času největší v Evropě.

Roku 1803 bylo knížecí arcibiskupství sekularizováno. Jako sekularizované kurfiřtství Ferdinandu III. Toskánskému, v roce 1805 společně s Berchtesgadenem Rakouskému císařství. Roku 1810 Bavorsku a po Vídeňském kongresu (1816) bez Berchtesgadenu a Rupertiwinkelu opět Rakousku. Samotné arcibiskupství bylo roku 1807 omezeno na území vlastního Salcburska a východu Severního Tyrolska. Až dlouho po zániku Rakouska-Uherska, v roce 1951, arcibiskup Rohracher přestal užívat knížecí titul.

Související stránky[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Rudolf Leeb u. a.: Geschichte des Christentums in Österreich. Von der Antike bis zur Gegenwart. Ueberreuter, Wien 2003, ISBN 3-8000-3914-1
  • Franz Ortner: Aus der Geschichte der Erzdiözese Salzburg. In: Jahrbuch der Katholischen Kirche in Österreich 1998. Wien 1998, ISBN 3-9500963-0-2
  • Ernst Tomek: Kirchengeschichte Österreichs. Tyrolia, Innsbruck – Wien – München 1935–59
  • Josef Wodka: Kirche in Österreich. Wegweiser durch ihre Geschichte. Herder, Wien 1959
  • Cölestin Wolfsgruber: Kirchengeschichte Österreich-Ungarns. Kirsch, Wien 1909