Tyrolsko

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tyrolsko
Tirol
Zemský znak
Tirol Wappen.svg
Zemská vlajka
Flag of Tirol.svg
Základní údaje
 Hlavní město  Innsbruck 
 Kód ISO 3166-2  AT-7 
 Zemská hymna  Zu Mantua in Banden 
Mapy
Tyrolsko na mapě Rakouska
Karte A Tirol.svg
Členění Tyrolska
Karte A Tirol ohne.svg
Obyvatelstvo
 Počet obyvatel  714 449  (5.) 
 Hustota zalidnění  56 obyvatel/km² 
Geografie
 Rozloha  12 647 km²  (3.)
 Nejvyšší bod  Großglockner (3798 m n. m.
 Nejnižší bod  Erl (465 m n. m.
Politika
 Zemský hejtman  Günther Platter (ÖVP
 Vládnoucí strany  ÖVP a Grüne 
 Složení zemského sněmu
(36 křesel)
 ÖVP 16
SPÖ 5
Grüne 5
FPÖ 4
Vorwärts 4
FRITZ
 Poslední volby  28. dubna 2013 
 Příští volby  2018 
Správní členění
 Počet okresů  1 statutární město
8 okresů 
 Počet obcí  279 
 • z toho města  11 
 • z toho městyse  20
Oficiální stránky

Tyrolsko či Tyroly (německy Tirol) je spolková země na západě Rakouska. Metropolí a současně největším městem Tyrolska je Innsbruck, sídlo Tyrolského zemského sněmu a dalších zemských institucí. Jedná se o severní část původně většího Tyrolska, jehož zbytek (Jižní Tyrolsko) náleží od 10. září 1919 Itálii.

Prakticky celé rozlehlé území zabírají Alpy. Země se dělí na dvě části: větší Severní Tyrolsko (německy Nordtirol) v západním výběžku Rakouska a menší Východní Tyrolsko (Osttirol). Tyto části jsou navzájem odděleny Salzburskem a Jižní Tyrolskem (viz mapa). Na hranicích Východního Tyrolska s Korutany ve Vysokých Taurách se nachází nejvyšší vrchol Rakouska Grossglockner 3797 m n.m. Osídlení se v Tyrolsku soustředí především do řady údolí, v nichž je provozováno i zemědělství a chov dobytka. Pro Tyrolsko je významný i turistický ruch. Široké a hluboké údolí Innu tvoří přirozenou hranici mezi vápencovými Alpami na severu a rulovými středními Alpami. V tomto údolí také žije většina obyvatel Tyrolska, což si vyžádalo i zvýšený rozvoj dopravy. Proto zde byla zavedena před více než sto lety železniční trať a v současnosti dálnice A12 (E60). Řeka Inn protéká i Innsbruckem.

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Pohled na tyrolská údolí z vrcholu Zugspitze.

Nejstaršími známými obyvateli dnešního Tyrolska byli Ilyrové a Keltové. Na konci 1. století př. n. l. dobyli území Římané a začlenili jej do provincií Raetia, Noricum a Venetia. V 6.7. století pronikli až do údolí Adige k dnešnímu Salornu Bavoři. Původní rétorománské obyvatelstvo (Ladinové) našlo tehdy útočiště v Dolomitech. V 11. století získali do správy od římskoněmeckých císařů rozsáhlá území kolem obchodní cesty přes Brennerský průsmyk tridentský a brixenský biskup. Ve 12. století začal zemi pod svou vládu sjednocovat šlechtický rod Vintschgauerů, který si od roku 1230 říkal hrabata z Tirol (podle rodového hradu TirolMeranu). Ten si ve 13. století vymohl na tridentských a brixenských biskupech rozsáhlá léna s fojtskými a hraběcími právy. Roku 1363 zdědili Tyrolsko Habsburkové. Tyrolsko se těšilo větším výsadám než ostatní habsburské země (např. císař Maxmilián udělil obyvatelům Tyrolska právo nosit zbraň a použít ji na ochranu své země). Roku 1782 připojil k Tyrolsku císař Josef II. území Vorarlberska.

Do roku 1801 bylo území Tyrolska tvořeno většinou územím dnešní spolkové země Tyrolsko, dále Vorarlberskem a téměř celým tzv. Jižním Tyrolskem a některými částmi moderní italské autonomní provincie Trento.[1] 9. března 1801 bylo k Tyrolsku připojeno do té doby nezávislé biskupství Brixen a 4. února 1803 i území Tridentska. V napoleonských dobách (1805–1814) patřilo k Bavorskému království, v jehož rámci bylo rozděleno mezi nově vzniklé kraje Innský, Eisacký a Adižský; Tridentsko však bylo po místním povstání připojeno 28. února 1810Italskému království. V roce 1809 vypuklo proti bavorské nadvládě a drancování země lidové povstání v jehož čele stál Andreas Hofer (v roce 1810 byl v italské Mantově popraven). Od vídeňského kongresu 1815 bylo Tyrolsko opět spojeno s Tridentskem v jeden celek a znovu začleněno do Rakouska, přičemž k němu byly připojeny některé okrajové části bývalého Salcburského arcibiskupství (Brixenské údolí, obec Matrei, údolí Zillertal). 26. února 1861 bylo od Tyrolska odděleno Vorarlbersko, jež se stalo samostatnou rakouskou korunní zemí.

Po první světové válce bylo Tridentsko 3. listopadu 1918 anektováno Itálií, která pak 10. září 1919 získala i převážně německo-jazyčné Jižní Tyrolsko. Zbytek Tyrolska se stal spolkovou zemí nově vzniklé Republiky Rakousko. 24. dubna 1921 pak obyvatelé Tyrolska v referendu hlasovali pro připojení k Německu, což však nebylo realizováno.[2]

12. března 1938 provedlo nacistické Německo anšlus Rakouska a Tyrolsko se v rámci Země Rakouska stalo součástí Velkoněmecké říše jako Zemské hejtmanství Tyrolsko. Pak začali nacisté provádět územní změny. Od 27. července 1938 bylo Východní Tyrolsko spravováno Zemským hejtmanstvím Korutany s nímž pak bylo 15. října 1938 také spojeno a odděleno od Tyrolska.[3] 15. října 1938 byla od Tyrolska oddělena také obec Jungholz, kterou nacisté připojili k Bavorsku. 1. května 1939 pak byl zbytek Tyrolska spojen s téměř celým Vorarlberskem v říšskou župu Tyrolsko-Vorarlbersko.[3]

3. května 1945 vstoupily do Innsbrucku americké vojenské jednotky a Tyrolsko v hranicích z let 1919–1938 bylo opět celé součástí obnoveného Rakouska. V jeho rámci se Severní Tyrolsko stalo součástí francouzské okupační zóny, zatímco Východní Tyrolsko součástí britské okupační zóny. Roku 1947 pak bylo Východní Tyrolsko navráceno Tyrolsku.

Povrch[editovat | editovat zdroj]

Hintere Schwaerze.jpg
Äusserer Ölgrubenkopf.jpg
Koeglalm HQ.jpg

Tyrolsko je s 12 647,71 km2 třetí nejrozlehlejší zemí Rakouska. Navíc je to také spolková země s nejdelšími hranicemi, které jsou dlouhé 719 km. Svoje hranice sdílí Tyrolsko s Německem, Itálií a z malé části také se Švýcarskem.

Celý povrch Tyrolska zabírají Východní Alpy. Ty se zde člení do následujících horských skupin:

Největší města[editovat | editovat zdroj]

(počet obyvatel k 24. 9. 2004)

Panorama Innsbrucku.

Hospodářství[editovat | editovat zdroj]

V hospodářství Tyrolska je důležitý průmysl textilní, dřevozpracující, sklářský, chemický, strojírenství a potravinářský. Na příjmech se významně podílí také cestovní ruch (ročně v průměru 40 mil. přenocování návštěvníků). Zemědělství je omezeno vcelku jen na údolí Innu. Ve vedlejších údolích převládá chov dobytka. Reliéf umožnil výstavbu velkých hydroelektráren (např. Prutz-Imst, Silz-Sellrain, Zillertal). Ve středověku kvetoucí hornictví (rudy stříbra, olova, sůl, měď) zcela zaniklo.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.hoeckmann.de/imagesdeutsch/tirol.gif
  2. http://www.worldstatesmen.org/Austrian_States.html#Tirol
  3. a b http://territorial.de/alpendon/oesterre.htm

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]