Německé Čechy

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Na mapě Německého Rakouska jsou Německé Čechy vyznačeny hnědě

Německé Čechy (německy Deutschböhmen) byl region v Čechách, který vznikl a trval krátce po první světové válce. Rozkládal se v severních a západních Čechách, jakož i v Orlických horách,[1] v oblastech obývaných především Němci.

Dne 28. října 1918 byl v Praze vyhlášen samostatný československý stát a mimo jiné v důsledku této události rakouský císař Karel I. abdikoval dne 11. listopadu 1918. Následně, dne 12. listopadu 1918 byla ve Vídni vyhlášena republika Německé Rakousko. Jednou z provincií tohoto nově vzniklého státu byly právě Německé Čechy, s hlavním městem Liberec. Již od 29. října 1918 byl zemským hejtmanem tohoto útvaru rakouský politik Raphael Pacher, který byl krátce na to, dne 5. listopadu 1918, vystřídán Rudolfem Lodgmanem von Auen.

Koncem listopadu 1918 počaly československé jednotky tažení do vzbouřených oblastí, takže již 16. prosince 1918 byl obsazen Liberec a dne 27. prosince 1918 bylo dobyto poslední velké vzbouřené město Litoměřice. Povstalecká správa utekla z Liberce přes Drážďany do Vídně. Lodgman von Auen se ještě zúčastnil v roce 1919 jednání o Saint-Germainské smlouvě, která ale potvrdila příslušnost Německých Čech k Československu.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.turistika.cz/orlicke-hory-a-podhuri

Literatura[editovat | editovat zdroj]