Stubaiské Alpy

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Stubaiské Alpy
Stubaier Alpen
Zuckerhütl - 3507 m n. m.
Zuckerhütl - 3507 m n. m.

Nejvyšší bod Zuckerhütl (3 507 m n. m.)

Nadřazená jednotka Východní Alpy
Sousední
jednotky
Zillertalské Alpy, Ötztalské Alpy, Tuxské Alpy, Wetterstein, Sarntalské Alpy

Světadíl Evropa
Stát Rakousko Rakousko, Itálie Itálie
Horniny rula, žula
Povodí Inn, Eisack

Stubaiské Alpy (německy Stubaier Alpen, italsky Alpi dello Stubai) leží na území států Itálie a Rakousko. Tvoří spolu se sousedními Zillertalskými a Ötztalskými Alpami trojici nejznámějších pohoří Tyrolska. Tak jako v sousedních celcích i zde se setkáme s rozsáhlým zaledněním, které je však situováno pouze v nejvyšších masivech pohoří. Největší ledovce jsou Sulztalferner a Sulzenauferner. Nejvyšším vrcholem je Zuckerhütl (Cukrový klobouk) - 3507 m n. m. ležící v hlavním hřebeni na západě pohoří.

Poloha[editovat | editovat zdroj]

Stubaiské Alpy jsou od Zillertálských Alp odděleny hlubokým údolím Wipptal a nejnižším alpským sjízdným sedlem v hlavním hřebeni - Brenerským průsmykem. Údolí Innu tvoří severní hranici a na západě to je údolí Ötztal, které je dělí od Ötztalských Alp. Na jihu jsou vymezeny důležitými silničními sedly Passo di Rambo a Passo di Monte Giovo.

Geologie[editovat | editovat zdroj]

Geologická stavba pohoří je neobyčejně pestrá. Základním stavebním prvkem je rula doprovázena na převážné většině území břidlicí a slídou. Hlavní hřeben je pak tvořen především žulou. Ovšem více než jinde v Centrálních krystalických Alpách se zde vyskytují mocné vrstvy vápence, které především na severu (oblast vrcholů Tribulaun a Kalkögel) vytvářejí masivy podobné spíše Dolomitům.

Členění pohoří[editovat | editovat zdroj]

Na hlavní hřeben Hochstubai Hauptkamm (Zuckerhütl) jsou od severu nasunuty další, svým charakterem odlišné hřebeny. Na západě to je rozeklaný masiv Tribulaune (Pflescher Tribulaun) a Serleskamm (Serles). Na sever od nejvýznamnějšího údolí pohoří - Stubaital leží snad nejdivočejší část hor - vápencový hřeben Kalkögel (Schlicker Seespitze). V blízkosti hlavního Tyrolského města Innsbrucku je to skupina Sellrainer Berge (Winnebacher Weisskogel). Na hlavní alpský hřeben se příčně napojuje dlouhá severní rozsocha Alpeiner Berge (Schrankogel). Nejvyšší ryze italskou horou Stubaiských Alp je Il Capro (Botzer - 3251 m), který najdeme v jižní rozsoše vybíhající od hraničního vrcholu Cima Mallavale (Sonklarspitze).

Významné vrcholy[editovat | editovat zdroj]

Deset nejvyšších vrcholů Stubaiských Alp :

Tribulaun
Habicht

Ve Stubaiských Alpách je na 500 pojmenovaných výškových kót se statutem vrchol

Turistické chaty[editovat | editovat zdroj]

Stubaier Höhenweg[editovat | editovat zdroj]

Stubaier Höhenweg (Stubaiská vysokohorská cesta) je výškový - chodník asi 120 km dlouhý, který se většinou absolvuje v osmi až devíti etapách. Stubaier Höhenweg je okružní cesta se startem a cílem ve městě Neustif. Cesta vede téměř bez výjimky velehorským prostředím ve výškách mezi 2000 a 3000 m a je částečně zajištěná ocelovým lanem a kramlemi. Celý chodník je veden bez vstupu na ledovec.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Pohoří v Alpách na území Itálie - Italské Alpy

Adamello-Presanella | Bergamské Alpy | Bernina | Brenta | Dolomity | Fleimstalské Alpy | Gardské hory | Grajské Alpy | Julské Alpy | Karnské Alpy | Kottické Alpy | Ligurské Alpy | Livigno | Masiv Mont Blanc | Ortles | Ötztalské Alpy | Platta | Přímořské Alpy | Rieserferner | Sarntalské Alpy | Sesvenna | Stubaiské Alpy | Tambo | Tessinské Alpy | Vicentinské Alpy | Walliské Alpy | Zillertalské Alpy |