Berchtesgaden

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Berchtesgaden
Pohled na Watzmann
Pohled na Watzmann
Berchtesgaden – znak
znak
poloha
zeměpisné souřadnice:
nadmořská výška: 700 m n. m.
Časové pásmo: UTC+1
stát: Německo Německo
Spolková země: Bavorsko
Vládní obvod: Horní Bavorsko
Zemský okres: Zemský okres Berchtesgadener Land
Berchtesgaden
Red pog.png
Berchtesgaden
rozloha a obyvatelstvo
rozloha: 35 km²
počet obyvatel: 7 713 (2011)
hustota zalidnění: 222 obyv. / km²
správa
starosta: Rudolf Schaupp
oficiální web: http://www.berchtesgaden.de/en/startseite.html
adresa obecního úřadu: Rathausplatz 1
telefonní předvolba: 08652
PSČ: 83471
Pohled na Berchtesgaden

Berchtesgaden je městys v nejzazším jihovýchodním koutě bavorského správního okresu Horní Bavory a správní středisko jižní části okresu Berchtesgadensko. Nejbližší větší město je Bad Reichenhall, nejbližší velkoměsto a oblastní regionální centrum je Salzburg, 15 km na jih na rakouské straně. Město obklopují Berchtesgadenské Alpy.

Dějiny města[editovat | editovat zdroj]

Jméno Berchtesgaden se pravděpodobně odvozuje z podoby jména ženské mytické postavy Perchta nebo od Perther, jména jakéhosi usedlíka, stejně jako Gaden, t.j. ohrazené či oplocené bydliště. (Viz též Sagenwelt des Berchtesgadener Landes|ságy berchtesgadenského kraje).

Poprvé byl Berchtesgaden zmíněn v roce 1102, což byla v roce 2002 příležitost pro velkolepou oslavu 900. výročí. Vzniku Berchtesgadenu předcházel příslib hraběnky Irmgardy ze Sulzbachu, že zde jako dík za záchranu jejího chotě po nehodě při honu, zřídí klášter. Její syn Berengar I. ze Sulcbachu a její nevlastní bratr se zasadili o naplnění tohoto slibu a na základě slibu též podnikli cestu do Říma. Pro členy řádu augustiniánů, kteří byli Berengarem povoláni, však berchtesgadenské údolí nebylo v žádném případě příjemným místem. V neproniknutelných lesích se museli obávat setkání s draky a dalšími příšerami. Proto není divu, že první probošt Eberwin dal přednost jako svému stálému sídlu až do roku 1111, klášteru Baumburg založenému teprve v roce 1107 (v severním okresu Traunstein). Teprve s vymýcením lesa získala kotlina postupně svou přitažlivost také pro zemské probošty.

Nejvyšší lesnickou správu ponechal císař Bedřich Rudovous malému klášteru roku 1156 a právo horních svobod na těžbu soli a kovů si Berchtesgadeňané ihned nechali potvrdit císařskou listinou. Obojí dohromady posloužilo prvnímu hospodářskému rozvoji, jenž vynesl Berchtesgadenu udělení titulu městečka („Markt“). V roce 1294 byla jeho samostatnost vyjádřena též udělením výkonné moci hrdelního práva pro těžká provinění. Nedaleké salcburské arcibiskupství se již brzy pokoušelo rozšířit svou sféru vlivu na ekonomicky výnosný Berchtesgaden, marktschellenberský solivar byl dán velkému sousedovi do zástavy, a rovněž Berchtesgaden podléhal od roku 1393 do roku 1404 nadvládě Salzburku.

Pozdější snaha Salzburku dostat Berchtesgaden zcela pod svou kontrolu vyvrcholila „solnou válkou“. Arcibiskup Wolf Dietrich von Raitenau se dostával do konfliktu s Bavorskem, jednak kvůli výnosům z halleinských dolů a jednak kvůli snaze Maxmiliána I. prosadit zdvojnásobení cla na solnohradské zboží. Z těchto důvodů byl Berchtesgaden v noci ze 7. na 8. říjen 1611 okamžitě obsazen vojskem Wolfa Dietricha. Po krátkém válečném tažení Bavorů však musel Wolf Dietrich uprchnout, ale brzy byl dopaden, a donucen abdikovat a byl až do své smrti vězněn v pevnosti Hohensalzburg. Znovu obsazen rakouskými vojenskými oddíly byl Berchtesgaden teprve v době války o španělský trůn v roce 1704.

Již od roku 1380 byl Berchtesgaden zastoupen jako říšské léno v německém říšském sněmu (Reichstag) jedním křeslem a jedním hlasem. Díky svému jmenování říšským proboštstvím měl Berchtesgaden zastoupení ve říšském sněmu v Řezně – jako jediné říšské proboštství a malé knížectví – dokonce i na knížecí lavici a kromě toho se podílel až do 17. stol. též na jednáních Solnohradského zemského sněmu. Říšské proboštství bylo od 1559 do 1723 spravováno ze sídla rodu Wittelsbachů, jenž tehdy ustavoval také ještě zeměpána a arcibiskupa arcibiskupství kolínského.

Pohlded na Berchtesgaden s klášterním a farním kostelem, v pozadí masiv Watzmann

Území tehdejšího knížecího proboštství zahrnovalo území dnešních pěti obcí kotliny některá území mimo údolí, například na cestě do Solnohradu ležící obec St. Leonhard, jehož kostel byl postaven pravděpodobně již v době románské.

Bohatá naleziště soli stále znovu vzbuzovalo zájem politických sousedů. V době sekularizace a s ní spojeným koncem proboštské nadvlády v roce 1803 byl novým pánem nad berchtesgadenským krajem nově zřízené Kurfiřtství salcburské, po Bratislavském míru roku 1805 pak Císařství rakouské a v roce 1809 na krátký čas Napoleonská Francie. S nástupem nového pořádku v Evropě došlo v roce 1810 k připojení berchtesgadenského údolí společně se Solnohradskem k Bavorsku a tam také zůstalo, na rozdíl od Solnohradska, jenž v roce 1816 připadl opět Rakousku.

Viz též: Chorherrenstift Berchtesgaden, Fürstprobstei Berchtesgaden, Gnotschaft

Doba Nacionálního socialismu[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Orlí hnízdo.
Kehlsteinhaus (také orlí hnízdo postavený k 50. narozeninám Adolfa Hitlera. Orlí hnízdo: místo, kde žil Hitler

Adolf Hitler objevil v roce 1923 kouzlo berchtesgadenského údolí. Při převzetí moci v Německu nacionálními socialisty doznal Berchtesgaden množství změn. Obersalzberg byl zabrán nacistiský režimem a prohlášen jako vůdcovo osobní ochranné území s horským statkem uprostřed, a poté získán pozemek zčásti pod sílícím nátlakem. Také předimenzované berchtesgadenské nádraží je dalším svědectvím této megalomanie. Obyvatelé města byli režimu nakloněni jen málo. Proto bylo berchtesgadenské politické hnutí Weihnachtsschützen při denacifikaci pracovně zařazeno jako skupina „vzdorujících moci“. Dokonce i místní stranické a politické vedení z velké části sestávaly z přistěhovalců. I přes všeobecně známý politický symbolismus Berchtesgadenu, se letecké nálety 25. dubna 1945 omezily pouze na Obersalzberg. Kromě této výjimky neutrpěla městská infrastruktura ani zástavba téměř žádné válečné škody. Následné stažení nacionálně socialistických špiček, které stále ještě zůstávaly v Berchtesgadenu, mělo vytvořit předpoklad pro předání Američanům bez boje, kteří si Berchtesgaden ještě před koncem války vymínily jako jeden ze svých opěrných bodů.

Viditelné znamení, že je doba národního socialismu v berchtesgadenském kraji kriticky přijímána, však bylo uskutečnitelné teprve roku 1999 po stažení Američanů a počátečních protestech různých místních politiků proti zřízení Dokumentačního centra na Obersalzbergu.

Poválečné období[editovat | editovat zdroj]

Berchtesgaden byl 4. května 1945 obsazen vojenským svazem složeným z amerických a několika francouzských jednotek. Ty krátce nato ustavily prvním starostou Berchtesgadenu vědce, místního rodáka známého svým protihitlerovským postojem Rudolfa Krisse.

Jako další následky války přijal Berchtesgaden, stejně jako mnoho mnoho dalších zemských území, vysídlené Němce z bývalých východních území Německé říše. Tím se výrazně změnilo složení obyvatelstva Berchtesgadenu. Tito vyhnanci bez vlasti, zejména ze Sudet a Slezska, mohli být z počátku ubytováni pouze v někdejších barácích pracovních táborů (např. ve Winklu u Bischofswiesen), které vytvořily v průběhu let nové obecní části v berchtesgadenském okresu. O něco déle pak ještě trvalo, než byli noví občané původním kmenovým obyvatelstvem Berchtesgadenu přijati jako plnohodnotní spoluobčané a sžitý element.

Pozemky patřící NSDAP přešly roku 1947 formálně do vlastnictví Svobodného státu Bavorsko (Freistaat Bayern), ovšem Američané si i nadále ponachali velkou část budov a ploch k využívání. Jako někdejší Spojenci zřídili v neporušeném Berchtesgadenu od roku 1953 jedno ze tří amerických vojenských rekreačních center (U.S. Armed Forces Recreation Center - AFRC) v Bavorsku.

Berchtesgaden dnes[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1978 stál Berchtesgaden u zrodu příprav vzniku Národního parku Berchtesgadensko, kterému též propůjčuje své jméno a jenž se stal – po velkých počátečních protestech obyvatel – jednou z velkých obchodních značek zdejšího kraje.

V posledních desetiletích byly zimní sporty dalším „exportním zbožím“ Berchtesgadenu. Sportovci jako Georg Hackl zde našli optimální podmínky pro své zimní sportovní aktivity a mezinárodní dorost je podporován ve sportovních střediscích Bavorského svazu bobování a sáňkařství (Bayerischer Bob und Schlittensportverband - BBSV), stejně jako na Christophorusschule Berchtesgaden na Obersalzbergu.

V Berchtesgadenské kotlině se stále častěji konají mnohé z letních i zimních sportovních akcí, jako např. MS ve Snowboardingu, lyžařské závody FIS a na prvním umělém kluzišti na světě, závody v bobování, sáňkování či skeletonu na všech úrovních.

K financování četných v podstatě samostatně tržní obce coby správního města k činným centrálním zařízením, jako je třeba Lázeňský a kongresový dům, krytý plavecký bazén (Watzmann Therme), jatky atd. byl vedle Svazu cestovního ruchu vytvořen příspěvkový systém okolních obcí, jenž tržní obci přináší velké výhody.

V 80. letech se Berchtesgaden ucházel s podporou vysokých bavorských představitelů, mezi jinými např. tehdejšíhp ministerského předsedy Franze Josefa Strausse, o konání zimních olympijských her pro rok 1992, ale neúspěšně. Berchtesgaden dosáhl v prvním z pěti volebních kol pouze 6 hlasů (z celkových 75), čímž byl vyloučen jako první ze sedmi adeptů.

Se stažením amerických vojsk roku 1996 přešlo užívání nemovitostí na Obersalzbergu na Svobodný stát Bavorsko jako vlastníka. To nakonec rozhodlo o zřízení dokumentačního střediska na Obersalzbergu, jež bylo posléze v říjnu 1999 otevřeno. Poslední velký stavební projekt na Obersalzbergu zahrnoval stržení někdejšího Platterhofu, americkými vojáky přezdívaného „General Walker“ na jehož místo byla přenesena budova odjezdové autobusové stanice ke Kehlsteinhausu, aby byly vytvořeny podmínky pro dokončení stavby pětihvězdičkového hotelu „Intercontinental Resort Berchtesgaden“ v roce 2005.

Skutečnost, že až do 90. let minulého století byl kladen důraz hlavně na masovou turistiku coby hospodářský činitel a doba pobytu hostů se zkracovala, dala základ tomu, že v současné době vzrůstá tlak na vytvoření ekonomické struktury, která by v budoucnu umožnila tvorbu nových kvalifikovaných pracovních míst a zabránila finančnímu „krvácení“ obyvatel.

Prvním krokem těchto strukturálních změn by kupříkladu mohlo být zvětšení rozsahu ekosociálního prostředí v Berchtesgadenu. Tak by měl na základě usnesení bavorského vládního kabinetu na pozemcích hotelu „Berchtesgadener Hof“, jenž po odchodu amerických vojáků zůstal prázdný, vzniknout v rámci Národního parku Berchtesgadensko Horský dům (Haus der Berge).

Rozvoj turistiky[editovat | editovat zdroj]

V následujících desetiletích využívali bavorští králové Berchtesgaden jako své letní sídlo a vystavěli dosavadní klášter pro řádové členy do podoby královského zámku.

Po skončení prusko-francouzské války v letech 1870/1871 začíná počet návštěvníků a hostů stoupat. Malíř Carl Rottmann dokončil již ve 20. letech 19. stol. malbu Berchtesgadenských Alp – a tímto dílem také inspiroval Caspara Davida Friedricha k namalování horského masivu Watzmannu – nicméně se v té době objevovalo krásy Berchtesgadenského údolí stále více umělců, spisovatelů a také některé osobnosti z oblasti průmyslu: tak například Ludwig Ganghofer, jehož celá řada románů se odehrává na pozadí Berchtesgadenu, stejně jako třeba norští spisovatelé Jonas Lie a Henrik Ibsen. Turismus se brzy rozvinul vedle dolování soli a stal se důležitým pilířem, přičemž dřevařské řemeslo ztratilo ve stejné míře na svém významu. U malířů byly obzvláště oblíbené náměty jako jezera Hintersee a Königssee – nikoli bez důvodu se dodnes jednomu z nejkrásnějších výhledů na Königssee říká „Malerwinkel – Malířský koutek“. Zpřístupnění Obersalzbergu pro turismus začalo v roce 1877 výstavbou pensionu Moritz Moritzem Mayerem. Tento pension měl později poskytnout nocleh také Adolfu Hitlerovi dlouho před jeho uchopením moci a to také sehrálo rozhodující roli při volbě Berchtesgadenu resp. Obersalzbergu jako působivého sídla pro přijímání zahraničních vládců a ministrů.

Členění obce[editovat | editovat zdroj]

Dnešní rozloha tohoto tržního městečka pochází z doby územní reformy od roku 1972. V průběhu této územní reformy byly sloučeny až doposud samostatně ležící obce Salzberg, Maria Gern a Au (sestávající z Horního a Dolního Auu - Oberau a Unterau).

Z občanské iniciativy vzešla v letech 2004/2005 žádost o referendum, s cílem spojit pět obcí kotliny do jediné sloučené obce. Pouze v Berchtesgadenu dosáhl počet pozitivních hlasů přes 60 %, ovšem současně ztroskotal na rozhodnutí občanů obcí Schönau am Königssee a Bischofswiesen. Nato se iniciátoří vzdali konání pozdějších referend v Ramsau und Marktschellenbergu.

Znak města[editovat | editovat zdroj]

Oba klíče na červeném pozadí připomínají spolupatrona městečka, sv. Petra - klášterní kostel je zasvěcen sv. Petrovi a sv. Janu Křtiteli. Stříbrné lilie na modrém pozadí pocházejí od spoluzakladatelky hraběnky Imingar ze Sulcbachu.

Již v 17. století používali berchtesgadenští knížebiskupové tento znak a až do sjednocení Berchtesgadenského kraje s Bavorskem byl ve středu znak zemského probošta.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu