Maxmilián I. Bavorský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Maxmilián I.
kurfiřt a vévoda bavorský
Maxmilián I.
Portrét od Joachima von Sandrarta ze 17. století
Doba vlády 159727. září 1651
Úplné jméno Maxmilián Josef Leopold Ferdinand
Tituly vévoda bavorský
kurfiřt bavorský (od r. 1623)
Narození 17. duben 1573
Mnichov
Úmrtí 27. září 1651
Ingolstadt
Předchůdce Vilém V.
Nástupce Ferdinand Maria
Manželky I. Alžběta Lotrinská
II. Marie Anna Habsburská
Potomci Ferdinand Maria
Maxmilián Filip Hieronymus
Rod Wittelsbachové
Otec Vilém V.
Matka Renata Lotrinská

Maxmilián I. Bavorský (17. dubna 157327. září 1651) zvaný „Veliký“ byl vévoda bavorský. Během třicetileté války se stal významným spojencem císaře Svaté říše římské a později za věrné služby v roce 1623 dostal tituly kurfiřt bavorský a falcký, který byl zabaven kurfiřtovi Fridrichovi. Vyznamenal se také reformami v Bavorsku.

Život[editovat | editovat zdroj]

Maxmilián byl syn vévody Viléma V. a Renaty Lotrinské. Po odstoupení svého otce v roce 1597 z funkce se ujal se vlády a během ní zlepšil správu, soudnictví, vojsko a uvedl rozervané finance do pořádku. Jako odchovanec jezuitů nebyl nakloněn protestantskému vyznání. Roku 1608 obsadil říšské město Donauwörth, dané do klatby, což vedlo k utvoření Protestantské unie. Naproti tomu se Maxmilián přičinil o založení spolku katolických knížat, ligy, a stal se jím náčelníkem. Maxmilián nebyl přítelem Habsburkův a nerad svolil roku 1610 k přijetí arcivévody Ferdinanda do ligy, ale se zřením ke katolické věci mu přece postavil na počátku české války roku 1619 pomocné vojsko ligistické 30 000 mužů pod Tillym, obsadil Horní Rakousy, které mu dal císař náhradou za pomoc v zástavu, a porazil ve spolku s císařskými české stavovské vojsko 8. listopadu 1620 na Bílé Hoře. Potom obsadil Horní Falc, již mu pak císař roku 1623 přiřkl odměnou místo Hororních Rakous zároveň s hodností kurfiřtskou.

Když si však později císař zřídil veliké vlastní vojsko pod Albrechtem z Valdštejna a mínil ho použiti k rozmnožení své moci ve Svaté říši, postavil se tomu Maxmilián rozhodně na odpor a na kurfiřtském sněmu v Řezně roku 1630 vymohl propuštění Valdštejnovo. Za války švédské musil po porážce Tillyho nad Lechem (1632) z Mnichova prchnout. Valdštejn ho ze msty nepodporoval. Po vítězství u Nördlink (1634) se účastnil [Maximilián] s celou mocí boje proti Francouzům i Švédům. Ale později jeho země příliš trpěla od nepřátel, pročež Maxmilián učinil roku 1647 u Ulmu s nepřítelem separátní příměří. Ve vestfálském míru si podržel Horní Falc i kurfiřtství.

Maxmilián byl dobrý státník, muž přísných mravů, pevné vůle a houževnaté vytrvalosti; soukromý jeho život měl pod vlivem přepjaté a blouznivé jeho zbožnosti pochmurný ráz asketické prostoty. Byl ženatý dvakrát: s Alžbětou Lotrinskou a s Marií Annou, dcerou Ferdinanda II. Z druhého manželství měl syny Ferdinanda Marii a Maximiliána Filipa.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • RALL, Hans; RALL, Marga. Die Wittelsbacher in Lebensbildern. Graz ; Wien ; Köln ; Regensburg : Styria ; Pustet, 1986. 431 s. ISBN 3-222-11669-5. (německy) 

Reference[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Maximilian I, Elector of Bavaria ve Wikimedia Commons

Tento článek obsahuje text (volné dílo) z hesla „Maximilián I., první kurfiršt bavorský“ Ottova slovníku naučného od anonymního autora.
Předchůdce Maxmilián I. Bavorský Nástupce
Vilém V. vévoda bavorský
15971651
Ferdinand Maria
Fridrich V. Falcký
jako kurfiřt falcký
kurfiřt bavorský
16231648
16231651
Karel I. Ludvík
jako kurfiřt falcký
Ferdinand Maria
jako kurfiřt bavorský