Fridrich Falcký
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Fridrich | ||
|---|---|---|
| král český a kurfiřt falcký | ||
| Fridrich Falcký jako český král s českými korunovačními klenoty, obraz Gerrita von Honthorsta z roku 1634. | ||
| Doba vlády | 19. září 1610 – 25. únor 1623 26. srpen 1619 – 1621 |
|
| Narození | 26. srpen 1596 | |
| zámeček Deinschwang, Amberg | ||
| Úmrtí | 29. listopad 1632 | |
| Mohuč | ||
| Přechůdce | Fridrich IV. Falcký Ferdinand II. Český |
|
| Následník | Maxmilián I. Bavorský Ferdinand II. Český |
|
| Královna | Alžběta Stuartovna | |
| Potomci | Karel I. Ludvík | |
| Rod | Wittelsbachové | |
| Otec | Fridrich IV. Falcký | |
| Matka | Luisa z Nassau | |
Fridrich Falcký (26. srpna 1596 na loveckém zámečku Deinschwang u Ambergu – 29. listopadu 1632 v Mohuči) byl vévoda a kurfiřt falcký (jako Fridrich V.), vůdce Protestantské unie a (vzdoro)král český (1619–1621). Pocházel z rodu falckých Wittelsbachů.
Fridrich byl synem Fridricha IV. Falckého a jeho manželky Luisy z Nassau. Jeho otec zemřel v roce 1610, když bylo jeho synovi čtrnáct let. Fridrich se tedy formálně stal falckým kurfiřtem, samostatné vlády se ale ujal až po dosažení plnoletosti. Ve jménu svého syna vládla Luisa z Nassau. Od roku 1613 byl ženatý s Alžbětou, dcerou anglického a skotského krále Jakuba I. (VI.).
[editovat] Zimní král
V roce 1618 vypuklo v Čechách stavovské povstání, jehož představitelům Fridrich projevoval otevřené sympatie a snažil se jim zprostředkovat finanční a vojenskou pomoc. O rok později si ho protestantské stavy zvolily za krále, přičemž generální sněm českých zemí odmítl již v roce 1617 uznaného a korunovaného krále Ferdinanda II. Fridrich Falcký po zjevném váhání nabídku přijal a 4. listopadu 1619 byl korunován českým králem.
Stavovští předáci spoléhali na Fridrichovy vazby na panovníky významných nekatolických zemí, tedy především na pomoc Anglie a severního Nizozemí. Tato myšlenka ale dostala povážlivé trhliny, protože především anglický král Jakub I. svého zetě Fridricha a české vzbouřence nepodpořil. V Čechách naopak Fridrich ztrácel sympatie kvůli germanizačním tendencím svého dvora.
Fridrich se ovšem stal králem až v době, kdy se stavovské povstání dostalo do defenzivy. Navíc katolickou ligu podporovalo španělské zlato, zatímco finance českých zemí nebyly v nejlepším stavu. Po bitvě na Bílé hoře (8. listopadu 1620) opustil Fridrich Pražský hrad a odjel do Vratislavi. Ztratil české království a postupně i veškerý zbytek svých lén (Slezsko, Moravu i obě Falce) a byl uvržen do říšské klatby. V roce 1623 udělil císař Falc i s kurfiřtskou hodností svému spojenci vévodovi Maxmiliánu Bavorskému. Fridrich si díky příbuzným vybudoval dvůr v Haagu. Zemřel jako štvanec v Mohuči, pravděpodobně na tyfus.
[editovat] Potomci
| Příbuzenstvo | |
|---|---|
| otec | |
| manželka | |
| syn | |
| dcera | |
| tchán | |
Od roku 1613 byl Fridrich Falcký ženatý s Alžbětou, dcerou anglického a skotského krále Jakuba. Mezi jejich třinácti dětmi byli mj. Ruprecht Falcký, vojevůdce královské strany za anglické občanské války, či Žofie Falcká, která se později stala matkou prvního anglického krále z hannoverského rodu - Jiřího I., od něhož se dodnes odvozuje následnictví britského trůnu (viz Act of Settlement 1701).
[editovat] Literatura
- Čechura, J.: Zimní král, aneb, České dobrodružství Fridricha Falckého, Rybka Publishers, Praha 2004
| Předchůdce: Ferdinand II. |
Český král Fridrich I. 1619 – 1621 |
Nástupce: Ferdinand II. |
| Předchůdce: Fridrich IV. |
Falcký kurfiřt Fridrich V. 1610 – 1623 |
Nástupce: Karel I. Ludvík |

