Fridrich Falcký

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Fridrich Falcký
z Boží vůle král český, falckrabě Rýnské Falce, císařský kurfiřt, vévoda bavorský, markrabě moravský, vévoda slezský a markrabě obojí Lužice
popis
Fridrich Falcký jako český král s českými korunovačními klenoty, obraz Gerrita von Honthorsta z roku 1634.
Doba vlády 19. září 161025. únor 1623
26. srpen 161922. prosinec 1621
Korunovace 4. listopadu 1619
Narození 26. srpen 1596
zámeček Deinschwang, Amberg
Úmrtí 29. listopad 1632
Mohuč
Pochován Neznámé
Předchůdce Fridrich IV. Falcký
Ferdinand II. (Český)
Nástupce Maxmilián I. Bavorský
Ferdinand II. (Český)
Královna Alžběta Stuartovna
Potomci dědic Karel Ludvík Falcký a dalších 12 dětí
Rod Wittelsbachové
Otec Fridrich IV. Falcký
Matka Luisa Juliana Oranžsko-Nasavská

Fridrich Falcký (26. srpna 1596 na loveckém zámečku Deinschwang u Ambergu29. listopadu 1632 v Mohuči) byl vévoda a kurfiřt falcký (jako Fridrich V.), vůdce Protestantské unie a král český (16191621). Pocházel z rodu falckých Wittelsbachů. Kvůli své pouze roční vládě je známý jako "zimní král".

Fridrich byl synem Fridricha IV. Falckého a jeho manželky Luisy Juliany Oranžské, nejstarší dcery z třetího manželství nizozemského místodržícího Viléma I. Oranžského. Jeho otec zemřel v roce 1610, když bylo jeho synovi čtrnáct let. Fridrich se tedy formálně stal falckým kurfiřtem, samostatné vlády se ale ujal až po dosažení plnoletosti, do té doby ve jménu svého syna vládla jeho matka Luisa Juliana. Od roku 1613 byl ženatý s Alžbětou, dcerou anglického a skotského krále Jakuba I. (VI.).

Volba českého krále[editovat | editovat zdroj]

Čeští stavové si vybrali svého kandidáta na českého krále již za vlády bezdětného panovníka Rudolfa II. a snažili se prosadit na trůn Albrechta Jana Smiřického, který však záhy zemřel. Jeho bratr Jindřich Jiří nepřipadal v úvahu, protože byl slabomyslný.[1]

Matyáš Habsburský, nástupce Rudolfa II., rovněž neměl žádné potomky. Ještě za jeho života byl zvolen českými stavy za krále Ferdinand II. Štýrský (5. června 1617) a korunován v chrámu sv. Víta v Praze 29. června téhož roku. Čeští stavové, kteří věděli o jeho protireformačním tažení v Korutanech a Štýrsku, Ferdinanda zvolili za příslib respektování Rudolfova Majestátu, který zaručoval náboženské svobody šlechty a měšťanů. Jak se však brzy ukázalo, svůj slib Ferdinand nehodlal dodržet.[zdroj?]

Ferdinand II. byl absolutistický vládce a popíral světská práva šlechty. Vzhledem k vysokému počtu protestantů (a to i mezi šlechtou) se nový král stal brzy nepopulárním. Někteří jeho odpůrci zahájili dne 23. května 1618 Pražskou defenestrací české stavovské povstání. 19. srpna 1619 byl Ferdinand generálním sněmem zemí Koruny české prohlášen za sesazeného.

Český král[editovat | editovat zdroj]

korunovační
medaile

Objevili se tři kandidáti na český trůn: Karel Emanuel Savojský, luterán Jan Jiří Saský a kalvinista Fridrich Falcký. Karel Emanuel v čele Savojska a s Benátskou republikou podporoval české povstání, nicméně jeho šance na zvolení byly mizivé, především k jeho velkým dluhům. Jan Jiří měl velkou podporu vzhledem k tomu, že byl luterán. Poslední kandidát byl kalvinista, což bylo poněkud odlišné vyznání od českého kališnictví.

Pro Fridricha mluvilo to, že byl člen jednoho z nejvýznamnějších rodů a vládce historicky velmi významného území v říši, po svém otci zdědil vůdcovství v Protestantské unii. Další výhodou pro něho byla blízká vazba na anglického krále Jakuba I., s jehož dcerou Alžbětou byl sezdán (24. února 1613).[pozn. 1] Představitelům stavovského povstání předtím totiž Fridrich projevoval otevřené sympatie a snažil se jim zprostředkovat finanční a vojenskou pomoc.

Fridrich po zjevném váhání nabídku české koruny přijal a 4. listopadu 1619 byl korunován českým králem, tři dny po něm pak byla korunována Alžběta českou královnou. Jak se ovšem brzy ukázalo, Fridrich většinu z výše popsaných výhod nedokázal využít a potvrdila se slova skeptiků, kteří ho již v roce 1619 označovali za „zimního krále“.

Bílá hora[editovat | editovat zdroj]

Fridrich Falcký, autor Michiel van Mierevelt, okolo 1628/32.

Stavovští předáci spoléhali na Fridrichovy vazby na panovníky významných nekatolických zemí, tedy především na pomoc Anglie a severního Nizozemí. Tato myšlenka ale dostala povážlivé trhliny, protože především anglický král Jakub I. svého zetě Fridricha a české vzbouřence proti katolickým Habsburkům nepodpořil. Fridrichovi protestantští spojenci selhali v příslibu vojenské pomoci, a podepsali Ulmskou smlouvu. V Čechách naopak Fridrich ztrácel sympatie kvůli germanizačním tendencím svého dvora.

Fridrich se ovšem stal králem až v době, kdy se stavovské povstání dostalo do defenzívy. Navíc katolickou ligu podporovalo španělské zlato, zatímco finance českých zemí nebyly v nejlepším stavu. Po bitvě na Bílé hoře (8. listopadu 1620) opustil Fridrich Pražský hrad a odjel do Vratislavi. Stalo se tak jeden rok a čtyři dny po jeho korunovaci.

Ztratil české království a postupně i veškerý zbytek svých lén (Slezsko, Moravu i obě Falce) a byl uvržen do říšské klatby. V roce 1623 udělil císař Falc i s kurfiřtskou hodností svému spojenci vévodovi Maxmiliánu Bavorskému. Fridrich si díky příbuzným vybudoval dvůr v Haagu. Zemřel jako štvanec v Mohuči. Příčiny jeho smrti nejsou úplně jasné vzhledem k tomu, že není známé, kde leží jeho tělo, někteří historikové tvrdí, že zemřel na tyfus.[3] Jiné teorie tvrdí, že zemřel na mor s odvoláním na přivolaného specialistu Petruse De Spinu, který tuto diagnozu potvrdil.[4]

Fridrichův nejstarší syn Karel Ludvík získal zpět politickou moc na konci třicetileté války, v roce 1648.

Potomci[editovat | editovat zdroj]

Dne 13. února roku 1613 se Fridrich Falcký oženil s Alžbětou, dcerou anglického a skotského krále Jakuba. Z jejich manželství vzešlo třináct potomků, šest z nich však zemřelo v útlém dětství nebo se nedožilo dospělosti. Mezi přeživšími byli mj. Ruprecht Falcký, vojevůdce královské strany za anglické občanské války, či Žofie Hannoverská, která se později stala matkou prvního anglického krále z hannoverského roduJiřího I., od něhož se dodnes odvozuje následnictví britského trůnu (viz Act of Settlement 1701).

  1. Jindřich Fridrich (16141629),
  2. Karel Ludvík (16171680), od roku 1648 falcký kurfiřt
  3. Alžběta (16181680), přítelkyně a korespondentka René Descartesa, abatyše kláštera v Herfordu
  4. Ruprecht (16191682), hrdina anglické občanské války
  5. Mořic (16201652), účastnil se anglické občanské války
  6. Luisa Hollandina (16221709),
  7. Ludvík (16241625),
  8. Eduard (16251663) - falckrabě a simmernský kurfiřt
  9. Henrietta Marie (16261651),
  10. Jan Filip Frederik (16271650),
  11. Šarlota (16281631),
  12. Žofie (16301714), manželka hannoverského kurfiřta Ernesta Augusta, matka Jiřího I. - krále Velké Británie a Irska
  13. Gustav Adolf (16321641).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Podle juliánského kalendáře se sňatek konal na den svatého Valentina 14. února 1613.[2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. SEDLÁČEK, August, et al. Ottův slovník naučný. Praha : Jan Otto. Kapitola Smiřický.  
  2. ČECHURA, Jaroslav. Zimní král: aneb české dobrodružství Fridricha Falckého. Praha : Rybka Publishers, 2004. 380 s. Dále jen Zimní král. ISBN 80-86182-79-7. S. 46.  
  3. ČORNEJ, Petr, a kol. Kdy, kde, proč a jak se to stalo v českých dějinách. Praha : Reader’s Digest Výběr, 2001. ISBN 80-86196-33-X. Kapitola Protagonisté bělohorského triumfu a tragédie, s. 212.  
  4. ČECHURA, Jaroslav. Zimní král: aneb české dobrodružství Fridricha Falckého. Praha : Rybka Publishers, 2004. 380 s. ISBN 80-86182-79-7. Kapitola Haagský exil, zajíci a moře plánů, s. 356.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí galerii k tématu
Předchůdce Fridrich Falcký Nástupce
Ferdinand II. Fridrich I.
král český
16191620
Ferdinand II.
Fridrich IV. Fridrich V.
kurfiřt a falckrabě falcký
16101623
Maxmilián I.
Nárokované tituly
Ferdinand II. Fridrich I.
titulární král český
16201623
16231632
nikdo
on sám
jako kurfiřt a falckrabě falcký
Fridrich V.
titulární kurfiřt a falckrabě falcký
1623
16231632
Karel I. Ludvík
jako kurfiřt a falckrabě falcký