Mnata

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Kníže Mnata (obrázek z Kroniky Václava Hájka z Libočan)

Mnata byl mýtickým pokračovatelem Přemysla Oráče a kněžny Libuše, jedním ze sedmi legendárních českých knížat mezi Přemyslem Oráčem a prvním historicky doloženým knížetem Bořivojem.

Jedna z teorií týkajících se počtu těchto knížat je podepřena freskami za zdech rotundy v moravském Znojmě, ale Anežka Merhautová tvrdí, že tyto fresky zobrazují historicky doložené Přemyslovce včetně moravských údělníků.[1]

Původ jména[editovat | editovat zdroj]

Jméno Mnata zaznamenal ve své Kronice české Kosmas, převzala ho i většina historiků z 19. století, včetně Františka Palackého. Jméno lze vyložit jako pamětlivý (od slova mníti - pamatovat).

Záviš Kalandra uvádí, že jména sedmi mýtických českých knížat jsou odvozena ze starých slovanských názvů dnů v týdnu. Mnata by jako druhý z nich odpovídal pondělí, německy Montag, anglicky Monday. Máno (Mani) byl bůh, kterému bylo, jak jméno napovídá, zasvěceno Montag/pondělí.[2]

Podle teorie Vladimíra Karbusického pochází dvanáct jmen mýtických postav české historie včetně sedmi knížat z úryvku staroslověnského (či staročeského) textu - poselství Čechů k Frankům v 9. století.[3] V tomto textu mělo být psáno: Krok’ kazi (Tetha), lubo premyšl, nezamyšl m’nata voj’n u‘ni zla, kr’z my s‘ neklan (am), gosti vit, což se vykládá jako: Zastav své kroky, Tetha (oslovení tehdejšího vůdce Franků, popřípadě západních sousedů obecně) a raději přemýšlej, nezamýšlím na tebe vojnu ani zla, kříži my se neklaníme, hosty vítáme.

Posloupnost knížat[editovat | editovat zdroj]

Kosmas píše, že: Po něm (Přemyslovi) Nezamysl nastoupil vládu. Když toho smrt uchvátila, Mnata dostal odznaky knížecí.

Dalimil a Kosmas se ovšem neshodují v tom, co bylo po Nezamyslově smrti. Dalimil píše: Po něm Mnata, potom Vojen, o němž známo je nám to jen, že byl ještě plný sil, když zem synům rozdělil.

Sedm mýtických následníků Přemysla[editovat | editovat zdroj]

Mýtická česká knížata
Nezamysl
Mnata
Vojen
Vnislav
Křesomysl
Neklan
Hostivít

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Barbara Krzemieńska-Anežka Merhautová-Dušan Třeštík: "Moravští Přemyslovci ve znojemské rotundě", Praha 2000.
  2. Záviš Kalandra: "České pohanství", Praha 1947
  3. Vladimír Karbusický: "Báje, mýty, dějiny. Nejstarší české pověsti v kontextu evropské kultury", s. 237, Praha 1995 [1]

Literatura[editovat | editovat zdroj]