Přemyslovci

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Přemyslovci
Přemyslovci erb.svg
Erb dynastie Přemyslovců
Země České knížectví
České království, Moravské markrabství, Opavské knížectví, Ratibořské knížectví, Krnovské knížectví
Tituly kníže, král
Zakladatel Bořivoj I.
Mýtický zakladatel Přemysl Oráč
Rok založení dříve než 10. století
Konec vlády 1306 (královská linie)
1521 (opavská linie)
Poslední vládce Václav III. (královská linie)
Valentin Hrbatý (opavská linie)
Současná hlava není (rod vymřel)
Větve rodu opavská, Děpoltici, olomoucká, brněnská, znojemská, Soběslavovci

Přemyslovci byli první česká knížecí a královská dynastie (tzv. odnepaměti až do 4. srpna 1306), dále vládli také v Polsku (13001306) a Uhersku (13011305). Ve vedlejší (levobočné) opavské linii Přemyslovci vymřeli až roku 1521.

Přemyslovci byli jedinou původem českou panovnickou dynastií; po jejich vymření po meči vládli v českých zemích (s výjimkou Jiřího z Poděbrad) už jen panovníci původem z cizích rodů.

Původ dynastie[editovat | editovat zdroj]

Socha sv. Václava v katedrále sv. Víta.

Podle tradice, zachycené na přelomu 11. a 12. století v Kosmově Kronice Čechů, byl zakladatelem rodu Přemyslovců Přemysl Oráč, pocházející ze Stadic, kterého si vyvolila za manžela Krokova dcera Libuše (v té době ale Stadice ještě neexistovaly). Jejich následníky měli být dle pověstí Nezamysl, Mnata, Vojen, Vnislav, Křesomysl, Neklan a Hostivít. Hostivítovým synem měl být první historicky doložený český kníže Bořivoj I., u nějž se dodnes spekuluje o původu. K původu rodu se vyjadřuje také tzv. Kristiánova legenda z konce 10. století a autor svatováclavské legendy Diffundente sole. V obou těchto starších pramenech se hovoří o Přemyslu Oráči, příběh ale není zdaleka tak rozvinutý jako v Kosmově „literárnějším" podání.

Alternativní teorie původu[editovat | editovat zdroj]

Existují i jiné teorie původu dynastie Přemyslovců. Jednou z možností je jejich moravský původ. Podle teorie historika Lubomíra E. Havlíka, podporované J. Zástěrou a částečně také L. Galuškou, byl kníže Bořivoj synem moravského knížete Rostislava, přičemž tamní dynastie (Mojmírovci) mohla pocházet až od prvního slovanského vladaře Sáma, který je ztotožňován někdy také s Přemyslem jako zakladatelem státu.

Podle další teorie muzikologa V. Karbusického pocházejí jména dvanácti bájných knížat, potomků Přemysla a Libuše, z úryvku staroslověnského (či staročeského) textu-poselství Čechů k Frankům v 9. století. V tomto textu mělo být psáno: Krok’ kazi (Tetha), lubo premyšl, nezamyšl m’nata voj’n u‘ni zla, kr’z my s‘ neklan (am), gosti vit, což vykládá jako: Zastav své kroky, Tetha (oslovení tehdejšího vůdce Franků, popřípadě západních sousedů obecně) a raději přemýšlej, nezamýšlím na tebe vojnu ani zla, kříži my se neklaníme, hosty vítáme.

Období vlády[editovat | editovat zdroj]

Svatopluk Velkomoravský ustanovil svého zhruba patnáctiletého chráněnce Bořivoje někdy po roce 867 knížetem Čechů. První historicky doložený Přemyslovec a jeho potomci v Čechách tedy vládli více než 430 let – do roku 1306. Na trůně se jich vystřídalo pravděpodobně 30, z toho sedm králů.

Ke konci 10. století svedli Přemyslovci rozhodující boj o vrchní vládu nad Čechami s mocným rodem Slavníkovců, který skončil vyvražděním Slavníkovců na Libici 28. září 995. Otázka vztahů těchto dvou rodů je dodnes diskutovaná, Slavníkovci možná pro Přemyslovce nepředstavovali mocenskou hrozbu. Existují i alternativní teorie o tom, že Slavníkovci byli pouze jednou z větví Přemyslovců a tudíž šlo o mocenský boj v rámci rodu.

Po úspěších za vlády Boleslava I. a Boleslava II. nastává za vlády 3 synů knížete Boleslava II. v 10. století velký úpadek českého knížectví v souvislosti s bratrovražednými boji mezi Přemyslovci a vzestupem okolních zemí – především pak Uher a Polska. Tato krize je překonána až za vlády Břetislava I., který, poučen z těchto problémů, zavádí seniorátní řád, tj. dědictví nejstaršího člena přemyslovského rodu a rozdělí tím vládu svým 5 synům, z nichž nejstarší Spytihněv II. vládne jako kníže a jeho 3 mladší bratři obdrží vládu nad moravskými úděly – olomouckým, brněnským a znojemským – a poslední syn Jaromír (Gebhart) se věnuje církevní dráze. Ze synů Břetislava I. odvozují svůj původ také moravští Přemyslovci, kteří vymírají až za vlády krále Přemysla Otakara I., který se snaží eliminovat moc vedlejších větví rodu a soustředí ji do hlavní, pražské linie.

V roce 1085 získal jako první z Přemyslovců královský titul Vratislav II.. V roce 1158 se totéž podařilo i jeho vnukovi Vladislavovi II. Oba Přemyslovci královský titul získali jako poctu a odměnu od císaře. Navíc i v tomto období se v přemyslovském rodě projevují velké rozpory mezi jednotlivými rodovými liniemi.

Od 11. století sahala moc Přemyslovců trvale také na Moravu, kterou spravovala jejich moravská větev jako údělná knížata olomoucká, brněnská a znojemská. Znojemská větev poté vymřela jako první – její poslední představitel Konrád II. Ota se stal českým knížetem, zemřel ovšem už v roce 1191. Brněnská větev skončila s bratry údělníky Spytihněvem a Svatoplukem na přelomu 12. a 13. století. Posledním představitelem olomouckých Přemyslovců byl kaplan Sifrid, který zemřel v roce 1227. Poslední zprávy o vedlejší linii rodu, Děpolticích, mizí v roce 1247.

Poslední Přemyslovci[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Poslední Přemyslovci.
Poslední přemyslovští králové, Přemysl Otakar II., Václav II. a Václav III. ve Zbraslavské kronice
Území ovládané Přemyslovci kolem roku 1301      České království      Polské království      Pravděpodobný rozsah moci Václava III. v Uhrách      Země v lenní závislosti

Po státní krizi v poslední čtvrtině dvanáctého století na trůn usedl Přemysl Otakar I. a skončila tak řada rychle se střídajících knížat (sám Přemysl byl ostatně jedním z nich). Roku 1212 Přemysl I., dokonale využívající situace v říši, zajistil pro své potomky dědičný královský titul. V době vlády jeho syna Václava I. se česká zahraniční politika změnila z dosavadního víceméně defenzivního postoje na ofenzivní.

V osobě krále Přemysla Otakara II., syna Václava I., se v roce 1253 počet mužských členů rodu omezil jen na jednoho. Přemysl měl jen jednoho legitimního syna, Václava II. a ten také jen jednoho přeživšího mužského dědice, Václava III. Královská linie rodu Přemyslovců, k němuž se váží počátky české státnosti, skončila nečekaně zavražděním mladého Václava III. v Olomouci dne 4. srpna 1306.

Přemyslovská linie však poté pokračovala po přeslici v dalších královských dynastiích, což byli Lucemburkové (13101436), Habsburkové (14361457), Jagellonci (14711526) a opět Habsburkové (15261740), posléze Habsbursko-Lotrinská dynastie (17401918). Žili také ještě královští levobočkové a hlavně představitelé významné, ale tentokrát už opravdu poslední vedlejší linie rodu – opavští Přemyslovci, potomci Přemysla Otakara II. a jeho milenky, rakouské šlechtičny Anežky z Kuenringu.

Tělesná charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Podle zachovalých kosterních pozůstatků (studie E. Vlčka z vykopávek na Pražském hradě) je známo, že přemyslovská knížata měřila více než 170 cm, králové necelých 170 cm, byli štíhlí, ale svalnatí.

Svalové úpony prozrazují záměrný tělesný trénink s mečem. Zuby mají králové drobné; horní řada přesahuje poněkud dolní (předkus). Svalové úpony jsou na lebce utvořeny jenom málo; řada znaků, která charakterizuje typicky mužské lebky, chybí.

Přemyslovci, i když se mohli chlubit svalnatou atletickou postavou, nebyli žádní mohutní válečníci. Jejich rysy a utváření těla se vyznačovalo půvabem skoro ženským. To platí hlavně o obličeji. Vlasy a vousy měli hnědé nebo kaštanové. Jedinečnou galerii nejstarších příslušníků přemyslovské dynastie (do roku 1134) představují nástěnné malby ve znojemské rotundě svaté Kateřiny.

Seznam vládnoucích Přemyslovců[editovat | editovat zdroj]

Vláda Panovník Poznámka
Přemyslovská knížata
872 do asi 883 a od asi 885 do 888/890 Bořivoj I. první historicky doložený Přemyslovec
889 do 915 Spytihněv I. syn Bořivojův
915 do 921 Vratislav I. syn Bořivojův
921 do 929/935 Svatý Václav syn Vratislavův
929/935 do 967/972 Boleslav I. syn Vratislavův
967/972 do 999 Boleslav II. syn Boleslava I.
999 do 1002 a 1003 Boleslav III. syn Boleslava II.
1002 do 1003 Vladivoj? jeho zařazení k Přemyslovcům je sporné
1003, 10041012, 10331034 Jaromír syn Boleslava II.
1012 do 1033, 1034 Oldřich syn Boleslava II.
1034 do 1055 Břetislav I. syn Oldřichův
1055 do 1061 Spytihněv II. syn Břetislavův
1061 do 1092 Vratislav II. syn Břetislava I., od r. 1085 první český král (Vratislav I.)
1092 Konrád I. Brněnský syn Břetislava I.
1092 do 1100 Břetislav II. syn Vratislava II.
11001107, 11171120 Bořivoj II. syn Vratislava II.
1107 do 1109 Svatopluk Olomoucký vnuk Břetislava I.
11091117, 11201125 Vladislav I. syn Vratislava II.
1125 do 1140 Soběslav I. syn Vratislava II.
1140 do 1172 Vladislav II. syn Vladislava I., od r. 1158 druhý český král jako Vladislav I.
11721173, 1178 do 1189 Bedřich syn Vladislava II.
1173 do 1178 Soběslav II. syn Soběslava I.
1189 do 1191 Konrád II. Ota vnuk Konráda I. Brněnského
1191 do 1192 Václav (II.) syn Soběslava I.
11921193, 11971198 (poté král) Přemysl Otakar I. syn Vladislava II.
1193 do 1197 Jindřich Břetislav vnuk Vladislava I., pražský biskup
1197 Vladislav Jindřich syn Vladislava II.
Přemyslovští králové
1198 do 1230 Přemysl Otakar I. třetí český král
1230 do 1253 Václav I. syn předešlého, čtvrtý český král
1253 do 1278 Přemysl Otakar II. syn předešlého, pátý český král, také vévoda rakouský, štýrský, korutanský a kraňský
1278 do 1305 Václav II. syn předešlého, šestý český král, od roku 1300 do r. 1305 také polský král
1305 do 1306 Václav III. syn předešlého, sedmý český král, v letech 1301–1305 uherský král jako Ladislav V., v letech 1305–1306 polský král

Přemyslovští vládci (označení tučně) a někteří další potomci[editovat | editovat zdroj]

Královská linie (od Vratislava II.)[editovat | editovat zdroj]

Dědičná linie Přemyslovci-Lucemburkové-Jagellonci-Habsburkové[editovat | editovat zdroj]

Důležití potomci[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BLÁHOVÁ, Marie; FROLÍK, Jan; PROFANTOVÁ, Naďa. Velké dějiny zemí Koruny české I. Do roku 1197. Praha ; Litomyšl : Paseka, 1999. 800 s. ISBN 80-7185-265-1.  
  • CHARVÁT, Petr. Zrod českého státu 568–1055. Praha : Vyšehrad, 2007. 263 s. ISBN 978-80-7021-845-7.  
  • KARBUSICKÝ, Vladimír. Báje, mýty, dějiny : nejstarší české pověsti v kontextu evropské kultury. Praha : Mladá fronta, 1995. 310 s. ISBN 80-204-0524-0.  
  • KROFTA, Kamil. Čechy za Přemyslovců (České dějiny I.). Praha : Jos. R. Vilímek, [1914]. 44 s.  
  • LUTOVSKÝ, Michal. Bratrovrah a tvůrce státu. Život a doba knížete Boleslava I. Praha : Set out, 1998. 162 s. ISBN 80-902058-8-7.  
  • LUTOVSKÝ, Michal. Po stopách prvních Přemyslovců I. Zrození státu 872–972. Od Bořivoje I. po Boleslava I. Praha : Libri, 2006. 267 s. ISBN 80-7277-308-9.  
  • LUTOVSKÝ, Michal. Po stopách prvních Přemyslovců II. Léta krize a obnovy 972–1012. Od Boleslava II. po Jaromíra. Praha : Libri, 2007. 271 s. ISBN 978-80-7277-231-5.  
  • LUTOVSKÝ, Michal. Po stopách prvních Přemyslovců III. Správa a obrana země (1012–1055). Od Oldřicha po Břetislava I. Praha : Libri, 2008. 282 s. ISBN 978-80-7277-365-7.  
  • MATLA-KOZŁOWSKA, Marzena. Pierwsi Przemyślidzi i ich państwo (od X do połowy XI wieku). Ekspansja terytorialna i jej polityczne uwarunkowania. Poznań : Wydawnictwo Poznańskie, 2008. 576 s. ISBN 978-83-7177-547-5. (polsky) 
  • NOVOTNÝ, Václav. České dějiny I./I. Od nejstarších dob do smrti knížete Oldřicha. Praha : Jan Laichter, 1912. 782 s.  
  • NOVOTNÝ, Václav. České dějiny I./II. Od Břetislava I. do Přemysla I. Praha : Jan Laichter, 1913. 1214 s.  
  • NOVOTNÝ, Václav. České dějiny I./III. Čechy královské za Přemysla I. a Václava I. Praha : Jan Laichter, 1928. 1085 s.  
  • NOVOTNÝ, Václav. České dějiny I./IV. Rozmach české moci za Přemysla II. Otakara (1253–1271). Praha : Jan Laichter, 1937. 499 s.  
  • SOMMER, Petr; TŘEŠTÍK, Dušan; ŽEMLIČKA, Josef, a kol. Přemyslovci. Budování českého státu. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2009. 779 s. ISBN 978-80-7106-352-0.  
  • ŠUSTA, Josef. České dějiny II./I. Soumrak Přemyslovců a jejich dědictví. Praha : Jan Laichter, 1935. 803 s.  
  • ŠUSTA, Josef. Dvě knihy českých dějin. Kus středověké historie našeho kraje. Kniha první. Poslední Přemyslovci a jejich dědictví. Praha : Argo, 2001. 538 s. ISBN 80-7203-376-X.  
  • TOMÁŠEK, Jan. Kosti prvních Přemyslovců: spor o dožitý věk prvních generací přemyslovského rodu. Historický obzor: časopis pro výuku dějepisu a popularizaci historie. 2011, roč. 22, čís. 7–8, s. 155–160. ISSN 1210-6097.  
  • TŘEŠTÍK, Dušan. Mýty kmene Čechů (7.–10. století). Tři studie ke "Starým pověstem českým". Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2003. 292 s. ISBN 80-7106-646-0.  
  • TŘEŠTÍK, Dušan. Počátky Přemyslovců : vstup Čechů do dějin (530–935). Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 1997. 658 s. ISBN 80-7106-138-7.  
  • VANÍČEK, Vratislav. Velké dějiny zemí Koruny české II. 1197–1250. Praha : Paseka, 2000. 582 s. ISBN 80-7185-273-2.  
  • VANÍČEK, Vratislav. Velké dějiny zemí Koruny české III. 1250–1310. Praha : Paseka, 2002. 760 s. ISBN 80-7185-433-6.  
  • VLČEK, Emanuel. Fyzické osobnosti českých panovníků. I. díl. Nejstarší Přemyslovci. Praha : Vesmír, 1997. 398 s. ISBN 80-85977-09-5.  
  • WIHODA, Martin. Morava v době knížecí 906–1197. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2010. 464 s. ISBN 978-80-7422-563-0.  
  • ŽEMLIČKA, Josef. Čechy v době knížecí 1034–1198. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2007. 712 s. ISBN 978-80-7106-905-8.  
  • ŽEMLIČKA, Josef. Počátky Čech královských 1198–1253. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2002. 964 s. ISBN 80-7106-140-9.  
  • ŽEMLIČKA, Josef. Přemyslovci. Jak žili, vládli, umírali. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2005. 497 s. ISBN 80-7106-759-8.  
  • ŽEMLIČKA, Josef. Století posledních Přemyslovců. Praha : Melantrich, 1998. 412 s. ISBN 80-7023-281-1.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]