Agnát

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Agnát (z latinského agnatus, doslova "ten, kdo se při-rodil") je právní a antropologický pojem pro mužského potomka v mužské (otcovské) linii. Muž je tedy v agnátském vztahu či příbuzenství se svými mužskými předky v přímé linii, se svými syny, s jejich syny atd.

Pojem vznikl ze staré představy, podle níž prvotní společenskou skutečností není jednotlivec, nýbrž rod a jeho dědičný majetek. V archaických, zejména zemědělských společnostech bylo agnátské příbuzenství nutnou podmínkou pro dědictví – jména, domu, majetku i povinností. V patrilineárních společnostech se majetek i povinnosti, a to zejména povinnost uctívat předky a postarat se o pokračování rodu, dědily pouze v mužské (otcovské) linii, ale do této linie vstupovaly děti buď narozením, anebo také adopcí. Agnátské příbuzenství tedy není vztah pokrevní, nýbrž kulturní.

Toto uspořádání vstoupilo i do staršího římského práva, které rozlišuje mezi agnátským a kognátským (obecným) příbuzenstvím. V tradiční starověké rodině se dědila především otcovská pravomoc (patria potestas), kterou mohli vykonávat pouze muži, na níž však závisel osud rodu a zejména jeho zemřelých předků. Pokud by se rodová linie přerušila, zůstanou zemřelí bez obětí a ztratí tak svůj posmrtný život. V pozdější císařské době se tento rozdíl pozvolna stíral a dědit mohli i kognáti a s jistými omezeními i ženy. Význam agnátského příbuzenství se obnovil ve feudálních společnostech, kde velmi záleželo na jednoznačném určení dědice.

Protože v moderní společnosti význam dědictví klesl, nemá toto rozlišení velký význam ani v současném právu; zbývá z něho jen rozšířený zvyk, že děti přejímají příjmení svého otce. Dědictví přechází na libovolné osoby podle závěti a na příbuzné v pořadí, stanoveném zákonem.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • R. Benedictová, Vzorce kultury. Praha 2000
  • Fustel de Coulanges, Antická obec. Praha 1998
  • C. Lévi-Srauss, Les structures élémentaires de la parenté. Paris.
  • R. F. Murphy, Úvod do sociální a kulturní antropologie. Praha 1999

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]