Eliška Přemyslovna

Eliška Přemyslovna
Česká královna
Eliška Přemyslovna
Korunovace	1311
Narození	20. ledna 1292
	Praha
Úmrtí	28. září 1330 (38 let)
	Praha
Pochována	Zbraslavský klášter
Předchůdce	Anna Přemyslovna
Následník	Beatrix Bourbonská
Panovník	Jan Lucemburský
Potomci	Karel IV. Jan Jindřich
Dynastie	Přemyslovci
Otec	Václav II.
Matka	Guta Habsburská

Eliška Přemyslovna (20. ledna 1292 – 28. září 1330) byla dcera českého a polského krále Václava II. a Guty Habsburské, manželka Jana Lucemburského a česká královna (jako poslední Přemyslovec na českém trůně).

Václavovi II. jeho první manželka Guta porodila včetně princezny Elišky deset dětí. Kromě budoucí královny z nich dětství přežili Václav III., Anna Přemyslovna, Markéta Přemyslovna a polorodá sestra Anežka.

Boje o trůn

Eliška (iluminace ze Zbraslavské kroniky)

Eliška byla vychovávána ve svatojiřském klášteře, kde byla abatyší její teta Kunhuta Přemyslovna, přičemž existuje teorie, že se Eliška měla stát následnicí své tety u sv. Jiří, čemuž samozřejmě zabránily následující události. Její psychická nevyrovnanost, jak se jeví z let, kdy byla královnou, snad mohla být způsobena tím, že o matku přišla už v pěti letech a byla svědkem otcova pomalého umírání.

Když byl roku 1306 zavražděn Eliščin bratr Václav III., z Elišky se — jakožto jediné neprovdané Přemyslovny přiměřeného věku pro případný sňatek — stal důležitý aktér mocenských bojů. Z tahanic o český trůn mezi Jindřichem Korutanským, manželem Anny Přemyslovny, a Rudolfem Habsburským vyšel nejprve vítězně Rudolf. Ten dokonce Elišku vystěhoval z Pražského hradu.

Roku 1307 se na trůn vrátil Eliščin švagr Jindřich a sestra Anna. Jindřich se tentokrát nehodlal vzdát české koruny jen tak lehce. Z Korutan do Čech přitáhl houfec žoldnéřů, vedený maršálkem Konrádem z Aufensteinu, jemuž se podařilo obsadit Prahu a českou pokladnici Kutnou Horu, což dočasně posílilo královu vratkou moc. Protože neprovdaná Eliška byla pro jejich vládu rizikem, chtěli ji Jindřich s Annou provdat za bezvýznamného Otu z Lobdaburgu-Bergova.

Svatba ve Špýru

Proti Jindřichovi se začala utvářet opoziční skupina mocných pánů, jež své naděje na změnu vládce spojila s princeznou Eliškou. Přidali se i vlivní opati bohatých cisterciáckých klášterů Heidenreich Sedlecký a Konrád Zbraslavský. Ti se pak v roce 1309 stali iniciátory Eliščina sňatku se synem nového římskoněmeckého krále Jindřicha VII. Janem Lucemburským.

Jindřich VII. požádal, aby mu byla Eliška do měsíce představena ve Špýru. Hrdá, půvabná a údajně snědá (jako její děd Přemysl Otakar II.) přemyslovská princezna Jindřicha i královnu Markétu okouzlila. Zájem o českou korunu překonal Jindřichovy obavy o jediného syna i to, že ženichovi bylo čtrnáct let a Eliška byla o čtyři roky starší (původně navrhoval, aby se provdala za jeho bratra Walrama, toho ale odmítli čeští zástupci).

Svatba s Janem se konala 1. září 1310 ve Špýru, poté byl Jan nucen vojensky obsadit Čechy. Jindřich Korutanský s manželkou znovu utekli do Korutan. Korunovace v té době ještě oblíbeného Jana a Elišky se konala 7. února 1311.

Svatba ve Špýru (iluminace z Balduinea)

První léta manželství

Manželství Jana a Elišky začalo dostávat povážlivé trhliny: v prvních relativně klidných letech manželství se narodily pouze dvě dcery a zklamaný Jan začal trávit stále více času v cizině. Eliška měla představu, že Jan obnoví velikost českého státu z doby jejího otce. Jan naopak narazil na tvrdou realitu českých zemí a odbojnou šlechtu. Eliška se navíc snažila uplatňovat svůj vliv v politice, nakonec i samostatně bez Jana.

Eliška nesnášela svou nevlastní matku Elišku Rejčku i jejího životního druha Jindřicha z Lipé, který se začal objevovat po boku dvojnásobné královny vdovy. V zemi tak vykrystalizovaly dvě skupiny šlechty, jedna vedená Jindřichem a Rejčkou, druhá Eliškou Přemyslovnou a jejím spojencem Vilémem Zajícem z Valdeka. Jindřicha totiž mnozí považovali za většího ochránce českých zájmů než Lucemburka a ctižádostivou královnu Elišku.

Královna nechala Jindřicha v roce 1315 zatknout. Janovi tím přivodila nemalé problémy a král se nakonec sblížil s Jindřichem i Eliškou Rejčkou.

Válka královen

Eliščina pečeť

Situaci mezi Eliškou Přemyslovnou a královnou vdovou Rejčkou vcelku výstižně charakterizuje pojem „válka královen“. Spory mezi šlechtou a králem postupně přerostly v otevřenou válku mezi ní a králem. Jan přistoupil na požadavky české šlechty, která vyvolala jeho odpor k zemi, které ale na mezinárodní scéně nakonec přinese nemalou prestiž.

Roku 1319 se manželství rozpadlo úplně. Jan přepadl hrad Loket a vzal Elišce tři nejstarší děti. Královna společně s posledním spojencem, Vilémem Zajícem z Valdeka, obsadila Prahu, Janovo vojsko ovšem bylo silnější. Eliška se odebrala na Mělník.

Manželé se ještě nakrátko sblížili v roce 1321, kdy byl Jan těžce zraněn. Narodil se jim třetí syn, Jan Jindřich a později ještě dvojčata. Snad to byl Jindřich z Lipé, kdo králi řekl, že se ho Eliška Přemyslovna snaží společně se svým polorodým bratrem, Volkem, připravit o korunu ve prospěch prvorozeného syna Václava. Mohla to být pravda, ovšem nikdy se to nepotvrdilo a Jan Volek doznal na mučidlech. V létě 1322 právě po mučení Jana Volka dokonce Eliška před Janem uprchla do Bavorska ke svému zeti a dceři Markétě a zde se jí roku 1323 narodila dvojčata Anna a Eliška. Jan ovšem manželku donutil k návratu zastavením výplaty důchodů. Eliška tak žila hlavně z podpory příbuzných, výjimečně vedle Jana vystupovala jako královna.

Poslední Přemyslovna, byť se pokoušela například o svatořečení Anežky České, nebyla kvůli své hrdé a vznětlivé povaze schopná velkých politických skutků. Zemřela na tuberkulózu v osmatřiceti letech na Vyšehradě v domě Jana Volka. Dne 1. října 1330 byla pohřbena na Zbraslavi.

Potomci

• Markéta Lucemburská (1313 - 1341) ∞ Jindřich II. Dolnobavorský (1305 - 1339), dolnobavorský vévoda
• Jitka/Bona Lucemburská (1315 - 1349) ∞ Jan II. Francouzský (1319 - 1364), budoucí francouzský král
• Václav/Karel IV. (1316 - 1378), český král a římský císař ∞
  • 1/ 1323 Blanka z Valois (1316 – 1348), dcera hraběte Karla z Valois a Mahaut de Châtillon, sestra francouzského krále Filipa VI.
  • 2/ 1349 Anna Falcká (1329 – 1353), dcera rýnského falckraběte Rudolfa II. a Anny Korutanské (Tyrolské)
  • 3/ 1353 Anna Svídnická (1339 – 1362), dcera knížete Jindřicha II. Svídnického a princezny Kateřiny Uherské
  • 4/ 1363 Alžběta Pomořanská (1346/7 – 1393), dcera pomořanského vévody Bogislava V. a Alžběty Polské, dcery krále Kazimíra III.
• Přemysl Otakar (1318 - 1320)
• Jan Jindřich (1322 - 1375), moravský markrabě ∞
  • 1/ 1330 Markéta Pyskatá (1318 – 1369), tyrolská hraběnka, dcera vévody Jindřicha Korutanského a Adléty Brunšvické
  • 2/ 1349/50 Markéta Opavská (1325/30 – 1363), dcera Mikuláše II. Opavského a Anny Ratibořské
  • 3/ 1364 Markéta Habsburská (1346 - 1366), dcera rakouského vévody Albrechta II. Chromého a Johany z Pfirtu
  • 4/ 1366 Alžběta Oettingenská († 1409), dcera hraběte Albrechta Oettingenského
• Anna Lucemburská (1323 - 1338) ∞ Ota Habsburský (1301 - 1339), syn římského krále Albrechta I. a Alžběty Goricko-Tyrolské
• Eliška Lucemburská (1323 - před 1330)

Odkazy

Literatura

• BOBKOVÁ, Lenka. Velké dějiny zemí Koruny české IV.a 1310-1402. Praha : Paseka, 2003. 694 s. ISBN 80-7185-501-4.  
• BOBKOVÁ, Lenka; BARTLOVÁ, Milena. Velké dějiny zemí Koruny české IV.b 1310-1402. Praha : Paseka, 2003. 583 s. ISBN 80-7185-551-0.  
• ČECHURA, Jaroslav. České země v letech 1310-1378. Lucemburkové na českém trůně I. Praha : Libri, 1999. 287 s. ISBN 80-85983-73-7.  
• KOPIČKOVÁ, Božena. Eliška Přemyslovna. Královna česká 1292-1330. Praha : Vyšehrad, 2003. 182 s. ISBN 80-7021-656-5.  
• SPĚVÁČEK, Jiří. Král diplomat. Jan Lucemburský 1296-1346. Praha : Panorama, 1982. 276 s.  
• SPĚVÁČEK, Jiří. Jan Lucemburský a jeho doba 1296-1346. K prvnímu vstupu českých zemí do svazku se západní Evropou. Praha : Nakladatelství Svoboda, 1994. 658 s. ISBN 80-205-0291-2.  
• ŠAROCHOVÁ, Gabriela V. 1. 9. 1310 Eliška Přemyslovna a Jan Lucemburský. Sňatek z rozumu. Praha : Havran, 2002. 163 s. ISBN 80-86515-15-X.  
• ŠUSTA, Josef. Dvě knihy českých dějin. Kus středověké historie našeho kraje. Kniha druhá. Počátky lucemburské 1308-1320. Praha : Argo, 2002. 328 s. ISBN 80-7203-377-8.  
• ŠUSTA, Josef. České dějiny II./2. Král cizinec. Praha : Jan Laichter, 1939. 602 s.  

Související články

• Dynastie Přemyslovců

Externí odkazy

• Majestátní pečeť Elišky, české a polské královny, 1330
• Eliška Přemyslovna v KDO BYL KDO
• Příběh posledních Přemysloven
• Eliška Přemyslovna na www.e-stredovek.cz

Česká královna
Předchůdce: Anna Přemyslovna	1310 - 1330 Eliška Přemyslovna	Nástupce: Beatrix Bourbonská

Lucemburská hraběnka
Předchůdce: Markéta Brabantská	1310 - 1330 Eliška Přemyslovna	Nástupce: Beatrix Bourbonská