Eliška Přemyslovna
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Eliška Přemyslovna | ||
|---|---|---|
| Česká královna | ||
 |
||
| Svatba Jana Lucemburského s Eliškou Přemyslovnou ve Špýru roku 1310. | ||
| Korunovace | 1311 | |
| Místo narození | Praha | |
| Úmrtí | 28. září 1330 (38 let) | |
| Praha | ||
| Pochována | Zbraslavský klášter | |
| Přechůdce | Anna Přemyslovna | |
| Následník | Beatrix Bourbonská | |
| Panovník | Jan Lucemburský | |
| Potomci | Karel IV. Jan Jindřich |
|
| Dynastie | Přemyslovci | |
| Otec | Václav II. | |
| Matka | Guta Habsburská | |
Eliška Přemyslovna (20. ledna 1292 – 28. září 1330) byla dcerou českého a polského krále Václava II. a Guty Habsburské, manželkou Jana Lucemburského a českou královnou (jako poslední Přemyslovec na českém trůně).
Obsah |
[editovat] Boje o trůn
Eliška byla vychovávána ve svatojiřském klášteře, kde byla abatyší její teta Kunhuta Přemyslovna, přičemž existuje teorie, že se Eliška měla stát následnicí své tety u sv. Jiří, čemuž samozřejmě zabránily následující události. Její psychickou nevyrovnanost, jak se jeví z let, kdy byla královnou, snad mohla být způsobena tím, že o matku přišla už v pěti letech a byla svědkem otcova pomalého umírání.
Když byl roku 1306 zavražděn Eliščin bratr Václav III., z Elišky jakožto jediné neprovdané Přemyslovny přiměřeného věku pro případný sňatek se stal důležitý aktér mocenských bojů. Z tahanic o český trůn mezi Jindřichem Korutanským, manželem Anny Přemyslovny, a Rudolfem Habsburským vyšel nejprve vítězně Rudolf. Ten dokonce Elišku vystěhoval z Pražského hradu.
Roku 1307 se na trůn vrátil Eliščin švagr Jindřich a sestra Anna. Ti ji chtěli provdat za bezvýznamného pána z Bergova (Ota z Löbdaburgu), protože pro jejich vládu byla neprovdaná Přemyslovna rizikem.
Tentokrát se však Jindřich nehodlal vzdát české koruny jen tak lehce. Z Korutan do Čech přitáhl houfec žoldnéřů, vedený maršálkem Konrádem z Aufensteinu, jemuž se podařilo obsadit Prahu a českou pokladnici Kutnou Horu, což dočasně posílilo královu vratkou moc.
[editovat] Svatba ve Špýru
Proti Jindřichovi se začala utvářet opoziční skupina mocných pánů, jež své naděje na změnu vládce spojila s princeznou Eliškou. Přidali se i vlivní opati bohatých cisterciáckých klášterů Heidenreich Sedlecký a Konrád Zbraslavský. Ti se pak v roce 1309 stali iniciátory Eliščina sňatku se synem nového římskoněmeckého krále Jindřicha VII. Janem Lucemburským.
Jindřich VII. požádal, aby mu byla Eliška do měsíce představena ve Špýru. Hrdá, půvabná a údajně snědá (jako její děd Přemysl Otakar II.) přemyslovská princezna Jindřicha i královnu Markétu okouzlila. Zájem o českou korunu překonal Jindřichovy obavy o jediného syna i to, že ženichovi bylo čtrnáct let a Eliška byla o čtyři roky starší (původně navrhoval, aby se provdala za jeho bratra Walrama, toho ale odmítli čeští zástupci).
Svatba s Janem se konala 1. září 1310 ve Špýru, poté byl Jan nucen vojensky obsadit Čechy. Jindřich Korutanský s manželkou znovu utekli do Korutan. Korunovace v té době ještě oblíbeného Jana a Elišky se konala 7. února 1311.
[editovat] První léta manželství
Manželství Jana a Elišky začalo dostávat povážlivé trhliny: v prvních relativně klidných letech manželství se narodily pouze dvě dcery a zklamaný Jan začal trávit stále více času v cizině. Eliška měla představu, že Jan obnoví velikost českého státu z doby jejího otce. Jan naopak narazil na tvrdou realitu českých zemí a odbojnou šlechtu. Eliška se navíc snažila uplatňovat svůj vliv v politice, nakonec i samostatně bez Jana.
Eliška nesnášela svou nevlastní matku Elišku Rejčku i jejího životního druha Jindřicha z Lipé, který se začal objevovat po boku dvojnásobné královny vdovy. V zemi tak vykrystalizovaly dvě skupiny šlechty, jedna vedená Jindřichem a Rejčkou, druhá Eliškou Přemyslovnou a jejím spojencem Vilémem Zajícem z Valdeka. Jindřicha totiž mnozí považovali za většího ochránce českých zájmů než Lucemburka a ctižádostivou královnu Elišku.
Královna Jindřicha nechala v roce 1315 zatknout. Janovi tím přivodila nemalé problémy a král se nakonec sblížil s Jindřichem i Eliškou Rejčkou.
[editovat] Válka královen
Situaci mezi Eliškou Přemyslovnou a královnou vdovou Rejčkou vcelku výstižně charakterizuje pojem „válka královen“. Spory mezi šlechtou a králem postupně přerostly v otevřenou válku mezi ní a králem. Jan přistoupil na požadavky české šlechty, která vyvolala jeho odpor k zemi, které ale na mezinárodní scéně nakonec přinese nemalou prestiž.
Roku 1319 se manželství rozpadlo úplně. Jan přepadl hrad Loket a vzal Elišce tři nejstarší děti. Královna společně s posledním spojencem, Vilémem Zajícem z Valdeka, obsadila Prahu, Janovo vojsko ovšem bylo silnější. Eliška se odebrala na Mělník.
Manželé se ještě nakrátko sblížili v roce 1321, kdy byl Jan těžce zraněn. Narodil se jim třetí syn, Jan Jindřich a později ještě dvojčata. Snad to byl Jindřich z Lipé, kdo králi řekl, že se ho Eliška Přemyslovna snaží společně se svým nevlastním bratrem, Volkem, připravit o korunu ve prospěch prvorozeného syna Václava. Mohla to být pravda, ovšem nikdy se to nepotvrdilo a Jan Volek doznal na mučidlech. V létě 1322 právě po mučení nevlastního bratra Jana Volka Eliška dokonce před Janem uprchla do Bavorska ke svému zeti a dceři Markétě a zde se jí roku 1323 narodila dvojčata Anna a Eliška. Jan ovšem manželku donutil k návratu zastavením výplaty důchodů. Eliška tak žila hlavně z podpory příbuzných, výjimečně vedle Jana vystupovala jako královna.
Poslední Přemyslovna, byť se pokoušela například o svatořečení Anežky České, nebyla kvůli své hrdé a vznětlivé povaze schopná velkých politických skutků. Zemřela na tuberkulózu v osmatřiceti letech na Vyšehradě v domě Jana Volka. 1. října 1330 byla pohřbena na Zbraslavi.
[editovat] Potomci
| Příbuzenstvo | |
|---|---|
| otec | |
| matka | |
| bratr | |
| sestra | |
| sestra | |
| nevl. sestra | |
| nevl. bratr | |
| manžel | |
| syn | |
| syn | |
- Markéta Lucemburská (1313-1341)
- ∞ Jan II. Francouzský, budoucí francouzský král
- Přemysl Otakar (1318-1320)
- Jan Jindřich (1322–1375), moravský markrabě
- ∞ 1330 Markéta Pyskatá
- ∞ 1349/50 Markéta Opavská
- ∞ 1364 Markéta Habsburská
- ∞ 1366 Alžběta Oettingenská
- Eliška Lucemburská (1323-před 1330)
[editovat] Genealogie
| Přemysl Otakar II. nar. asi 1233 zm. 26. srpna 1278 |
Kunhuta Uherská nar. asi 1246 zm. 9. září 1285 |
Rudolf I. Habsburský nar. 1. 5. 1218 zm. 15. 7. 1291 |
Gertruda z Hohenbergu nar. 1225 zm. 16. února 1281 |
||||||||||
| Václav II. nar. 27. září 1271 zm. 21. červen 1305 |
Guta Habsburská nar. 13. 3. 1271 zm. 18. 6. 1297 |
||||||||||||
| Jan Lucemburský nar. 10. srpna 1296 zm. 26. srpna 1346 OO 1. září 1310 |
Eliška Přemyslovna nar. 20. ledna 1292 zm. 28. září 1330 |
||||||||
| 1 | |||||||||
| Markéta Lucemburská nar. 1315 zm. 1349 |
Jitka/Bona Lucemburská nar. 1289 zm. 1306 |
Václav/Karel IV. nar. 1316 zm. 1378 |
Přemysl Otakar nar. 1318 zm. 1320 |
Jan Jindřich nar. 1322 zm. 1375 |
|||||
| Anna Lucemburská nar. 1323 zm. 1338 |
Eliška Lucemburská nar. 1323 zm. před 1330 |
||||||||
[editovat] Související články
[editovat] Literatura
- KOPIČKOVÁ, B. Eliška Přemyslovna. Praha, 2003.
- ŠAROCHOVÁ, Gabriela V. 1.9.1310 Eliška Přemyslovna a Jan Lucemburský. 1.vyd. Praha: Havran, 2002. 166 s.
[editovat] Externí odkazy
 |
Související články obsahuje Portál Středověk |
- Majestátní pečeť Elišky, české a polské královny, 1330
- Eliška Přemyslovna v KDO BYL KDO
- Příběh posledních Přemysloven
- Eliška Přemyslovna na www.e-stredovek.cz
| Česká královna | ||
|---|---|---|
| Předchůdkyně: Anna Přemyslovna |
1310 - 1330 | Nástupkyně: Beatrix Bourbonská |
