Michal Černigovský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Michael Černigovský, vyobrazení z roku 1688

Svatý Michael Černigovský[1] nebo též Michael Vsevolodovič[2] (asi 118520. září 1246) byl ruský kníže z rodu Rurikovců.[3]

Vláda[editovat | editovat zdroj]

Během svého života vládl jako veliký kníže kyjevský (1236–1240, 1240, 1241–1243), perejaslavský (1206), novgorodsko-severský (1219–1226), černigovský (1223–1235, 1242–1246), novgorodský (1225–1226, 1229-1230) a haličský (1235–1236).[2]

Dle archeologických nálezů procházel za jeho období Černigov obdobím předtím nepoznané prosperity, což naznačuje, že jednou z oblastí, na něž se Michaelova pozornost zaměřovala, byl obchod.[2] Částečně i zájmy v obchodní sféře jej vedly k získání Haliče a Kyjeva, dvou významných center ležících na obchodní cestě mířící z rýnské oblasti a Uher do Černigova.[2] Vyjednal též obchodní dohody a politická spojenectví s Poláky a Uhry.[2] Snížil daňové zatížení Novgorodu a povolil jeho obyvatelům větší politickou svobodu.[2] Byl posledním autonomním starším knížetem Kyjeva, a to až do chvíle, kdy byl svržen mongolskou armádou.[2]

V době na počátku mongolské invaze byl jedním z nejmocnějších ruských knížat.[2] Byl obviněn, že díky jeho neschopnému vedení se nepodařilo spojit ruská knížata v boji proti mongolským nájezdníkům. Ovšem v daných podmínkách to byl téměř neproveditelný čin.[2]

Smrt a prohlášení za svatého[editovat | editovat zdroj]

Zemřel v Saraji, hlavním městě mongolské Zlaté hordy, spolu s jedním ze svých šlechticů Fjodorem. Protože se zde odmítli zříci křesťanské víry, oba velmoži zde byli vystaveni mučení a nakonec jim byla setnuta hlava.[1] Oba byli z toho důvodu prohlášeni za světce a mučedníky.[2]

Bátú mu řekl: „Skloň se před vírou našich předků.“ Michail odpověděl: „Jelikož nás Bůh za naše hříchy vydal do vašich rukou, klaníme se ti a ctíme tě. Ale před vírou tvých předků a před tvým rouhačským příkazem se neskloníme.“ Bátú se rozběsnil jako líté zvíře, poručil Michaila zabít a hanebný bezbožník Doman Putivlec to učinil. Spolu s Michailem byl zabit i jeho bojar Fjodor. Zemřeli jako mučedníci a přijali mučednickou korunu od Krista.
— Haličsko-volyňský letopis[4]

Později se stali známými jako Černigovští mučedníci nebo též Černigovští divotvůrci.[2]

Potomci[editovat | editovat zdroj]

1. manželství ∞ Maria Romanovna[2]

  • Feodula Michajlovna (1212 – 1250)
  • Rostislav Haličský (asi 1225 – 1262) [3]
  • Marie Michajlovna (? – 7./9. prosinec 1271)
  • Roman Michajlovič (asi 1218 – po 1288 / po 1305)[3]
  • Mstislav Michajlovič (1220 – 1280)[3]
  • Simeon Michajlovič, kníže glukovský a novosilský
  • Jurij Michajlovič, kníže toruský a brijanský

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Michael of Chernigov na anglické Wikipedii.

  1. a b THURSTON, Herbert (Editor). Butler’s Lives of the Saints - September. [s.l.] : [s.n.].  
  2. a b c d e f g h i j k l DIMNIK, Martin. The Dynasty of Chernigov - 1146-1246. [s.l.] : [s.n.].  
  3. a b c d Charles Cawley. Russia, Rurikids - Grand Princes of Kiev, Princes of Chernigov, descendants of Sviatoslav II, Grand Prince of Kiev (fourth son of Iaroslav I) [online]. Foundation of Medieval Genealogy, 2009-03-14, [cit. 2009-04-05]. (Medieval Lands.) Dostupné online.  
  4. Haličsko-volyňský letopis. Příprava vydání Jitka Komendová. Praha : Argo, 2010. 180 s. ISBN 978-80-257-0187-4. S. 78.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ŠVANKMAJER, Milan, a kol. Dějiny Ruska. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2004. ISBN 80-7106-658-3.  

Související články[editovat | editovat zdroj]